Zmena je zivot 5

‘’Ahoj Mateji, ‘’ reknu a usmeju se.Mám perfektní náladu.
‘’Cau, ehm Michal?’’
‘’No?’’
‘’Vís to co se stalo, chtel bych ti to vysvetlit.’’
``No tak pujdem radejc první dovnitr, ne?`` Odpovím mu na to, uz celkem nervozne.
Na odpoved necekám a procházím kolem nej sundám kabát, hodím ho na vesák a jdu chodbou kolem obýváku po schodech nahoru az do pokoje.Tam si sednu na postel.Matej sel hned za mnou, takze jsem ani cekat nemusela.Kdyz videl jak jsem v rozpacích, vzal radeji zidli a sedl si naproti me.
``Chci se Ti omluvit Míso za to co se stalo, nevím co me to popadlo, i kdyz me fakt hodne pritahujes a ses pekná a uzasná, ale jsi moje sestra a já Ti nechci pridelávat starosti a stavet mezi náma zed jen kvuli tomu, ze se mi líbís…``
Nevedela jsem co na to ríct, tohle jsem necekala, ale byla jsem mu za to nesmírne vdecná.Objala jsem ho:
``Díky brásko.``V zivote jsem ho neobjala, takze i me to zarazilo.
Najednou prudce vstal,
``Uz musím jít, domluvil jsem se s partou ze pujdem do kina, taková výprava, vsak vís…``
``Fajn.``Rekla jsem a usmála se.
Byl uz oblecený, jen budnu na sebe hodil a sel.
Najednou jsem byla doma uplne sama.Premýslím nad tím co se práve stalo.
Porád jsem nemohla uverit tomu, co se práve stalo.vsecko jen tohle jsem od nej necekala.
Matej byl vzdycky neuveritelne hodný, a mel me rád, ale byl taky pomerne rozmazlený a to co chtel vetsinou dostal…Vzdycky na nem slo vsecko poznat.Stacilo se podívat do jeho ocí a hned jsem vedela co chce.Ted jsem to byla já co chtel.Cekala jsem nejáké dramaticé pokracování, dotíráni, ale ze by se jednoduse vzdal neceho pro blaho druhého, to ne.
Byla jsem prekvapená, mile prekvapená.

ěščřžýáíé