Ráno po...

Ještě chvíli jen tak nehnutě leželi. Co se to mezi nimi stalo? Jak se k ní má po tomhle ráno chovat? Moc dobře si uvědomoval, že to on začal, ale ona se také nebránila. Byla tak blízko a její pokožka, po létě ještě karamelová, jeho ruce přímo vyzývala k tomu, aby se jí dotýkal. Už dlouho po ní pokukoval, ale nikdy ho nenapadlo, že by se mohlo stát tohle. Položil jí ruku na boky. Neodstrčila ji, jenom se jí něžně dotýkala. Už dlouho po ní toužil. Muselo to takhle dopadnout. Jenže tahle nová situace ho uvrhla do strašné nejistoty. Co bude ráno až se vedle ní probudí? Měli by si o tom promluvit nebo bude lepší dělat, že se nic nestalo? Chvíli přemýšlel. Kde se v něm vzala ta odvaha?
Byli večer s přáteli na pivko v místní hospůdce. Hráli kulečník a báječně se bavili. Choval se k ní tak jako vždycky. Žádné náznaky, žádné dusno. Prostě nic. Nic co by předpovídalo budoucí události. Měla na sobě tu úžasně rafinovanou halenku, která jí ledabyle odhalovala podprsenku. Byla si vědoma toho, že co se poprsí týká, pán Bůh na ní nešetřil a dávala to mužům kolem sebe patřičně najevo. Vždycky, když se skláněla ke stolu aby poslala další kouli do důlku jí vyklouzl z drdolu pramen a sjel jí až na holá ramena.
Je tak sexy, říkal si v duchu, ale nedal na sobě nic znát. Moc dobře si všiml, jak po ní ostatní kluci koukají. Bylo mu trapné je napodobovat, ale výhled na její prsa mu nedával spát. Konečně se odhodlala ke šťouchu. Výstřihem projela vlna, která oslnila všechny přítomné pány. "Ha! Dvě!" radovala se, když druhá koule zmizela v tmavé tlamě stolu. "Hmm..." zahučeli kolem stojící kamarádi a dávali si práci s tím, aby si ten pohled před tím, než se narovnala, udrželi v paměti co nejdýl.
"Tak co na to říkáš?" přistoupila k němu ze zadu s pivem v ruce. Voněla parfémem, který jí dal v loni na narozeniny. Objala ho zezadu kolem ramen. Musela stát na špičkách, aby na něj dosáhla. Přejela mu rukou po hrudníku. Kdyby tak věděla, co to s ním dělá, pomyslel si. Očividně nevěděla. Chvíli tam jen tak stáli a koukali jak hraje jejich soupeř. Cítil její dech na krku. Naskakovala mu z toho husí kůže. "No slušný." Usmála se. S jeho hodnocením byla spokojená. Pustila jej, aby se napila.
"Hraješ," houkl na ní. Položila poloprázdný půlitr na stůl a chopila se tága. Chvíli stála zamyšlená. Kulečníkové koule vypadaly jako rozsypané žvýkačky, které si jako malá kupovala v cukrárně. "Hmm, no tak teď mi řekni, co s tím mám udělat." Nešťastně kroutila hlavou. Zamyslel se také. "Jednoduše, červenou pošleš do rohu, tam se odrazí a trefí žlutou." Mezi obočím jí naskočila nechápavá vráska. "Vůbec nechápu jak to myslíš. Pojď to zahrát ty." Dala si ruce v bok a čekala až se k ní došourá. "Hej to nejde," okřikne je soupeř, "Musíš to zahrát sama." dokončí a těší se, až se Hanka zase skloní ke stolu.
"OK když je to takový problém, tak to můžem zahrát oba. Já tě nasměruju a ty to šťouchneš. Může být?" otočí se na kamaráda. Ten jenom pohodí rameny. Taková spásná myšlenka. Může se jí teď hned dotknout a nebude to vypadat divně. Dělá to přece pro tým, že. Stoupne si tedy za Hanku, odhrne jí pramen z ramen za ucho, aby líp viděl na ty dvě skotačící kůzlata a vezme její ruku, aby určil směr. Když se jí opře o záda, aby neztratil rovnováhu, ucítí, jak jí tluče srdce. Nesmírně ho to vzruší, ale nesmí to na sobě nechat znát. Ale kde se to v něm bere? Vždyť je to Hanka. Jeho kamarádka, se kterou se zná už pět let. Hanka se kterou v oblečení naskákali do vody, protože se rozhodli že se potřebují schladit. Hanka, která zásadně mluvila o všem možném, jen ne o svých vztazích. Hanka, která...byla to prostě ta Hanka. Teď bylo najednou něco jiné.
Její přítomnost jej vzrušovala, tak jako nikdy. Tolikrát už vedle sebe spali. Dnes to bude ale jiné. Ten pocit měl už delší dobu. Nevěděl v čem to bude jiné, ale tušil, že není daleko od pravdy. "Jupí..." uslyšel z ničeho nic radostný výkřik. Na puse ucítil hančiny rty. "Vyhráli jsme!" křičela. Byla jako malá holka. S kamarády si potřásli rukou, ale pak je stejně donutili podlézt stůl a štěkat, tak zněla přece sázka. "Za to má u mě pak instruktor velkého panáka." prohlásila a už jej táhla k baru. Musel na ni pořád zírat. Už to snad nebylo ani koukání. Prostě na ni civěl. Přesně tak, jak se na ni koukali ostatní muži, kteří u baru seděli. Dneska jí to opravdu výjmečně slušelo. Normálně chodila v obyčejných tričkách a džínách, ale dneska se vyfikla. Zelenkavý top jí přes boky padal na zadeček a kostkované kalhoty jí opravdu slušely. Najednou si nebyl jistý tématem rozhovoru. O čem to vlastně mluví? Na chvíli se zarazil a poslouchal se jak říká něco o novém autu, které si chce koupit, protože už jej potřebuje. Jí to bylo určitě jedno, ale s předstíraným zájmem jeho nudnou řeč poslouchala.
Kopli do sebe vodku a vraceli se ke stolu. Dotknul se jejich beder, když vcházeli do sálu, kde seděl zbytek party. Co to vlastně dělá? O co se tu snaží? ptal se ho mozek. Neměl potuchy, jak tohle skončí. Jediné, co teď chtěl, bylo jít s ní někam na vzduch. Někam, kde je nebudou sledovat oči kamarádů. Někam, kde ji bude moct políbit. Něco mu povídala, ale vnímal jen pohyby jejích rtů. Představoval si jaké by to bylo, kdyby se její rty přisály k jeho...Zapudil tu myšlenku s tím, že je to jeho kamarádka. Přesto měl pocit, že se dneškem v jeho vztahu k ní něco změnilo. Nesmím to na sobě dát znát, umínil si.
Večer se pomalu blížil ke svému konci. Stále víc se mu hlavou honili představy dnešní noci. Spolu v jedné posteli. Jejich těla nebudou vzdálená ani dvace centimetrů. Kolikrát už vedle sebe takhle usínali? Nikdy se nic nestalo. Jenže věděl, že dneska se asi neudrží. Měl by si s ní promluvit? Jenže nebylo o čem. Co by jí řekl? "Víš Hanko, když jsem viděl tvoje prsa, postavil se mi a já bych chtěl, abys mi od toho pomohla." no to určitě. "Hani, miluju tě, vykouříš mě?" Nemohl jí říct, že ji miluje. Nemiloval. Jen ho strašlivě přitahovala. Byla jako zakázané ovoce. Chtěl taky jíst ze stromu poznání. Chtěl zjistit jaké to je zakousnout se do jejích rtů. Vyhnala by jej ze svého ráje? Nevěděl, co si s novou situací počít. Chtěl cítit její tělo blízko svého, ale nemohl mluvit o citech, protože žádné nebyly. Bylo by o tolik jednodušší říct: "Hani, zamiloval jsem se do tebe." Pak by byl polibek skoro jistotou.
"Tak co panstvo, jak to máte dneska s placením?" ptá se hospodská, která už kolem nich dobrou půlhodinu pobíhá s hadrem a uklízí. "Zavíráme, mládeži, tak se dohodněte a mažte." sype na něj s úsměvem. "No já myslím, že dneska by měli platit vítězové." navrhuje Hanka. "Jo jsem pro." přidává se k ní. "Jdem to vyrovnat." Po cestě k baru má příležitost ohodnotit také hančin zadeček. Pohledům se už vůbec nebrání. Dojdou k baru. Platí na půl, tak jako vždycky. Hanka zívne. Vypadá unaveně. "Už se těším do peřin, jsem dneska nějaká utahaná." zapřede. Ani nevíš, jak moc se těším já, chtěl by jí říct, ale místo toho jen mlčky přikývne.
Cestou domů se do něj Hanka za věsí a chvilku jde se zavřenýma očima. Připadá mu roztomilá. Chtěl by ji namístě obejmout a zulíbat, jenže s nimi jdou ještě ostatní. Doma je čeká rozestlaná postel se spoustou dek a polštářků. No jo, holčičí pokoj. Vysouká se z kalhot a padá do postele na znak. Hanka zakopne o jeho nohy, které trčí z postele do prostoru. "Hele tohle si tam vem taky, jasný." zasměje se a nohy mu vyhodí na postel. Začíná se svlékat. Vůbec ji nenapadlo se jít někam schovávat. Proč taky? Znají se tak dlouho, že se viděli v plavkách i polonazí. Jenže Hanka ještě netuší, co se v něm odehrává. Nejradši by si sedl a nepokrytě ji sledoval, jenže copak se takové chování na kamaráda sluší? Ne, místo toho boří hlavu do její růžové deky a jen občas nenápadně vykoukne, aby si nevšimla, že na ni kouká. Nemá sice tělo bohyně, ale je na ní něco, co jej k ní přitahuje.
Konečně se nasouká do toho bavlněného tílka, ve kterém spí snad sto let. Na nohy si dá huňaté ponožky a konečně skočí do peřin. Místo dvou postelí mají se sestrou udělané letiště ze dvou k sobě sražených válend. V prostředku jsou boční desky, na kterých musí vždycky spát ten, co je uprostřed. Dneska padla karta na Hanku. Jenže ona se přece nenechá otloukat. Chvíli se na tvrdém lůžku převaluje a hledá tu správnou polohu, ale pak to vzdá a překulí se na jeho půlku. Je nervózní, ale ta situace jej začíná velmi vzrušovat.
Vyčkává. Přemýšlí jestli má vůbec právo se k ní přitulit. Jestli jej nepošle do háje. Pro začátek ji pohladí po ruce. Nic. Nereaguje nijak a kdo mlčí ten souhlasí. Položí jí ruku na boky. Ucítí její teplo. Posune ruku výš směrem na břicho. Cítí jak dýchá. Ruka se mu v pravidelný intervalech jako na vlnách moře zvedá a zase klesá. Slabé uspokojení. Neodkopla ho hned. Začne ji hladit po tílku, které se mu v zápětí daří poodhrnout obratným pohybem palce. Pod bříšky prstů ucítí její hebkou pokožku. Vzrušení se stupňuje. Posunuje se k ní. Ona se ani nehne. Nespí snad?
Najednou neví, jak pokračovat. Může si k ní dovolit víc? Bere jej jako kamaráda? Nikdy nad tím nepřemýšlel. Byla tu snad nějaká možnost, že by to spolu dali někdy dohromady? Nejspíš ne. Nadruhou stranu, by se nebránil tomu, kdyby se mezi nimi něco stalo. Nevěděl si s tím moc rady, stejně jako si nevěděl rady s tím, co se mu dělo v trenýrkách. Věděl, že jestli se k ní bude ještě chvíli takhle tisknout, musí to poznat. Určitě jí to dojde a bude ho považovat za úchyla. No co, riskne to. Posune se ještě kousek blíž. Jejich těla už od sebe dělí jen tři centimetry.
Hanka si sundává ponožky a začne jej hladit po holeních a chodidlech. Je strašně lechtivý, ale vůči těmhle dotykům je jeho kůže imuní. Je rád, že konečně něco uděla. Teď ví, že Hanka nespí, že si steně jako on uvědomuje jejich blízkost. A že s tím taky nic nedělá. Odváží se tedy dělat víc, než ji jen hladit po bocích. Sune tílko výš a výš. Hanka na malý okamžik mu ruku zarazí, ale pak ji zase pustí. Co mělo tohle znamenat? Možná si taky není příliš jistá tím, co se teď děje. Možná zvažuje následky toho vyhrnutého nátělníku.
Pak už se jen poddává tomu, po čem tak toužil celých pět hodin, co byli v hospodě. Jeho ruce objevují každé její zákoutí. Jen na ty nejneprobádanější místa se zatím neopováží. Nechce to zkazit. Hanka se přizpůsobuje. Celou noc nezamhouří oči a nepromluví ani slovo. Teď je sedm ráno. Noc začíná ustupovat novému dni a oni leží vedle sebe jako staří milenci. Hanka spí. On přemýšlí nad tím, co vlastně udělal. Jak se k ní má chovat? Má s ní o tom promluvit? Má předstírat, že se nic nestalo, popřípadě, že to bylo jen tím alkoholovým opojením? Neví si s tím rady, a tak utíká do říše snů. Třeba to všechno zaspí a třeba to byl jen sen.
Probudí jej až strašná rána. "Oups! Dobré ráno." směje se na něj Hanka a zvedá židli. Dává na ni věci a přitom mu ukazuje to, kvůli čemu včera zradil svoje předsevzetí, že s kamarádkami nikdy nic mít nebude. Vůbec ho to nemrzí. Jen čeká, až k Tomu Hanka stočí rozhovor. Nestalo se tak. A nestane se tak ani během celého dne. Chvíli přemýšlí, jestli se mezi nimi opravdu něco stalo. O tom, že to nebyl jenom sen jej pesvědčí bílá lepkavá skvrna na hančině tílku, které leží zmuchlané vedle jeho hlavy. Stalo se to. Vstává z postele a nejradši by Hanku políbil. Neodváží se k tomu, ale už teď se těší na další noc s ní.