Divoká kočka 5

„To je čůůůůůůůza namyšlená omezená to svět neviděl. Pííííča pozlacená.“ Nadával jen se za ním zavřely dveře kuchyně a ještě řádně praštil do dubového stolu uprostřed, určeného výhradně k přípravě pokrmů. Jola nadskočila, protože na jeho druhém konci krájela zeleninu do polívky a málem se fikla.
„Až se krapet uklidníš, mohl bys mi sdělit o kom je řeč? Případně bych se ráda přidala.“ Prohodila ledabyle a krájela dál, po očku Marka pozorujíc. Pěnil. Ta malá coura si totiž dovolila víc, než při své důstojnosti dokázal snést. Všichni o něm věděli, že má sklony být trošku cholerický, ale takhle rozzuřeného ho ještě za ten rok, co u Vítkovců pracoval, ještě neviděli.
„O tý malý couře, co si včera doplachtila ze Zélandu. Dneska se mi rozhodla ukázat, že je tady paní.“ Cedil nasupeně přes stisknuté zuby.
Jolana okamžitě zastavila pohyb a její rysy naprosto ztuhly. Zdvihla hlavu a podívala se na běsnícího Marka. Byl úplně rudý v obličeji a chodil po kuchyni jak lev v kleci. „Blbá jak tágo, nafoukaná arogantní mrcha, kráááááááááva nebeská.“ Divoce rozhazoval rukama, chytal se za hlavu a někam do prostoru prskal jednu nadávku za druhou. Už jich ale v repertoáru moc neměl, takže ho vztek pomalu opouštěl. Vyčerpával se.
U Jolany to bylo přesně naopak.
„Takhle o Štěpáně nemluv nebo se se zlou potážeš!“ řekla ještě poměrně klidně, ačkoli každého člověka by zarazil ten varovný tón. Ale Marek ji naprosto nevnímal. Takže ho taky náramně překvapilo, když se najednou objevila za ním a vlepila mu facku tak velikou, že schytal druhou hnedka o futra. Byl z toho v naprostém šoku, protože to jednoduše nečekal. Svezl se k zemi a ublíženě na ni koukal.
„Za co to bylo?“
„Za tu malou couru, co včera doplachtila ze Zélandu. A věř mi, jestli budeš mít ještě nějaký další nadávky, tak já rozhodně nebudu tak něžná, jako jsem byla teď. Ještě jedno křivý slovo!“
„Se z ní třeba všichni poserte pro mě za mě.“
Třísknul dveřma od kuchyně a šel do svého pokoje v křídle pro služebnictvo. Jak ho předtím vztek vpodstatě opouštěl, tak Jola ho vytočila k nepříčetnosti. Potřeboval si to nutně na někom vybít. Ale jako na potvoru nebyl nikdo v dohledu.
Jenomže pak na ni narazil. Šla zrovna do svého pokoje a po tváři se jí koulely slzy jako hrachy. Přišla mu do rány. V první chvíli si ho vůbec nevšimla. Myšlenkami byla jinde a tak do něho málem vrazila. Úlekem uskočila, ale chytil ji za ruce, aby se nemohla bránit.
„Ahoj Marie, tebe jsem tu nečekal.“ Řekl nebezpečně a Marie se snažila mu vytrhnout. Bála se ho. Vlastně se na ni divně díval celou dobu, co tu byl. Jako by ji chtěl sežrat. A teď tu byli spolu sami na ztichlé chodbě. Nadechla se, aby zakřičela o pomoc, ale zacpal jí ústa rukou.
„Ale maličká, přeci bys nechtěla, abych ti ublížil. A to bych musel udělat, když bys křičela.“ Řekl slizce, takže Marii přeběhl mráz po zádech.
Dovlekl ji do svého pokoje, který byl snad jen pár kroků od nich. Zavřel za nimi dveře a přitiskl ji přímo na stěnu. Odstranil ruku z jejích úst. Byla vyděšená a když to spatřil, přešel ho všechen vztek. Přeci má ještě tolik soudnosti, aby si ji nevzal násilím. Jakkoli šíleně ho přitahovala.
Opřel se o dveře, malou Marii pořád před sebou a hlavu sklonil, aby to rozdýchal. Ten tlak v kalhotech začínal být poměrně těžko snesitelný. Kdyby se pomiloval, tak by z něho veškerý vztek odešel. Tak strašně to potřeboval. Ale přece ji neznásilní. To pane bože ne.
Povolil sevření a s posledním vypětím veškerého sebeovládání ji pustil.
„Pokud to nechceš tak jdi. Ale ihned, protože jinak bych byl snad vážně schopný tě i znásilnit.“ Zadýchaně polkl a věděl, že už to dlouho nevydrží.
Vymanila se rychle z jeho sevření než si to rozmyslí a utíkala chodbou pryč. Byly za ní slyšet dunící kroky a za chvíli už nic.
„Běž si. Budu tě mít jinak.“ Řekl zklamaně. Prostě doufal, že by mohla být divočejší. Jenomže to by se v ní vážně splet.
Sedl si na postel, rozepnul kalhoty a stiskl v ruce svůj naběhlý úd. Myšlenkami se vrátil do chvíle, kdy stáli u dveří a dával jí na výběr. Co kdyby neodešla?

Marie si přejela jazykem rty a setřela si dlaní slzy. Potom mu rukama zajela pod vlasy, přitiskla se k němu a k jeho úžasu ho políbila. Divoce a vášnivě si razila cestu jazykem jeho ústy. Ani na okamžik neváhal a vzal ji pod zadečkam. Trošičku vyskočila a chytila se ho stehny kolem pasu. Přitiskl ji znovu na dveře a naprosto se ztrácel v miliardě polibcích, které si vzájemně vyměňovali. Sjel jí od úst na krk a jazykem po něm vyjel nahoru až k ušnímu lalůčku, který jemně stiskl. Uhnula hlavou a hladově ho políbila. Tolik potřebovala vědět a cítit, že ji chce.
Podepřel ji v zádech a obezřetně, tak aby mu nespadla si ji odnesl na postel. Vpodstatě ji na ni hodil, protože mu přišlo, že po něze nějak netouží. Kupodivu měl absolutní pravdu. Oba potřebovali to samé. Bezuzdnost, smyslnost, vzájemnost. Žádnou něhu a jemnost, ale pořádnou drsnou a ničím nespoutanou soulož. Když si to uvědomil, jeho kalhoty ten nápor málem nevydržely.
Klekl si nad ni, obě ruce chytil za zápěstí nahoře a zakousl se jí do hrdla. Snažil se, aby to nebolelo, takže ho překvapilo, když zoufale zašeptala: „Víc. Kousni víc.“ Na nic nečekal a zakousl se do její šíje o hodně víc. Málem by se bál, že jí ublíží, ale zaznamenal jenom přerývavý dech, který značil jediné, že se jí to líbí a že by chtěla ještě.
Roztrhl její bílou košili až knoflíky odlétly neznámo kam a naskytl se mu pohled na hebonké malé bílé bříško a malá ňadra v bílé podprsence. Naprázdno polknul, protože ho to stálo tolik úsilí, aby si ji nevzal okamžitě, ale chtěl to ještě oddálit. Sám to potřeboval, aby si to dokonale užil. A tak jen odkryl celou košilku a sundal ji z ní. Vzal ji pod bedry a mírně prohnul k sobě. Jazykem kroužil kolem štěrbinky pupíku a rukama obepínal boky.
„Prosím.“ Zaslechl její prosbu a tak jazýčkem zajel až hluboko do štěrbinky a sledoval jak se vzepjala.
Chvíli přemýšlel, jestli jí má sukni vyhrnout, nebo sundat.
Rozhodně sundat, řekl si. Akorát by překážela. Zručnými prsty rozepnul přezku pásku, knoflíček i zip a Marie ležela na posteli jenom v silonkách a spodním prádle. Silonky letěly do stejných míst jako sukně.
Kalhotky měla vypasované černé. Vypadaly na ní nádherně, i když to nebyly tanga. Přejel rukou po vnitřní straně pravého stejna a sledoval účinky svých dotyků. Špičkou jazyka začal kopírovat lem kalhotek. Z toho se mohla zbláznit. Nedokázala málem ani dýchat a všechny vjemy byly najednou nad její zvládání. Zaúpěla slastí a kousla se do spodního rtu. Pokolikáté už?
Markovi to ale bylo jedno. Zajel až přímo pod kalhotky a pečlivě vnímal její vůni. Zatmívalo se mu před očima a přistihnul se, že pomalu přestává zvládat. Doslova z ní kalhotky strhnul a nadklonil se nad ní s prsty jemně zkoumaje obsah místa, kde se kalhotky předtím nacházely. S uspokojením si prohlížel, jak je oholená. Skoro do hladka, jen malý ostrůvek chloupků úplně nahoře zůstal. Přejel po něm dlaní. A pak prstíkem po stydkých pyscích a malém ostrůvku uprostřed nich až dolů, kde bez potíží našel skulinku, do které se hodlal dobýt. Vtom se ale Marie vymrštila do sedu, vzala ho kolem pasu a otočila ho vahou svého těla kolem sebe, takže hnedka spadnul na záda na postel. Jenom se tomu zasmál a pozoroval, jak se pere s jeho páskem od kalhot. Kupodivu košilí se absolutně nezabývala.
Pomohla mu stáhnout kalhoty ke kotníkům a tak zůstal jen v košili a trenýrkách, které byly nacpané k prasknutí. Marie si oblízla spodní ret a chtivě se snažila mu trenky sundat. S boxerkami ale bývá ta potíž, že jsou elastické a tudíž přímo na tělo. Všimla si, jak neuvěřitelně mu sedí. Vlastně se jí dost líbil, i když z něho šel opravdu někdy strach. Měl ostře řezané rysy v obličeji. Ale co bylo mnohem pro ni v tuto chvíli podstatnější, že měl přenádhernou postavu, kterou ani nechutná uniforma, co byla povinná pro všechny pracující v domě, nemohla zahalit tak, aby nebyla vidět. Už dávno si povšimla pevného zadečku, které kalhoty se zajímavou přesností kopírovaly. Košile mu prakticky dost lichotila. Podtrhla jeho široká ramena, pevné paže a úzký pas. Přesto ji neobyčejně zajímalo, co se skrývá pod ní. Ale na to ještě bude čas. Teď zrovna zkoumala trenýrky. Jak z nich ven? Nakonec jí musel pomoct.
Když konečně vypustili jeho mužství na svobodu, tyčilo se nad jeho tělem jako majestátní socha a Marie jenom polkla naprázdno. Tohle se do ní má vejít? Bože to je obrovské.
Zaznamenal její rozpaky a vzal její ruce, které si na svou chloubu položil. Podívala se mu s uzarděním do očí a klekla se nad něho. V tu chvíli se setkali její podprsenka a jeho obličej, který mezi malá roztomilá ňadra zabořil. Jediným šikovným pohybem jí tu podprsenku rozepl a dalším sundal. Marie musela pustit jeho penis, který mu mezitím zvládala obratně masírovat, i když to byla docela zajímavá akrobacie. Když už měla volné ruce, rozepla mu knoflíky košilé a ta letěla do kouta. Měl chlupatý hrudník a nádherně pevné bříško, i když o nějakém pekáči buchet nemohla být ani řeč.
Než se nad tím ale stačila jenom trochu zamyslet, oblízl její bradavku a začal ji jemně cumlat. Tak, aby to bolelo jen trochu a né příliš, ji kousl. Zatla mu drápky do ramen a v tom okamžiku se vzdychla a prohnula se.
Silně pochybovala, že to déle vydrží, ale čím dál tím častěji se otírala o jeho mužství, až musel cítit, že je neuvěřitelně vlhká. V jednu chvíli se přestal věnovat její bradavce a vzal ji pod zadečkem. Nemohl uvěřit tomu, že je tak lehonká a její nohy si obtočil kolem pasu. Jakoby náhodou přistála na úplné špičce jeho penisu a ten už už málem vklouzl do její kočičky. Ještě se ale zastavil a pozorně se na ni zahleděl.
Jí to ale bylo úplně jedno. Pokud to neudělal on, musí to udělat ona nebo se tou touhou zblázní. Poddala se čistě tomu pocitu, vzala ho pevně do ruky až u kořene a přirazila. Ucítila brutální záškub celého svého těla a gejzír emocí. Jak může jen jediným přírazem způsobit můj orgasmus? Proběhla jí otázka hlavou ale odešla stejně rychle, jako přišla. A s ní i miliony dalších otázek.
Lehl si na záda, chytil ji za boky a zadeček a začal s ní pohybovat v pomalých a neskutečně drsných přírazech, kdy se jí dostaval snad až do krku.
Vzdychala, sténala, křičela bolestí i slastí, protože obojí bylo najednou a nechtěla přestat i kdyby u toho měla umřít. Nenechal ji si vychutnal první orgasmus a už se zmítala v dalším.
Líbilo se mu pozorovat, jak to s ní umí. Shodil ji ze sebe a donutil ji si kleknout na všechny čtyři.
Vyšpulila na něho zadeček, pohodila vlasama až se jí po zádech rozprostřely jako závoj. Podívala se na něho přes rameno. Měla úplně rozšířené zornice a divoký pohled.
„Ještě!“ řekla, ale byl to spíš rozkaz.
Neměl tu touhu na cokoli čekat. Vzal ji za zadeček a zajel dovnitř. Pak si ji přehmátl pěkně za boky a přirazil znovu.
„Ach můj bože.“ Vykřikla a zalapala po dechu. Takhle hluboko v sobě snad ještě nikoho neměla.
„Šoustej.“ Pobídla ho, ale snad ani nemusela. Marek už tolik potřeboval uvolnit ten tlak v sobě, že sám od sebe začal pěkně přirážet. V pravidelném rytmu pekelně rychlém. Marie měla další dva orgasmy, když už se Marek přiblížil absolutního vrcholu. Nějak neměl v tu chvíli na to se jí zeptat, jestli bere prášky, takže ho okamžitě vyndal, pořádně si ho chytil rukou a vystříkal se Marii na záda a na zadeček. Netušila, jak mohl vědět, že zrovna takhle to má opravdu ráda, ale bylo jí to jedno. Bylo to úžasné.
Padli vedle sebe. Marie na bříško, aby se jí nadílka, kterou teď měla na zádech, nepřesunula i na peřiny. Marek si lehl vedle ní.
„Páááni. To bylo bláznivý.“ A zamrkal unaveně víčky. „Pojď ke mně.“ Naznačil jí jemně, aby si mu lehla na bříško.
„Ježiš.“ Vyděsila se. Sperma jí začalo stékat po boku. Okamžitě vběhla do sprchy, aby se umyla. Ze zad se to smývá dost špatně. Lepká to a je to kluzké. A zvlášť teda na zádech to je zážitek.
Když se vrátila ze sprchy, tak ležel pod peřinou, která mu zakrývala jen dolní část těla. Spal. Byl neskutečně nádherný. Ale dobře věděla, jaký je to hajzl. Nakonec mu za ten jeho záchvat racionálního myšlení byla vděčná.
Sebrala si věci a vypadla z jeho pokoje do svého. Převlékla se a utíkala pomoct matce do kuchyně.

V tu chvíli otevřel oči a byl celý od světlé lepkavé hmoty, co se špatně z čehokoli dostává.
„Krucinál.“ Zanadával a šel se umýt. „Takovýhle fantasie uprostřed dne, to by se mělo zakázat.“