Sen

Žili jsme spolu něco dní v naději, že se už nikdy rozední. Přes víčka zavřená strašně mnoho let, zrovna zíram teď..
Na tenhle svět.. Černobílej, jenom hleď!
Měli jsme zrovna krásný den, potom z něj byl už jenom sen, v době, co slunce řeklo "Dobrý den". Pochopil jsem, byl to sen..
Jenom sen..
Pak kdosi křikl, co ty víš, třeba až.. se probudíš, najdeš nové tajemství, co život někde skryl,
aby se čas obrodil, aby žil..
Pak poznáš, že jako ďas, uletěl náš krásný čas.
Takový to ideál, řekni prosím - za to stál.. už nechci dál. Já to už dávno vzdal, a nakonec zůstal sám, vzpomínce tvého objetí, hebce voňavého zajetí, ve kterém bych býval byl, kdyby mi čas dovolil..
A pak jsem už, jen hodně pil. Místo abych pochopil, že sen je jen jedna z chvil, aby člověk pochopil..
Teď v kalendáři dnešních dní, čekám až se rozední..
Náhle teď uslyším tě zas, v tom mírně rozechvěje se mi hlas.. co úžasem náhle zhas, zcela zhas!
Ležíš zrovna vedle mne, a já si říkám asi sním,
no to snad ne!!
To snad ne!!
To byl moment, kdy se probudím, kdy vydechnu velký splín..
Teď už bdím!
Konečně, snad navždy s tebou..
Bdím..