Dvojčata v akci (2 část)

„Hele ségra, kdo to je? Pořád mi někoho připomíná“dloubne do mě Martina a já se k ní hned nakloním, abych ji to vlastně vysvětlila.
„To je Patrik, synovec Terezky! Musíš si na něj pamatovat, jako malí jsme si hrály a když se odstěhoval skončilo všechno“
„Ahá už vím!“zaraduje se sestra a hned si Patrika začne prohlížet.
„Dvojčata Tománkova co?“šeptne Patrik s úsměvem na rtech aniž by se na nás podíval.
„Patriku, jak ses dozvěděl, že chodíme sem“zeptám se šeptem já a dělám, že pozorně poslouchám učitelku, která nám cosi vykládá.
„Terezka mě sem přihlásila“odpoví jen
„To je super!“řeknu nadšeně a neujde mi jeho úsměv, který vykouzlí na tváři.
„Takže!“zvýší hlas, protože ji zdřejmě neujde, že my dva ji nějak neposloucháme „zítra vás čekám v 8 hodin tady, připravené se učit!!“
„Hele, co kdybychom šli na kávu k Terezce?“zeptá se nás obou Patrik hned co učitelka odejde ze třídy
„Jasně“souhlasím hned
„Víš, já mám spicha s Petrem nemůžu jít“řekne ségra a já se na ni jen podívám. S jakým Petrem?! Vždyť ona s žádným klukem nechodí!!
„Tak půjdeme jen my dva ne Elenko?“zeptá se tentokrát jen mě Patrik a mě nezbyde nic jiného než souhlasit.
Jen co výjdeme před školu, na ségru zatroubí stříbrná octávka a gégra se tam jako šílená rozběhne a auto se rozjede pryč. Že by přece jen ségra nelhala, že má kluka? Ale proč mi to neřekla? Vždyť si říkáme všechno...
„Hele Patričku, kam pak jdeme?“zeptá se zvědavá Karolínka, třídní hvězda, která dostane každého kluka, na které jen ukáže prstem.
„Projít se Karolínko, projít se“vysvětlím ji
„Můžu s váma?“zeptá se hned a načeká na odpověď. Rovnou se vetře mezi mě a Patrika a začne mu vykládat, jak to na škole chodí, kam by spolu mohli zítra zajít na oběd a pokud chce, že klidně vykopne Hanku a může si sednou za ní!!!
„To je dobrý, mě to bude vyhovovat s holkama vzadu“usměje se na ni a mrkne na mě.
„Aha, ale kdybys přece jen chtěl, stačí říct“řekne hned a já bych ji nejradši v momentě vyškubala všechny vlasy na hlavě!! Pijavice jedna!
„Hele Patriku, já už musím jít. Tak se měj ahoj“rozloučím se s ním a chci zmizet za rohem.
„Hele Elen, můžu tě zítra vyzvednou třeba tak v 7:15? ať nejdu sám?“navrhne mi a já hned nadšeně souhlasím. Karolína jen vyvalí oči a hodí na mě naštvaný pohled. Tak tohle si vychutnávám, opravdu.
„Tak zítra Patriku, ahoj“usměju se na něj a ještě nezapomenu dodat „čau Kájo“
„Nazdar“sykne jen a Patrik na mě mrkne. Hned se otočím a rozběhnu se přes park domů, což je nejkratší cestřička domů.
„Hele ségra to bych nevěřila...“řeknu a vpadnu do jejího pokoje bez zaklepání, ale hned zase vycouvu, protože se mi nasyktne pohled na sestru a Petra v posteli!!
„Sorry!!“řeknu přes dveře a snažím se nerozesmát, ale jen co zapadnu do svýho pokoje, neudržím to a začnu se smát na celé kolo.
„Hele ségra, jestli cekneš!“přiřítí se Martina, která má kolem těla omotané pouze prostěradlo.
„Brouku klid“zasměju se jen při pohledu na ni, které se evidentě uloví a sedne si ke mně na postel.
„Hele, kdo to vůbec je?“zeptám se zvědavě
„Petr jeden kluk ze školy, ale chodí do 4 myslím“řekne „ségra fakt nic neříkej našim, jinak mám průser jako Brno!! já jdu za Péťou“řekne
„Fajn, fajn“mávnu rukou a Martina pak jen odejde z mýho pokoje. A co budu dělat já?, napadne mě, ale odpověď je hned jasná. Popadnu peněženku a místo, abych odešla dveřmi, nechci riskovat setkání s rodiči, kteří chodí domů jak se jim zachce a poslouchat jejich blbý keci, otevřu balkónové dveře a spustím se po provazu, který jsme si sem dali ze ségrou právě proto, dolů.
„Kampak slečno Elenko??“ozve se zamnou Eliščin hlas jen co dopadnu nohama na zem a já se po ni vyděšeně podívám. Sakra...
„No víte, právě jsem si dávala rozcvičku“řeknu hned nejblbější výmluvu na světě a ona se jen rozesměje.
„Kdyby se ptali, tak jste se šla koupit věci do školy“řekne se smíchem
„Ale to je musím jít fakt koupit!“protestuju hned. Eliška se hned rozesměje a zatáhne mě do kuchyně, kde mi podá igelitku a já jen co ji otevřu najdu v ní sešity, obaly, propisky, a další věci do školy!
„Eliško, vy jste zlatá!“poděkuju hned a líbnu ji na tvář.
„A teď už mazejte!“popožene mě a to mi nemusí říkat dvakrát a já se rozběhnu před zahradu pryč, kde na konci přelezu plotek za stromem, kde jsme ho ze ségrou schválně zmenšili, abychom mohli utíkat.