Adventures of Amy Part 9.

Týden utekl jako voda a já seděla v šatně s hlavou v dlaních. Celá jsem se třásla nervozitou. Hlavně jsem musela dávat pozor, abych si nerozmazala mrtvolný make up. Už jsem na sobě měla i ty Heleniny šaty. Najednou mi připadalo, že nic nevím, žádný krok ani pohyb si nepamatuju. Zkazím klukům celý koncert. Kotníky mě bolely, jak nějakou důchodkyni po tom, co si mě Samantha vzala do parády. Už jsem nesnášela to, jak na mě pořád křičela „propínej špičky“ To byly hádky. Křičela jsem na ni, že nejsem žádná baletka. To ji, ale zřejmě nezajímalo a lámala mi nohy dál. Do šatny vběhl Brian a mávnul na mě.
„Už?“ Zeptala jsem se tragicky.
„Jo už a šupej, už bude konec Teenagers a hned po tom je Helena tak makej.“
No jo. Vyřítila jsem se z šatny a běžela do zákulisí, kde jsem si lehla do rakve, kterou jsem tam už měla připravenou. Kolem se ještě rozcvičovali tanečníci, kteří to tam vlastně všechno oddřou. Reflektory zhasly. Někdo zvedl rakev a nesl ji na podium. Pěkně jsem si držela svoji kytici a slyšela jsem jak Mikey vyprskl smíchy.
„Mikey drž hubu jo? Dělám to pro vás“ Sykla jsem. Dál už radši mlčel, protože reflektory se zase rozsvítili. Podle řevu tady mohlo být snad tisíc lidí. Gee začal zpívat pomalu a tiše. Já jsem ležela v rakvi uprostřed podia a ze zákulisí tam pomalu přitančili tanečníci a začali tančit. Kluci byli fakt skvěli. Škoda že jsem na ně neviděla. Jenom jsem je slyšela a pak to přišlo moje část. Skoro všechno ztichlo. Zpíval jenom Gee a do toho slabě brnkala kytara a bob slabě cvrnkal do bubnů. Zvedla jsem se a začala pomalu tančit. Tanečníci znehybnili a jen se modlili. Probaletila jsem kolem Mikeyho, který zadržoval smích a v nestřeženém okamžiku ho slabě nakopla pak kolem Raye ten se profesionálně věnoval kytaře. Pak Frank, který na mě mrkl a naznačil že je to dobrý a pak na mě čekal Gee. Tvářil se vážně ale oči se mu usmívaly a dávaly mi najevo že je spokojený. Pak už moje část začala končit. Zarazila jsem se uprostřed pódia a padla dozadu do náručí tanečníků, kteří mě zase položili do rakve a zavřeli ji. Byla v ní tma a celkem těsno. Jelikož Helena byla poslední písnička, tak bylo v plánu, že jakmile kluci dozpívají Zvednou moji rakev a odnesou ji společně do zákulisí. A opravdu. Po tom co dozněly poslední tóny kytar se moje rakev zvedla a dala do pohybu.
„Kluci jestli mě pustíte na zem tak vás zabiju. Přísahám.“ Nic neřekli, jenom se smáli. Pak pohyb ustál asi už mě zase položili na zem. Nic se ale nedělo.
„Hej kluci otevřete. Já to zevnitř neotevřu.“
Nic
„Kluci neblbněte to není směšné.“
Pořád nic.
„Do prdele Gerarde Wayi otevři tu rakev. To byl určitě tvůj nápad. Počkej si to s tebou vyřídím.“Bylo ticho a pak se ozval něčí hlas. I když to polstrování rakve zkreslovalo, tak bych řekla že to byl Frank
„Hej kluci kde je Amy?“
„Přestaňte si dělat srandu a pusťte mě věn. Vím že dobře víte kde jsem.“
Pak se víko konečně otevřelo.
„Jee Amy ty jsi tady? Promiň jsme na tebe asi zapomněli.“ Všichni se nade mnou skláněli a smáli se jak pominutí. Mikey ten měl hotové křeče.
Naoko jsem se mračila, ale pak jsem se taky začala smát, když mě všichni objali
„Tak se na nás nezlob. To byla jen taková sranda.“ Omlouval se Gee
„Jo tak sranda. Tě zavřu do rakve a uvidíme jak se budeš smát.“
„Hej lidi pojďte se najíst. Děsně mi vyhládlo.“ Zabručel Frank.
„No ale já se musím jít dát trochu do normálu...“Nemohla jsem přece vtrhnout do restaurace jako mrtvola
„Nee co blbneš. Tak ti to moc sluší. Vypadáš jak...No Trochu mrtvější temná nevěsta.“ Zasmál se Gee.
„Dobře, ale když dostane někdo z obsluhy infarkt tak je to na tebe.“ Dodala jsem a vyrazili jsme

„Já prasknu“ Zaskuhral Mikey, když jsme o hodinu později všichni funěli s plnýma břichama.
„Stejně to byl skvělej koncert. Fakt bomba. A Amy ty jsi byla skvělá.“ Zasnil se Gerard.
„Děkuju. A vy jste kluci taky skvělí. Nevěděla jsem že jste tak dobří.“
„Jo my občas překvapujem“ Zasmál se Frankie a poplácal se po břiše.“
„Kluci...a Amy Pojeďme už domů. Jsem hrozně unavený.“ Zívnul Bob.
Všichni jsme byli pro a tak jsme se zvedli a zamířili k autobusu.
„Kluci počkejte já si ještě zavolám jo?“ Zarazila jsem je, když jsme míjeli telefonní budku. Měsíc svítila já jsem měla skvělou náladu. Zvedla jsem sluchátko a vytočila Tomovo číslo. Telefon zvonil, ale nikdo to nezvedal. Asi byl u Danyho. Znovu jsem vytočila číslo, ale tentokrát k Danymu domů.
„Halo?“ Ozvalo se unavený hlas.
„Ahoj Dany tady Amy. Je tam někde s tebou Tom?“
„Ahoj Amy. Ne Tom...Tom tu není.“ Dany měl nějaký divný hlas
„Aha. A nevíš kde je? Kde bych se mu mohla dovolat?“
„On no. Sakra Amy on byl nemocný.“
„Jo to já jsem byla taky trochu nemocná, ale teď už je to dobrý, Ale když je nemocný, tak jak to že není doma? Zas někde lítá co?“
„Ne Amy on umřel.“ Žaludek mi najednou udělal kotrmelec.
„Dany co to říkáš? To...to nemůže být pravda. Vždyť jsem s ním před týdnem mluvila.“ Slyšela jsem, že Dany začal brečet. Mě taky začaly po tvářích stékat potoky slz, i když jsem tomu nevěřila.
„Byl nemocný už dlouhou dobu. Měl něco s plícema. Nechtěl ti to říct, protože to bylo pořád v pohodě, ale pak...“ Dany se zarazil a zhluboka se nadechl. „Přepadli ho ti vaši spolužáci. Hajzlové. Zmlátili ho a nechali ho jen tak ležet na ulici.“
„Nee Dany neříkej mi to.“ Vzlykala jsem já i Dany.
„Dostal zápal plic a..no pak ho odvezli do nemocnice, kde včera umřel. Je mi to líto Amy, ale on to asi věděl. Proto tehdy nejel s tebou. To s tou prací byla jenom výmluva. Doufal že na něj zapomeneš“ Musela jsem se opřít, protože jsem cítila že snad každou chvíli omdlím.
„Já...já už budu muset jít. Sbohem Amy a promiň“ A zavěsil.
To není možné můj Tom nežije. Umřel tak sám. Vyšla jsem z budky a snažila jsem se dojít ke klukům ale nohy se mi podlamovaly.
„Amy je ti dobře?“ Zeptal se Gee starostlivě a zvedl se z patníku na kterém všichni seděli.
Motala se mi hlava a slyšela jsem ho jakoby z dálky. Podlomily se mi nohy a já se složila na chodník.
„Amy!“ Ležela jsem na zemi a slyšela tlumený dusot nohou jak ke mě kluci běželi. Pak jsem ale omdlela úplně a nevnímala nic.

Otevřela jsem oči. Tom je mrtvý. Najednou mi to začínalo všechno docházet a do sebe zapadat. Tehdy to nebyla žádná závada v telefonu. To byl Tomův dech. Jeho slova, když jsme se loučili na letišti: Amy poslouchej mě. Ať se stane cokoliv...opravdu cokoliv, vždycky budu s tebou. Ležela jsem v tourbuse na posteli a dívala se z okna. Kluci nevěděli co se mi stalo. Posadila jsem se na posteli.
„Jak je ti?“ Zeptal se starostlivě Frank, který si mě všiml jako první.
„Můžeme na chvíli zastavit? Potřebuju na vzduch.“
„Jo jasně. Jenom to zajdu říct řidičovi.“ Chvilku po tom co Frank odešel jsme opravdu zastavili. Vylezla jsem z autobusu a kluci taky. Gee si chtěl zakouřit a ostatní jen tak se protáhnout. Stáli jsme na prázdném mostě, který osvěcovaly lampy. Dole pod mostem tekla divoká řekla. Došla jsem k zábradlí a zhluboka se nadechla. I přes to, že bylo léto mi šla pára od úst. Ta řeka pode mnou byla náramně hypnotizující. Stála jsem tam a opět jsem začala brečet. Nejdřív jsem přišla o mámu a teď i o Toma. Opřela jsem se o lampu. K čemu je život, když ho nemáte s kým prožít? A to jsem si myslela jak je všechno skvělé. Pořád jsem na sobě měla ty Heleniny šaty. Jaká ironie mrtvá nevěsta jak řekl Gee. Zvedla jsem nohu a postavila se na zábradlí. Třeba nemám být nikdy šťastná, tak proč dál žít. Ale dokážu to? Dokážu to! Natáhla jsem jednu nohu do vzduchu, když mě někdo chytil kolem pasu a strhl zpátky na chodník. Byl to Frank a hned za ním Gee a ostatní kluci dobíhali od busu.
„Jsi blbá? Mohla jsi se zabít?“ Křičel na mě Frank a posadil mě na zem, kde jsem se opřela o zídku. Zase jsem se rozbrečela.
„Ne Amy neplač. Promiň nechtěl jsem na tebe tak křičet. Co tě to ale napadlo?“
Gee se posadil vedle Franka vyděšeně na mě koukal.
„S kým jsi to telefonovala?“ Zeptal se mě opatrně
„S kamarádem...“ Skoro jsem nemohla přes vzlyky mluvit.
„A co ti řekl?“
„Tom je mrtvý. Umřel a je to moje vina“ Frank a Gee mě objali a konejšili mě.
„On by určitě nechtěl, aby sis kvůli něj ublížila, natož si vzala život.“
„Díky kluci. Frankie děkuju. Zachránil jsi mi život.“
„To nic.“ Šeptal
Gee mi pomohl vstát a vrátili jsme se do tourbusu a mlčky jsme pokračovali v cestě domů.