Vánoce 2018

Gita přešlapovala přede dveřmi. Zrovna napadl čerstvý poprašek. V ruce držela veliký balík ve vánočním papíře a ještě jeden menší. U nohou jí ležela taška, z níž se v mraze lehce kouřilo.
Konečně se otevřely dveře. Markétka v šatičkách a tři kroky za ní Filip v kalhotách a košili se zástěrou kolem pasu.
„Ahoj!“ křičela radostně holčička a táhla ji za ruku dovnitř.
„Vítám tě u nás,“ pomáhal jí Filip s věcmi. „Co to neseš?“
„Hezký večer,“ odpověděla. „Ježíšek po mně posílá ještě pár dárečků a taky nesu něco k večeři.“
„K večeři?“ podivil se Filip a zálibně si ji prohlížel v dlouhých černých šatech, které měly hluboký výstřih a dlouhý rozparek na boku. „Ale já vařím! Kapr! Odlož si, hned jsem zpátky!“
„Pomůžu ti,“ vlekla po zemi jeho dcera plnou tašku s jídlem.
Gita si zula kozačky a pověsila kabát.
„Vezmi si nějaké pantofle,“ ozvalo se z dálky kuchyně.
Viděla nějaké dámské a tak si je nazula a zase pobrala, co mohla a vydala se s doprovodem štěbetající holčičky dál.
Dovedla ji do veliké zařízené útulné kuchyně s dřevěným nábytkem, která byla propojená s jídelnou a jídelna zase s obývákem, kde se za dvěma koženými pohovkami tyčila obrovská ozdobená jedle s hromadou dárků. Přidala tam tedy další dva, které přinesla s sebou a pak se vrátila s taškou za Filipem.
„Tak tak jsem ho zachránil,“ usmíval se na ni.
„Přinesla jsem něco, co jsem uvařila a upekla,“ vytahovala dózy s cukrovím a termosku s polévkou, bramborový salát a smaženého kapra. Nakonec ještě láhev kvalitního vína.
Dítě kolem poskakovalo a nakukovalo do krabiček.
„Kde máte nějaký tác nebo talíř na cukroví, Markétko?“ otočila se na ni.
„Tady,“ otevřela skříňku dole v lince a pokoušela se ho vytáhnout.
„Počkej, udělám to sama,“ sehnula se a vytáhla veliký porcelánový tác. Naskládala na něj dvanáct druhů cukroví a postavila ho doprostřed stolu.
„To jsi pekla sama?“ obdivoval se Filip.
„Jasně, baví mě to.“
„Hm, můžu si vzít?“ natahovala se po dobrotách.
„Jenom jeden kousek, neuvidíš zlaté prasátko a nebudeš chtít večeři.“
Vzala si jeden kousek a odběhla k televizi.
„Chceš s něčím pomoct?“ zeptala se Gita a opřela se o bar. „Jde ti to od ruky,“ pochválila ho, když pozorovala, jak zručně klade kousky masa do rozpáleného oleje.
„Můžeš prostřít, příbory jsou tamhle,“ ukázal mužnou bradou přes rameno k šuplíku.
„Máš moc hezký dům,“ vzala příbory, talíře a ubrousky, odnesla je ke stolu, kde je prostřela.
„Ale je tady prázdno,“ povzdychl si. „Co jsi to přinesla?“ změnil téma a zkoumal obsah nádob. „A, smažené rybičky,“ usmál se.
„Jsou bez kostí, se sezamovými semínky.“
„Můžu?“ otevřel salát, který zavoněl.
„Jasně, ochutnej,“ dokončila prostírání a vrátila se zpět.
„Vařit umíš skvěle!“ Vytáhnul další misku, aby na něj naservíroval Gitin salát. „Už to bude, poslední kousek jsem už obrátil. „Kytičko, pojď ke stolu,“ volal.
Dcera přihopkala s medvídkem v ruce. „Mám hlad, už bude večeře?“
Gita natáhla ruku a vzala ji, aby ji odvedla ke stolu. Posadila ji a pak se vrátila za Filipem. Pomohla mu s mísami s polévkou, saláty a rybou. Skleničky na víno a vodu byly už na stole.
Filip si sundal zástěru a pak všichni společně vstali, aby si připili.
„Na zdraví a ať se zase všichni za rok sejdeme,“ pověděl a pozvedl sklenku na znamení přípitku.
Gitu to překvapilo, ale neslušelo se, aby to jakkoliv komentovala. Cítila se tady jako doma, v domě, který nikdy neměla.
Když si pochutnali na večeři, vstali, aby naskládali nádobí do myčky a pak teprve rozdali dárky.
„Byla jsi hodná, Kytičko?“ zeptal se tatínek dcery. „Ježíšek tady pro tebe něco má,“ podával jí obrovskou krabici, kterou přivezla Gita a taky spoustu dalších, které tam ležely už předtím.
„Jé, domeček! To bude určitě domeček!“ křičela radostí a trhala papír nedočkavě.
Oba ji se smíchem pozorovali.
Filip se podíval na Gitu: „Opravdu jsi jí ten domeček koupila?“
Ta jen němě přikývla. „Chtěla jsem jí udělat radost. Doufám, že ti to nevadí?“
„Ne, jen jsem nevěděl, že po něm tak moc touží. Takže z mých dárků asi takovou radost mít nebude,“ prohodil. Vstal a přinesl něco pro Gitu, zatímco se dcerka dobrala pod povrch a začala výskat radostí a pak se vrhla Gitě kolem krku a objala ji. Pak se vrhla do náruče Filipovi a volala: „To jsou nejlepší Vánoce!“
„Miláčku, nekřič tolik,“ zklidnil ji a pak se vydala objevovat nové dárky.
„Tohle je pro tebe,“ podával Gitě dárek.
Podívala se na něj a poděkovala. Stáhla stužku, papír a pod ním byla malá sametová krabička. Otevřela ji a uvnitř se třpytily krásné zlaté perlové náušnice. „Děkuji ti,“ vydechla překvapeně. „Jsou nádherné.“
Vzal jednu náušnici: „Smím?“ Odhrnul jí vlasy a lehce ji vsunul do dírky v lalůčku. Udělal to ještě jednou. „Sluší ti.“
Gita cítila, jak jí vaří krev v žilách, když se jí Filip dotýká. Rychle vstala a přinesla druhý dárek pro něj, aby mu ho podala.
Uvnitř ležela hedvábná košile s hedvábnou kravatou v barvách jeho očí a krabička se stříbrným plnicím perem.
„Krása,“ vzhlédl k ní. „Jak jsi věděla, že bych chtěl takové pero?“
„Nevěděla.“ Zadívala se mu do očí a málem se utopila.
„Kytičko?“ řekl, aniž by uhnul pohledem.
„Ano?“ vzhlédla od hraček.
„Půjdeš už spát, určitě jsi unavená a už je půl osmé.“
„Ještě ne, tatííí,“ protestovala.
„Půjdeme s tebou, dokud neusneš,“ navrhla Gita a vzala ji za ruku. „A ráno budeš mít domeček u postele, až se vzbudíš.“
„Tak, šup, vyčistit zoubky a do pyžama,“ popoháněl ji Filip do schodů.
„Chci pohádku, od Gity,“ žadonila.
Nahoře, když si vyčistila zuby a umyla a už ležela v posteli s medvídkem v ruce, četla jí Gita pohádku, dokud neusnula. Filip ji pozoroval a poslouchal. Držel dceru za ruku a cítil zvláštní klid.
Vstali, zhasnuli, přivřeli dveře a vrátili se zpátky dolů.
„Dáš si ještě víno?“ zeptal se, když osaměli. V krbu praskal oheň, stromeček svítil a svíčky na stole hořely. Bylo škoda opouštět takovou atmosféru.
„Jen kapku, víš, že jsem tady autem.“
„Nemusíš odjíždět. Klidně tady přespi, dům je velký,“ podával jí skleničku a posadil se vedle ní. „Jsou to po dlouhé době zase krásné Vánoce, díky tobě.“
„Řekla bych, že jste skvělá dvojka i beze mě,“ sklopila oči a upila víno.
Zmlkli a dívali se na sebe.
Pak se Filip nahnul a políbil ji. Lehce, na rty. Ještě cítil chuť vína. Pootevřela je, takže mohl jazykem dovnitř. Přijal pozvání a vydal se na průzkum. Chutnala sladce, nemohl se jí nasytit.
Gitě se rozbušilo srdce. Užívala si nádherné Vánoce a teď ještě tohle. Projela jí vlna vášnivého tepla. Zase jí ztuhly bradavky a přitom se jí ani nedotýkal prsty. Odpojila své rty od jeho, aby se nadechla.
Přisedl si k ní blíž a objal ji jednou rukou na zádech. Druhou se dotýkal jejích vlasů a pak si ji přitáhl a znovu líbal.
Bylo jí krásně, nepopsatelně krásně, když ho objala a nechala se nést na vlně okouzlení.
„Zůstaň,“ šeptal, když jazykem zkoumal její krk. Na zádech našel zapínání a rozepnul zip až do pasu. Pomalu jí stahoval šaty dolů a líbal každý kousek její odhalené kůže. Položil ji na pohovku, skláněl se nad ní a pak šaty stáhnul úplně dolů, odložil je na druhou pohovku a kochal se pohledem na její tělo v černém prádle.
„Jsi krásná…“ cítil, jak ho vzrušuje, tak moc, že za chvíli nebude schopen slova, dokud ji nebude mít.
Ležela, hruď s plnými ňadry se jí zvedala, byla tak smyslná! Klečel před ní na zemi a pokračoval v objevování jejího těla svými ústy přes látku prádla. Napínal chvíli, než jí ho svlékne a uvidí ji nahou. Sál jí bradavky přes látku, až měla kopečky úplně mokré a tvrdé. Zakusoval se do kůže na bříšku, kousal ji i do stehen a pak jí odhrnul kalhotky a toužil se jazykem dostat dovnitř. Už to nevydrží, musí ji mít. Vstal a ona s ním.
„Chci tě,“ šeptal.
„Ano,“ odvětila pomalu. Asi se zbláznila. Už zase.
Rozepínala mu košili, kalhoty odkopl bokem. Přitiskl se k ní, až ucítil, jak ji tlačí jeho vzrušení.
Rozepnul jí podprsenku, aby osvobodil ňadra. Hodil ji k šatům. Vzal je do dlaní a dlouze je laskal, hrál si s nimi a obdivoval je. Zabořil mezi ně tvář a pak špičkou jazyka přejel po hrotech. Rukama jí zajel do kalhotek na zadečku, zároveň jí je stáhnul a zezadu jí zabořil prst do skuliny. Změklá jako máslo, rozpálená a žádoucí.
Položil ji na pohovku a pak si sám stáhnul prádlo. Nevěřícně se dívala na to, jak je velký a pevný. Olízla si rty a zašeptala: „Pojď.“
Položil se na ni, opřel se o lokty a spojil své rty s jejími. Cítil, jak krásně voní. Tak dlouho už neměl žádnou ženu. Rok nebo dva? Co se staral o Kytičku, neměl kdy se po někom porozhlédnout.
Ten pocit, obejmout mužské tělo, cítit doteky a polibky… Byla opilá touhou.
„Chci tě,“ zašeptala tentokrát ona.
„Ano,“ odvětil a udělal, po čem toužili.
Pohybovali se spolu, sténali a líbali se, dokud nenastal slastný okamžik. Nedokázala ho pustit hned, objímala ho a ani on netoužil, aby tahle chvíle skončila.
„Nejezdi, je pozdě,“ přemlouval ji, když se vzpamatovali z milování. „Chtěl bych tě mít vedle sebe celou noc.“
Nenechala se přemlouvat. Sfoukli svíčky, zhasnuli světla a vydali se do ložnice.
„Napustím ti vanu,“ odešel do koupelny vedle ložnice.
Rozhlédla se po místnosti vybavené jednoduchým nepřezdobeným nábytkem. Nikde neviděla ani stopu po ženě. Toaletní stolek zel prázdnotou. Na nočním stolku ležela kniha, ale druhý byl prázdný.
Slyšela téct vodu, když se jí objevil za zády a objal ji. „Voda už teče. Najdu ti něco na spaní, i když bych byl raději, kdybys vedle mě ležela nahá…“ Odpoutal se a přistoupil k šatně, odkud vytáhl pár triček, jež jí podával.
„Nechci se koupat sama.“
Zavřeli za sebou dveře a ponořili se do teplé vody proti sobě. Jen tam tak seděli a mluvili o sobě.
Když voda vychladla, vstali, osušili se a odešli do ložnice. Zamknul, věděl, že by je Kytička ráno určitě nečekaně překvapila svým vpádem. Přitáhnul si Gitu blíž a laskal ji znovu po těle. Probudila v něm svou přítomností novou touhu. Překulil ji na sebe a natáhl ruku k lampičce, aby rozsvítil a kochal se pohledem na ni.
Seděla na něm, chtěla ho stejně jako on ji, a tak ji nemusel přemlouvat k tomu, aby se pomilovali znovu.
Společně oddychovali po prožité vášni. Zhasnul světlo, aby mohli spát. Bylo to zvláštní, vůbec se neznali, přesto tady leželi na Vánoce spolu nazí v objetí a cítili obrovskou blízkost. Nemluvili, aby nezkazili kouzlo okamžiku.

„Tatííí!“
Gita otevřela oči a lekla se. Byla nahá ve Filipově objetí a za dveřmi křičela jeho dcera.
Opatrně ho vzbudila.
Ještě rozespalým hlasem zavolal: „Ano, Kytičko?“
„Proč jsi zamčený? Chci za tebou do postýlky, zebou mě nožičky!“
„Teď to nejde, zlatíčko, vrať se do svého pokoje, za chvilku přijdu za tebou.“
„Musím vypadnout,“ šeptala Gita. „Nesmí nás takhle vidět!“
„V klidu se uprav, jdu za ní,“ políbil ji a vstal. „Ale neuteč mi.“ Přešel pokoj úplně nahý do koupelny. Slyšela, jak teče voda, až vyšel v županu s vlhkými vlasy, odemknul a zmizel venku.
Vstala a také zamířila nahá do koupelny. Pustila na sebe vodu ve sprše a pomalu se myla mýdlem s kořeněnou vůní. Půjčila si jeden z jeho županů a vrátila se do ložnice pro své šaty. V kabelce našla taštičku s líčidly a hřeben.
Notnou chvíli seděla na posteli, než se otevřely dveře, v nichž stál Filip v županu.
„Promiň, musel jsem si hrát s Kytičkou, nedala si říct, než že tě musím dneska pozvat na večeři. I já bych byl rád, kdybys přišla…“ odmlčel se. „A zůstala,“ dodal velice tiše.
„Musím k rodičům na oběd, ale pokud to půjde, večer přijdu.“
„Dobře. Je mi hloupé tě takhle vyprovázet, ale…“¨
„Já vím, Markétka,“ usmála se. „Neboj, dolů trefím a zabouchnu za sebou.“
„A vezmi si nějaké věci, abys tady mohla dneska přespat,“ mrknul na ni.
Přistoupila k němu, ruku položila na hruď a políbila. Rukou jí přejel po zadečku.
„Raději půjdu,“ odtrhla se od něj.
„Přijď brzy…“
„Ahoj,“ usmála se a potichu opustila jeho dům. Cítila se jako blázen. Dostala krásný dárek, ale bála se, že o něj zase přijde. Ne, nesmí se bát, přijde to, co přijít má…