Vánoce 2018

Gita uháněla po dálnici z návštěvy u rodičů. Musela je zklamat, že nezůstane déle, ale bylo jí čtyřicet a snad už měla právo na trochu soukromí a tajemství. Na otázku, kde byla na Štědrý večer, odpověděla, že s přáteli. Vlastně nelhala. Těšila se na Filipa s Markétkou.
Přemýšlela, proč jí říká Kytičko. Plácla se do čela, vždyť je to jasné. Kytička jako Kytka, koncovka Markéty neboli Markytky. Líbilo se jí to.
Líbilo se jí vlastně všechno, co se týkalo těch dvou. Chtěla je překvapit a přijít dříve. Doma si dala sprchu, převlékla se do vínových šatů, co měly kapku jiný střih než ty včerejší, do tašky sbalila pár kousků oblečení, prádla a kosmetiky tak, aby toho neměla moc, jakože se stěhuje, a na druhou stranu, od Filipa si zase nic nepůjčí.
Z lednice vytáhla kachní paštiku, kterou před Vánoci upekla a taky tvarohový dort s ovocem. Nanosila věci do auta a vyrazila na druhý konec vánočně naladěného města.
Zazvonila s dobrotami v ruce. Slyšela kroky a štěbetající Markétku. Těšila se, až je oba uvidí. Dveře se otevřely a jí zmrznul úsměv na rtech. Otevřela jí mladá žena, stejné blond vlasy jako holčička za ní, do které se Gita zbláznila.
„Promiňte, já…“
„Kdo přišel, zlato?“ slyšela Filipův hlas zdáli.
Otočila se na podpatku a utekla do auta, rozhodnutá odjet, rychle a daleko! Jak mohla být tak pitomá! Měla si dávat pozor, ostatně jako vždycky, když se jí líbil nějaký muž, skončilo to fiaskem. Nemohla s plnýma rukama odemknout. Musela položit tašku na zem a nádobí na kapotu. „Sakra! Doprdele!“ uletělo jí polohlasně.
„Gito?“ ozvalo se za ní.
Trhla sebou. Musel to slyšet. Co ještě chce? Otočila se a Filip jen v košili mířil k ní.
„Co se stalo? Myslel jsem, že přijedeš později?“
„Překvapení, že? Já kráva blbá!“ Konečně našla v kapse odemykání.
„Počkej, to je omyl,“ snažil se ji zastavit. „Poslouchej mě, prosím,“ chytil ji za ruku.
„Proč?“ zařvala hystericky.
„Je to moje sestra, proto,“ mluvil klidně dál.
Podívala se na něj.
„Pojď zpátky, představím tě,“ zvedl ze země její tašku. „Co to zase neseš?“ kývnul směrem ke kapotě. „Nějaké dobroty jako to tvoje cukroví?“ usmál se a vzal ji za ruku, aby ji přiměl pohnout se z místa.
Obměkčil ji. Proboha, to je ostuda. Pořád si musela opakovat, že je jí čtyřicet, že se nemůže chovat impulzivně.
Posbírala zbytek věcí a následovala ho do domu. Nasadila úsměv číslo tři, který znamenal – nejraději bych se zavrtala pod zem, ale tvářím se, že je všechno v nejlepším pořádku.
V hale jí sundal kabát a zašeptal: „Ani jsem tě nepřivítal, hned to napravím.“ Přivinul si ji do náruče a vášnivě políbil. „Chyběla jsi mi,“ dodal.
Odtrhli se od sebe, sotva popadali dech. V očích jim svítila žádostivost.
Vydali se spolu do obývacího pokoje, kde na pohovkách seděla spousta neznámých lidí. Příbuzní, napadlo ji. Vstoupila snad do jámy lvové?
„Dovolte, abych vám představil Gitu, svou přítelkyni,“ pronesl Filip hlasitě a ruku jí položil kolem pasu. Důvěrnou přítelkyni, pochopili rázem přítomní. „Moje sestra Kateřina, její manžel Michal, jejich děti Ivanka a Martin, no a tohle je moje máma,“ skončil vyjmenovávání u nejstarší osoby, co vedla za ruku Markétku, a zrovna přišla z kuchyně. „Seznamte se.“
První podala ruku Gitě jeho maminka. Milá starší dáma, která se na Gitu usmála. Kateřina s Michalem vstali a šli se s nově příchozí seznámit. Jejich děti je následovaly.
„Babi, babi, to Gita mě našla, když jsem se ztratila v obchodě,“ tahala vnučka babičku za ruku, která si dobře všimla odložené tašky.
„Opravdu?“ reagovala babička na novou informaci.
Filip protočil panenky vzhůru. Tak a je to venku. Kytička všechno vykecá. „Tak se mi zdá, že jsi moc upovídaná,“ chytil ji do náruče a vyhodil ji do vzduchu.
„Tatí, pusť mě na zem,“ volala smíchy.
„Už ji netrap,“ poplácala ho matka po rameni.
„Jdeme do kuchyně,“ pustil dceru z náruče. „Gita nám něco přinesla.“
Následovala ho s miskami.
„Potvůrka malá, všechno prozradila,“ zašeptal, když osaměli. „Chtěl jsem tě mít jenom pro sebe,“ dodal. Vyndal ze skříňky dezertní talířky a lžičky, zatímco Gita krájela dort.
„To nevadí, pokud to nevadí tobě?“ podívala se na něj. „Máš kakao, kousek papíru, nůžky a sítko?“
„Mám, k čemu?“
„Na ozdobu.“
Podal jí, co chtěla a ona rychle vystřihla několik hvězdiček, položila na talířky a posypala kakaem, oddělala je, a na to pak naservírovala řez dortu. Dozdobila židovskými třešněmi a všechno naskládala na tác.
Po zákusku a příjemné konverzaci, kdy se venku dávno setmělo, zvedla se návštěva k odchodu.
„Nezůstanete na večeři?“ naléhal Filip. Přál si však tentokrát, aby s Gitou osaměli.
„Kdepak, musíme domů, však se tady bez nás zabavíte,“ mrkla na bratra Kateřina a objala ho. Pak objala Gitu a zašeptala jí do ucha: „Jsi bezva holka, doufám, že spolu zůstanete.“
„Krásné Vánoce,“ zvolali jednohlasně.
„Krásné Vánoce,“ odpověděli jim Gita s Filipem. Zamávali jim na cestu a vrátili se do tepla domu.
„Doufám, že ti to nevadilo?“
„Co, jestli mi nevadilo?“
„Moje všetečná rodina, co se vyptávala, co děláš a tak.“
„Je to má chyba, přišla jsem brzo a to mám za to. A tobě? Vadí ti, že ví?“
„No, je to trochu dříve, ale nevadí mi to. Jsi úžasná a já se tebou rád pochlubím.“
Usmála se. „Mám hrozný hlad.“
„Já taky, pojď, uvařím ti něco. Kytičko?“ volal. „Musím ti něco říct.“
Přiběhla okamžitě.
„Gita u nás dneska zůstane přes noc.“
„Jé,“ křičela radostí. „Tak to si se mnou budeš hrát a zase mi přečteš pohádku,“ táhla ji za ruku ke schodům.
„Miláčku, teď jdeme vařit večeři, tak si sedni na židli nebo si jdi hrát do svého pokoje,“ rozhodl otec.
„Po večeři si budeme hrát, slibuju,“ usmála se Gita na prcka a pohladila po vláskách. Už věděla, po kom ta roztomilá blondýnka je.
Filip si uvazoval zástěru a jednu podával i Gitě. „Ať si nezašpiníš ty krásné šaty,“ políbil ji na krk, když osaměli, protože se Markétka rozhodla přece jen pro panenky.
Zachvěla se pod jeho dotykem. Hrál na ni jako na harfu, při každém dotknutí rozezvučel struny, o nichž ani nevěděla, že je má.
„Těším se na noc,“ nepouštěl ji z náruče. „Jsi můj vánoční dárek,“ otočil si ji čelem k sobě a přiměl k polibku.
Nemusel ji přemlouvat. „A vy dva zase můj,“ odpověděla.
„Vy se tady pusinkujete a nechcete si se mnou hrát,“ tahala ji dětská ručka za látku šatů. Odtrhli se od sebe, jakoby je sežehnul oheň.
„Ty malá nezbedo, to se dělá?“ rozzlobil se. „Chceš, aby Gita odešla, když jsi tak ošklivá na návštěvu?“
„Ne,“ pípla.
„Tak?“ čekal na omluvu.
„Omlouvám se,“ sklopila očka a hlavu smutně.
„Kytičko? Pojď ke mně,“ sklonila se k ní Gita a roztáhla náruč.
Skočila jí do náruče. „Že neodejdeš?“ a přitiskla si hlavu na rameno.
„Ne, pokud mě tady budete chtít,“ zvedla oči k jejímu otci.
„Chceme!“ výskala.
„No tak, Kytičko, přestaň křičet,“ napomenul ji lehce Filip. „Už jsem ti říkal, že jdeme vařit, tak Gitu pusť.“
Poplácala ji mírně po zádech a pak ji zvedla, aby ji usadila na lince. „Můžeš vařit s námi,“ usmála se Gita.
Filip by s ní raději byl o samotě, ale nahlas neprotestoval.

Když uspali Kytičku, odešli do Filipovy ložnice, kde se posadili na postel.
„Víš, ještě jsem nepotkal takovou příjemnou ženu, jako jsi ty,“ začal. „Ale Kytička je pro mě na prvním místě,“ dodal.
„Chápu,“ řekla jakoby chápavě, ale ve skutečnosti se jí ta věta neskutečně dotkla. Měla chuť utéct a do očí se jí draly slzy. Nikdy nebude první. Nikdy. Zpropadené Saturnovo pole. Myslela si, že po třicítce se smůla s chlapy prolomí, ale kdepak. Teď tu sedí, i když nejraději by vzala tašku a ujela domů! Místo toho tady mlčky poslouchá jako tenkrát, když jí jeden z potencionálních přátel svěřoval, že se s ní nemůže už milovat, protože nedokáže zapomenout na svou bývalou. A že jí to pověděl při čtvrtém sexu a ještě se u toho rozbrečel, tomu by snad nikdo neuvěřil.
„Pojď ke mně,“ zašeptal a poposedl si blíž. Sdělil, co potřeboval a tím to pro něj skončilo.
Co má dělat? Zpanikařila. Po Vánocích to ukončí, nenechá si zase zlomit srdce od chlapa, co by mohl mít na každém prstě jinou. Prostě se s ním ještě několikrát vyspí, stráví tady noc a pak odejde navždy. Nebude to ostatně poprvé. Dál bude žít svůj svobodný život naplněný prací, strohými kostýmy a osamělými večery nad knihou nebo s koníčky.
Nechala ho, aby odhrnul pramen vlasů, zastrčil ho za ucho a rty ochutnal její krk. Voněla jasmínem a magnolií. Žensky a čistě. Rukou jí zajel do hlubokého výstřihu, vsunul ji do podprsenky, našel bradavku a palcem ji dráždil, až zkameněla. Vzdychla, vzrušovalo ji, jak se jí jazykem a rty dotýkal na šíji. Opřela se za zády dlaněmi o postel, takže její tělo vytvořilo prohnutý čtvrtkruh.
„Vzrušuješ mě,“ slyšela, když ji jemně líbal na klíční kosti a přitom vzal její ruku, aby se přesvědčila sama v jeho klíně.
Pohladila ho přes látku kalhot, až syknul. Prsty putovaly k zipu, aby jej osvobodila. Sténal, když se ho dotýkala přímo. Hrála si s ním v celé jeho velikosti.
Vytáhnul ruku z jejích šatů. „Chci tě hladit, jako to děláš mně,“ poprosil ji.
Nechala ho, aby jí vyhrnul šaty ke kolenům a rukou našel okraj kalhotek. Poodhrnul jej a dvěma prsty zkoumal její nitro. Navlhčenými konečky prstů ji pomalu dráždil na malinkém výčnělku, jehož dráždění vedlo do ráje.
Spojili svá ústa v hladových polibcích. A pak přestali a společně ze sebe strhávali šaty, dokud nezůstali nazí. Dívali se jeden druhému do očí. Chtěl ji a ona chtěla jeho. Položil se na ni a pak spojili svou vášeň do společného prožitku dvou neoddělitelných těl. Vpíjeli se do hlubin svých pohledů, líbali se nenasytně a milovali naplno se zvířecí vášní. Netušili, kde se to v nich bere, ale nemohli přestat. Nešlo to.

Prudce oddychovala, mezi ňadry jí stékal pramínek potu, prsa ji bolela, jak ji vášnivě sál a kousal. Hlavu měl položenou na jejím břiše a foukal na ně. A on? Záda, ruce a ramena měl celá poškrábaná od jejích nehtů.
„Celého jsem tě podrápala,“ hladila ho po spáncích. „Pojď, napustím ti vanu a omyju ti škrábance,“ navrhla.
Nedovolil jí vstát. „Nebolí to, chci zůstat takhle a dívat se na tvoje prsa. Nemůžu se vynadívat,“ usmál se.
Zakryla je dlaněmi. „Už se dívat nebudeš,“ mrkla na něj.
„Ne?“ Chytil ji za zápěstí a ruce zvednul nad hlavu. „Budu se dívat celou noc,“ prosadil si svou. „Měla bys přede mnou chodit nahá, abych se mohl kochat pořád,“ vtisknul jí polibek na obě ňadra.
Pořád? Nebude dlouho trvat a opustí ho, tak jaképak pořád. Nenechá si zlomit srdce!