Lež, slzy a pak láska part 1

Dnes je 13.6.2003 půl deváté večer. Promiň, že píši až teď, ale měl jsem spoustu práce.
Jakou práci? No vždyť víš jakou, ale stejně ti o tom řeknu.
V domě na konci ulice stojí v okně žena a nervózně se rozhlíží po ulici. Já jsem stál tak, aby
mě neviděla. Přemýšlel jsem, zda mám jít domů a nebo tu přenocovat, ale nakonec jsem přece jen domů šel. Došel jsem ke dveřím. Ani jsem nestačíl zazvonit a dveře se otevřely. Ve dveřích stála má matka a měla slzy v očích. Vešel jsem dovnitř vyzul jsem se a šel jsem do svého pokoje.
Zamknul jsem, sundal jsem si mikinu a vyvalil jsem se na postel. Po chvíli někdo zaklepal na dveře, ale já nereagoval.
"Kde jsi byl tak dlouho, víš kolik je hodin? Měli jsme o tebe starost jestli se ti něco nestalo", mamka si dělá starosti. Otočil jsem se na záda, ale díky bolesti jsem se radši otočil na bok. Bolelo mě celé tělo. Z čeho? Popral jsem se. No ne naschvál. Ti kluci po mě chtěli něco, co já něchtěl jenže jich bylo víc a já byl sám. Takže slova popral jsem se nejsou správná. Oni mě i přesto, že jsem to já nechtěl a bránil jsem se znásilnili. Rozbrečel jsem se nad tou vzpomínkou. Mamce jsem to říkat nechtěl, protože jsem se bál. Stojí teď za dveřmi a doufá, že jí otevřu a vysvětlím jí to, ale já...radši si to nechám pro sebe.

Ráno pršelo a já měl v tom lijáku jít do školy. Když jsem šel dolů se nasnídat, nastalo hrobové
ticho. Mamka se na mě podívala a pak si všimla těch modřin na ruce.
"Co sis udělal", zeptala se trochu přísným tónem. Já se na ni jen podíval a pak jsem něco ujedl ze své snídaně.
Po chvíli jsem jí odpověděl. "Vůbec nic", zvedl jsem se vzal si tašku, oblékl jsem se a vyrazil do školy. V polovině cesty jsem se zastavil a podíval jsem se na nebe. Cítil jsem na sobě každou kapku. Nebe pláče, protože bylo svědkem strašlivého zločinu. Pak jsem znovu pokračoval ve své cestě do školy.
Když nám pak skončilo vyučování, šel jsem domů. Najednou jsem na svém rameni ucítil čísi ruku, tak jsem se otočil.
"Co chceš", zeptal jsem se ho.
On se rozhlídl a pak se na mě znovu podíval. "Tady ne, pojď do parku, tam si promluvíme". Neodmítal jsem. Byl jsem zvědavý co po mě chce.
Když jsme tam došli sedli jsme si na nejblížší lavičku.
"Adame, nemohl jsem si nevšimnout těch modřín co máš na ruce. Řekni mi, prosím, co se ti stalo". To je můj nejlepší kamarád. Nerad jsem mu lhal, ale teď nemám na výběr.
"Nic, jen jsem upadl", odpověděl jsem mu a přitom jsem se díval na stranu.
"Tohle ti nevěřím a ty to víš. Chci slyšet pravdu", jen co to dořekl chytl mě za ramena. Já se na něj podíval a pomalu jsem cítil slzy ve svých očích.
"Když jsem šel včera večer domů přepadli mě nějací kluci, kteří mě pak...pak...", najednou jsem se rozbrečel. "Oni mě znásilnili!",vzlykal jsem. Objal mě a začal mě utěšovat.
Pak mě pozval k sobě domů. Neodmítl jsem. Když jsme k němu došli sedli jsme si do obyvacího pokoje. On šel do kuchyně a vrátil se se dvěma sklenkami džusu. Sedl si vedle mě, ale ani jeden z nás nic neřekl.
"Tak co, pustíme si nějaký film mám jich plno", promluvil po chvíli. Já jen kývl. Pak jsem se na něj podíval a byl jsem doslova omámen tím, jak vypadal. Jeho delší tmavě hnědé vlasy nádherně zářily ve svitu slunce. Do očí jsem mu v tuto chvíli moc neviděl a tak jsem si ho prohlídl celkově. Musel jsem uznat, že mě vcelku přitahoval.
Když si všiml, že si ho prohlížím podíval se na mě a já se rychle podíval jinam.
"Adame, děje se něco?", podíval se na mě. Já jen zavrtěl hlavou. On se nahnul a políbil mě na rty.
"Lukasi...", víc jsem ze sebe už dostal. Chvíli se mi díval do očí a pak mě znovu políbil. Nebránil jsem se. Nedokázal jsem to. Cítil jsem jak jednou rukou směřuje k mému rozkroku a druhou mě pomalu pokládal. Přitom mě pořád líbal. Když už jsme nemohli skoro popadnout dech, tak se ode mě mírně odtáhl.
"Lukasi, to bychom neměli, co když přijdou tví rodiče?", snažil jsem se z toho vykroutit.
Lukas se pousmál, "nikdo nepřijde. Jsem doma sám. Rodiče by se měli vrátit až příští týden". Rukou mi vjel pod kalhoty a když jsem vzdychl tak se spokojeně usmál. Nechal jsem se jím úplně ovládnout. Objal jsem ho kolem krku a dal jsem mu vášnivý polibek.

Ráno jsem se probudil ve zcela jiném pokoji. Na své hrudi jsem cítil něčí hlavu. Bál jsem se otevřít oči, ale stejně jsem je otevřel.
Byl jsem u Lukase. Vzpomínal jsem, co se stalo včera, ale pak mě cosi z toho vyrušilo.
"Dobré ráno, Áďo" a následoval polibek. Posadil jsem se a podíval se na Lukase.
V tom jsem si vzpoměl co se včera stalo.
"Dobré ráno, Lukasi," oplatil jsem mu polibek. Nemohl jsem říct, že se mi to nelíbilo to ne, ale..bylo to moc rychlé na můj vkus. Abych nezapomněl, předtím mě znásilnili. Chtěl jsem vstát a oblíknout se, ale Lukas mě nepustil.
"Lukasi, měl bych už jít... rodiče budou mít starosti," namítl jsem. Zapřel se rukama tak, aby se mi díval do očí.
" Tvým rodičům jsem zavolal, že jsi u mě. Jsou prázdiny, řekl jsem, že u mě budeš spát". Vytřeštil jsem oči. Docela jsem se divil, že to povolili... Počkat, to znamená, že tu zůstanu napospas Lukasovi. Pak si lehl vedle mě a začal zkoumat mou hruď.
"Vypadá to, že si svobodu budu muset vydobýt že?", řekl jsem rebelsky.
Šibalsky se na mě usmál, "a ty si myslíš, že vyhraješ?"
Přetočil jsem ho, "jo". Pak jsem se natáhl pro košili a oblékl jsem si ji. Lukas to ovšem nevzdal a přetočil mě. Pak mě začal připravovat. V tuhle chvíli jsem se už bránit nedokázal. Poté do mě pronikl. Cítil jse se jako v ráji. Když jsem vyvrcholili, tak se Lukas na mě svalil. Já ho ještě políbil.
"Půjdeš se se mnou vykoupat?", řekl Lukas.
"Ne, ještě chvíli budeme ležet", objal jsem ho.
Za chvíli jsme se šli vykoupat. Lukas mi půjčil něco ze svého oblečení a pak jsme šli dělat snídani. No, valstně ji dělal on. Nenechal mě vařit. Musím přiznat, že to je ale dobré.
"Hm, je to dobré", pochváli jsem ho. Až teď se mi zdá, že onu osudnou noc jsem ho v té skupině viděl. Ale třeba se mi to jen zdá.