Přestávky - Ricardo

Dívka upila z barevného šálku. Jakmile si představila jeho obličej, rozbrněly se ji prsty, jazyk si popálila horkou kávou. Seděla pod stejným slunečníkem, jako v létě před tolika lety a zase jej nedočkavě vyhlížela; se slzou v oku a ostýchavým úsměvem na popraskaných rtech.
Každé pondělí se pokoušel proplížit na fotbalová utkání – pomlouval s kamarády kluby z Itálie a skandoval nad vstřelenými brankami. Po nocích navštěvoval bary, popíjel a smál se jako poslední den na Zemi. Ona pilně studovala. Večírky po záhajení opouštěla, ráda promlouvala s děvčaty nad chladivou zmrzlinou a sama ulehala na rozpálené pláži. Ach, kdyby ji ten večer minul...
S vidinou bolesti, vzpomínkou na všechna zklamání i vášnivé vzplanutí, ji znenadání poklepal na rameno a celou rozechvěl. Bála se otočit, opět propadnout jeho šarmantnímu pohledu, ale měla jinou možnost?
Objal ji. A ona ostýchavě vydechla: „Ricardo...“