Evropa - 5.Kapitola

"Z Barbadosu" odpověděla jsem mile.
"Hmm a neměla bys být víc … opálená?" zeptal se nejistě.
"Jo já vím jsem hrozně bílá a to jsem pořád na sluníčku a nic!!! Je to příšerná barva." řekla jsem smutně.
"Ne vážně je to zajímavá barva a jestli sis nevšimla tak já taky nejsem zrovna moc opálený" podotkl s úsměvem.
"No ty už asi víš o mé rodině všechno, víš Alice když chce je pěkně upovídaná" usmál se znovu.
"O tvé rodině jo ale o tobě toho moc nevím" přiznala jsem.
"A chceš o mě něco vědět?"
"Jistě"
"Tak tedy narodil jsem se 20. června roku 1747 v Chicagu, takže jsem o rok starší než Alice, máma čekala Alici když jsme se přestěhovali do Biloxi, Mississppi tam se Alice narodila žili jsme tam tři roky pak jme se kvůli tátově práci museli znovu přestěhovat do Tennessee tam jsme žili rok potom Columbus, Ohio tam jsme bydleli dva roky v Texasu asi dva a půl, Rochestr, New York tam taky dva a půl a zbylích pět let v Londýně ale poslední rok jsem v Londýně vůbec nebyl protože naši mě poslali na tuhle školu a protože začíná až v šestnácti Alice sem mohla až tenhle rok" zakončil svůj dlouhý a velice zajímavý monolog.
"Páni tolik stěhování" dostala jsem ze sebe.
Zasmál se mému výrazu a mě zvuk jeho smíchu pohladil.
"Tak ty ted´ o mě víš všechno a já nic pověz mi něco" prosil a jeho oči mi zabrańovali normálně a souvisle myslet tak jsem se podívala jinam zhluboka jsem se nadechla a podívala se mu zpět do zvědavých očí.
"Ve skutčnosti jsem se nenarodila na Barbadosu dokonce ani ne v Karibiku. Narodila jsem se v deštěm zmáčeném městečku Forks, ve státě Washington 13. září 1748, můj otec Charlie Stewens zemřel než jsem se narodila a moje matka Renne zemřela když mi bylo asi šest let poté přijel můj strý Jim a odvezl mě do Karibiku potom jsme kvůli strýčkovým "pracovním" povinostem hodně cestovali na strýčkově lodi a s námi jezdila i moje chůva Kamil učili mě na palubě číst, psát, počítat, různým vědám, nějakým těm "sportům" také jsem se naučila dobře hrát na piáno, hodně ráda čtu, plavu a mám ráda hudbu" dořekla jsem s úsměvem.
"To s tvými rodičemi je mi líto" řekl a zkoumal můj obličej jestli se mě nedotknul.
"To je v pohodě je to už dávno"
"Už jsi vlastně někdy byla v Evropě?" zeptal se se zájmem.
"Ne ale už se tam moc těším"
"Je to tam vážně úžasné hlavně v Anglii a Francii" básnil.
Usmála jsem se jeho nadšení. Najednou jsem si vzpoměla na čas Alice se už musí za chvilku probudit a bude se po mě schánět.
"Promiń ale už budu muset jít" řekla jsem smutně, vůbec se mi od něho nechtělo ale musela jsem.
"Jo to já taky určitě se po mě kluci už budou schánět" řekl stejně smutně jako já.
"Tak se měj Edwarde" mile jsem se usmála a odcházela.
"Ty taky" slyšela jsem ještě než jem zalezla do podpalubí.

***Pokračování píště***