Jeden splněný sen

Ano, naše rty se blíží k sobě pomalu ale jistě… NEEEE! Slyším ten zatracený zvuk toho přístroje na mém nočním stolku, achjo vrať se do reality, je ráno a ty musíš do školy a ne jen tu snít, ale škoda že sny se nedějí v reálném životě, vzdychnu…. Obleču si tričko, které tu mám připravené, navleču se do těch nepoddajných džínů, které jsou zcumlané u mé postele, najdu nějaké ponožky a učešu tu hnědou nepoddajnou hřívu. Pak si to zamířím rovnou do koupelny udělat ze sebe člověka, ale ne opět ji okupuje brácha!!! Buším na dveře, ať si pospíší, ale on jen prohodí, že hned a přestane si mě všímat. Holt musím nechat úpravy na konec. Sejdu po těch dlouhých schodech a dole mě přivítá přívětivý hlas táty: „Ahoj snídani máš na stole!“ Jako obvykle můj oblíbený rohlík namazaný sýrem a čaj. Táta si ještě pročítá nějaký denní tisk a já se mezitím snažím naházet do sebe zbytky rohlíku, když táta zmíní to nepříjemné téma-kluci. A já se málem zakuckám, snažím se tátovi vysvětlit, že nikoho nemám a proč se o to vlastně stará, ale on si vede svou, ať si dávám bacha a další rodičovský rady na který jsem zrovna zvědavá. „No jo!“ řeknu a kvačím si rychle do pokoje pro tašku a snad už do té koupelny… No hurá je volná ale zjišťuji, že mám jen pár minut do odjezdu autobusu, mimochodem jako vždy, když nestihnu bráchu předběhnout no a tak s nechutí použiji trochu řasenku, lesk a myslím, že to nevypadá tak zle. Pak vezmu bundu a letím na zastávku, kde už je plno štěbetajících dětí čekajících až je tento dopravní prostředek zaveze do ústavu zvaného škola. V autobuse mě přivítá nevrle řidič, protože ho opět naštvali kluci, kteří lepí na sedačky žvýkačky a taky jejich nadávky, takže některé málem nevezme, ale nakonec se odjíždí a já si kupodivu našla místo, i když se to zdálo být zhola nemožné. Cestou si ještě pročítám zápisky z dějepisu, protože budeme psát a taky poslouchám, o čem štěbetají zase ty slepičky…no samozřejmě o módě a klucích, jak typické a taky jaké prostředky na akné jsou nejlepší co jiného…pořád to samé. Když autobus zastaví, všichni se hrnou ven, někdo si jde ještě něco koupit, někdo do školy a někteří si dát ještě „cígo“. Já vidím, jak proudy lidí postupují ke škole a tak je následuji. V šatně je opět fronta a před nimi hlídá ředitel nepřezuté žáky a posílá je zpět. Když se svleču a vymaním se z toho mumraje lidí jdu pomalu do schodů a shledávám že je teprve za deset osm takž nemusím nikam spěchat. Jakmile vejdu do třídy, no možná se tomu ani tak říkat nedá, spíš zvěřinec okamžitě vidím naše třídní borce, naše slepice, šprty a pár neutrálu…což sem mimochodem i já. Kecnu si na svoje místo a okamžitě sem přikvačí největší barbína ze třídy s tím, že ji určitě dám opsat úkol. Já ji ho opsat dám, aspoň mám klid. První hodiny proběhnou relativně v klidu, občas se třída začne smát hlášce, která není ani vtipná, ale v tu chvíli právě j, pak přestávky, kdy to připomíná spíše zvěřinec. Písemku z dějepisu jsem snad zvládla, doufám, ale jistá si nejsem, potom zazvoní je přestávka na oběd a já už jen s hrůzou zjišťuji co je zase za blaf. Ano co jiného se v takový den dá čekat- čočka na kyselo s párkem, připomínající, no to radši nebudu komentovat. Vezmu si ten blivajz a jdu si sednout ke stolu. Sním toho jako vždy málo a odnáším zbytky zpět. Cestou z jídelny nedávám pozor a vší silou do někoho vrazím, až spadnu na zadek. Začnu se sbírat ze země a chystám se něco říct, když v tom se přede mnou objeví moje zjevení ze snu. Kluk, ale tak nádherný, že nevím co říct a jen se blbě směji, poté začnu rudnout. On řekne, promiň, jestli se mi nic nestalo a ochotně mě doprovodí až k taškám. Pak se rozloučíme, ale já za tu dobu nestačila říct skoro nic. Ale on jako by mi četl myšlenky tak řekne: „Ty se jmenuješ Elena viď, já Erik, jsem tady nový a mimochodem ráno jsem tě viděl, jak běžíš k autobusu, totiž my jsme se včera přistěhovali a no nějak, jsem tvůj soused no!“ Málem mě musel zase chytat, copak že by se sny opravdu plnily, ne to nemůže být pravda, najednou řekne jednu větu: „Víš, mohl bych na tebe počkat po škole, že bys mi tady ukázala okolí a tak.“ A já jen řeknu …no jasně ráda…a jsem zase rudá jak rak. Poslední dvě hodiny jsou pro mě muka, pořád na Erika musím myslet. Když zazvoní, vystřelím ze třídy jak raketa, málem srazím našeho pana ředitele. V šatně se rychle obléknu a prodírám se davem ven. On tam čeká a usmívá s těmi svými krásně bílímy zoubky na celé kolo když mě uvidí, já zrudnu, ale tentokrát už začnu mluvit, bavíme se o všem možném, než dojdeme k autobusu a i v autobusu pokračujeme v našem zajímavém rozhovoru. Zjišťuji, že nás baví a zajímá totéž a taky že máme stejné názory. Jsem naprosto šťastná, našla jsem spřízněnou dušičku. Okamžitě jak vystoupíme z autobusu tak se musíme už loučit, protože prý má hodně práce. Ještě si stačíme vyměnit čísla a slíbit že navečer se pro něj stavím. Domů jsem došla naprosto šťastná a veselá a nemohla se dočkat večera. Odpoledne jsem strávila tím, že jsem přemýšlela, co si mám vzít na sebe, nakonec jsem zvolila klasiku-džíny, pohodlné tričko a mikinu. Když bylo 5, zvonila jsem už u Erika. Byl snad ještě hezčí než předtím a já jen zářila a asi to na mě bylo vidět, protože se na mě celou dobu, co jsme se procházeli po polních cestách, usmíval a vyptával na všechno možné. Už bylo skoro sedm a začalo zapadat slunce, celá obloha byla prozářena tím zlatým kotoučem a my dva zrovna seděli až nahoře na kopci a bavili se. Když jsem tu nádheru nahoře na obloze viděla. Najednou se něco stalo, oba jsme se zarazili, podívali se hluboce do očí a začali se přibližovat. Nakonec se naše rty setkaly a já už o tom nemusela jen snít. Pak jsem si povídali ještě nekonečně dlouho a já se cítila v jeho náručí v bezpečí jako nikdy, když už jsem musela domů, šli jsme ruku v ruce a celou cestu jsme se na sebe usmívali a říkali, že to tímhle neskončí. A tak si říkám sny se někdy můžou plnit mě se jeden splnil a je to ten nejlepší sen jaký sem mohla mít a tahle holka je teď konečně šťastná a zamilovaná ?