Dáma s psíčkem (Čechov) - moje dokončení

Anna ležela v posteli a přemýšlela. Manžel už dávno odešel do práce a ona měla před sebou den volna.

Co bude dál? Dnes, zítra, za týden? Měla chuť se rozběhnout za Gurovem, jen kdyby nebyl tak strašně daleko.

Jejímu manželovi začaly být Anniny občasné výlety podezřelé, protože byl zvyklý mít ji pořád doma. Anna to vysvětlovala tak, že potkala na Jaltě kamarádku, která za ní sem tam přijede.

Už dlouho věděla, že její vztah k manželovi je plný prázdnoty. Ale netušila, jak mu říct, že chce odejít.

Vstala z postele a oblékla si župan. Právě když snídala, zazvonil zvonek. Listonoš. Předal jí balíček a odešel.

Ona ho převracela v rukách a hádala, co by jí Gurov mohl posílat. Byla si jistá, že je od něj. To písmo. Ta známá vůně, kterou cítila, kdykoliv ho objala. Otevřela balíček, ve kterém našla i dopis, a chvíli na něj nevěřícně koukala. Potom si ve spěchu začala balit kufry. Házela do nich veškerý svůj majetek bez ladu a skladu.

Oblékla se a napsala vzkaz manželovi, že už se nevrátí, ať ji nehledá. Naposled prošla tím tolik známým domem, ve kterém dosud žila. Bylo jí smutno, ale byla ráda, že se snad konečně vše vyřešilo. Že by mohl být její život zase lepší. Doufala v to.

S pocitem nově nabyté svobody a těžkými kufry dostala na vlakové nádraží.U okýnka bohužel zjistila, že jí ten její vlak před necelou hodinou ujel. Normálně by byla asi naštvaná, protože další vlak měl jet až ve tři odpoledne, ale teď jí to nevadilo. Byla osvobozená od všech problémů a starostí. Ani nevěděla jak, ale na lavičce v čekárně usnula.

Probudila se až ve chvíli, kdy na ni začal dotírat nějaký opilý muž. Nevěděla, jak se ho zbavit, ale on měl očividně vypito víc než by bylo vhodné a na lavičce vedle ní vysílením usnul. Vyprostila se mu a šla na perón. Naštěstí nemusela čekat dlouho.

Cesta vlakem byla dlouhá a úmorná, ale ani to jí nezkazilo náladu. Vyndala si z kabelky plánek, který našla v balíčku. Cesta z nádraží ke Gurovovi. Celkem bez problémů, pak našla v cizím městě ten správný dům, v něm i správný byt a odemkla si klíčem. Další věc, která byla v balíčku od Gurovova.

Vstoupila do prázdného bytu a nadechla se. Zase ta vůně! Po návratu Gurova nastalo dlouhé přivítání. Oba šťastni, že mohou být spolu celé dny i noci. Tahle idylka ale neměla trvat dlouho.

Jednoho rána, zhruba půl roku po Annině útěku od manžela, šla Anna koupit čerstvé pečivo k snídani. Gurov ještě spal, takže se potichu oblékla a zabouchla za sebou dveře. Když scházela po schodech dolů, pomyslela si, že někdo asi připálil snídani. Takový ten známý kouřový nádech. Vyběhla do ulice a zvesela vykročila k pekárně. Po cestě zpět skočila ještě pro dnešní noviny a mířila domů.

Na ulici, ale vypuklo pozdvižení. Stálo tam několik hasičských aut, lidé pobíhali zmateně všude kolem a celý dům byl v plamenech. Anna upustila tašku, kterou svírala v ruce a rozběhla se k domu. „Dmitriji!“ Nějaký policista ji však v okamžiku zadržel. Nemůže tam.
Nebylo divu. Plameny hltaly dům jako obrovská hladová stvůra.

Kde je ale Dmitrij? Policista se snažil Anně jemně vysvětlit situaci. Jí začaly stékat slzy po tvářích a sesunula se k zemi. Dmitrij uhořel a Anně se zhroutil svět před očima…