Den s tebou

Ráno vstanu a ve vzduchu cítím tvou vůni. V koupelně marně hledám tvůj kartáček. Při cestě do školy mám slzy v očích, protože vím, že tě uvidím a nebudu tě moct obejmout. Ve škole v hodině matematiky počítám své síly a naděje. Ve chvíli kdy tě spatřím, mi klesnou víčka a zarazí se kudla do srdce. Tolik chlapců denně potkám a nedokážu se na žádného podívat, tak jak se dívám na tebe. Při cestě ze školy mě napadají myšlenky, co by bylo, kdyby bylo. Ale možná je mi trochu lépe, protože vím, že tě neuvidím celý zbytek dne. Bolí to. Po příchodu domů zapínám ICQ a celé odpoledne čekám zprávu od tebe. Při učení literatury mají všichni spisovatelé tvé jméno. Večer usínám a cítím tvé obětí. Mám tě plnou hlavu. Proč jsi se mnou pouze jako má představa? To už člověk v dnešní době nemá právo na druhou šanci?