Přej a bude ti přáno I.

Všichni se sejdeme až na autobusovém nádraží.Letos jsem tu výjimečně první,jinak všude chodím pozdě.Za chvíli dorazí s krosnami na zádech Nela s Verčou. Postupně dorazí i Kerol, Janča, Kuba, Lukáš a Vojta. Ještě chybí Bóďa, ale za chvíli odjíždí autobus, tak na něho nebudeme čekat, však on dorazí. Už jsme všichni ve buse. Těsně před odjezdem ještě dobíhá náš Bohoušek. „Co to sakra,on s sebou bere i tu fiflenu!“ začnu se rozčilovat. „Klid Káťo,to nebude zas tak hrozný,“ uklidňuje mě Vojta.Bóďa s tou svojí super slečnou už jsou ve autobuse. „Zdarec panstvo,nevadí vám,že s námi letos pojede Žaneta.Kdyby s námi nejela,tak se s ní do konce prázdnin neuvidím.A tenhle výlet jsem si nechtěl nechat ujít.“ spustí omluvnou řeč Boďánek. Žaneta se tváří jak největší neviňátko. „Uvědomuješ si,že jsi porušil tradici,která se táhne od našeho společného ukončení základky?“ vylítne nakvašeně Kuba. „Já vím a mrzí mě to,ale všichni Žanetu znáte, tak v tom nevidím problém,“ ukončí debatu a sedne si. Celou cestu sedím mlčky. Všichni jsou v dobré náladě. Boďan se každou chvíli líbe s tou svou,ostatní se baví a těší na 10 dní strávených u nás na chatě,která leží ve Valdově, kousek od Nové Paky. Cesta rychle ubíhá a za nedlouho dorazíme do Paky.
„Hurá,je to tu. Já se tak těšil, to nebudete věřit,“ prohlásí plný nadšení Vojta. Vystoupíme a vydáme se hned do Alberta pro zásoby na večer.Jídlo,buřty,pečivo a samozřejmě alkohol. Pak vyrazíme konečně na chatu. Přestože je cesta dlouhá 4 km,ubíhá rychle.Hlavně díky našemu baviči Lukášovi,který se stará o zábavu a já se konečně dostávám trošku do nálady. Dorazíme asi v 5 hodin a je nejvyšší čas zatopit v krbu,protože všichni už umírají hlady. O oheň se postarají kluci. Žanetka se k nim samozřejmě musí přidat.To by bylo,aby chyběla někde,kde je i její láska největší. My holky alespoň můžeme v klidu nachystat buřty,nakrájet zeleninu,připravit pečivo a hlavně probrat novinky. Za nedlouho se ve dveřích kuchyně objeví Vojta. „Sakra ta nohatá koza slečinka Žanetka je hrozná kráva,“ stěžuje si. „Toho jsi i všimnul až teď?“ diví se Kerol. „Tak věděl jsem,že není úplně super,ale že je až tak blbá,to jsem netušil,“ stěžuje si dál náš hezounek Vojta.Je to typický blonďáček,krásná tvář,modré oči a úžasná povaha. „Tak si jí Vojtíšku nevšímej a máš to,“ radím mu. „To říká ta pravá,“ rýpne si do mě. Je to můj nejlepší kamarád,ví o mě naprosto všechno.Tedy i to,že mám pro Bohouška slabost a nemůžu vystát tu jeho nádheru.Umlčím ho pohledem a on raději odejde zpátky k ohni.Za chvilinku vyrazíme s holkami za ním,na stůl naservírujeme zeleninu a pečivo.Kluci se dají do opékání buřtů.Lépe řečeno tedy Kuba.Všichni sedíme v pergole,v krbu praská a náš benjamínek Kuba si hraje na šéfkuchaře.Dokonce si vyrobil z novin čepici.Sice stejnou jakou má večerníček,ale na tom nesejde.Všichni se mu smějeme a já musím zajít pro fotoaparát a vše zdokumentovat.To opravdu stojí za to.Když už se vracím,ve dveřích mě zastaví Bóďa.
„Jsi naštvaná?“ zeptá se. „Měla bych být?“ „No tváříš se tak.Je to kvůli Žanetě,já to vím a věř,že mě to sakra mrzí.Ale ona trvala na tom,že pojede se mnou“ „Jo a ty jsi jí to nerozmlouval.Víš co?Jdi do háje!“ proklouznu kolem něho ze dveří. Jasně,on je pan svatý a za nic nemůže,bleskne mi hlavou.
Čas už se přehoupnul lehce přes půlnoc.Obklopila nás černočerná tma.Alkohol a únava udělaly své a všichni už jsme v hodně dobré náladě a veselí.Nela se už nějakou tu chvíli objímá a líbe s Kubou a Lukáš vede vášnivou debatu s Kerol.Verča zmizela někde s Vojtou.Bóďa s Žanetou se už před nějakou dobou vytratili do chaty.Takže tu sedím v pergole sama,jako největší jelito.I Janča mi dala košem a šla raději spát.Během hodiny i zbytek odpadne.Kromě Vojty,který se vrátil.Do krbu už nepřikládáme Doneseme si spacáky,zakuklíme se a sedneme se si těsně vedle sebe na lavičku.Povídáme si a mně je krásně.Položím si hlavu na jeho rameno a s úsměvem na rtech usnu.Cítím jak mě někdo bere do náruče a odnáší do postele.Vynese mě po schodech a uloží mě do postele a já otevřu jedno oko,jsem hrozně moc unavená.Ale tohle,to není Vojta,ale Bóďa!Dá mi pusu na dobrou noc a zmizí.

Těžká jsou rána opilcova.Rozespalá sejdu po schodech dolů.Všichni už jsou vzhůru. Až na Vojtu. „Dobré ráno,tedy vy jste s Vojtou museli řádit.Takhle zřízenou jsem tě snad ještě neviděl,“ chechtá se Lukáš. „Zdrž se komentářů a nalij mi prosím kafe,hodně kafe.“ Všichni se baví tématem Káťa a Vojta alias hříšná noc.Radši odpochoduji do koupelny.Tu ovšem okupuje Vojta. „Jak jsi se vyspala princezno?“ pozdraví mě s rozcuchanými vlasy a oblečen jen v trenkách.Musím uznat,že je pěkný a moc mu to sluší. „Dobře,jen probuzení bylo bolestivé.Zajímá mě,jak jsem se dostala do postele.“ „Bohouš tě tam odnes.A už se mě na nic neptej,umírám hlady.“ Odejde z koupelny,zamknu za ním a vlezu si do sprchy.Nechám se masírovat kapkami vody. „Kůzlátka,otevřete vrátka,tady vaše maminka,“ ťuká na dveře Bóďa. „Jdi do háje!Klidně s Žanetkou!“ Už ho dál neposlouchám.Osprchuji se,zabalím se do ručníku a spěchám se převléct.Žaludek mi brečí hlady.Když dorazím za ostatními,u plotny dovádí Kuba a Verča opět flirtuje s Kubou a po mě hází vražedné pohledy.Žaneta sedí u stolu a její miláček si ji udobřuje.Nevím co jí zase provedl.Zbytek hraje karty. „Ty Káčo,jsem nevěřil,že jsi takové číslo.Aspoň si Vojta přišel na své.Splnil se mu sen,“ chechtá se Lukáš.Vojtíšek mu hrozí pěstí,ale Lukáš to neřeší.Je mnohem vyšší a silnější. „Já a Vojta…“do řeči mi skočí Nela s Kerol: „my víme,jste pouze nejlepší kamarádi.Ale znáš to,kamarád taky rád.“ Všichni se smějí a já musím taky,něco na tom je.
Každý rok je první den na programu volejbal.Je to zkrátka tradice.Janča na lístky napíše jména,Kuba využije svojí včerejší čepici a může se losovat kdo s kým bude.
První tým: Nela,Bóďa,Kerol,Kuba,Žaneta.Druhý tým: já,Vojta,Janča,Lukáš,Verča.Tým kapitánky Nely se jmenuje Mlátičky,podle Trestné lavice,na které všichni ulítáváme a můj tým Abstinenti.Kluci pověsí síť,abychom mohli hrát a já ještě zajdu pro balon.Ve stodole je hrozný nepořádek,takže musím překročit kolečko,vozík. „Ahoj,“ pozdraví mě Boďan a já se hrozně leknu a zakopnu o bedýnku,takže se tam rozplácnu jak žába. „Sakra Bobeši!“ začnu mu nadávat. „Neříkej mi tak,víš,že to nemám rád.A omlouvám se,že jsem tě polekal.“ „Ty taky děláš věci,které nemám ráda.“ „Například?“ „Už to,že jsi sem přitáhl Žanetu mě hrozně naštvalo.Porušil jsi tradici!“ „Já vím a hrozně mě to mrzí.Sakra pochop to,musel jsem ji vzít s sebou.Řekla,že buď ji vezmu s sebou nebo je mezi námi konec!“ „Jsi fakt tak blbej?Nevidíš,že je úplně vypatlaná a hraje si s tebou?Nebo to jenom hraješ?“ konečně najdu balon a můžu odejít. „Počkej,“ řekne a chytí mě za ruku. „Vím,že je hloupá,ale holka,kterou miluji,mě odmítá a myslí si,že jsem největší blbec,“ přitlačí mě ke zde a natlačí se na mě.Dělí nás od sebe pár centimetrů. „A já ji chci získat,protože je nádherná a je jiná než ostatní holky.“ Ruce si opře o zeď vedle mé hlavy. „Snaž se,třeba ji okouzlíš a třeba po tobě taky touží,jenže ty se chováš jak,“ nenechá mě to doříct a lehce se dotkne svými rty těch mých.Odtáhne se a čeká,jak zareaguji.Chytnu jeho tričko a přitáhnu si ho k sobě. „Krásně líbeš,“ a políbím ho tentokrát sama od sebe.Je to pomalé,něžné,plné elektrizujícího napětí.Sakra,někdo jde.Odstrčím ho od sebe a vyjdu.Vojta,hledal mě. „Tak kde jsi?“ „Tady,hledala jsem balon,“ v tom vyjde ze stodoly i Bóďa.Vojtovi ztuhne úsměv na rtech.Podívá se na mě,pak na něho. „Káťo,nechci,abys byla zklamaná.“ „Já vím Vojto a děkuju,ale jsem už velká holka.Neboj.“ Dál už se se mnou nedohaduje.
Jdu před klukama.Zaslechnu jejich rozhovor. „Jestli ji ublížíš,tak si mě nepřej,“ hrozí Bóďovi Vojta. „Možná je na čase si uvědomit,že o tebe zájem nemá.Neboj,neublížím jí,chci,aby byla šťastná.“ Co sakra myslel tím,že by si měl Vojta uvědomit,že o něho zájem nemám?Hlavou mi bleskne několik myšlenek….