Adventures of Amy Part 7.

„Amy vstávej. Za chvíli přistáváme.“ Ozval se Matt se kterým jsem se během letu taky seznámila. Rozhlédla jsem se po letadle. Právě vycházelo slunce, tak všechno ozařovala zlatá záře. Tomo se snažil probudit Shannona, kterému z pusy tekla dost nechutně slina. Jared pochodoval po celé palubě a s někým zuřivě telefonoval.
„Co je mu?“ Zeptala jsem se Matta
„Ale ani se neptej. Zavolal náš manažer, že zítra zase odlítáme do Evropy na třítýdenní turné.“
Tak tohle se teda trošku vymklo. Myslela jsem, že budu zatím bydlet u Jareda a on mi ukáže New Jersey, kde teď bydlel. Zuřivě zaklapl telefon a zhroutil se do sedačky vedle mě.
„Koukám že být slavný není moc jednoduché.“
„Sakra. Ani si neodpočinem a už zase se budem tahat po Evropě.“
„No Jayi, ale co já? Můžu zatím bydlet u tebe?“
„No to bude asi trochu problém. Můj byt není volný, ale neboj něco vymyslím.“
„To bys byl hodný.“
Nad dveřmi se rozsvítil nápis Připoutejte se prosím, tak jsme všichni udělali co jsme měli. Dokonce i Shannon, který se probudil potom, co mu Tomo strčil do nosu brčka a nalil do nich vodu. Prskal jako rozzuřený kocour.

Po přistání Jared opět telefonoval. Tentokrát se do telefonu ale smál a povídal zážitky z koncertů. Pak se tedy zmínil o mě.
„...Neboj se bude se ti líbit. Je ti dost podobná...teda jako myslím povahově.“ Salva smíchu. „Můžeš si pro ni přijet? Sejdem se U Duffa. Zatím čau.“ Položil telefon a usmál se. „Jo máš to zařízený. Bude se ti líbit. Neboj.“ Tak to je bezvadný. Minimálně tři týdny strávím s nějakým Jaredovým kamarádem.

Dorazili jsme před bar U Duffa a vešli dovnitř. Jared byl naštěstí gentleman a vzal mi tašku, kterou jsem vláčela sebou. Objednali jsme si pití a čekali. Byla jsem dost unavená z cesty, ale sotva co jsem do sebe vylila dvě kafe zase jsem byla schopná fungovat.
„Kde sakra je? Obvykle nechodí pozdě.“ Zabručel Jared. To už se ale otevřely dveře a dovnitř vešel Kluk asi stejně starý jako já a Jared. Měl černé delší vlasy a celkově byl takový nějaký ztracený.
„Kdepak se flákáte pane Wayi?“ Zasmál se Jared
„Omlouvám se pane Leto, ale narazil jsem na bouračku.“ Zazubil se.
„Gerarde Wayi tohle je Amy Cooková. Je to moje dobrá kamarádka, takže bacha na ni rozumíš?“
Pozdravila jsem se s ním. Musím uznat, že byl celkem v klidu. Taková trochu chodící mrtvolka, ale to mě taky lidi občas říkali. Hlavně máma. Úplně jsem v hlavě slyšela její hlas „Amy běž taky trochu na sluníčko. Vypadáš jako chodící mrtvola“
„Těší mě. Neznáme se odněkud?“ Dodala jsem, protože mi opravdu připadal povědomý. Někde jsem ho musela vidět. Gerard se trochu ošil a Jared a zbytek kapely se začali smát. Dřív než ale stačil někdo něco říct Jared vyskočil.
„To si povíte po cestě. My musíme s klukama ještě jet domů, takže se měj Amy pěkně a donuť tohohle upíra taky trochu jít na vzduch. A ty Gee...Víš co jsem říkal.“ Mrkl na něj a už se ztratil v autě. Rozloučila jsem se se zbytkem kapely a osaměla spolu s Gerardem.
„Tak pojedem?“ Usmál se.
„Jo jasně.“
Vzal mi tašku a naskočili jsme o jeho auta.
„Takže?“ Začala jsem.
„Takže co?“
„Takže odkud tě znám?“ Gee zasténal.
„Nechtěla bys raději zůstat u sladké nevědomosti?“
„Ne to vážně nechtěla.“ Usmála jsem se.
„No dobře. Dejme tomu, že jsem s kapelou trošku známý.“ Začala jsem si ho podrobněji prohlížet.
„Promiň, ale nevím.“
„My chemical romance“
„Teda tak to kecáš.“
„Někdy bych i rád, ale ne nekecám.“
„To je prostě šílený úlet. Můj nejlepší kamarád z dětství je zpěvák a teď ještě u jednoho slavného zpěváka budu bydlet.“
„Holt někdy se život dokáže pěkně zatočit.“
„O tom mi povídej. Už ale těch otáček začínám mít dost.“ Dodala jsem s mírnou ironii v hlase.
„Řekni mi něco o sobě, když už u mě budeš bydlet.“
„Teď ještě ne. Později.“
Zbytek cesty jsme promlčeli. Gee vypadal že spolu budeme vycházet. Byl trochu stydlivý, ale milý.
Bydlel v malém domku, který vypadal obyčejně, ale vevnitř bylo teprve poznat, že tady bydlí sám. Všude byl hrozný nepořádek. Když odemkl celý zrudl. „
Nemohla bys nechat tak na tři hodiny zavřené oči?“ Pronesl trochu přiškrceným hlasem.
„Klid. Já na pořádek nejsem.“
Všude po zemi a po sedačce se válely špinavé trička na stole i na zemi byly špinavé talíře skleničky a obaly různých tyčinek. Prodrali jsme se nepořádkem v obýváku, do kterého jsme ihned vstoupili ke dveřím mého pokoje. Byl hned vedle toho Gerardova.
„Tak tady budeš spát.“
Pokoj byl pěkný útulný s oknem do ulice postelí a velkou skříní. Na zdech byly různé plakáty a ručně kreslené obrázky a různými poznámkami. Přešla jsem k nim a začala si je prohlížet.
„Toho si nevšímej.“ Přiběhl ke mě a začal je strhávat.
„Ne nech je prosím. Jsou krásné. To jsi kreslil ty?“
„Jo“ Zahučel A zčervenal
„Moc se mi líbí. Aspoň to tady vypadá že se tady žije a že tady nejsem cizí a jen na chvíli.“
„Nechám tě vybalit a odpočinout si a jedu ještě za klukama. Přijedu asi kolem sedmé.“
Přikývla jsem a dala se do vybalování. Když jsem měla všechno hotové sedla jsem si na postel a přemýšlela. Vlastně jsem přemýšlela celou cestu, ale až teď jsem přemýšlela tak nahlas, jak tomu říkal Dany. Když jsem si na něj vzpomněla musela jsem se usmát. Asi teď jsou někde venku s Tomem. Život se mi otočil a já tady začínala znovu. Budu si muset najít práci a potom i nějaký byt. Teď ale ještě ne. Ještě mám čas. Zatím jsem se rozhodla tady trochu uklidit, aspoň nějak se můžu Gerardovi odvděčit za to, že mě tu nechá bydlet. Vlastně tady takový nepořádek nebyl. To jen pár věcí bylo naaranžováno trochu jinak. Jakože talíře jsem našla i pod gaučem a za skříní. Za hodinku jsem měla všechno hotovo. Pračka prala a nádobí bylo umyté. Dala jsem si sprchu a pustila si televizi, zrovna, když klaply dveře a začal se ozývat smích. Gerard sebou dovedl i celou kapelu. Všichni se strkali a vykukovali.
„Ahooj“ Ozývalo se a já nestačila odpovídat. Postupně se mi představili Frank, který vytlačil Mikeyho, jak jsem se později dozvěděla Geeho bráchu. Potom Bob a Ray. Všichni byli hrozně sympatičtí. Hned jsem si je oblíbila. Gerard pořád dělal vtípky na Mikeyho účet a ten si zase dělal srandu z něj a Franka. Bob a Ray jen kroutili hlavami. Objednali jsme si pizzu a koukali na horor, načež se Mikey rozhodl, že není takový psychopat, aby se díval s náma, ale za chvíli se vrátil, protože zjistil že venku už je pěkná tma a že tam sám nejde. Frank si z něj pak děla ještě větší srandu a strašil ho skoro v každé napínavé chvilce. Kluci odešli kolem půlnoci a já šla spát s dobrým pocitem, že jsem našla nové přátele a že to tady slibně začíná.