Poslední dopis IV

Kapitola čtvrtá – nejlepší na konec

… Ale nejvíc ze všeho miluji tvé srdce a tvou duši, protože je nemožné nemilovat něco, co ti zcela a naprosto dobrovolně patří.

Dochází mi víno a svíčka už taky nezvládá to, co zamlada. I papír se pomalu chýlí k okraji, tak jen tak lehce pozoruju, že už bych asi měla končit. Co ještě napsat, Lásko? Snad už jen to neobkecávat a napsat těch posledních pár věcí, které nevíš, ale vědět bys měl.

Nevěděla jsem, jestli se mám k tobě nastěhovat. Řešila jsem to s Janou. Ano, přesně s tou Janou, u které sedím, když se pohádáme, když nejsi dlouho doma, nebo když mám chuť na minerálku ze zeleného kelímku. U té Jany, kterou máme oba tak moc rádi. U té, která nám tolikrát zachránila vztah, když mě nechala u sebe přespat.
Tak jsme to naše bydlení řešili. Došla jsem k závěru, že pokud s tebou žít nebudu, tak umřu, a pokud spolu žít budeme, tak se pozabíjíme. Tak jsem si řekla, že to vyjde nastejno, tak proč ti neudělat radost, když už jsi mě chtěl u sebe doma. Možná to zní povrchně, ale já to tak cítila. Měl bys to vědět.

Další věc je, že naše děti, pokud nějaké budeme mít, se budou jmenovat Abigail a Kryštof. Nechci o tom diskutovat, a protože je to napsáno v dopise, na který nemáš právo odpovídat, nemůžeš to nijak změnit.

Mám ráda tvého psa. To taky nevíš. Vždycky po něm jenom ječím, ať přestane štěkat. Nesnáším barvu tvého auta. Nevím, proč jsem ti to ještě neřekla.

Mrzí mě, že nemáš výšku. Ráda s tebou nakupuju, i když u toho vyvádím. Někdy mi vážně nechutná to, co uvaříš. Vím, že občas posloucháš za dveřmi. Každé čtvrté úterý večeřím s tvou švagrovou. Nesnáším, když chodíme na vaše firemní večírky. Každý večer cvičím. V ipodu mám nahraný tvůj hlas.

Myslím, že víc tajemství už pře tebou nemám. Tohle všechno nás dělilo a teď nás to doufám spojí.
Když se tak na tebe dívám, když teď ležíš naproti stolu, kde píšu tenhle dopis, myslím, na to, že musím neslyšně schovat skleničku a láhev a opatrně potmě (jelikož mě právě zradila svíčka) zalézt za tebou, abych tě nevzbudila, protože zítra vstáváš do práce. A ještě něco. Myslím, že teď jsem připravená ti odpovědět na to, jestli svůj život spojím s tím tvým ještě víc, než je teď spojen. Jestli se naše neviditelné provázky zkrátí natolik, že budeme jeden člověk.

Ale to až zítra.

Dobrou noc, Lásko.

A nádherný život. Se mnou, s námi…

Navždy tvá…