*K*

Tvořit,tvořit a tvořit...říkám to pořád,jedině tak člověk dosáhne vnitřního klidu a naplnění.Dělám to pořád..fotím,píšu,občas kreslím,poslouchám hudbu,čtu...Snažim se naplnit něco,co se uvnitř mě cítí tak prázdné,tak samotné,snažím se naplnit svojí malou Kristýnu,zapomenutou v tomhle divnym světě..

Jezdíme v autě,posloucháme hudbu,kouříme trávu a připadáme si jako v americkym filmu,A víte s kým?Sama ho neznám.Koukám na něj,na jeho smutné oči a nedokážu nic říct.Jedno nás spojuje..takovej ten zvláštní cit k někomu.Oba jsme na tom stejně.Možná oba někam dojedem,možná nedojedem nikam...

Vždycky jsem chtěla něco napsat,nevěděla jsem co,něco..něco co šlo ze mě,pocity,celej svůj život.Pak jsem si uvědomila že můj život asi neni zas tak zajímavej abych ho mohla psát.A tak budu psát to,co mě napadne.Všechno,zkušenosti,pocity...Budu to já a to,co je ve mě.Možná to bude zajímavý a možná taky ne..

Dělám bláznivý věci..čmárám,křičím,nenávidím,pláču,miluju...

Stojím uprostřed davu,obklopena těmi nejrůznějšími lidmi,koukám a prstem vybírám ty,kteří mě poznají víc...ostatní přehlížím..Někteří poznávat chtějí,někteří ne...docela to bolí...
Dělám to pořád,vybírám nesprávný lidi do svýho života...a říkám si "kdo vlastně ne..?!"

Myslím,že pořád jedem v tom autě.Pořád posloucháme hudbu a ani jeden z nás nic neřekl.Myslim že jsme trochu v jiným světě..spolu,ale každej sám.Jakoby naše smysly nebyly schopny fungovat.Možná je to taková malá euforie..euforie života..toho mýho..

A teď sedím v malé kuchiňce,z obýváku se ozývá zvuk televize,potichu,potichoučku...
Na stole sklenice vody a dým z cigaerty..jo,kouřím,vychutnávám chuť tabáku a pocit,jak se kouř hýří v mých plicích..
Odpočívám..
Rezignuju nad celým světěm.Sama uprostřed toho davu.

Tak nějak jsem pořád ve svým světě..Je to možná k smýchu,i já se u toho te'd usmívám,ale je to tak.Trochu v něm lítám..každopádně do něj utíkám..utíkám a utíkám..do svojí země Nezemě...
Někdy vás tam vezmu s sebou..

Ach,jak úsměvné..Pouštím si písničky a melancholicky,možná trošku naštvaně,ve mě vyvolávají vzpomínky na určité období..
Naše fotka,včera vzteky zahozená,leží na zemi..otočená..Celý den chodím okolo ní,dělám že ji nevidím,nemám sílu ji zvednout..
A dnes si snad už naposledy řeknu "..tak už s tím končím.."..zase se musím smát..kolikrát ještě?Je mi na nic,jako každou sobotu,jako každou neděli.Pořád se ničit,ubíjet se,možná upíjet...ne,už nesmím.. "konec" krřičím do světa,opět začínám rezignovat a nečekat nic.Moje malá Kristýna se bouří..opět..nadává a je neklidná.."Hey,holka klid!!.." říkám jí,neposlouchá..

V čem že spočívá můj příběh?asi v ničem..v písmenkách ve slovech..ve větách,záleží na každym z vás...

A já,mladá holka co hledá...sama neví co...Kristýna říká,že lásku,však já si tím nejsem tak jistá a zase jí říkám "Dost!".Směje se.."Přestaň s tím.." to byl nebyla ona,zase neposlouchá..
Jednou mě snad zničí...

"Balů,nauč mě klíčová slova pro tento lid..."
"Nebuď smutné lidské mládě..."

Dont say you love me,dont say you need me..a tak dále...Jsme spolu byli,od jezu jeli a Depecháky poslouchali.To všechno za starých dávných časů.Kousek chyběl ke štěstí..samozřejmě-moje vina...
Te´d nebudem láskou ani přátelstvím...O kom to vlastně píšu?O Jiřím přece,o tom jsem vám ještě neříkala...Naše láska nikdy nebyla naplněna..i když mohla...

Když chtěl on,nechtěla jsem já..
když jsem chtěla já,nechtěl on...
Ublížila jsem mu jak nejvíc jsem mohla..
Ublížil mi jak nejvíc mohl..

Byla to tak trochu válka,boj,který sem prohrála jak jinak já..
Zrazená,utopená ve vlastních slzách..konečně lapám po dechu.Je to docela osvobozující,pomalu se od poutávat od starých myšlenek a bolestí...
Ach Jiříku,ty jsi mi teda dal zabrat..Myslím,že podle tebe jsem si to zaloužila,krásně jsi mi to vrátil...
Vstávám a jdu dál...

Už nějaký čas jedeme v tom autě.Rovná dlouhá cesta před námi.Už je večer,lampy projíždějí okolo nás a osvěcují naše němé obličeje.Dým z cigarety a ticho..Čekám,až někdo z nás něco řekne...
Promluvil...jednou,ale jen na chvíli..Vyprávěl mi o svých nažehlených peřinách..Už zase vám to přijde k smíchu?Vážně,nekecám...Říkal,že má nažehlené peřiny,vyprané a voňavé,vyprávěl o nich jako malý kluk,který se těší na svoje nové autíčko...Nažehlené peřiny..voňavé a měkoučké...taky to znáte?ten krásný pocit..A já jsem jen seděla s úsměvem na tváři a měla zvláštní pocit,že ten,kterého vůbec neznám,zapadá kousek po kousku do mého světa...A jeli jsme dál tou černo černou tmou..

Všechno se děje,protože se to tak má dít...věci na sebe nvazují,nic neí bezdůvodné.....

Kouřim,spim,miluju,tancuju,čtu,píšu,dýchám,vidím,slyším i cítím...
A taky si občas ulítávám,na hodně věcech..nemusí to bej drogy..ulítávám bez nich..jo,taky to jde.Ulítávám na hudbě,prožívám hudební orgasmy,třeba když slyším Massive Attack..nejlépe písničku Angel.To vůbec nemusíte bejt sjetý abyste si na chvíli vzlítli...Je to super...
You are my angel
Come from way above
To love you,love you,love you...
Ulítávám si na lidech,na vztazích,dotekách,na polibcích na slovech,na sexu...Na tom že nejsem sama..Celý je to jeden takovej "oulet"..

V objetí svých milenců...tiše se jim musím smát.Leží a spí,nic netušící,že já,nahá,vedle nic,mlčky na ně koukám,na jejich obličeje,na každý zýhyb jejich tváří,na jizvy a znaménka...jsou tak zvláštní,každý z nic..

"Miluj mě,prosím..."

Je rok...Bože,ani nechci vědět jakej...každopádnš jinej...lepší..snad..?!

Dámy a Pánové,myslím,že jsme dojeli,típli poslední cigaretu a dali si polibek...Jeho horké rty se na malý okamžik dotkly těch mých...Bylo ticho...Srdce zrychlilo svůj rytmus...a pak?konec...
tak na "nerozločenou.."...jede dál..beze mě..
"A tak ti říkám Good Bye.."

Šílený slovo...