Ona a Ona..

On je tak božský, lapám po dechu, když ho uvidím. A koho? A kdo jsem vlastně vůbec já? Tak na to Vám ráda odpovím. On, ten po kterým šílím, je Ondra. Sedmnáctiletý kluk, který hraje fotbal, jeho nejmilejší koníček. A Ty jeho další? – basket, snowboard. No a já? Já jsem Nikola. Ale stejnak mi všichni říkají Niky. A co patří mezi mé koníčky? Hlavně plavání. Plavu závodně. Je mi 16 a bydlím v takové malé vesničce kousek od Plzně. Tam chodím na školu a jsem tam většinu svého času. Nikdy jsem si nemyslela, že se z Ondry vyklube takový krasavec. Proč? Ondru znám už od mala, vyrůstali jsme spolu. Naše mámy pracovaly ve stejném oboru, obě dvě učitelky. Ale pak, když Ondrovi bylo deset, jeho táta dostal nabídku jít pracovat do zahraničí. Takže se odstěhovali do Anglie. No a teď se po šesti a půl letech vrátili. A Ondra začal chodit na stejnou školu jako já – šestileté gymnázium. Ale proč se vrátili? Slyšela jsem, že se měli dobře, ale ten důvod se asi nedovím. Nemám možnost s ním mluvit, protože má kolem sebe furt tu svou partu jeho vlastně i mých přitroublých spolužáků. Jo vlastně mám možnost s ním mluvit, když máme francouzštinu, protože na ní sedíme spolu, ale neodvážím se. Ale musím, chci se dozvědět, proč se vrátili.
,,Ahoj Niky“, otočím se na toho, kdo mě pozdravil a málem padnu, je to Ondra.
,,Čau Ondro“, odpovím. „Jak je?“, zeptá se.
„No celkem fajn, ale teď nemám moc náladu. Co u Tebe?“.
„No jde to, ale chtěl bych, aby bylo líp, mám nějaké starosti.“
„Ty a starosti, jakýpak ty máš starosti, prosím tě?“
„ Hmm, no víš, je tady jedna holka, kterou mám fakt rád, ale nevím, jestli bych u ní měl šanci“.
„Ty a nemít šanci?, tomu nevěřím“. U mě bys šanci měl, ale to už si říkám v duchu.
„A jestli Tě ta holka má ráda, tak to bude fajn, ne?“, ach jo proč já mám takovou smůlu na kluky. Neříkám, že jsem nikoho neměla, měla jsem jich dost, ale ten po kom šílím o mě zájem nemá, protože je tu pro něj někdo jiný.
„ Víš, já tu holku znám už celkem dlouho“, řekne po chvilce přemýšlení.
„No tím líp, máš u ní aspoň větší šanci, ne?“, řeknu a přiblížím se k Ondrovi, abych viděla ty jeho krásné modré oči.
„No ale já nevím, jestli by ona chtěla mě“, řekne.
„Tebe aby někdo nechtěl, tomu se divím“, odpovím.
„No tak to s tím asi budu muset jít ven“.
„Asi jo, ale měl bys to udělat co nejdříve, ať Ti neuteče s jiným, řeknu trochu vážně.
„Fajn tak já jí to řeknu“, odvětí.
„Fajn, tak čau už musím jít, jdu plavat“, řeknu a už jsem na odchodu, ale…
„Tys to asi nepochopila, viď Niky?“
,,Co bych měla chápat“zeptám se.
,,No Ta holka, je na téhle škole, takže jí znám a ona zná mě a jak jsem říkal Tu holku znám hodně dlouho,a proto jsem se vrátily s Anglie, mamka už se nemohla koukat na to jak se trápím,“ řekne. A mě to pomalu začíná docházet.
,,Kvůli ňáke holce jste se vrátili z Anglie?“ zeptám se.
,,Ne jen tak kvůli ňaký holce, T holka mě zná už od mala, ona mí mamce řikala této a já zas její mamce“ řekne po chvíli váhaní.
,,Cože? A ta holka kdo to je?“ zeptám se ale už asi vím kdo to je.
,,To je otázka, nedělej že nevíš Niky,“ řekne tak krásně.
,,No nevím,“ řeknu smutně.
,,Niky, Niky, Niky, Ty jsi taková zvláštní, opravdu nevíš?ů zeptá se.
,,Ne,“ řeknu a usměji se na něj.
,,Ten Tvůj úsměv mi chyběl,“ řekne.
,,Už asi vím kdo Ta holka je, je to..Ale už to nedořeknu..Proč? Ondra so mě přitáhne k sobě a políbí.
,,Jo jsi to Ty,“ řekne po pěti minutách líbání…No a tak začíná naše velká láska.No a ráno jakmile mě uviděl šel ke mně vzal za ruku a políbil.A jak jsme šli do školy tak mi řekl.,, Miluji Tě,“ řekne. ,, Taky Tě miluji..