Evropa - 4.Kapitola

Anděl. To bylo to jediné co mě napadlo když jsem ho uviděla.
Bronzové vlasy, bílá plet´, plné rty v tom nejkouzelnějším úsměvu jaký jsem kdy vidéla a ty oči, utápěla jsem se v nich, měly barvu roztaveného zlata a plály v nich veselé ohníčky.
Byl dokonalý už se ani nedivím těm slepicím jak se natřásali.
"Auuu" někdo mě štípl do ramene a tím vyrušil mé okukování anděla.
"Alice co blbneš?" zeptala jsem se naštvaně.
"No jenom sem tě chtěla upozornit abys zavřela pusu, jinak si toho zírání brácha tím tuplem všimne" zachichotala se.
"Brácha" zeptala jsem se překvapeně a podle její rady zavřela pusu.
"Ano ten kluk s bronzovými vlasy na kterého si civěla je můj bratr Edward" odpověděla s pobaveným úsměvem Alice.
Edward ano, jméno hodné anděla.
"Já na něj necivěla" bránila jsem se.
"Vážně? Ani bych neřekla"
"Viděl to?" zeptala jsem se a zoufale na ní koukala.
"Ne, neboj neviděl to" řekla s úsměvem.
"Prosím neříkej mu to!" prosila jsem zoufale.
"Neboj jsme kamarády nic mu neřeknu"
"Díky Alice jsi můj anděl!!" a tvůj bratr taky. Dodala jsem v duchu.
"Posad´te se" přikázal kapitán který se od někud vyloupl.
Usedli jsme a začalo se nosit jídlo.
Po výborné večeři jsme šli ulehnout do kajut.

Po bezesné noci jsem se probudila krásně vyspaná.
Bylo asi pět ráno, Alice spala jako zabitá takže jsem ji nechtěla budit. Oblékla jsem si bíle bezrukávové šaty.
Své neposlušné vlasy jsem se pokoušela rozčesat ale moc mi to nešlo tak jsem je necala zkoucené pod ramena.
Vyšla jsem z kakuty, vyšla na palubu nikdo tam nebyl tak jsem šla k zádi, opřela jsem se o dřevěnou desku a dívala se na vny.
"Ahoj" ozval se melodický hlas archanděla za mnou. Prudce jsem se otočila hleděla do tváře nejdokonalejšímu tvorovi na této planetě. Edward stál za mnou a na tváři se mu rýsoval pokřivený úsměv který mě úplně odzbrojil.
"A-ahoj" zakoktala jsem.
"Jmenuji se …"
"Edward Mongoberi" skočila jsem mu do řeči.
Vypadal překvapeně a zmateně zároven´ ale nakonec se srovnal a zeptal se : "Jak to víš?"
"No jsme kamarádky s tvojí sestrou" odpověděla jsem a snažila se nedát na sobě znát nervozitu.
"Alici?" zeptal se a vypadal udiveně.
"Ano máš snad ještě jinou sestru?" zeptala jsem se s úsměvem.
"No ne, ale Alice nemá kamarády" řekl a vypadal smutě když říkal že Alice nemá kamarádky.
"Jo já vím říkala mi o tom ale vůbec nechápu proč je moc milá , hodná a zábavná" vysvětlovala jsem.
"Jo to já taky nechápu ale jsem rád že si nějakou našla" řekl upřímně a usmál se tím pokřiveným úsměvem takže se mi málem podlomila kolena.
"A jak se vlastně jmenuješ ty?" zeptal se.
"Isabella, Isabella Stewensowá" představila jsem se a on mi podal ruku podala jsem mu ji a on mi ji jak správný gentleman
políbil, když mi tu ruku políbil málem se mi zastavilo srdce.
Pustil mi ruku usmál se a řekl : "Moc mě těší Isabello"
"Říkej mi Bello" oplatila jem mu úsměv.
"Tak tedy Bello. Odkud jsi?" zeptal se a bokem se opřel o dřevěnou desku.

***Pokračování píště***