Smiling Politely-3.

To ráno chumelilo jako kdyby byla zima v plné síle a přitom začínal sotva prosinec. Lampy osvěcovali potemnělé ulice a dodávali okolí oranžový nádech. V několika domech se svítilo a za pár záclonami bylo vidět, že tam je živo.
,,Šalalíííí." zpívala si Eve po ráno u zrcadla, když si česala vlasy.
,,Aaa, tady zase někomu šibe!" zasmála se její sestra.
,,To víš. Pátek magorů svátek!" vytančila Eve od zrcadla.
,,Počkej, za mě to byl pátek bláznů svátek."
,,Časy se holt mění, hlavně když tu smrdim já."
,,No jo smrade, tak už padej do školy."
,,Já už letiiiim." zazpívala Eve a oblékla si věci ven a odtančila na vlak.

* * *

Ve vlaku byla naprosto nepoužitelná. Neustále se zasněně dívala z okýnka na padající sníh a potulně se usmívala. Její spolužačky jí radši nechaly na pokoji beztak věděly, že z ní nic nedostanou.
Když konečně dojely do cílové stanice, Eve vytančila z vagónu a šla vstříct Ianovi.
,,Copak? Dostali si palicí do hlavy, že se tak motáš." ušklíbl se.
,,Ne nééé." potulně se usmívala.
,,Že v tom má prsty ten kluk ze včerejška..."
,,Nóóó.... Možná."
,,Takže jo." usmál se a schovával si hlavu, protože věděl, že přiletí pohlavek. Nemýlil se.
,,Hele, ty šťourale jeden." pohrozila mu rukou.
,,To víš, znám tě natolik dlouho, že mě nemůžeš už ničím překvapit nebo spíš mi něco zatajit."
,,Já vím, ale musím tě škádlit, ne." šibalsky se usmála.
,,To škádlení hraničí s naštěvováním psychologa." rozesmál se na celý kolo.
,,Ty si nečet podmínky smlouvy? Přesně tam stálo, že pokuď se zavazuješ se mnou se přátelit, tak ti nezaručuju plný psychický zdraví."
,,Ale mě nic nepřišlo." pokusil se obhajovat.
,,No na mě nekoukej, vyřiď si to s Českou poštou."pokrčila rameny a vykročila ke škole. Po včerejším kulhání nebyla ani známka.
Ian jí doběhl a jen jí pozoroval, jak se rozhlíží všude kolem sebe. Mlčení trvalo opravdu velmi krátce a ticho první prolomil Ian.
,,Čekám, kdy mi tu začneš veršovat a nakonec mi tu zazpíváš."
,,Proč, proboha?"
,,Jak bych ti to řekl. Víš, jak se chovaj ptáci na jaře. Párujou se, honosí se, zpívají. A mám takovej dojem, že se brzo přiblížíš k tý fázi."
Eve se nafoukla.
,,No, nafukujou se taky, ale to spíš samečci, aby ukázali, že jsou větší." poznamenal Ian.
Eve vyprskla smíchy a poprskala Ianovi obličej.
,,Fuj, ty čuně."
,,To máš z toho, že mě tu rozesmíváš." stále se smála.
,,Já zapoměl jsem dodatky z tý smlouvy, že mi nezaručuješ ani plný fyzický zdraví, protože mě dřív zmrzačíš." pleskl se po hlavě.
,,No vidíš, tak ti došla a ty ses to zkoušel zapírat!"
,,Jsem se prokec no."
Ozval se smích, který pomalu utichal...

Před školou stála osamělá postava, zachumlaná v bundě. Oči brouzdali po každém z lidí okolo a hledali jednu osobu. Černé vlasy mu padali do obličeje a zakrývali mu výhled. Ačkoli věděl, že to není dobré čekat tu na ní, ale nemohl si pomoct. Moc dobře věděl, že je zadaný a je mu s tou osobou hezky, fajn, ale nechtěl se připravit možnost poznat někoho, kdo mu vidí očima až do nitra...

,,Hele, někdo na tebe čeká." mrknul Ian po Eve.
,,Já mu nic neslibovala, že se uvidíme." pokrčila rameny.
,,Asi si to chce pojistit, abys mu nezdrhla. Jen si to užij, hrdličko." zašveholil a zmizel urychleně z dohledu.
Povzdechla si.
,,Ahoj." zazubil se Jo.
,,Ahoj." usmála se zmrzle.
,,Koukám, že ti je zima. Nebudem tu tak stát na mrazu! Šup dovnitř." zahnal jí.
,,Hodlal si si mě pojistit, abych ti neprouklouzla mezi prstama dneska?" zasmála se.
,,No, skoro. Ale to bys mi neudělala, že bys nepřišla, že ne?" propaloval jí svým pohledem.
Neklidně se ošila.
,,Takhle se na mě nekoukej, by si mohl dělat někde u poldů a zkoušet na ty odsouzený takovýhle obličeje. To je fakt, jak u výslechu. Přišla bych, ale né o velký, to jsem vždycky pryč." vyplázla jazyk.
,,Dobře, ale přišla bys." rozzářil se.
,,Jo, přišla. Ale teďka se jdu převlíct. Počkej tu na mě, až se převlíkneš. Nebudu asi rychlejší." zaplula do šatny napravo a Jo do šatny nalevo.
V šatně nikdo nebyl, ale podle bund a bot už pár lidí bylo nahoře ve třídě. Eve si rozepnula a sundala bundu. Pověsila jí na věšák a začala si rozepínat zimní boty. Ve dveřích se objevil Jo.
,,Jsi dobrá, jsem rychlejší!" zašklebil se.
,,To je fajn. Už jsi si si ty boty rozvázal venku ne?"
,,Proč? Já mám furt boty na podzim. Stejně by se nevyplatilo. Zase to brzo roztaje!" okomentoval to.
,,No, jo chlapi. To mi mohlo bejt hned jasný." zašklebila se.
,,Jsme všichni v něčem stejný, no. Co bys řekla tomu, kdyby sme si sem sedli na okno?" navrhnul.
,,Klidně, ale doufám, že mi nebude zima." pokrčila rameny.
,,Já tě dyžtak zahřeju." zamrkal.
Eve začalo hryzat svědomí. Moc dobře věděla, že by to neměla dovolit. Má přece holku a navíc ona není ta, která rozbijí vztahy. Ale nedokázala mu říct ne a jen souhlasně mlčela a zajela nohama do pantoflí. Ale než stačila vylézt ven ze šatny i s Joem, nahrnula se dovnitř spousta lidí, kteří teprve dorazili z vlaku. Osazenstvo ze třídy po nich pokukovalo se zvědavostí. Eve se snažila tvářit neutrálně, ale když přišel mezi posledními její docela dobrý kamarád a přišel k Joovi a potřásl si s ním ruku a řekl, jak se jmenuje, tak zrudla. Jo se tvářil, že si nejdříve neví, co si má myslet, ale nakonec se usmál a potřásl mu rukou. Eve popadla Joa za rukáv a táhla ho ven, pryč od nich.
,,Moc se ti omlouvám. To se nemělo stát." omlouvala se.
,,To je v pohodě. Přijemnej kluk, ale proč mám takovej dojem, že si myslí, že spolu chodíme." zasmál se.
,,To je u nich normální, oni si to myslí furt. Pokaždý, když mě vidí s nějakym klukem."
,,Máte ujetou třídu." rozesmál se.
,,Časem by si si taky zvyk." usmála se.
Došli akorát k oknu a sedli si vedle sebe s úsměvy na tvářích...