Matka

Matka

Vyslechněte příběh z časů, kdy Váš prapraděd chodil v dětských střevících.
V časech zároveň idylických i temných.
V časech zlých i dobrých.
Náš příběh se odehrává v městečku, které za našich časů neslo jméno Přísečnice. Dříve bylo do map zapsáno pod jiným názvem, ale ten není už dnes pro nikoho důležitý. Pokud by jste chtěli Přísečnici navštívit, tak se ani nenamáhejte. Celá zmizela pod hladinou vodárenské nádrže na hřebenu Krušných hor. A tak milosrdná voda bezpečně překryla vše, co do dnešních dnů zůstalo fyzického po Annně Fridrich, Karlu Volfovi a jejich bezejmenném synovi.
Zbyl tu po nich jen tento příběh.
Na počátku všeho byl příchod tovaryše řemesla kovoliteckého Alberta Fridricha do horního a hutního města Přísečnice. Stalo se I. p. 1872. Odkud ho osud zavál do Krušných hor nelze zjistit, ale je jisté, že se zde oženil a se svojí ženou počal dvě děti.
Syna Konráda a dceru Gretl. Konrad se také vyučil řemeslu kovoliteckému a pojal za ženu Annu Panek. Po třech letech manželství byl jejich svazek naplněn a narodila se jim dcera Anna. Anna Fridrich hlavní hrdinka našeho vyprávění.
Osud k ní byl velice krutý od chvíle narození. Při porodu její matka skonala o dva roky později jí následoval i otec. Zemřel po nehodě v hutí, kde pracoval. Malé Anny se nechtíc ujala její teta Gretl Fridrich , nyní provdána za Johana Böhma. Život dítěte v cizí rodině byl velmi trpký. Den za dnem jí bylo naznačováno, že je pouze trpěna a že ujídá z poloprázdného talíře chudé rodiny.
Když se dovršil její čtrnáctý rok, odvedl jí strýc do domu Karla Volfa, aby se službou pro bohatého měšťana živila sama.
Její nový zaměstnavatel byl padesátiletý stále podmračený muž. Ve městě byl obávaným i váženým mužem. Patřil mu výstavní dům na náměstí, železná huť za městem a statek „Velké sedlo“ v údolí po proudu potoka. Byl i členem městské rady a to co řekl to se ve městě a širokém okolí rovnaslo zákonu. Jeho žena Ingeborg žila stejně jako jejich syn, zcela ve stínu dominantního manžela. A přávě do této rodiny se Anna dostala.
Pracovala velmi tvrdě. Pomáhala v kuchyni, uklízela v domě, nosila vodu a vůbec dělala vše, co bylo třeba. Ale Anně to nevadilo. Byla pryč z nepřátelské rodiny své vlastní tety a podmračený Karel Volf ji s opovržením ignoroval. Byla pro něho míň než nic.
Čas plynul a ze čtrnáctiletého dítěte se stala osmnáctiletá mladá a krásná dívka.
V té době se seznámila s dvaceti pětiletým mužem, který se jmenoval Paul Beranek. Ten pracoval na statku „Velké sedlo“ jako kočí. Často vozil Karla Volfa v bryčce na statek a poté zpět do města a při těchto cestách se jednoho dne protnuly cesty mladých lidí.
Paul se zamiloval do Annny a Anna do Paula. Život se zdál být krásným snem,. Ten však trval jen krátce a byl krutě přerván.
Nešťastné události spustilo náhlé citové vzplanutí stárnoucího Karla Volfa k mladé a krásné Anně. Dívka odolávala, ale drsný a odpor neznající muž chtěl ukojit své nejnižší pudy.
Jednoho letního večera se starobylé stěny výstavního domu na náměstí staly němými svědky brutálního znásilnění.
Ponížená Anna hledala pomoc, ale tu nenacházela. Manželka a syn násilníka se ho báli stejně jako všichni lidé v městečku, včetně starého duchovního, kterému se dívka svěřila.
Zdálo se , že čas vše urovná. Karel ukojil své pudy a dívku opět přezíravě přehlížel a ta se vrátila k plnění svých povinností.
Krutý osud, ale rozhodl jinak. Podzim přinesl úrodu neblahé letní setby. Anna zjistila, že noc násilné vášně nebude bez následků.
Anna čekala dítě. Když se tato zvěst donesla k uším Karla Volfa, nalezl rychlé řešení.
Byl jím sňatek ubohé dívky s Paulem Berankem. To byl sice hodný a prostoduchý hoch, ale s tímto řešením nesouhlasil.
Jeho nesmělý odpor nemohl despotu zastavit. Pomocí hrozeb mladíka přinutil souhlasit.
Pak se však stalo něco překvapivého „beranek přemohl vlka“. Sotva týden před plánovanou svatbou Paul utekl.
Na vše teď už bylo pozdě.
V měsíci lednu se Anně narodil zdravý syn. V domě Karla Volfa zavládlo obrovské napětí. Každý věděl, kdo je otcem, ale nikdo se to netroufl vyslovit nahlas. Stejně se chovali i ostatní obyvatelé městečka.
Nenávist a zloba davu se obrátila proti ubohé oběti znásilnění.
Vždyť právě ona porodila nemanželského parchanta.
Ona je tím vina.
Hloupí lidé našli toho, kde vše způsobil a Anna se stala štvancem.
Karl Volf odhodil i ten malý zbytek slušnosti co v něm možná byl a dívku s dítetem vyhnal z domu. Zoufalá žena zabouchala u dveří své tety, ale ani tam nenašla útočiště.
Ulicemi městečka se šířila vlna zloby.
Je třeba jí vyhnat.
Je to poběhlice.
Je to černá ovce.
Všichni spořádaní občané co každou neděli chodili vzorně do kostela, byly zachváceni horečkou linčování. Vyhnali Annu s dítetem až za hranice města na hráz velkého továrenského rybníka.
Tam ji ponechali svému osudu a šli dojíst svůj skromný oběd.
Co bude Anna dělat?
Kde má hledat pomoc a naději?
Pak se její pohled sveze k bezejmenému synovi. To on za vše může. On je vším vinne. Její duše je ovládnuta šílenou zlobou.
Stojí na hrázi rybníka , který je celý zamrzlý. Jen u stavidel je volná hodina. Anna už ví jak svůj problém vyřeší.
Hodila novorozence do ledové vody. Dítě probuzené zimou drží na pár vteřin u hladiny přikrývka. Zoufale křičí a natahuje ruce ke své matce.
Ten nářek a ručičky natažené k ní odvály mrak šílenství z duše mladé ženy.
Láska porazila nenávist. Anna skočila do vody ledové jako lidská zloba.
Neměla žádnou šanci. U hráze byly čtyři metry vody a ona plavat neuměla. Našli je druhý den ráno dělníci, kteří chtěli zavřít stavidlo.
Všichni ti řádní občané co dívku vyhnali cítili vinu. Starý duchovní sebral všechnu odvahu a dívku i s dítětem nechal řádně pohřbít.
Největší změna nastala ale u Karla Volfa. Zlé svědomí ho začalo pronáslecovat. Nechal na hráz rybníka postavit dva kamenné kříže.
Velký za Annu a malý za svého syna. Vše bylo marné, a s příchodem jara Karl Volf zemřel na plicní infekci.
Nakonec se Anna, Karl a jejich syn sešli alespoň na Přísečnickém hřbitově.
Ten pak za našich časů zmizel i s dvěma kříži na hrázi a celým městečkem pod vodní hladinou.
Pokud se dostanete do Krušných hor zastavte se cestou z Chomutova do Vejprt u přehradního jezera a věnujte vzpomínku nešťastné Anně, krutému Karlovi a jejich synovi.
Třeba v šumění lesa a vody uslyšíte pláč nevinného dítěte, zoufalé matky a výčitkami svědomí mučeného otce.
Kdo ví?