Vánoce 2018

Rozepínala mu knoflíčky košile, stáhla ji z ramen a svlékla tričko, co měl pod ní. Líbil se jí jeho hrudník, široký, porostlý, pod nímž bilo hrdé a láskyplné srdce.
„Víš, co bych chtěla? Nakreslit tě, tvůj akt. Jsi takový dobře urostlý a byl bys skvělý model.“
„Můj akt?“ zeptal se překvapeně. „Umíš kreslit?“
„Tak trochu, jen to zkouším. Hm, byla by to krása, kdybys třeba ležel a podpíral si hlavu dlaní. Nebo zezadu, abych zvěčnila tvá krásná záda a zadeček.“
„Já nemám zadeček,“ rozesmál se nahlas.
„Ale máš, ukaž,“ olízla si rty, sklouzla mu z klína, klekla si před něj na zem. Dlaněmi mu pohladila stehna od kolen nahoru a začala mu rozepínat kalhoty.
„Takže akt? Ale víš, že bys musela být taky nahá? To by přece nebylo fair, abys mě kreslila a já se kochat nemohl,“ mrknul na ni.
„Ale budeš můj první.“
„Ale já myslel, že už nejsi panna, lásko,“ laškoval.
„To fakt nejsem. První akt, jsem myslela.“
„Aha,“ prohodil.
„Ještě jsem nikoho naživo nekreslila. Nikdo nenašel odvahu, víš.“
„Takže ty svádíš chlapy na akty?“
„No, to nevíš? Ale obvykle si zapomenu výkresy nebo tužky nebo obojí,“ smála se.
„Potvůrko,“ zvedl jí prstem bradu.
„Vždyť mě znáš,“ mrkla na něj.
„Co chystáš?“ díval se na ni dolů.
„Co myslíš? Jen se pohodlně opři.“
„OK.“ Udělal, co mu poradila.
Nadzvedl se, když mu je rozepnula a svlékla ho. Olízla se, když uviděla, že je vzrušený. Sklonila se a vzala ho do pusy.
Sténal a vzdychal.
„Lásko,“ začal. „Svlékni se,“ pokračoval mezi steny. „Chci se na tebe dívat.“
Přestala a vstala.
Díval se na ni přimhouřenýma očima a zrychleně dýchal, když se narovnala a pohodila hlavou. Prsty se pohladila po šíji. Vyhrnula si tričko, svlékla jej a odhodila na podlahu, aniž by uhnula pohledem. Stejně pokračovala u džínsů. Když před ním stála v prádle, otočila se, aby jí rozepnul podprsenku na zádech.
Pomalu, jako by ho napínala, se otáčela čelem a kousek po kousku se odhalovala. Prádlo skončilo na zemi. Pak se předklonila, zaznamenala, jak zalapal po dechu, když se jí zhoupla ňadra v předklonu. Stáhla si dvěma prsty kalhotky a vystoupila z nich zcela svlečená.
Vztáhl k ní ruce, zaryl prsty do masa na zadečku a přitáhl si ji k sobě blíž. Obličej zabořil do jejího těla a vdechoval, jak voní. Obličej si třel o její kůži.
„Jsi nějaká hubená,“ prohlásil, když odpojil tvář od bříška.
„To se ti jenom zdá,“ polichotilo jí, když si toho všimnul. Zhubla šest kilo, ani nevěděla jak, ale měla z toho radost.
„To mi nedělej, už nebudeš tak měkoučká,“ vtiskl jí pusu na břicho.
Klesla zpátky na kolena a pokračovala v tom, co začala. Ňadry se dotýkala jeho nohou.
Stačilo, aby natáhl ruce a hladil je a dráždil prsty, až sama cítila vzrušení a toužila se s ním pomilovat. Prohýbala se v zádech a dusila své sténání.
„Za chvilku,“ nemohl mluvit. „Uuuž buduu,“ vzdychal.
Nechtěla přestat, dráždila ho ústy a jazykem až dokonce, dokud nesténal a pak klidně neoddychoval.
Položila ruce na jeho stehna a opřela se o ně. Vzhlédla vzhůru. „V pořádku?“
„Ty jsi to spolykala?“ zeptal se velice překvapeně.
„Ano, zdá se ti něco divné?“
„Ještě jsem to nezažil,“ odpověděl stále mimo. „Chtěl bych ti to oplatit.“
„To nemusíš,“ sklopila oči.
„Ne, chci, abys taky poznala tu slast.“ Vstával z místa a podal jí ruku, aby jí pomohl na nohy. „Pojď na pohovku,“ navrhl.
Ležela na měkké kůži drahé pohovky, Filip se skláněl nad ní a putoval jí po těle svými rty a ochutnával ji jazykem. Začal konečky prstů na ruce. Pokračoval se zavřenýma očima vzhůru po zápěstí, předloktí až k rameni. Pak na krk a zase dolů na svůdné kopečky, kde strávil času mnohem víc. Zakusoval se jí do těla a značkoval cestu jemným stiskem zubů.
Vzpomněla si na jejich první večer, kdy tady ležela o Štědrém dni v prádle a jeho rty ji ochutnávaly podobně.
Když se dostal ke klínu, podíval se jí do očí, jež planuly touhou.
„Ano,“ šeptala jen, jako by mu dávala svolení k pokračování.
Udělal, co chtěl, zabořil jazyk do jejího rozpáleného nitra. Odměnou mu bylo chvění jejího těla, steny, vzdychání, křik a pohled na ni, když uspokojená zvedla hlavu, aby mu poděkovala.
„Cítím se s tebou, jako by mi bylo zase dvacet,“ prohlásil, když ležel vedle ní a ona se mu opírala o rameno.
„Jakto?“
„Pořád na tebe myslím a každý den tě chci,“ svěřil jí.
„Když s tebou je to pokaždé jiné, pokaždé krásné. Jen jestli tě neomrzím?“
„Ty? Nikdy!“ zněla rezolutní odpověď.

Gita se procházela po městě. Zrovna se vracela od doktorky. Bylo jí v posledních dnech špatně, tvář měla bledou, a tak se obávala, co se s ní děje. Výsledky budou za hodinu, šla se projít do města. Teď, když má práce jako na kostele. Spousta daňových přiznání a pak pomáhala i Filipovi, který toho měl také nad hlavu.
Za dva dny bude svátek svatého Valentýna. A tak ji napadlo, že by mohla Filipa něčím překvapit. Naplánovala si večeři o několika chodech. Filipova maminka slíbila, že pohlídá Kytičku, která zůstane i druhý den u babičky, aby nemusela brzy ráno vstávat do školky.
Upravila si na krku šál a dýchla si do zkřehlých dlaní. Nikdy nenosila rukavice a odvykla mrazivému vzduchu, když jezdila autem.
Posunula si sluneční brýle na nose, sluníčko svítilo jako na horách. Ulicemi se hrnula spousta lidí, ačkoliv bylo teprve dopoledne. Zastavila se před výkladem zlatnictví. Prohlížela si zboží ve skle a pak se usmála.
Vešla dovnitř, sundala si brýle. Prodejna byla prázdná, bez zákazníků, pouze sympatická prodavačka za pultem leštila sklo vitríny. Pozdravila a pak se chvilku rozhlížela, než přistoupila k pultu.
Nechala si předložit zboží, vybrala si jeden krásný kousek, nechala zabalit, zaplatila a rozloučila se.
Neměla výčitky, že utratila tolik peněz, vždyť už si dlouho nic pro radost nekoupila.
Tak a ještě překvapení pro Filipa. Její kroky vedly kolem obchodu s prádlem, kam chodila nakupovat už roky. Vybrala si svůdnou soupravu v krémové barvě, košíčky podpíraly její ňadra, takže měla prsa jako bohyně, kalhotky jí decentně kryly bříško.
Odcházela spokojená a ještě zaskočila do obchodu pro dobroty na čtvrteční večer. Rozhodla se pro menu sestavené z krevetového koktejlu podle jejího oblíbeného receptu s opečenými toasty, krůtího masa na mandlích s bylinkovou omáčkou a štrúdl s pomeranči a čokoládou. Koupila krevety, dresink, mandle a pomeranče. Zbytek ingrediencí byl ve spíži a v lednici, o tom se přesvědčila už večer. A i kdyby jí něco chybělo, měla ještě čas na nákup.
Bylo to poprvé, kdy tento propagovaný svátek chtěla oslavit, tak ho chtěla mít dokonalý do všech podrobností.
Podívala se na telefon, kolik je hodin. Měla nejvyšší čas, aby se vrátila pro výsledky.
Pokračovala pěšky, potřebovala studený vzduch. V teple obchodu cítila, že brzy omdlí, neodejde-li ven.
Už se jí to nestalo roky. Začínalo to mžitkami před očima, hukotem v uších, až se zvuk i tma zesílily natolik, že nebyla schopná orientace v prostředí a poroučela se k zemi.
Zhluboka dýchala. Krok, nádech, krok, výdech. Zas a znova. Hlavně neomdlít, neomdlít…
Blížila se k budově, kde ordinovala její lékařka. Pomalu vystoupala po dlouhých schodech do prvního patra. Nemocní s chřipkou byli pryč, zůstávalo posledních pár pacientů.
Ztěžka dosedla do křesílka. Rozepínala si černý dlouhý kabát, rozhalila si šál, jakoby se dusila. Sáhla si na orosené čelo. Zhluboka dýchala.
Počítala minuty, jakoby to byly celé hodiny, než vyšla sestřička a zavolala ji.
„Slečno Pecková, pojďte dál, prosím.“
Vešla do ordinace, uvítala, že si může sednout a poprosila o trochu vody.
„Paní doktorko, zjistila jste, co mi je? Je to vážné?“
„Slečno Pecková, udělala jsem vám několik testů, ale jste zdravá.“
„Tak proč je mi tak špatně?“
„Kdy jste měla poslední menstruaci?“
A už je to tady, je v přechodu a má návaly! Bože, proč? Proč tak brzy!
„Myslím, že to bylo přede dvěma měsíci, týden před Vánocemi, tuším.“
„Víte, ty ranní nevolnosti, změna krevního tlaku a vaše bledost budou důsledkem toho, že jste patrně těhotná.“
Cože?! Nemůže být těhotná! Nebo ano?
„Prosím?“
„Měla byste si zajít ke svému gynekologovi, který vám udělá patřičná vyšetření a mé podezření vám potvrdí.“
Gita zírala na lékařku a nevěděla, co říct. Těhotná? Je to vůbec možné, aby byla těhotná? Je jí čtyřicet a… Úplně zapomněla, že se s Filipem milovali den co den. Ani jednomu nebylo divné, že nenastala přestávka. Ten čas tak letí! Byli spolu téměř dva měsíce. Ale to znamená, že musela otěhotnět už v lednu! Měl pravdu, když se jí tehdy po Vánocích ptal, jestli nemá strach, že bude těhotná…
Probrala se ze svých myšlenek. „Paní doktorko, moc vám děkuji, je to opravdu radostná zpráva!“
Gita vyšla z ordinace jako ve snách. Vylovila z kabelky mobil a ihned volala své gynekoložce. Objednala ji na zítra ráno.
Běžela do lékárny. Koupit si těhotenský test. Hlavně to musí vydržet a neprozradit to Filipovi!
Bože, jsem tak šťastná! Říkala si Gita v duchu, ale měla chuť zpívat a oznámit to celému světu. Najednou měla pocit, že není sama, jakoby ji objala andělská křídla. Ano, její anděl byl s ní. Jako ostatně vždycky. Ale jeho přítomnost cítila jen v dobách, kdy jí bylo mizerně, kdy se cítila sama a bezmocná. Ale teď, teď mu děkovala, protože věděla, že je s ní a teď už chrání i její dítě. Jejich dítě.