Smiling Politely- 2.

Jen co se za Eve zavřely dveře, chystala se úlevně oddechnout, ale to jí po upřených pohledech jejích spolužáků a hlavně vyučujícího rychle přešlo.
,,Eee... Pardón, že jdu pozdě... To víte stala se mi taková nehoda a já než jsem se sem došourala, tak už bylo dávno po zvonění." horlivě se omlouvala.
,,Nebo jste se spíš s někým zapoměla..." ušklíbla se učitelka.
Eve už chtěla říct něco peprného, ale sevřela rty a začala si neohrabaně shrnovat nohavici.
,,Jasný a moje noha se někde zapoměla s dveřma!" odsekla a ukázala na červenou podlitinu, pomalu hrající do fialova.
Učitelka lehce zbrunátněla za drzá slova její studentky, ale to jí po shlédnutí modřiny, vrátilo do původního stavu.
,,Počkejte to musím nahlásit jako úraz!" zvedala se učitelka ze židle.
,,Bude to v pohodě, vždyť je to jen modřina." ušklíbla se a šourala se do lavice.

* * *

Venku foukal vítr a roznášel hlasy studentů všude po okolí. Okolo Eve se ozýval smích, úlevné hlasy a škádlení ostatních.
,,No paráda. Já chromák neohrabanej, než se vobuju, došourám se ven, tak uteče fůra času a on zdravej, nenažranej a hlavně nikde!" myslela si Eve a mračila se.
Když se po delší době vynořil ze dveří Ian, její nejlepší kamarád. Po boku mu šel jeho vlasatý kamarád Tom.
,,Tady si..." zaskřehotal Ian.
,,Tsss...." zasyčela Eve.
,,Copak? Někdo tě zase naštval?" staral se.
,,Můžeš mi laskavě vysvětlit, co děláš v tý šatně, tak dlouho? Já chromá, kulhám a čekám tu asi pět minut na tebe! Si tam snad šiješ voblečení, ne?" vychrlila.
,,Ještě spřádá nitky na kolovrátku." přisadil si jako vždycky Tom.
,,Ty děláš jako kdyby si už nebyla zvyklá." zašklebil se, šťouchnul do Toma a šel napřed.
Tom ho hned dohonil. Teprve po pár metrech si všimli, že jim někdo chybí...
,,Ty se s náma nebavíš?" zeptal se Ian.
,,Jsem ti řikala, že sem chromá." zaúpěla Eve a šouráním zkracovala vzdálenost, co jí dělila od kluků.
,,Prosim tě, nehraj to na nás!" chystal se jí pošťouchnout Ian.
,,Šáhni na mě a jsi mrtvej!" varovala ho.
,,Jo to ti tak věřim." usmál se a chtěl to zkusit znovu.
,,Eve, Eve!" ozvalo se za nimi.
,,A do hajzlu." zamumlala.
Kluci se otočili.
,,Tvůj milej?" dloubl si do Eve Ian a zašklebil se.
,,Eve!" dohonil nás Jo.
Nakonec se i Eve otočila a nahodila svůj americký úsměv.
,,Jo..." vykouzlila další úsměv.
,,Ou, promiň, že tě ruším," rozhlédl se po klucích" ale chtěl jsem se zeptat, co ta noha?"
,,Přežiju to a týhle společnosti si nevšímej, oni za to nestojí." usmála se a udělala andělský výraz.
Vysloužila si za to dvě perdy do zad, jednu od Iana a druhou od Toma.
,,Dobře, tak já zase pudu. Tak ahoj." usmál se a zamával nám na odchodu.
,,Jo, tak mi ti nestojíme za řeč. Tě rozkousnu vejpůl, ty jedna. Copak s ním máš?" přesedlal Ian z naštvaného tónu na zvědavý.
,,Bys chtěl vědět co?" vyplázla jazyk.
,,Já taky!" přidal se Tom.
Eve otočila oči v sloup. Ian jí vzal kolem ramen.
,,No tááák, řekni mi to. Mě to můžeš říct..." začal jeho oblíbenou větu.
,,Tak za prvý, znám ho asi pět hodin. Za druhý, nemám s ním nic a za třetí, nebuď zvědavej nebo budeš brzo starej dědek. A v důchodovym věku budeš mít pěknýho ,,milana", protože jsi nenažranej!" naštvala se.
,,Tady to máš!" uchechtl se Tom.
,,Ty mlč! Ty si to samý!" zamračila se.
,,Promiň." obejmul Eve Ian.
,,To nic, ale měli bychom vyrazit nebo na vás nic nezbyde." zazubila se.
,,No jooo..." zaúpěli oba kluci se smíchem

* * *

Odpoledne bylo ve znamení menší chumelenice a teplého místečka u počítače.
Eve se momentálně dělila o své zážitky dne se svou nejlepší kamarádkou.
,,Počkéééj! Si děláš srandu ne? :D To neni možný, ti fakt vyhrnul nohavici, ohodnotil situaci a ještě tě odved do třídy?.." psala Eddie.
,,Fakt jo!!! Řeknu ti, kdyby ta noha fakt brutálně nebolela, tak tam zamrznu do teďka a civim na něj ještě s otevřenou tlamou :D." odepisovala Eve.
,,Už si ho zkoušela najít na nějakejch webovkách?"
,,Vim jenom, jak se jmenuje... Toť vše..."
,,Do hajzlu, neštvi mě a koukej hledat! Chci se na něj taky mrknout ;)."
Eve si povzdechla a začala hledat (na jednom nejmenovaném portále)...
Po pěti minutách.
,,Mám ho!!!" nadšeně psala.
,,Tak neštvi a hoď mi sem odkaz."
Eve zkopírovala adresu a poslala jí Eddie.
,,Héééj škoda, že ti nemůžu poslat, ty víš, takový to pískání :D."
,,Nešil bože..." usadila jí Eve.
,,Tak na co čekáš, má tu ajsko, tak mu napiš!"
,,Nééé, kašlu na to. Nemá to cenu. Beztak další zadanej :D."
,,Neštvi mě a koukej mu napsat nebo se s tebou nebudu bavit :P."
Dobře no..."
Eve tedy vyťukala icq do vyhledavače. Rovnou klikla na : Přidat kontakt a Zpráva pro uživatele:
,,Ehm, ahoj... Tady Eve, ta s tou nohou... Můžu si tě přidat?"
Odpověd jí přišla vzápětí.
,,Jasný to mi neva ;). Aspoň zjistím, co tvá noha."
,,Noha je v pořádku akorát mi tu začíná modrat."
,,Počkat, jak modrat? To má nedostatek krve?"
,,Nééé :D To se jen modřina vybarvuje :D."
,,Ježiš, tak to jo :D Sem se lek."
A dál konvezovali ve veselém duchu než musela Eve odejít.
,,Musím jít. Promiň. Jinak skvělej pokec!"
,,To je škoda. Uvidíme se zítra O:)?"
,,Uvidím...;)"
Ukončila rozhovor, ale co se jí začalo honit hlavou, tak to by stačilo na jeden román...