laska je svine

"Potřebuji prostě čas",řekl a já se otočila a šla.
Čas je asi to jediné co jsem dát prostě neuměla ..ne v tomhle..neumím prostě čekat..ne když sama vím že nechci,že prostě nechci.
Znamenalo to ale že už ho neuvidím nikdy??
Když jsem se otočila a zjistila,že on tam pořád ještě stál,měla jsem chuť se za ním rozběhnout,jak jsem to dělávala vždy,když jsem ho viděla.Pak jsem si uvědomila ze stojime asi deset metru od sebe a koukáme na sebe..ani jeden se ale neodvážíme za sebou jít..znamená to,že je konec?
Ne,stím se nechci smířit do teď.Pořád na něj myslím i když nechci,pořád píšu jeho jméno kdekoli to jen jde,ale co je nejhorší,tak nemůžu..proste nemužu zapomenout na ten poslední pohled,ktery mi věnoval..bylo na něm něco,co jsem cítila taktež.Byl plný bolesti,ale přesto naděje.Já vím nechtěl mi prostě ubližovat..Mam mu to mít za zle?Mám se na nej zlobit?
Za týden,když už jsem si konečně myslela,že je po všem..alespoň tedy než mi přišel dopis.Jak romantické myslela jsem si.Já jsem totiš nenapravitelný romantik-až to některým lezlo na nervy..mno co už.Když jsem ho itevřela a zjistila,že je od Martina,měla jsem ho chuť zase zavřít,ale přečetla jsem si ho až do konce.Bylo v něm,že když jsem mu nebrala telefony(což vůbec nevím) a neodpovídala na smsky(a to už vím-já neměla z čeho psát:)) tak se rozhodl že mi napíše dopis a doufá jenom,že si to přečtu..(mno sice hezký od něho ale pointa toho mi zatím unikala)až v posledním odstavci bylo,že by mě rád znova viděl a že je mu líto jestli mi ublížil.Mno ublížil,ale ne tak,abych mu to neodpustila.Vlastně byl upřímný a proto jsem mu odpustila.Měli jsme se sejít druhy den..ten si věří-cokdyby mi to nepřišlo dneska ale třeba az zitra??Mno vlastně pak mi došlo,že to do té schránky musel dát on..jak jinak,nebydli daleko.
Až teprv druhý den jsem se rozhodla,že tam půjdu.
Dyť za to nic nedám..V tu chvíli jsem si myslela,že to zvládnu s ledovým klidem,ale opak byl pravdou.
Když jsem přišla na místo,čekal už tam.Podívala jsem se na hodinky a zbývalo mi ještě pět minut..No jo,to je celý on.Vždycky přicházel pozdě,ale když se něco dělo přišel ještě dřív-ani by mě nepřekvapilo,kdyby tam čekal už půl hodiny..Mno a v tu chvíli jsem začala být nervozní,že jsem se ještě chtěla otočit a jít domů.Už si mě ale všimnul a všechno na co jsem se zmohla bylo akorát stát na mistě a koukat na něj jak nevětší blázen.
Usmál se na mě..Co se děje?Kdyby se se mnou chtěl úplně rozejít,tak se nesměje.stála jsem pořád jak přimražená a najednou neveděla co mám dělat.Přišel ke mě a objal mě.Byla jsem v šoku.Ještě před týdnem jsem mu odpustila a teď??Co to děla?Trošek si mě od sebe odtáh a políbil..Byla to krasná pusa a já nechtěla aby nikdy skončila,ale přesto jsem si ho od sebe odtáhla.
Podívala jsem se na něj a nevěděla co mám říct.V tu chvíli jsem snad začla litovat toho,že ho vůbec znám..
Co je ti?Co se děje??tyhle otázky mě trošku zarazily.Copak neví?Nemohla jsem odpovědět-prostě jsem nevěděla co,a tak jsem se proste otočila a šla..jeho tam nechala znovu stát..a ukončila tak definitivně náš vztah.Konečně..
Že jsem měla klid?Ne to jsem neměla ani trošku,ale teď už konečně vím,že si už nikdy nenechám ubližovat.Konečě vím,jakou chybu jsem udělala,že jsem si s takovým děvkařem vůbec začínala.Odcházela jsem domů s pocitem,který už nikdy asi nezažiju..S pocitem konečného vítěství..Že je to kruté??Život je krutý,ale nejhorší je mu naletět.Já mám od te doby konečně klid a o Martinovi jsem slyšela jen to,že se odstěhoval někde mimo město..