Osudová nehoda? - 2. díl

"Nerada tě ruším Lejlo, ale máš tu návštěvu ze školy." probudí mě sestra, asi po hodině spánku. Samozřejmě chci, aby ji pustila, musím přeci nějak dojít na to, proč a co se vlastně stalo. "Dobře, ale jen na 5 minut." s tímto sestra otevře dveře a pokyne, pro mě zatím neznámé osobě, aby šla dál. K mému překvapení vejde Dan. V tu chvíli mi dojde to, co mi nebylo pořád jasné. Jeho obličej mi napoví vše. Vždyť to kvůli Danovi jsem byla úplně mimo! Když ho uvidím, je dost skleslý a vypadá to, že neví jak začít. Takže se ozvu první: "Ahoj, Dane." řeknu, jako bych o ničem neměla tušení. On ale najednou začne: "Jé ahoj lásko, jak si mi to mohla udělat? Víš, jaký jsem měl o tebe strach?" Tak moc zatoužím se mu pomstít, aby věděl, jaké to je. Samozřejmě mu na jeho hru na chvilku skočím a odpovím, co nejlíp umím: "Ahoj zlatíčko, nevíš, jak moc se mi stýská." Na hru okamžitě skočí...Aby ne, je to přece jeho příležitost. "Zůstanu tu s tebou, chceš?" "Teda...Netušila jsem, jak krásně umíš hrát divadýlko, ale raděj nic neříkej. Nepotřebuji vědět, že si to na mě hrál dýl. Jediný, co ti ještě snad řeknu je, že nechci, aby si za mnou chodil do nemocnice." Dan se však nevzdává: "Ale Lejlo, já se ti moc omlouvám, nevím co to do mě vjelo. Prosím odpusť mi..." Chce mi dát pusu, ale já ucuknu: "Udělal si to, protože si proto měl nějaký důvod. Pamatuju si ho moc dobře. A způsob, jak si mi ho dal najevo, byl fakt hnusný. A teď už prosím běž." "Ale to..." Dan ještě chce něco dodat, ale právě vejde sestra a odvede ho pryč. Jsem tak moc ráda, že už odešel...Nj, tohle asi nebude můj princ na bílým koni...

TŘETÍ DEN:
"Dále..." reaguji na dvojité klepání. Vejde sestra se snídaní a tu mi položí na menší stoleček. "Tak teď se pořádně najez, za hodinu se na tebe přijde podívat pan doktor." informuje mě sestra. "A kdy už tu se mnou někdo bude ležet? Je tu hrozná nuda." "Vzhledem k tvému stavu, tu pár dní pobydeš, ale rozhodně ne dlouho. Navíc máš pořád spoustu návštěv. Počkej na pana doktora, ten jistě bude vědět víc." usměje se a potom odchází.
Tentokrát vchází do pokoje doktor a sestra. Srovná můj stav s uplynulým dnem a tváří se docela spokojeně. Potom mi sdělí, že mě přijde navštívit kluk, který mě srazil motorkou. "A nešlo by to nějak odložit? Je mi to trapné, málem se kvůli mé blbosti zabil. "Ano a hlavně se mu téměř nic nestalo. Navíc byl i tím, kdo zavolal sanitku. Měla byste mu být vděčná." No dobře, já se pokusím." přikývnu na souhlas. "To jsem rád. Teď k vašemu stavu: dopoledne se na vás přijde podívat psycholožka, zda jste po duševní stránce v pořádku. Jinak pokud se váš stav bude zlepšovat, můžete s pomocí sestřičky zkoušet chodit o berlích. Úspěch se hned nedostaví, ale uvidíte, že vám to půjde. Po jedné hodině vás čekají návštěvy, tak přeji krásný den." tím ukončí svůj komentář. Sestra mi vezme talířek od snídaně a jdou pryč. Když jsou mezi dveřmi, řeknu ještě: "Děkuju." Doktor se jen pootočí a usměje se. Potom se dveře zavřou.
Je po jedné a už se hrnou návštěvy. Teda prozatím je tu jedna. A když vstoupí, mám pocit, že vidím kluka mých snů. Hnědooký kluk s krátce střiženými kaštanovými vlasy a s tak sladkým úsměvem právě stojí přede mnou a v pravé ruce za zády drží rudou růži! Myslím, že se mi to zdá, ale když promluví, přesvědčím se o realitě: "Ahoj Lejlo, já jsem Radek. Víš, to já jsem řídil tu motorku a zavolal záchranku." On skončí, ale já jsem pořád jako ve snu. Ani nevím, co říct: "Ahoj, já...já se ti omlouvám, Radku. Ta nehoda byla mou vinou, nic kolem sebe jsem nevnímala, teda až na poslední chvíli. Pokud můžeš, odpusť mi, máš teď kvůli mě jistě dost problémů. Nevím, jak se ti mám pořádně omluvit. Ale vím, že říct promiň, je málo." "Taky si myslím, takže by si se mnou mohla jít na zmrzku, až se ti zlepší stav." řekne mi Radek pohotově a podá mi růži. Srdce mi málem poskočí radostí a překvapením zároveň. Pořád tomu nemůžu uvěřit. Vždyť mě teď jeden z nejhezčích kluků na světě pozval na rande a ještě mi dal růži!! Abych rychle něco řekla, odpovím jen obyčejné "Souhlasím".
Ještě čtvrt hodiny se bavíme na téma: škola, filny a páté přes deváté", pak se omluví na školu a slíbí se brzy přijít podívat. Dozvím se o něm dost věcí. Navíc jsme zjistili, že toho máme dost společného. Dokonce chodí na pprůmyslovku, která je jen pár metrů od našeho baráku. mám pocit, že mi něco zvedlo náladu a nebude to jen z rudé růže, která je na mém stolku ve váze, ale z mého zachránce. Zbytek dne proběhne docela v pohodě, jen otázky typu: "Co se mi před tou nehodou stalo" , mě dokázaly pěkně otrávit. Zvlášť, když je nepokládala jen moje máme, od která to celkem chápu, ale i má nej kámoška Andy. Ta, místo toho, aby mě utěšovala a naslouchala, mě zpovídá. Jasně, že to tušila, ale chtěla si to prostě ověřit. Pak mě přece jen povzbudí a popíchne k tomu, abych se svěřila místní psycholožce popravdě, stejně by to pravděpodobně odhadla. Když potom odejde, je už u nás sestra s jídlem. Hlad už mám docela dost, dnešek mi dal zabrat. Než ale usnu, přijde mi SMSka, a že nevíte od koho? Od Radka, vyměnili jsme si čísla na poslední chvíli. Popřál mi krásné sny a slíbilmi zítra návštěvu. Poděkuji mu ještě jednou a do půlnoci si vyměňujeme dalších pár SMSek.

Pokračování příště. ;) Za vaše komentáře budu moc ráda.