BRIGÁDA

BRIGÁDA

Tak a je to tady, moje brigáda. Můj první pracovní den, to bude síla. Vlastně pořádně nevím co budu dělat...Snad to nebude moc otročina. No prej budu u salámů tak nevim vůbec. Ale nejspíš obsluhovat zákazníky? Jo, to asi bude hlavní náplň mojí práce, za kterou dostanu sladkých 66OOKč za měsíc, takže si budu moct splnit sen a pořídit si hada. Sním o něm od mých pěti let a konečně se mi moje přání splní:). No tak jdu na to, ještě jeden krok a budu v části "pro zaměstnance" v obchodním domě Tesco, kde bude na dva měsíce moje útočiště.
"Ahoj, ty jsi Eva?" Ptá se mě nakrátko ostříhaná holka, spíš ženská. Nejspíš jí už nebude zrovna dvacet.
"Uhm...jo."
"Fajn, tak se mi tady zapiš, v šatně se převleč a na plac. Vedoucí ti řekne co a jak. Poznáš jí snadno, je jí všude plno." Usměje se. No na to, jak na první pohled působila načuřeně začínám věřit mojí kamarádce Dianě, že je fajn.
"Dobře. Díky." Usměju se na ní a přeberu od ní "náš" pracovní úbor, což je triko s logem Tesca, můžu si vybrat mezi trikem s krátkým rukávem, s dlouhým rukávem nebo svetrem. Svetry už od mala nesnáším a na dlouhý rukáv je i teď 1.července dost teplo, takže zvolím rukáv krátký. Vlezu do šatny a jakmile tam vejdu tak se vyděsím, protože se tam zrovna převlíká nějakej chlap. Jen tak tak jsem se udržela, že jsem nezařvala. Nejsem totiž zvyklá na společné šatny.
"Dobrý den." Pozdravím ho, chlap se narovná a kouká na mě.
"No ahoj princezno. Ty jsi ta brigádnice, že." Jenom mlčky kývnu.
"Tak fajn, já jsem taky na lahůdkách. Takže tam dneska budem válčit spolu, ještě se šéfkou a ještě s našim Prckem."
"Jo, jasně, samozřejmě vim o kom mluvíte." Usměju se ironicky, nemám totiž ani páru.
"Poznáš. Obě jsou fajn. Mimochodem já jsem Pavel." Podává mi ruku.
"Eva."
"A všichni si tu tykáme, takže mi tykej, sice bych mohl bejt tvůj táta, ale tátovi snad taky nevykáš ne." No táta přinejmenším, počítám, že tenhle chlápek bude mít na krku aspoň padesátku.
"Ne...tátovi fakt nevykám." Že můj táta vloni umřel nemusí vědět.
"Tak skvělí, převleč se a jdem na to." Hodím na sebe svoje černý tříčtvrťáky, tričko a jdu tím směrem kam mi zdrhl ten...Pavel? Jo Pavel.
"Ahoj, já jsem Markéta Kolibříková. Vedoucí, tak pojď, teď zrána to odkoukáš, máš to tu dneska výjimečně do tří, jinak do dvou. Prostě ten první den bude asi o hubu, ale časem se to naučíš a chytíš i potřebnej odhad kolik je kolik." Mrkne na mě obtloustlá ženská a tiskne mi přitom ruku.
"Jo, super. Eva Nosková a bojim se toho." Markéta z toho chytne výtlem a vede mě za sebou.
"Tak. Igelitový rukavice, je to hnusný, nepohodlný, ale hygiena musí bejt. Tuhle trapnou čepičku co mám já nosit nemusíš, můžeš mít kšilt. Bude ti určitě slušet víc než čepička, já jsem na kšilt už stará. Další věc, odpoledne je tu docela fofr, takže pokud se tu zastaví nějaká tvoje kámoška tak jí pozdrav, zeptej se jí jak se má, ale víc nic. Pokecat si můžete po práci nebo přes telefon. Nejsi tu placená od krafání. Salámy a saláty si budeš možná ze začátku plést, ale řikám ti děvče, tejden a umíš to jak básničku. Nejoblíbenější je vysočina a šunkovej salám, ty snad poznáš. Další se naučíš časem. Lidi chtěj většinou deset nebo patnáct deka, to je tak přibližně pět cenťáků vysokej komínek. Prostě to napíchneš, hodíš na váhu, zabalíš a plácneš na to cedulku. Nic složitýho. Tak snad jsem na nic nezapomněla. Chceš se na něco zeptat?" Hlava se pokouší všechny informace zpracovat. No snad to zvládnu.
"Jo...nehty. Můžu nebo nemůžu mít nalakovaný?" Ukážu jí svoje černě nalakovaný nehty.
"No takhle. Podívej se na moje." Ukáže mi svoje křiklavě rudý drápy. "Šéfová to nevidí ráda, pro první tejden ti radim, radši to sundej, když ti to pak už půjde, šéfová ti nic neřekne. Když budeš šikovná měj si nehty třeba deset cenťáků dlouhý, nalakovanej každej jinou barvou, ale pokud budeš levá tak tě i za ty nehty seřve. Dneska si to nech, ale zejtra ať to nemáš." Mrkne na mě.
"Dobře, díky. Tak...myslim, že na to můžeme jít." Trochu se klepu, ale lepší začít hned než pozdějc.
"Souhlasim. Líbí se mi, že to neprotahuješ Evičko."
"Jo prosba, neřikejte mi Evičko. Nesnášim to." Zašklebim se.
"A jak ti mám řikat? Já mám taky prosbu, nevykej mi. Všichni si tu tykáme."
"Dobře, no řikej mi Ewčo, Ewko, Ewi, jakkoli jinak, jen ne Evičko."
"Beru na vědomí, tak jdem na to." Usměje se šéfová povzbudivě, takže si navlíknu rukavice a jdeme do práce.
První hodina za mnou, obsloužila jsem tři lidi. No co, je šest ráno, kterej blbec by šel v neděli v šest ráno nakupovat. Takže máme celkem pohodu a já se zatím zabydluju. K poledni už to začíná bejt docela makačka. Já, Markéta, Pavel i Prcek, což je nakonec milá, hodná, hezká a taky strašně malinká holka, jenom kmitáme a i tak se u nás pozvolna tvoří fronta. Když si skoro spletu godhaj s vysočinou tak na mě nějakej brunátnej chlápek spustí.
"No tohle. To se mi snad zdá, od čeho jste tu placená slečinko? To snad nevidíte jakej je mezi tim obrovskej rozdíl? Bože, to je vážně hrůza, kam vy mladí dnes dáváte oči?" Ve mě to začne pěnit a i když jsem teprve předevčírem opustila základní školu, tak ani tam jsem si nenechala nic líbit, takže na toho chlapíka spustim.
"Tak heleďte se milej pane. Já jsem tady první den, právě teď asi tak prvních sedm hodin, jestli chcete tak si to se mnou pojďte vyměnit. A pro příště, pokud budete mít se mnou nějakej problém tak si vprošuju lepší zacházení. Nejsem žádná hej, počkej, jsem ze slušný rodiny, takže mě laskavě neházejte do jednoho pytle s dnešní mládeží. A jen pro vaši informaci, já salámy nejim. Protože v jednom kolečku tohohle salámu" ukážu na plátek šunky "je asi tak sedm různejch prasat. Teda spíš jejich částí a to včetně kopyt, zubů a podobnejch věcí.A to bily v nich je chrupavka, nejspíš z kolene. Nikdy bych nic co předtim dejchalo nestrčila do huby, takže se vám omlouvám, že si spletla deset prasat s deseti ovcema nebo z čeho jsou ty hnusy vyráběný. Co si dáte dál?" Zazubím se po mém slovním průjmu.
"Nic. Nashle."
"Nashledanou, přeju příjemný víkend." Zamávám mu na rozloučenou a kolem mě prosviští Prcek, vlastním jménem Mirka.
"Wow, tys mu to dala. Mě tu tenhle chlap seřval snad už čtyřikrát za to, že jsem mu nedala přesně deset deka." Zasměje se a s objednávkou jejího zákazníka uhání zpátky k němu. Až do dvou mám práce až nad hlavu a teprve v půl třetí se urvu na pauzu. Prcek jde se mnou, protože jí Markéta řekne, že tu smečku nenažranců chvíli zvládne sama s Pavlem, takže si obě dojdeme do šatny pro cigarety a jdeme si ven zakouřit. Na jídlo nemám ani pomyšlení, výpary ze salámů mě zasytily dost, takže je mi z těch mrtvolek, který jsem osm hodin nakládala lidem tak špatně, že dneska asi už nic nepozřu. Když vycházíme vchodem pro zaměstnance projde kolem nás naprosto nádhernej kluk. Černý vlasy vyčesaný a nagelovaný do podobnýho účesu jako mýval Sid Vicious (moje modla) oříškově hnědý oči a tričko s logem Tesca. Jak nečekané:D. Když kolem nás prochází pozdraví Prcka unaveným "čau" a já si stihnu všimnout, že má propíchlej jazyk.
"Kdo to byl?" Ptám se Mirky a srdce mi buší až v krku.
"To byl Adam, dělá tu skladníka. Vyhrál anketu o nejhezčího kluka v Tescu. Copak, líbí se ti?" Pošťuchuje mě.
"Blbost, namachrovanej frajírek, kterej využívá svýho vzhledu. A pak, já mám svýho Péťu." Vzpomenu si na svého kluka, který je na celý dva měsíce někde v Itálii u bratrance.
"Jak to můžeš říct? Vůbec ho neznáš. Náhodou je skvělej." Zastává se ho Prcek.
"Jeho osobně neznám, ale znám kluky jako je on." Nevědomky si vzpomenu na svojí první lásku. Bylo to vloni o prázdninách, mě bylo čerstvejch patnáct a ten parchant do kterýho jsem byla zamilovaná (mimochodem byl to punker, tak jako tenhle Adam) toho jen využil. Vyspal se se mnou a pak mi řekl, že napoprvý to nebylo špatný a, že pokud si to budu chtít zopakovat tak mám zajít. Na to, že ho miluju se mi vysmál a řekl mi, že nejsem jeho typ.
"A co s nim máš ty, že ho tak obhajuješ?" Usměju se abych zahnala myšlenky na toho hajzla Ivana.
"Já? Nic, je to jenom skvělej kámoš. Jednou mi pomohl z dost velkýho problému, ale nechci se o tom bavit...možná jindy." Usměje se Mirka a my konečně vyjdeme ven abysme si daly naší zaslouženou cigaretu. Nejsem ani v polovině když dveřma vyjde Adam a sedne si vedle Mirky na lavičku spolu s nějakou bagetou do které se s chutí zakousne.
"Zdarec Prcku, sorry, jsem trochu ztrhanej. Včera jsem byl na Hiltonu na koncertě." Protáhne si záda.
"Já vim, viděla jsem tě tam."
"Tys tam taky byla?"
"Jo, jo, ale ve tři jsem jela domů abych se aspoň trochu vyspala do práce."
"Prej trochu vyspala. Blázne, já jel domů ve dvanáct a stejně bych dokázal spát ještě aspoň den." Zazívá Adam zase a ukousne si obří kus bagety.
"Bože, kam to do tebe padá?" Ptám se ho odměřeně.
"Kam asi, do žaludku princezničko." Zkusí se mě dotknout, ale já ho odstrčím.
"Vychladni, byls moc dlouho na sluníčku co."
"Spíš jsem se moc nevyspal. Mimochodem Adam. Adam Pařízek, skladník."
"Dutej jak pařez, co. Eva Nosková, lahůdky, jsem vegetariánka, kdybys snad měl nějaký kecy na to, že jsem u salámů."
"Nic neřikám. A dutej jak pařez opravdu nejsem. No nic, milé dámy, teda mluvím k jedné polovině, já se zvedám. A ty princezničko, se přestaň takhle chovat. Klukům se to asi moc líbit nebude." Jenom trhnu rameny, jakože no a co a necháme ho odejít.
"Líbíš se mu." Řekne mi Prcek jen co za Pařezem zaklapnou dveře.
"Na tos přišla jak?" Ptám se jí.
"Poznám to. Hele Ewi, znám ho snad celej svůj život, je to můj kámoš už od školky, takže poznám pokud se mu někdo líbí nebo ne a ty se mu líbíš, na to vem jed."
"Mirečko, mě jsou on i jeho rádobyvtipný kecy víš kde. Namachrovanej frajer, kterej si do huby nevidí."
"Křivdíš mu a dost. Hele kočko, znám ho dýl než ty, ale já tě přesvědčovat nebudu. Jeho holka o tom ví svoje." Zvedne se Mirka a jde zpátky.
"On má holku?" Divim se, musím uznat, že je docela milej.
"Jo, žárlíš snad?" Uvědomím si jak jsem se chovala před minutou a jak se chovám teď.
"Já? Ani náhodou, divim se, že s nim nějaká vydrží." Mirka jen pokrčí ramenama a zapochoduje zpátky. Obě si dojdeme pro croisanty a pak jdeme zpátky na plac. Ke konci dne už mi to jde celkem obstojně, takže jsem v práci až do čtyř, zato jsem pak celkem solidně zválcovaná, takže přijdu domů, plácnu sebou k televizi spolu s pytlíkem chipsů a na SMSku od Lucky, mojí kámošky, jestli nechci jít ven, jí odpovím, že pomalu ale jistě umírám a ráda bych si poslední hodiny svého života vychutnala před telkou spolu s paprikovejma brambůrkama. Na gauči se v obležení sladkostí a slaností vydržim válet až do devíti večer, kdy mě jako obvykle chytne sportovací nálada, takže vezmu svýho psa (bílýho irskýho vlkodava) a jdu si zaběhat. Máma to sice vidí nerada, ale ví, že se Samem se mi nemůže nic stát. Sam je vycvičený na obranu, takže kdyby mě někdo chtěl přepadnout, tak dostane dvojnásobně, ode mě díky mému kick-boxu a ještě od Sama díky jeho ostrým zubům.
Proběhneme se po cestě, která vede okolo řeky Lužnice, která teče naším městem, až k psímu útulku, tam se chvilku vydýchám, Sam se napije z nějakého potůčku, co se vlévá do Lužnice a otočíme se zpátky, po asi deseti minutách běhu si všimnu, že na cestě někdo stojí. Postavu nedokážu identifikovat, ale na první pohled poznám, že je to muž, srdce mi buší až v krku a Sam na něj začne potichu vrčet. Zpomalím tempo a postavu sleduju ostřížím zrakem, asi tak pět metrů před mužem se úplně zastavím, muž udělá krok ke mně a já krok zpátky. Hlavou se mi honí všechny novinové články typu "v noci muž znásilnil a zabil dívku" "nalezeno tělo mrtvé studentky" a podobně. Sam začne cenit zuby a vrčí už nahlas. Na nic nečekám a potichu dám Samovi povel.
"Same, trhej." Na to můj milovaný mazlíček vyskočí, násilníka povalí na zem a stojic mu na hrudniku mu vrci primo do obliceje.
"Slez ze mně ty zvíře." Díky výkřiku zjistím, že nejde o žádnýho vraha, ale o Adama. Asi se vrací z práce.
"To seš zase ty?" Zeptám se ho znechuceně a Sama odvolám.
"Jo, zase já. Máme to na sebe ale štěstí." Usměje se jen co se zvedne ze země a opráší si kalhoty.
"Spíš smůlu. Ty mě snad špehuješ nebo co?" Prsknu.
"Tolik si zas nevěř, kočko, jdu z práce a co ty tady děláš? Hledáš svoje oběti, upírko?"
"Neřikej mi kočko, ani upírko. Já jsem si byla zaběhat, pokud s tim máš nějakej problém."
"Nemám...jen se ptám." Pokrčí rameny.
"Okej, a proč jsi tu stál? To tě jako jen tak z ničeho nic napadlo stoupnout si a čekat, jestli tudy čistě náhodou nepůjde nějaká, jak jsi řekl upírka?"
"Ne, už z dálky jsem viděl toho psa a řikal jsem si jestli se mi to nezdá. Z dálky vypadal jak cválající kůň." Pohladím Sammyho po hlavě a Adamovi věnuju znechucenej pohled.
"Ne, kůň to opravdu neni." Sam jde k Adamovi blíž a začne ho zvědavě očuchávat. Adam si k němu přidřepne a dá mu očichat jeho ruku.
"No ty seš krásnej poníku."
"Jmenuje se Sam a myslim, že kdyby panáčkoval tak je vyšší než ty." Poznamenám trefně, Adam je totiž stejně vysokej jako já.
"To nebylo vtipný princezno."
"A já jsem Eva, to už bys mohl vědět, takže žádný princezno, kočko nebo upírko, jasný?"
"Jasně kotě."
"Něco jsem snad řekla ne?"
"Tohle na seznamu zakázanejch slov nebylo." Ten kluk mě začíná vážně štvát.
"Grrrrrr, dej mi pokoj."
"To ty ses se mnou začla bavit."
"Nepamatuju si a jdu domů. Vstávám v pět."
"To já taky, máme spolu směnu. Skvělí co."
"Ani moc ne. Same." Plácnu se do odhaleného stehna a pes ke mně poslušně přiběhne.
"Měj se Adámku." Zašklebím se na něj a hrdě odkráčím středem. Teda hrdě ne, protože jen co se k němu otočím zády dáme se se Samem zase do běhu a běžíme až do vchodu našeho osmipatrového panelového domu. Doma si vlezu do sprchy, smyju ze sebe pot, odlíčím si oči, vyčistím zuby a jdu spát.

Tejden je za mnou. Práce je už docela v pohodě, kmitám za pultem tak rychle, že po mně zbývá jen žíznivá čára, teda řiká Markéta. A přišla se na mě podívat i šéfová. Prej tak šikovnou brigádnici ještě neměli. Což mě těší, ale co mě netěší je Adam. Potkávám se s ním každou chvíli, protože náš úsek je hned vedle skladu, kam Adam neustále něco vozí nebo vozí něco odtud. Je to švihlí. Prcek si ze mě pořád dělá srandu, že prej to Adamovi takhle dlouho ještě nevydrželo a na můj inteligentní dotaz co tim myslí mi odpoví, že to aby takhle balil nějakou holku. Díky tomu chytnu jeden ze svých výtlemů a radši si na pauze zase potáhnu z cigarety.
"A, my o vlku a vlk se jde nažrat." Ukáže Mirka bradou ke dveřím, ze kterých právě vychází Adam.
"Ahoj holky."
"Ahojík Adamíku." Odpoví mu Mirka.
"No nazdar." Řeknu hořce.
"Ňáká nevrlá ne?" Podívá se na mě.
"Na tebe vždycky."
"Všim jsem si. Tak co, jak to jde?" Ptá se.
"Práce v pohodě a můj život...no nic moc." Usměje se smutně Prcek. I když se tahle dvacetiletá holka nezdá, má to v životě těžký. Od odmnácti, kdy dokončila učňák, se o sebe stará sama. Její máma umřela, když jí bylo pět a její táta bydlí někde v Anglii, takže žila do osmnácti u babičky, ale teď si už musí platit sama nájem i výdaje. Chudák holka...ale život je holt krutej a i když, když mi to vyprávěla, brečela, je statečná, mávla nad tim rukou se slovy "to se stává, život si nevybereme a já jsem ráda za to co mám" a dál jsme probírali jestli byla družka Kačera Donalda Minnie nebo Daisy.
"A ty...rudovlásko?" Abyste to pochopili, během celýho tejdne jsem Adamovi postupně zakázala všechny přezdívky, kterejma mě oslovoval, jediná kterou jsem mu povolila je ta rudovláska, proti tomu nic nemám. Moje vlasy jsou totiž zářivě červený, až do zrzava, takže rudý.
"Všechno v cajku." Odpovím mu o něco (ale fakt jen o maličko) milejšim tónem. Po dalších dvaceti minutách se musíme vrátit a zbytek dne je v pohodičce. Až na několik vyzývavých pohledů z Adamovi strany, vrženým ke mně a pro změnu nasupenými pohledy vrženými ode mně k němu. Ten kluk mi pije krev. I když je vlastně dost milej, ale ne, neni milej Ewule, je to zatracenej nafoukanej frajer, kterej chce každou jen do postele, neni vůbec milej!!!!

A máme tu první noční směnu. Tenhle tejden budu v Tescu přes noc. Podle Mirčinejch slov je to v noci úplně v pohodě a zvládneme to ve dvou. Nikdo tu neni. Až na pekaře, čtyři pokladní, nás dvě a skladníka, což je pro změnu Adam. Bože, já se ho snad za celý dva měsíce nezbavim. Jediný co je na tomhle blbý je prej to, že na pauzu nesmíme spolu. Což mi ani nějak nevadí, tu půl hodinu bez Mirky nějak přežiju:).
"Hele Prcku, tak já jdu na pauzu jo." Oznámím jí.
"Jo, dej si cigáro i za mně, já si dám pak taky za tebe." Zasměje se. Takže si v šatně vezmu svojí mikinu FALLEN, za kterou jsem dala tisíc dvě stě korun, popadnu cigarety a jdu si sednout na lavičku.
Adam nezklame a za pět minut už taky vychází, i s dvěma kelímkama čehosi.
"Ahoj rudovlásko." Usměje se na mě.
"Čau." Odpovím, ale už ne tak chladně jako obvykle.
"Chceš kafe? Teď se ti to možná nezdá, ale tak kolem třetí budeš ráda, že sis ho dala, protože sotva udržíš oči otevřený." Nabízí mi jeden kelímek.
"Hmm...tak dík." Když od Adama přebírám kelímek začne mi zvonit mobil, lekneme se oba tak, až na mě Adam polovinu kelímku vylije. Nevím co dřív, jestli na něj začít ječet nebo vzít telefon. První se rozhodnu pro telefon. Banalita, volá mi máma.
"Jo?"
"Tak co jak to jde v práci?"
"Pohoda, teď mám pauzu."
"A co spolupracovníci?"
"Dobrý, hele mami sorry, ale nemám na tebe teď čas, zavolám ti po práci. Čau." A s tím mobil položím, nadechuju se abych ho seřvala, ale Adam mě předejde.
"Vim co chceš říct. Začít mi nadávat do idiotů a podobně, že ta mikina stála hrozný prachy atd. atd. to už znám. Takže rovnou...mikinu ti platit nebudu, vypere se to a je to dole. Ale jako bolestný tě zvu do kina. Co ty na to?"
"Jen kino?"
"A koncert. Měli by tu bejt příští tejden nějaký amatéři z Budějic, ale podívat se tam můžem ne? A samozřejmě večeře."
"Hm...lákavý, beru, ale film vyberu já."
"To zas beru já. Samotnýho by mě nic nenapadlo." Z pauzy jdu s o trochu lepší náladou, pod vidinou večeře, kina a koncertu a všechno platí tenhle blboun co mi polil mikinu.

"Já nevim co na sebe." Říkám už asi posedmý a stojím před skříní. Lucka-moje kámoška-se pohodlně rozvaluje na mojí posteli a sleduje jak postý tahám ze skříně jedno tričko za druhým abych ho se znechuceným pohledem zase dala zpátky.
"Když ty jsi Evičko hrozně nerozhodná. Nejsi ty náhodou Váha?"
"Ne, Blíženec, ale Luci když já fakt nevim. Já vim, že jdu sice s debilem co si o sobě myslí, že jeho dědeček byl Casanova, jdu s nim jen proto, že to bude cálovat, ale i tak chci vypadat dobře." Lucka se zvedne z postele a jde ke mně.
"Fajn, vezmeš si to co ti ukážu aby sis vzala?"
"Jo."
"Přísaháš?"
"Jo."
"Na co?"
"Na svůj život."
"Ten je mi na prd. Na něco cennějšího." Obě se zasmějeme.
"Na Sama."
"Beru, tak tohle triko, tyhle kalhoty, k tomu žlutý KMMky a tuhle bundu." Vytáhne ze skříně černý volnější kalhoty, žlutý tričko s kapelou Vice Squad a černou koženkovou bundu. No nakonec to neni tak špatná kombinace.
"Díky, seš poklad." Obejmu jí.
"Super, tak se do toho navleč, uděláme vlasy, nehty a mejkap." Mít Lucku má dvě výhody. Jednak je to skvělá kámoška a druhak z ní bude kadeřnice a jejím rukoum stoprocentně věřim, takže se jí pod její pařáty svěřim bez problémů, včetně manikúry a make-upu. S vlasama mi nic moc nedělá, jen mi je vyfénuje a zafixuje, na svoje do pasu dlouhý rudý vlasy jsem po právu pyšná. Nehty mi Lucinka nalakuje jejím kanárkově žlutým lakem a make-up, je jen krycí název pro černý protáhlý linky a žlutý stíny. Naušnice nějak neřešim, mám v uchu pět krouzku a tunýlky, takže neni ani co řešit. S Luckou se rozloučíme a přesně v šest jsem podle domluvy s Adamem na zastávce. Přijde jen o minutku pozdějc než já.
"Ahoj. Páni, tobě to sekne." Usměje se na mě. On má na sobě orvaný džíny, žlutý triko SEX PISTOLS, žlutý KMMky a k tomu džínovou bundu s přeškrtlým hákovým křížem. Souhlasim, nenávidim fašisty.
"Hm, dík. Nápodobně." Odvětim s hranym chladem. Je fakt, že mu to sluší a moc.
"Ale no tak Evíku, dá to tolik přemáhání abys na mě aspoň jednou nebyla protivná?" Ptá se s úsměvem.
"Ani ne." Zazubim se a vůbec ne protivně.
"No vidíš to. Hele už nám to jede. Tak jakej film jsi pro nás vybrala?"
"Tři sta bitva u Thermopyl. Vyhovuje?" Ptám se. Adam na mě chvíli zírá ale pak popadne ztracenej dech.
"Páni, první holka co se na ten film nebojí jít a ještě si ho vybrala dobrovolně."
"Já byla vždycky jiná." Zasměju se a zastrčím si jeden z pramenů vlasů, které mi poletují kolem hlavy, za ucho.
"No jo...to já taky." Vlezeme do autobusu a jedeme na nádraží, tam přemýšlíme kam jít na tu véču. Nakonec se dohodneme, že na večeři kašleme, ani jeden nemáme hlad a pak v kině dostaneme popcorn. Takže si jen jdeme na chvilku sednou do klubu Matrix. V Matrixu probíráme druhou světovou válku, no co je na tom? Mě zaujal ten přeškrtlej hákáč a jeho zase moje placka kde je panáček co háže hákovej kříž do koše. Nebudu to tu vypisovat, někoho komu fašisti nevaděj by to nudilo. Po kafi a vodce se semtexem na usmířenou se zvedneme a jdeme už do kina. Koupíme si lístky a ještě si jdeme dát ven cigaretu.
"Můžu se na něco zeptat?" Koukne na mě Adam.
"Jo, jasně." Odpovím s úsměvem.
"Proč jsi v práci úplně jiná než takhle venku?"
"Jak to myslíš?" Povytáhnu obočí i když to vim moc dobře.
"Nevim jestli na všechny, to asi ne, jinak by Mirka furt neřikala jaká je s tebou sranda, ale na mě... Proč jsi na mě tak protivná a tady se spolu můžeme v pohodě bavit a máme i o čem..."
"Já nevim...když jsem tě poprvý viděla tak jsem si řekla asi něco v tom smyslu, že seš hrozně hezkej a u mě platí pravidlo, že hezkej rovná se nebezpečnej. Jeden kluk co byl podobnej jako ty, myslim na pohled mi zlomil srdce. Nebo spíš rozcupoval na kusy...A proto se bojim hezkejch kluků. Můj kluk ani neni tak hezkej...ale je moc hodnej."
"Ty máš kluka?" Adam viditelně posmutní.
"Mám a slyšela jsem, že ty holku."
"No jo, to je taky fakt. Hele nepůjdem už dovnitř?" Přesně to jsem taky chtěla říct, protože se náš rozhovor pomalu dostával k tématu ty se líbíš mě a já tobě...
Za celý film já ani ten kluk co sedí vedle mě nepromluvíme, jen se díváme na film. Nevím jestli je to tim, že je ten film tak skvělej nebo tím, že ani jeden nevíme co říkat.
"Tak a na koncert." Usměje se Adam když vyjdeme z kina.
"V kolik to tam začíná?" Ptám se.
"No...začlo to před půl hodinou, takže nejspíš hraje ještě předkapela."
"Aha...tak fajn." Sedneme na autobus a jedeme do Milenia, kde se koncert koná. Když tam přijdeme už slyšíme hardcore řev hlavního zpěváka kapely Radioactywní ribiczky. I když jsem ze začátku byla trochu mimo atmosféru konclu, ale jak se posunuje velká ručička na hodinách, dav mě začal strhávat a na konci už s Adamem tancujem o sto šest. Po koncertě se rozjede normální diskotéka a hned na úvod tam DJ pustí ploužák. Chvíli na sebe s Adym koukáme jak telata, než se nakonec odhodlá chytit mě a začneme spolu tancovat. Ke konci songu Breakaway od Kelly Clarkson se zastavíme a chvíli na sebe jenom koukáme.
"Můžu...ti dát pusu?" Zeptá se opatrně Adam, jen nepatrně kývnu a sama mu nastavím rty. Adam se ke mně skloní...no jak jsem říkala neni zas tak vysokej takže spíš nahne, a naše rty splynou v polibku. Nejdřív je to jen dotyk rty, který se později změní ve vášnivý polibek. Projíždím mu rukou jeho havraní vlasy a on mě rejdí po zádech. Nevim jak dlouho jsme se líbali, ale když jsme se od sebe odtáhli tak jsem si všimla, že lidi po nás divně koukaj, no jo neni moc normální líbat se za zvuku Sunshine, kteří právě teď hrajou.
"Nepůjdeme ven?" Křičí mi do ucha Adam tak abych to slyšela, nechce se mi namáhat hlasivky, takže jenom kývnu a vyjdeme teda ven. Všimnu si, že venku na lavičce sedí kytarista a zpěvák tý amatérský kapelky s nějakou černovlasou holčinou a mazlí se. Já s Adamem si sedneme na vedlejší lavičku a koukáme do země. Ani jeden nevíme co říct na to co se před chvílí stalo. Já mám kluka, on má holku...je to dost složitá situace.
"Hele Adame..."
"Hele Evi..." Začneme oba nastejno, zasmějeme se a Adam mi dá velkoryse přednost, protože jsem prej dáma, na to se jen uchechtnu, že tu v okruhu padesáti metrů žádnou dámu nevidim, ale začnu mluvit k věci.
"Víš...je mi jasný, že se se svojí holkou asi nerozejdeš, ani to po tobě nechci. Taky po tobě nechci abysme měli vůči sobě nějaký závazky, je sice fakt, že celej dnešní večer byl skvělej, ale nevim jaký to bude zejtra a další dny... Víš myslim v práci a rozhodně nechci z tý jedný pusy dělat ukvapený závěry, takže to nechám na tobě. Každopádně já se s Petrem nehodlám rozejít, nemluvim o budoucnosti, ale teď prostě ne." Pokrčím rameny a zapnu si mikinu, dělá se trochu zima.
"Mluvíš mi z duše. Chtěl jsem říct skoro to samý." Usměje se Adam a pohladí mě po tváři.
"Jen s tim rozdílem, že se mi líbíš od prvního dne, jsi taková rázná, svá a nenecháš si nic líbit. To Míša taková neni..."
"Ta tvoje?" Přeptám se pro jistotu.
"Jo, jo, moje stíhačka." Usměje se smutně.
"Proč stíhačka?"
"Nechci to řešit, nepůjdeme dovnitř?" Chytí mě Adam za ruku, takže se zvedneme a jdeme dovnitř.

Další tejden v čoudu. S Adamem pokračujeme v rozehráté hře, v práci se k sobě chováme víceméně stejně. Teda až na to, že už na něj nejsem až tak protivná. Ale dohodli jsme se, že náš vztah budeme radši držet v tajnosti, kvůli lidem. Ale kde jsme se sekli je Mirka, protože zná moc dobře Adama a mě vlastně taky. Sice ne tak moc, ale ví jaká jsem, takže to, že jsem na Adamovo obvyklé "Ahoj krásko" reagovala "Nazdar krasavče" se jí nezdálo a taky nám to hned naservírovala, spíš teda mě. A to bylo hned v pondělí, po volném víkendu.
"Co se to s tebou stalo Evi?" Zeptala se o pauze.
"Co tim myslíš?" Nechápavě jsem na ní koukla a nasadila si na oči sluneční brýle.
"Hele nedělej, že nevíš. Čtrnáct dní jsi na zde přítomného Adama jak kobra na křečka a najednou se chováš mírumilovně jak morče s mravenečníkem." Její přirovnání nás oba rozesměje, takže když se dosmějeme mám možnost jí to vysvětlit.
"No, já ti ani nevim. Ale asis měla pravdu, že nebude zas tak hroznej." Usměju se na Adama. Mirka jen pokrčí ramenama a nechá nás oba bejt. Jenže to bysme nebyli mi aby se nám zase něco nepovedlo zeslonit. Jelikož došel nějakej druh salámu tak mě Markéta vyslala do skladu, no a kdo tam nebyl, Adam, jasně.
"Copak zlato, vyslali tě plnit rozkaz?" Zeptal se mě a přešel ke mně.
"No jo, mám přitáhnout šišku junioru." Zazubila jsem se na něj.
"Já mám taky šišku junioru, v kalhotách." Zasmál se Adam a já s nim.
"Víš, že jsem od rána nepolíbil tvoje sladký rtíky? Už je mi smutno." Přitáhl si mě k sobě a začal mě líbat. A co čert nechtěl, přikvačila si to Mirka.
"Evičko, dělej Markéta už se po tobě shání, přece ti nemůže......" A zbytek věty zmizel v užaslém výrazu, já i Adam jsme od sebe odskočili jako by jeden druhýho popálil a zírali jsme pro změnu na Mirku.
"Měla jsem halucinaci nebo jste se právě líbali?" Podívali jsme se s Adamem na sebe, ale slova se ujal on.
"No...Mirko, jsi moje nejlepší kámoška, takže ti to řeknu. Já a Eva jsme se trochu sblížili." Mirka se napůl probrala z trasu, ale nepřestala na nás zírat.
"Trochu? Spíš hodně ne? Nemám dojem, že když se s někym trochu sblížim, tak se s nim hned koušu ve skladě."
"No, tak o něco víc." Pokrčila jsem ramenama a doufala, že nás už propustí, ale to by nebyla Mirka.
"Jak, kde, kdy?"
"V pátek...pozval jsem Evu na véču, kino a koncert, protože jsem jí při noční polil mikinu kafem, tak jako náhradu."
"Aha, tak to jo. No...nevim co vám na to mám říct, neschvaluju nevěru, to oba dobře víte, ale na druhou stranu je to vaše věc, že jo." Usmála se mile.
"Díky, seš skvělá a prosim, nikomu to neřikej, nechceme aby to někdo věděl." Koukla jsem na ní prosebně, Mirka jenom zasalutovala a došla sama pro ten junior a já s Adamem na sebe chvíli provinile koukali, než mě Mirka chytla za křídlo a dotáhla zpátky.
No a takhle se stalo, že Mirka ví o mém románku s Adamem, ale prej by radši nevěděla. No jo, co se dá dělat. V práci svoje city radši najevo nedáváme, jen po práci jsme se za ten tejden viděli čtyřikrát. Bohužel Adamova stíhačka, jak jí přede mnou říká, je fakt stíhačka, pořád mu volá a píše SMSky. No už se ani nedivim, že jí řiká stíhačka...To Petr mi za celý prázdniny napsal sotva deset SMSek a dva maily. No jo...holt Itálie je něco jinýho než Tábor, tam se dá čas trávit rozhodně líp, než makánim, i když, zase mi to přineslo aspoň tak super kluka jako je Adam. Našemu vztahu necháváme volný průběh, uvidíme jak se to vyvrbí do konce prázdnin...možná i dřív.

Aaaaa máme tu víkend, právě jedu busem k babičce, když si všimnu, že přistupuje Adam. Šinu si to k němu, ale když už jsem dost blízko, tak si všimnu, že nejde sám ale s ním i ta jeho stíhačka. Bohužel je dost pozdě na to vzít zpátečku, takže si to došinu k nim a chtě nechtě musím hrát, že spolu nic nemáme.
„Čauves.“ Pozdravím je oba mile.
„Ahoj Evi.“
„Čau, my se neznáme co, já jsem Míša, Adamova přítelkyně.“ Podává mi ruku a já vidím, že se Adam znechuceně zašklebil.
„Těší mě, Eva.“ Stisknu její pravačku. Chvilku s Adym kecáme o práci, než dojedeme na Pražák a já musím vystoupit.
„Tak se mějte, ahoj, v práci Ady.“
„Ahoj Evi.“ Usměje se na mě mile. A když se ještě venku otočím vidím, že mi Adam posílá vzdušný polibek, jenom se usměju a ještě mu mávnu. Chápejte, nemůžu mu ho poslat zpátky. To by ho ta jeho asi zabila a nechci mu dělat zle.
U babicky jsem jak telo bez duse, ale co nadelam. Laska si nevybira, po hodine a pul cuceni do blba jsem se rozhodla jet domu. Uz po ceste na autobus se mi do oci vedrali slzy. Ale no tak Evo, prece nebudes brecet. Vedelas od zacatku, ze ma holku a taky te mohlo napadnout, ze je spolu jednouho dne potkas. Rikam si v duchu. Nema prece cenu brecet. Nakonec teda slzy zamacknu a rozhodnu se, ze budu myslet na neco jineho. Ne, že by mi to šlo. Doma si lehnu do postele a vytáhnu jednu ze svejch oblíbenejch knížek-Nekroskop.

„Tak, a jsem oficiálně svobodnej.“ Usměje se na mě Adam v pondělí v práci a napřáhne ruce abych mu do nich mohla skočit.
„Nekecej, jak, kdy, kde?“ Vychlím otázky jakmile se dolíbáme.
„No jak jsi nás potkala, tak se Míša pak vyptávala no a já jí to všechno řekl. Že už k ní necítím to co dřív, že jsem se zamiloval do tebe a, že s ní už nechci bejt.“ Napřed začla křičet a mlátit do mě pěstma, pak to přešlo v pláč a fňukání co udělala špatně a nakonec mě prosila abych jí neopouštěl. Bylo to zlý, fakt jsem jí měl rád, ale co bylo to bylo, už je to pryč a já chci být s tebou.“ Usměje se, pohladím ho po jeho vlasech, opatrně abych ho nerozcuchala a opřu si čelo o to jeho.
„Děkuju zlato. Jsem moc ráda, že je to za náma. Teď už jen abych to já řekla Petrovi.“ Usměju se, pustím ho a s posláním vzdušného polibku odkráčím na svoje místo za pultem. Takhle odporná dřina mi nakonec přinesla nejen nějaké peníze do kapsy, ale i fajn kluka. Uvidíme jestli bude fajn ještě dlouho:).