Miluju jen jednou?

Hnal jsem ze schodů dolů tak rychle, jak jen mi to basovka v pevném futrálu umožňovala. Spěchal jsem, jako vždy. Ať jsem se snažil sebevíc málokdy se mi dařilo chodit na čas. Zvlášť na zkoušky kapely.
Rozrazil jsem vchodové dveře a zakopnul o psa, kterého jsem zaregistroval příliš pozdě. Tak tak jsem to ustál.
-dávej pozor..ozvalo se vedle mě pobaveně. Pes se tvářil překvapeně, ale pak se zabral do čuchání mých bot.
-promiň, mám naspěch..omluvil jsem se a usmíval jsem se. Kdo by se neusmíval když před ním stojí taková kočka. Přistěhovala se nedávno, bydlí o patro výš, je hezká, krásně voní..a to je všechno co vím. Taky má obrovskýho pittbula ze kterýho jde celkem strach.
-jde to vidět..ušklíbla se vesele, rozloučila se a oba jsme pokračovali po svých.

Sklízeli jsme aparaturu z pódia a já měl vztek. Brácha slíbil, že nebude pít, aby mohl řídit, což se ovšem nestalo. Sotva stál na nohou, já v sobě měl tři piva a nezbývalo mi než čekat, až to ze mě vyprchá. Super.
Dali jsme vše do auta a já společně s Jirkou vyrazil k baru. Ten se jen poškleboval když viděl jak si objednávám kofolu.
-špatnej den?ozvalo se kousek ode mě. Otočil jsem se a byl mile překvapen. Sousedka. Spolknul jsem otázky ve stylu jak se máš, co tu děláš a rychle se pokusil vymyslet ucházející začátek konverzace.
-hráli jste výborně..řekla pochvalně a spalovala mě pohledem neuvěřitelně zelených očí.
-díky, to rád slyším..odpověděl jsem potěšeně a došlo mi, že bych se mohl představit.
-já jsem Ondra..podal jsem jí ruku. Usmála se a ruku mi stiskla.
-Kristýna..

Balil jsem věci, které jsem si chtěl vzít sebou. Těšil jsem se. Kristýna mě poprvý doprovodí na jeden fesťák, kde hrajeme.
-jede s náma i ta tvoje hvězda?volal brácha z koupelny. Včera tu přespal. Někdy bych ho zabil za jeho ranní neohlášený příchody. Měl bych mu dát klíče.
-jo, jede..a není moje..bohužel..řekl jsem spíš sám sobě.
-a kde vůbec bydlí?vyptával se dál a já přemýšlel co na sebe.
Jeho otázka mě rozesmála.
-o patro níž..oznámil jsem vesele.
Vylezl z koupelny a řekl: kámo, co je v domě není pro mě..nebo jak se to říká..
-však taky není pro tebe..ujistil jsem ho pobaveně a k batohu s hadry hodil spacák a stan. Svůj vlastní stan, protože jsem si od dnešní noci hodně sliboval.
S Kristýnou jsem se scházel už přes tři týdny a byl jsem z ní nadšený. Byla skvělá a já cítil jak nad sebou ztrácím kontrolu. Nad svým chováním, jednáním..tvářit se jako suverén mi dělalo čím dál větší potíže a to, že neprojevovala žádný výrazný zájem, mně rozčilovalo. Ale doufal jsem. Protože jsem ji chtěl mít čím dál častěji nablízku, častěji s ní mluvit, vidět ji..občas se jí letmo dotknout když už nic jiného. Každé moje pokusy o fyzický kontakt mařila, nenápadně..ale já to cítil a nedokázal o tom mluvit. Netušil jsem jak.
Když bylo vše hotovo vyrazili jsme. Brácha odběhnul ven na cigáro a já se stavil pro Kristýnu.
-co uděláš s Kubou?zeptal jsem se když mě psí tělo narazilo na zeď a Kuba začal projevovat svou radost. Nebezpečné, ale krásně přátelské. Měl jsem ho rád, ale stále jsem cítil respekt, i když jsme se už trochu poznali.
-Kubo, jdi na místo! Kuba odkráčel, Kristýna ho ještě rychle pomazlila a zamknula byt.
-sehnala jsem mu au-pairku..uculila se na mě a já se víc neptal.
Vyjeli jsme. Kdybych věděl jak kluci a bráchova holka Michala podrobí Kristýnu křížovýmu výslechu, jel bych s ní snad vlakem. Zvládla to ale dobře. S úsměvem, jak jsem ji znal.

Koupil jsem dvě piva a vrátil se zpět k bandě.
-jé, děkuju ti..zajásala Kristýna a dál se bavila s Michalou. Vypadalo to, že si rozumí.
Já se bavil s Jirkou, Martinem a s bráchou. Teplý letní večer jsem si užíval.
-kdy hrajete?zajímala se Kristýna. Dneska byla obzvlášť krásná. Dlouhé hnědé vlasy s nádechem do červena měla rozpuštěné, hnědé tričko s nápisem zvýrazňovalo její přednosti a kostkovaná žlutá sukně nad kolena odhalovala krásná štíhlá lýtka a útlá kolena. Často jsem tam sjel pohledem.
Přišel čas hraní a celá naše kapela se dostavila na podium. Začali jsme ladit a zkoušet zvuk. Pak jsme se rozehráli. Bylo to výborný. Spousta lidí, šlo nám to skvěle, dneska jsme přespávali, takže se nemuselo řešit žádné řízení. Bavil jsem se, a hráli jsme jak o život. Tři písničky jsme přidávali. Pak jsme začali sklízet aparaturu a já se těšil za Kristýnou. Tu jsem však u Michaly nenašel a přemýšlel co dělat. Bylo mi trapný jít ji hledat. Ale trochu mi to vadilo, holky co se mnou jezdily dřív se držely u mě. Pak se objevily tři sympatický blondýny co si chtěly udělat fotku – hlavně s Jirkou – a když jsme se šklebili do foťáku doufal jsem, že se Kristýna odněkud dívá. Když se neobjevila další půl hodinu šel jsem se po ní nenápadně kouknout.
-ta s tebou mává..drcnul do mě Jirka pobaveně a já kroutil hlavou jakože ne. Jasně, že ne.
Zahlídnul jsem ji po chvilce, bavila se asi se třema klukama. Smáli se na celý kolo. Trochu nejistě jsem vyrazil k ní, ale snažil jsem se to nedat najevo.
-hledal jsem tě..řekl jsem tiše když se ke mně otočila. Kluci si mě ne zrovna přátelsky přeměřovali. Byl jsem rád, když jsem šli pryč. Vzájemný představování za moc nestálo. Nechápal jsem to, a řekl jsem to Kristýně,když jsme byli sami.
-nemusíme věci vždycky pochopit..někdy je stačí jenom přijmout..řekla pouze.
Pak už byla celý večer se mnou. Tancovala a byla k neutahání. Díval jsem se na ní a cítil jsem se šťastný. Uklidňovala a zároveň vzrušovala mě její přítomnost. Cítil jsem se vedle ní tak dobře jako dlouho ne.
Pak si na chvíli sedla a únava, která se u ní stále nedostavila, přišla.
-jdu spát asi, nevadí?zeptala se mě s úsměvem.
-půjdu s tebou..nabídnul jsem se. Sice odmítala, ale já byl rozhodnutý už od doby, kdy řekla, že pojede.
Vyrazili jsme na pole, které se změnilo v noční stanové městečko. Hvězdy svítily na cestu. Romantika i pro neromantika. Stan jsme našli celkem dobře a zalezli dovnitř.
Usoudili jsme, že je teplo na spacák, roztáhli je a svalili se na ně. Leželi jsme na zádech a já ji vzal za ruku.
-jsem rád, že jsi tady..řekl jsem tiše a nepoznával se.
-proč to říkáš?zeptala se a otočila se ke mně na bok. To mě zarazilo a hned jsem nevěděl co říct. Nebyl jsem opilý, spíš trochu v náladě, ale měl jsem potřebu to ze sebe dostat.
-zamiloval jsem se..přiznal jsem a napjatě čekal.
-to zní skvěle..řekla zvláštním tónem, který jsem nebyl schopen nikam zařadit, přimáčkla se blíž a políbila mě. Líbala skvěle, byl jsem vzrušený a neskutečně se mi to líbilo..bylo to vášnivý, krásný..ale pak přestala.
-ale..ale nebudu..nemůžu s tebou spát..ne dneska, ne tady, ne teď..vážně to nejde, promiň..
Neptal jsem se, i když jsem cítil zklamání a touhu po ní(šílená kombinace), přimáčknul jsem ji k sobě blíž a v objetí jsme usnuli.

Seděl jsem v hospodě a rukou jsem si podpíral hlavu. Tak jsem byl opilý.
-už nepij..dej si kafe..hučel do mě Jirka.
-ty vole..všechno..všechno..bylo v pohodě..prostě..asi jsem debil..moc jsem..tlačil jsem na ní..furt bejt s ní..a ona asi nechtěla..nebo nevim..spát se mnou taky nechtěla..nic nechtěla..já chtěl..ona ne..
-třeba si chtěla jen něco vyřídit..snažil se mě uklidnit Jirka.
Odjela před třemi dny a nenapsala jedinou zprávu. Vypnutý mobil, nic, vůbec nic jsem nevěděl. Měl jsem vztek, strach..každý den jsem u ní zvonil. Nic.
Nechápal jsem to. Snažil jsem se jí přizpůsobit, vyhovět..nechtěla mluvit o minulosti, nenaléhal jsem..chtěla žít přítomností, žili jsme..snad..nic nepomáhalo prolomit mi tu zeď. S hrůzou jsem si uvědomoval, že jí mám hluboko pod kůží, v srdci, zažranou v mozku..Jirka si ještě před pár týdny dělal legraci, že se mnou mává. Já se smál. Dneska se nesměju já ani on. Mává se mnou a já jí chci. Miluju ji.
Pak se objevila přede mnou. Zamrkal jsem, jestli se mi nezdá. Ve vlasech se jí leskly kapky deště..byla smutná, ale krásná. Krásná tak jak jsem ji znal.
-Kristýnkooo..tak už ses konečně vrátila..to je od tebe tak hezký..fakt moc..jsem rád, že ses měla dobře..jak jsi mi neustále psala a volala..díky..blekotal jsem opile.
-nech toho, prosím..všechno vysvětlím..řekla pouze a pohrávala si s klíči od auta.
-odvezu ho..otočila se na Jirku. Ten si jí nepřátelsky měřil.
-myslím, že neodvezeš..odpověděl tvrdě. Nevěděla jak dál.
-to je dobrý, Jiříku…Týnka mi všechno pěkně vysvětlí..že jo?mlel jsem a hodně nemotorně vstával od stolu. Honza, barman, mi pomohl navrátit rovnováhu.
-Ondřeji,Ondřeji..takhle tě neznám..řekl překvapeně, ale usmíval se. Jirka mě vzal z druhý strany a vedl mě k autu. Kristýna otevřela dveře spolujezdce a já se svalil. Zabouchla dveře a Jirka jí něco říkal. Pak se otočila a nasedla vedle mě.
-jak tě nenávidím, tak tě miluju..řekl jsem jí když se rozjela. Z očí jí stékaly slzy. Bylo mi to teď jedno.
Pomohla mi do schodů a odemkla dveře. Měl jsem rád její byt. Byl útulný.Svalil jsem se do postele a něco mi chybělo. Pes.
-kde je Kubíček? Můj kamarád?
-doma..odpověděla pouze a já tomu nevěnoval pozornost. Vypil jsem nějaký čaj, který mi vnutila, prý odbourává alkohol v krvi rychleji než cokoliv jiného. Než jsem usnul objal jsem ji jako tu první noc ve stanu. Pak jsem byl klidný. Klidný a šťastný. Konečně.
Seděl jsem na mikině, a hlavu opíral o kolena. Pivo vedle mě bylo netknuté. Vybavoval jsem si to ráno před pěti dny.

Dal jsem si sprchu, snídani a pak si sedl ke Kristýně na gauč. Chtěl jsem vědět, co se děje.
Oči měla zarudlé od pláče. Já později taky.
-ptal ses na mojí minulost..nemluvila jsem o ní, protože jsem si myslela, že skončila. Čtyři roky jsem žila s Martinem..dlouhá doba..jenže pak jsem si myslela, že chci něco jiného..že nejsem připravená na takový vztah..že si chci užívat, něco ještě zažít..ne se vázat..Martinovi jsem to řekla a dali si přestávku..a já pak poznala tebe když jsem se sem nastěhovala..bylo to moc krásný..Jenže za tu dobu bez Martina jsem zjistila, že s ním chci být. Že ho miluju a umím s ním žít..do tebe jsem zamilovaná, ale zamilování je chemie..buď to přejde v lásku a nebo to skončí..a já nechci nic riskovat když už mám někoho kdo to se mnou umí, kdo mě zná a koho znám já..zachovala jsem se vůči tobě hrozně a šíleně mě to mrzí..do poslední chvíle jsi nic nevěděl..neomlouvá mě to..a moc..opravdu moc mě to mrzí, Ondro..jestli jsem něco opravdu nechtěla, tak ti ublížit..ale nechci být bez Martina.
Každé její slovo bylo jak rána nožem. Zabíjela mě.

-přijde?posadil se vedle mě Jirka. Festival byl v plném proudu a my už měli dohráno. Ptal se mě na Kristýnu, ale já o ní nedokázal mluvit. Prosil jsem jí, ať si to rozmyslí, přál jsem si to jako nic jiného..Věděl jsem ale, že už rozmyšlená je. Řekla, že se přijde dneska rozloučit.
Jen se zeptal, objevila se. Zase krásná jak jsem ji znal. Jirka se vzdálil a já se postavil.
Dívali jsme se na sebe a já byl nešťastný. Cítil jsem, jak ji ztrácím.
Přistoupila ke mně a políbila mě. Poddal jsem se tomu a všechny svoje emoce vložil do toho. V objetí a téměř nepřetržitém líbání jsme se dopracovali k dodávce naší kapely. Otevřel jsem prostor na aparaturu. Sedla si do dveří a trochu oddálila kolena. Pak je zapřela o plochu a začala se sunout dál do zavazadlového prostoru. Křídlo zadních dveří jsem držel v ruce a pomalu ho zavíral, oči upřené na Kristýnu. Pak mi pohled při zavírání utekl ven a já se podíval na Jirku. Všechno sledoval.
Zabouchnul jsem a vrhnul se na ni.
Promilovali jsme celou noc. Nemluvili jsme. Několikrát jsem jí řekl, že jí miluju. Bez odpovědi. Pokaždé před orgasmem tiše sténala - už budu..
Kdybych s ní mohl být, miloval bych to na ní. Nemůžu s ní být a stejně to na ní miluju.
Pak jsem usnul, ale ještě jsem slyšel jak odchází.
-proč budeš s ním a ne se mnou když bez tebe nemůžu být?zavolal jsem na ní ještě.
-ale on beze mě nedokáže žít..ty to zvládneš..
Největší bolest snad zaspím.
Vzbudil jsem se a auto bylo na cestě. Řídil brácha a Jirka s ostatními seděli vepředu. Sednul jsem si a složil hlavu do dlaní.
-to bude dobrý..řekl Jirka a já doufal, že to tak bude.

O ROK A PŮL POZDĚJI.
Znovu jsem ležel v zavazadlovém prostoru a znovu totálně psychicky rozložený. Jediné štěstí, že se mnou nejela Markéta, moje přítelkyně. To už bych nezvládnul. Pil jsem vodku přímo z flašky a Jirka se mnou.
Myslel jsem, že to mám za sebou. Sice jsem na ní stále myslel, vzpomínal, ale našel jsem si Markétu a byl v pohodě. Krásná, modrooká, usměvavá blondýna..s nakažlivým smíchem..to bylo něco na moje rány.
-jsi v pohodě?ptal se Jirka zbytečně.
Zavrtěl jsem hlavou a řekl – možná až po další flašce…
Přikývnul, chápal. Srdce mě bolelo a nenáviděl jsem se za to. Dvacet měsíců jsem ji neviděl..pak jsme jeli hrát na jednu soukromou akci. Pozval nás nějaký kluk, dobře zaplatil.
A Kristýna tam stála, krásná, krásnější než kdy jsem ji kdy viděl. Nádherná.
Nádherná v bílých svatebních šatech. A Martin, šťastný. Štastný tak jak bych byl já kdybych mohl stát vedle ní.
To mě ranilo, zlomilo, dostalo, zničilo. Odjeli jsme hned, ani jsme nevytáhli aparu z auta. Nezvládnul bych to tam. Nezvládl jsem to ani teď.
Dopotácel jsem se ke dveřím a odemknul.
-jsi tu nějak brzo!volala udiveně Markétka. Došel jsem k ní a povalil ji na postel. Nebránila se, vzrušovalo ji to.
-potřebuju tě..šeptal jsem když jsem ji svlíkal. Miloval jsem s ní divoce snad jako nikdy, potřeboval jsem někoho cítit.
-
-už budu..zasténala zničeho nic. Byl to šok a já už dál nemohl.
-co je?ptala se vyděšeně když jsem se svalil vedle ní.
-nepůjde to..řekl jsem tiše. Pak jsem vyrazil prudce na záchod. Vodka se prudce ozvala. Zvracel jsem, z alkoholu poprvý, a do mísy šeptal Kristýny jméno.
Pak jsem vzhlédnul a viděl Markétu jak pláče. A já věděl, že jí nemůžu utěšit.
-proč, sakra? To nechápu..brečela
-nemusíme věci vždycky pochopit..někdy je stačí jenom přijmout..řekl jsem.
Třískla dveřmi a odešla.