Anděl

Nikdy jsem nedoufala, že poznám někoho, jako jsi ty. Podporoval jsi mě… Jak já ráda slýchala ty sladká slova o tom, že ti na mě záleží, máš mě rád… Podle tvých slov jsem se neměla vzdávat ve svém věčném boji. Byla to pro mě síla. Síla, která mě držela. Dával jsi mi naději, víru, podporu, radost, štěstí… I když jsi říkal, že za mé štěstí někdo právě platí slzama, byla jsem šťastná, že jsem našla svého anděla. Byla jsem pro tebe vílou, co prozářila pochmurný den. Říkal jsi, abych nikdy neříkala nikdy, že nevím, co se může stát. Že mám hledět do budoucna… Jenže já ať se koukla kamkoliv, viděla jsem jen Tebe, mého anděla strážného. Nechtěl jsi nikdy vidět můj smutek, vždy jsi odněkud ze tmy vytáhl můj úsměv. S tebou jsem poznala více než jen sedmé nebe. Působils na dálku, a i když jsem nebyla s tebou, věděla jsem, že ty tu pro mě jsi a vždycky budeš. Já si toho vážila… Dala jsem ti vždy všechno, co jsem mohla. Těšila jsem se na společné chvíle strávené s tebou, i když jen na icq. Těšila jsem se na každý telefonát s tebou, tak ráda jsem poslouchala tvůj měkký melodický hlas, který mě vždy pohladil na duši i srdci… stal ses součástí mého života. Tak neoddělitelnou. Říkala jsem ti anděli… Ty mě vílo… Tvrdil jsi mi, sliboval, že z mého života nikdy neodejdeš, pokus si to sama nebudu přát. Tys to slíbil a nedodržel… První bolestná rána, když jsi mi řekl, ať tě nechám být, ať zapomenu, že prý to tak bude lepší. Neylo. Potoky slz jsem vyplakala a tys mi zlomil srdce… Poté nastal obrat o 1000° a ty ses omlouval. Dělal jakože nic, jakoby tě to mrzelo to, co jsi řekl, udělal… Mě to bolelo. Nesmírně. Poslepovala jsem úlomky srdce a odpustila. Brzy se však tohle opakovalo, a slova jako běž pryč, bude to lepší, nepiš mi, nevolej, prostě zapomeň, neměli jsme se nikdy poznat… Další rána. Lepidlo mého srdce povolilo a to se roztříštilo na miliony střípků, které jsi dnesk rozšlapal na prach a sfouknul z povrchu světa. Zase mi tečou slzy po tváři, protože ačkoliv jsi se zase omluvil, a já přijala, protože to, co mě k tobě přitahuje, je silnější než já. Než celý vesmír. Nejde to… Každý den máš špatnou náladu, kterou si vybíjíš na mě. Hrozně mě to bolí. Trháš na kusy mou osobu, srdce a duši. Dnes se to opakovalo znova. A tak ti říkám, prosím tě, neodcházej z mého života. To už bych nevydržela. Svět se hroutí? Ne, to se hroutím já, protože stejně tak, jako není anděl s jedním křídlem, nemůže být člověk s polovinou srdce. Chci říct sbohem, ale nedokážu to. Stojím tu dál, a bojuji. Tak jsi to vždycky chtěl… Ale i přesto, kdybys náhodou odešel z mého života, neodejdeš z mého srdce. Nikdy, to ti slibuji já, a vím, že tohle mohu dodržet