Adventures of Amy Part 3.

Když jsem se druhý den ráno probudila, vzpomněla jsem si, že jsem konečně doma z nemocnice. Tom ještě spal. Sípavě oddechoval. Byl tak bledý a hubený, jako ještě nikdy.Rozhodla jsem se, že zajdu nakoupit a udělám nějakou dobrou snídani.
Vyšla jsem ze dveří a pajdala se ke schodům, když jsem za sebou uslyšela štkavý hlas.
„Dítě ubohé. Ty už jsi doma? Takové neštěstí.“
„Dobrý den paní Zalewská“ Pozdravila jsem naši...tedy mou bytnou.
Byla to moc hodná starší paní Slovanského ražení. Šedivé vlasy měla pečlivě vyčesané do drdůlku a na sobě černé upnuté šaty s broží, na niž byl vyobrazený její mrtvý manžel. Pani Zalewská mezi sousedkami fungovala jako nějaká vědma, šarlatánka a největší drbna v baráku. Sama předvídala, že jejímu muži hrozí nebezpečí z tekutého živlu. Uchlastal se k smrti.
V okamžiku ke mě přiskočila a přitiskla si mě na velká ňadra. Nechtě jsem sykla bolestí, ale ona si toho zřejmě nevšímala.
„Pani Zalewská, asi se zdržím s platbou bytu, musím ještě něco vyřídit.“
„To nevadí dítě. Pamatuj si, že kdybys cokoliv potřebovala, tak stačí zaklepat.“
Utřela si slzy do vyšívaného kapesníčku a zmizela v bytě. Tohle jsem tak ještě potřebovala. Hysterickou sousedku.
Venku mě čerstvý vzduch dokonale probrala a tak jsem si to šinula do obchodu. Cestu jsem znala a do očí mi pražilo slunce, takže jsem klidně zavřela oči a šla poslepu. Kolem jsem slyšela šum aut stromu a klapot mojí sádry o chodník. Byl to zvláštní pocit jít pro někoho nakupovat. O tohle se vždycky starala máma a já kupovala věci tak maximálně sama pro sebe. Pajdala jsem si přes náměstí, když do mě někdo vrazil. Otevřela jsem oči, a jen tak tak udržela rovnováhu na jedné noze.
„Amyyy promiiiň. Já si tě nevšimla“ Zatraceně ta mi tu tak ještě chyběla
„Ahoj Keiro“ Jako vždy dokonale upravená. Na nose měla posazené velké sluneční brýle.
„Jak se ti daří?“ Bože jak jsem ji jen mohla poslouchat. Měla tak odporně úlisný hlas. Něco mi říkalo, že je ráda že na mě narazila. Copak asi mohla mít na srdci.
„Nedělej že tě to zajímá. Jak se má C.J.?“
„Rozešli jsme se.“ A sakra je to tady
„Vážně?“ Jestli čekala, že řeknu něco v tom smyslu že mě to mrzí, tak to je na omylu.
„Ani se nezeptáš proč?“
„A měla bych?“ Tahle situace se mi přestávala líbit.
„No mohlo by tě to zajímat. Prý si není jistý, jestli my dva k sobě patříme a že si myslí že zná někoho kdo si ho bude více vážit. Nevíš náááhodou o někom takovém?“
„Bohužel asi ti nepomůžu.“ Vypadala, jakoby jí někdo zakázal něco co opravdu chtěla.
Zlostně na mě pohlédla
„Jak myslíš, ale mysli na to, že jsem s tebou neskončila.“ Zasyčela a odešla.

No zatraceně co tím asi C.J. myslel? Vykašlala jsem se na nákup a vracela se co mi zasádrovaná noha dovolovala rychle domů.

Tom se zrovna probudil a procházel byt, když jsem se vrátila.
„Kde jsi byla?“
„Na nákup.“ Odpověděla jsem mu netrpělivě a chystala se mu vysypat, co jsem zjistila.
„Na nákup? A kde ho potom máš?“
„Kdybys mě nechal domluvit, tak bych ti to řekla. Narazila jsem po cestě na Keiru. C.J. se s ní rozešel“ Tom chvíli zůstal stát a pak se šíleně rozesmál.
„Čemu se tak směješ?“
„Ty seš hrozná drbna víš to?“ Tak tohle fakt posral. Já nejsem žádná drbna, jen jsem mu přinesla novinku.
„Víš co D´Amore chtěla jsem ti udělat snídani ale seru na tebe.“ Řekla jsem naoko naštvaně. Tomův otec byl Francouz, proto to příjmení.
„Heeej amíku promiň“ Zas začíná s tím amíkem. Říká mi tak proto, protože jsem z Ameriky a taky pro to, že je to trochu podobný mýmu jménu. Sedla jsem si v kuchyni ke stolu a Tom naproti mě.
„Hele ty poloviční Frantíku jak to spíš? Máš otlačenej pierc, že to vypadá jako bys měl v obočí dva.“
„Faaakt? To joo“ Zvedl se a běžel k zrcadlu.
Z koupelny na mě zavolal: „Hej Amy, víš že je v sobotu ten závěrečnej ples.“
„Hmm“
„No zítra ti sundaj tu sádru...No půjdeš tam semnou? Já na to sice nejsem, ale víš co, budu rád, když zas vypadnu z domů.“
„No jo no co mám s tebou dělat“ Zasmála jsem se. Najednou jsem si uvědomila že se nějak přiblble usmívám tak jsem toho nechala. Tom se vracel z koupelny a tak se stavil v obýváku a pustil v televizi nějaký hudební kanál. A za chvíli zase seděl naproti mě a usmíval se. Bože můj ať tohle nedělá. Ten jeho krásný usměv, když zvedne jenom jeden koutek a....kriste pane, vždyť je to Tom!!! Tom D´Amore...můj nejlepší kamarád. Zaostřila jsem sluch.
„Moment tohle znám.“ Začala jsem pajdat do obýváku. V televizi hrálo něco od té skupiny, co mi nahrála kámoška. Posadila jsem se na stůl a zírala. Jmenovali se 30 seconds to Mars. Heh originální název.
„Co to je?“ Tom už seděl v křesle vedle mě a taky sledoval obrazovku.
„To mi nahrála Líza do mp3 nejsou vůbec špatní. A dokonce tady budou mít koncert“
„...Frontman skupiny Jared Leto prohlásil....“ Ozvalo se z televize
„Cože? Jared Leto?“ Zůstala jsem zírat na obrazovku jako opařená. To není možné. Pak ho však kamera zabrala a byl to on.
„Ty ho znáš?“ Zeptal se Tom, trochu podivným tónem.
„To víš že ho znám. Vyrůstali jsme spolu.“
„No tak to je....no to je hustý“
Musela jsem Tomovi dát zapravdu. Opravdu to bylo dost hustý. Z Jaye od vedle se stala hvězda. Má kapelu a bude tu mít koncert. Poznal by mě ještě? Určitě jo, ale přeci jenom už to bylo sedm let. Z přemýšlení mě probral telefon. Byla to sms od C.J. –Mohla bys na chvíli ven? Před barák? Pls.- Co asi může chtít? Neměla jsem moc chuť ho vidět.
„Kdo to byl?“
„Zůstaň tady, za chvíli se vrátím.“
Tom ani neměl čas zareagovat. Vypajdala jsem se před vchod a opřela se o domovní dveře. C.J. už tam stál s rukama v kapsách a rozpačitě na mě koukal.
„Nechceš se projít?“ No to uhád. Já jsem ráda že stojím
„Ne“
„Fajn“ Zhluboka se nadechl. „Rozešel jsem se s Keirou.“
„Já vím, už se mi pochlubila.“
„Aha. A řekla ti proč?“
„Ne“ Zalhala jsem.
„No nějak jsme se k sobě nehodili a navíc....Amy já myslím že tě asi miluju.“ Sakra čekala jsem to, ale i tak mě to dost dostalo. Začal se ke mě nebezpečně blížit. Sakra. Teď nebo nikdy.
„Poslouchej, to není dobrý nápad.“
„Cože? Proč ne?“
„Ty se ptáš proč? Zničil jsi mi život. Zničil jsi to jediné na čem mi záleželo a tím se mi pak zbortil celý svět. A navíc, já...já miluju někoho jiného.“ Sakra co to bylo teďka za výraz? Vypadal že mě snad zabije. Je pravda že nebyl moc zvyklý nad odmítnutí.
„Kdo to je?“
„Do toho ti nic není.“
„Řekni mi to. Je to Tom co?“
„A i kdyby byl, divil by ses? Byl semnou, když se na mě všichni vykašlali.“
„Je teď u tebe?“
„Co je ti sakra do toho?“
„Takže je? Chci s ním mluvit“
„Víš co C.J. jdi domů a dej mi pokoj.“
Zabouchla jsem mu vchodové dveře přímo před nosem. Nohy se mi třásly jako ze želé a skoro jsem nebyla schopná vyjít nahorů.
„Co chtěl?“ Zeptal se Tom a zamračeně se díval z okna na C.J.
„Ani se mě neptej. Už ho nechci nikdy vidět.“
Tom ke mě přišel a objal mě. Když se odtáhl zase se tak krásně usmíval.
„Děkuju“
„Za co?“ Zeptal se nechápavě.
„Za to objetí. To jsem potřebovala.“
„Obejmu tě, kdy budeš chtít.“
To byl můj Tom. Můj nejlepší kamarád, kterého jsem tiše milovala.