Za svitu měsíce

Jeho nožičky si pomalu ťapkaly po té barevné dlažbě, pozorovala jsem každičký jeho krok,jeho pohyb, jak si tak ťapkal vítr si trochu pohrával s jeho šedivým dlouhým pláštěm. Párkrát se ještě otočil,aby mi zamával a daroval mi jeden z posledních úsměvů tohoto večera. Kolikrát sem přemýšlela jestli se mám ještě za ním rozběhnout a naposled ho políbit,avšak stála jsem tam jak přikovaná a jen pozorovala jak si to máchá ručičkama podél těla. Pomalu se mi začínal ztrácet v té šedočerné mlze co se válela po ulicích. Jediné proč mi ještě nezmizel z dohledu, bylo světlem zářícího měsíce a taky světla která pocházeli od zastávky a tramvaje do které ten ťapkající človíček nastupoval. Nastoupil do zadního vagonu a stoupnul si až na konec, aby na mě ještě viděl. Usmíval se, cítila jsem jeho úsměv i přes to že v té mlze byla jen matně vidět jeho silueta. Tramvaj se pomalu rozjížděla a já tam jen stála a koukala až se mi uplně ztratí v té mlze... Nevím jak dlouho jsem tam ještě stála, bylo mi to jedno, jediné na co jsem v tu chvíli myslela byli jeho krásné zelené oči co se na mě ještě před chvílí koukali,jeho ruce, které mě ještě před chvílí objímali. Byla jsem štastná..