Láskou nepoznána

Stranou, pár metrů od zeleného smrčku,sedí na nadýchaném mechu dívka....
Plamen naděje že pozná lásku, již dávno z dříve jiskrných, modrých očí, vyhasl...
Teď tu sedí a pozoruje,jak si slunce hraje na vlnkách poklidné řeky.
Vnímá krásu života,však její život postrádá smysl.
Přítomnost člověka, co ji může navrátit sílu jít dál,je nemožná....
Dělí je kilometry a přesto,že má každá vlastní život, cítí touhu ji aspoň jedinkrát spatřit
a smět políbit...
Ta chvíle nastala! Vidí ji, pokusí se o úsměv,rozeběhne se k ní, přiloží ji ruku na
tvář a bez jediného slova dlouze a vášnivě políbí...
Zazní hlasité šplouchnutí, to si jen žabka vybrala špatnou chvíli a skočila do vody,
překrásný sen byl tatam....
Dívka se zvedá a odchází neznámo kam s jedinou touhou....poznat lásku