Dvojčata v akci (7 část)

„Tak a teď si dělejte co chcete“řekne určitelka a jednoduše odejde pryč ze třídy a v té jako by vybuchl granát, protože tam v momentě všichni začnou řvát, křičet a dělat bordel!!
Naštěstí tu Karolíně zůstali ty její nej.kámošky takže si hned sednou k sobě, hlavy dohromady, samozřejmě s pohledy na mě a pomlouvají. Jsou tak nenápadné, že by mě to vůbec nenapadlo...Radši si jim nevšímám a bavím se s Petrou, která mi líčí zážitky z prázdnin, které strávila u babičky na vesnici, protože rodiče zase byli pracovně pryč. Z jejího vykládání mě vyruší mobil, který mi zavibruje v kapsy.
„POJĎ NA CHODBU. P“přečtu si v duchu. Kdo to může být P? Že by Patrik, ale ten nemá moje číslo, takže ten to být nemůže..nebo Petr? Ale ten už vůbec ne...Bohužel zvědavost je čím dál tím větší, takže si vezmu z peněženky 9 korun, už proto, kdyby tam nikdo nebyl, tak si alespoň koupím čokoládu.
„Hele, já musím na záchod“vymluvím se Petře a odejdu ze třídy. Opravdu na chodbě nikdo není. Super, jsem tak blbá. Mohla jsem si myslet, že si buď někdo spletl číslo nebo si ze mě vystřelil.
„Kde jsi tak dlouho? Čekám tu už skoro 5 minut“ozve se Patrikův hlas zamnou jen co přistoupím k automatu. Peníze mi hned vypadnou z ruky, protože se leknu.
„Fakt vtipný, nemůžeš třeba zakašlat nebo něco, abych věděla, že tu jsi?“
„Psal jsem ti ne“zasměje se a peníze mi podá a já je rovnou nahážu do automatu.
„Takže jsi to byl ty jo? Já už si myslela, že si ze mě někdo vystřelil“
„Nemáš moje číslo?“podiví se a já na něj jen hodím omluvný pohled a on to přejde v pohodě.
„Co děláš na chodbě? Ty jsi utekl?“zeptám se
„Ne, učitelka nám řekla, že bez knížek a sešitů nemůžeme nic dělat, tak máme dvě hoďky volno. Počkej doufám, že nebudeš mít průšvih, že jsi tu“vyděsí se hned
„Klid, nám ta naše řekla to samí“uklidím jo „hele dule jsou sedačky, nepůjdeme si tam sednou?“
„Jo jasně“souhlasí hned a tak se tam vydáme. Bohužel nejsme sami, koho to napadlo, narazíme tam na Martinu s Petrem a rovnou je načapáme tak trochu v choulostivé situaci.
„Martino, nejste tu sami“řeknu, když nepomůže ani zakašlání, kterým to zkusí Patrik. Ségra se hned od Petra odtrhne a když zjistí, že jsme to jen my, jednoduše pokrčí rameny a nechá Petra Petrem.
„Hele co vy tu děláte? Nemáš být v hodině?“ zeptá se mě trochu naštvaně
„Nemám, protože máme obě dvě hoďky volné“pokrčím rameny.
„Fakt? Tak toho by se dalo využít ne?“chytí se hned Petr.
„Co tím myslíš?“zeptá se zmanetě Martina
„Pojedeme ke mně, doma nikdo není a za ty dvě hodiny se toho dá stihnout“mrkne na mě
„Petře víš, já bych radši zůstala tady“řekne Martina váhavě
„Si tu zůstaň, já věděl že jsi mladá slepice!“vykřikne na ni a chce odejít, ale Martina, ta mladá slepice, jak ji nazval, se za ním rozběhne s tím, že s ním teda pojede.
„Hele, Martina si zahrává“zašeptá Patrik
„Jo já vím“přiznám a jen nestačím zírat. Kde je ta moje hodná sestřička? Kam se poděla? Kde je Martina, ta která mě chránila před vším špatným a která se ničeho špatného nedopustila?
„Pati, ty jsi tady?“ozve se pronikavý hlásek Karolíny přímo za mnou.
„Už je zase tady“šeptnu jen pro sebe, ale podle Patrikova úsměvu, který mi věnuje, poznám, že mě slyšel. Karolína si se svýma kámoškama sedne naproti Parika, aniž by ji někdo zval..
„Pati, přemýšlela jsem o nás“řekne zničeho nic Karolína a mě zaskočí čokoláda, které se napiju, takže ke mně hned Patrik přiskočí a začne mlátit do zad, div mi nevymlátí duši.
„A co jsi vymyslela?“zasměje se Patrik a vezme mi z ruky kelímek, abych se snad nepolila, protože se hned rozkašlu.
„Že by jsi mě mohl pozvat na kávičku a tam by jsme to mohli vyřešit“zasměje se a ty dvě její slepice taky. Panebože, tohle je gól fakt, pomyslím si.
„Káji, nefandi si, ale já bych s tebou jít nikam nemohl“řekne ji Patrik narovinu a do Karolíny jako by uhodil blesk, protože na něj začne zírat s otevřenou pusou a trvá chvilku než se vzpamatuje.
„Proč?“vypadne z ní jen
„No víš ty nejsi prostě můj typ.“pokrčí jednoduše rameny Patrik
„Aha, takže se radši budeš zahazovat s touhle než semnou? S modelkou?“ zeptá se úplně zmatená Karolína