Zmena je zivot 7

Porád jsem sedela na posteli a premítala si ten rozhovor.
Takze, tohle je vyresený.Ted uz mám chut akorád na sprchu.

S mokrými vlasy, zabalená jen v rucníku si sedám na postel a premýslím.
Maritn ríkal, ze zítra je pryc, takze pozítrí pujdem…Ach vzdyt je to jedno.
Skola zacíná za 5 dní, a za 4 dny pádíme zpátky do Nemecka.O.K.No a co ted?
Opet jsem vkrácela do koupelny, hodila na sebe nocní kosili a sla dolu do obýváku…
A dávaj muj filmík ,,Madagaskar''
Boze, jak já jsem detinská, ale co moje vec,ne? Navíc kdo by ty kreslený prcky nemel rád,ze…
Zapnu telku a jak na potvoru jeste 5 minut reklamy! Jak já to nesnásím!
Takze marím 5 minut svýho zivota sezením na gauci, tupe cumím na stolek a cekám…

Jsem doma sama …Koukám na film uz asi 45minut a vtom nekdo otevre dvere do bytu.
Podle kroku poznám Mateje.
``Ahoj``zahaleká pres celý dum.
``Ahojky,predem upozornuju televize se prepínat nebude, je to jasný?``
Rekla jsem a jako dukaz jsem do ruky vzala veskeré ovladace patrící k Tv.
Musela jsem s tím svým pohledem malýho dítete a s tema ovladacema vypadat komicky protoze se pochechtával a jakmile spatril na co se koukám tak vybuchl. Nechala jsem se ho valet za sedackou, a koukala na svuj film.
Upríme po pul minute se porád jeste smal a já si uvedomila co jsem to rekla a vubec, takze jsem se taky trochu zasmála.
Ach jo…Takze jsem se spokojene dodívala na zbytek filmu.Máma nebyla doma jako vzdycky, tak jsem se ani neobtezovala stehovat do pokoje, lehla jsem si na gauc a jednoduse usnula.

Do obýváku proudí ranní slunce, takze se proste musím probudit.Porád lezím a az ted si uvedomím,zdálo se mi jak me nekdo nezne hladí po holém rameni a po vlasech a pak me ten nekdo políbil.Ale bylo to tak opravdové.Zeby to nebyl sen?
Az ted jsem si vsimla, ze na protejsí sedacce sedí Matej.,,Helé co tu delás?!’’
Vyjeknu a pelásím do pokoje.Oblíkám se, umývám zuby, a cesu se…Snídat nebudu.Pádím ven.Jdu za Martinem.Nemám nejmencí chut být doma sama s Matejem a jeste ten sen…
Martin je doma tak me pozval dál a ted spolu koukáme na filmy.
Cpeme se lupínkama a je nám fajn.

Celé tri zbylé dny jsem strávila s Martinem…Nic zajímavého, byli jsme spolu a bavili se.
Takze uz nastává den odjezdu zítra pajdám do skoly. Takze musíme letet.
Na letisti je rozruch(jak jinak taky)a let probehl taky bez problému.
Potom jsme nasedli do auta a jeli domu. Za chvíli bude snezit ,ríkám si.
Doma se nic nezmenilo. Jak jsme odjeli tak to tam zustalo. Nastestí.
Dojdu do pokoje, a vybaluju si batoh.
Matej ciní stejne.
Neprohodili jsme spolu ani jedno slovo.
Máma nám oznámila, ze zítra odjízdí zase na 2týdenní jednání nekde do Ameriky.
,,Super’’prohlásím rezignovane.
,,Tesís se do skoly?’’skádlí Matej.
,,ty snad jo?’’zeptám se místo odpovedi.
,,vlastne ani ne.’’odpoví.
Veci do skoly jsem si nabalila uz pred odjezdem takze jsem mela volno do vecera.Sla jsem na pocítac.Cetla si na internetu povídky a básnicky a nejáké nové zprávy.
Nic zajímavýho se ale nestalo.

Ráno.
Vztávám v 6.00hodin
Cvok, ze?
No v 7 mi jede autobus.
Takze se dám do kupy oblíknu se, posnídám a jde se na zastávku.
Cekám jeste s párem nevrlých starecku.
První den skoly po podzimních prázdninách vypadá úzasne!
V autobusu je liduprázdno.
30minutová cesta autobusem a jsem na míste.
Na dvore uz je dost decek, procházím ke své kamarádce Nathalie.
Ahoj obejme me okamzite a ptá se jak bylo.
,,No super a ty?byla jsem v cesku’’odpovím trochu odmerene.
Mého tónu si nevsimla a pokracovala ve jmenování ruzných aktivit které o prázdninách stihla podstoupit.
A najednou se to stalo!
Prosel kolem me.
Ten hodný, milý kluk co se jmenuje Petr a chová se jako dokonalý gentleman.
Má krásne snedou postavu, havraní nagelované vlasy a cerné oci.Krásne voní a vubec.
Zvoní, rozcházíme se do trídy.Jsem s ním v jedné tríde a tak mám krapet trému.
No pozdravili jsme se s ucitelkou a vsecko probíhá normálne az do ted.Já porád premýslím na d ním.(teda jako on sedí za mnou zejo)
a v tu chvíli me ucitelka vyvolá a ptá se me na neco ohledne anglictiny.
Nevím a celá trída cucí jak muj oblicej nabírá barvu kecupu.Za mnou se ozve hlas.Ale ten hlas mi ríká odpoved no jasne.Okamzite vychrlím správnou odpoved kterou mi poradil nekdo ze zadní lavice.Ucitelka se zameruje opet na tabuli a já se otácím ke svému zachránci.Petr.
Podává mi papírek se vzkazem okamzite ho skovám pod lavici a ctu:

Nechtela by sis pokecat na dvore o prestávce?jen ty a já.odp.Petr

beru propisku a odepisuju:

Jo, ráda.

Hm...to vypadá slibne...Ríkám si.

ěščřžýáíé