Dvojčata v akci (10 část)

„Vstávat!“probudí mě Tomášův hlas a já po něm rovnou hodím polštář. „Elenko, vstávej nebo ti vezmu peřinu!“
„Blbče“odseknu a sednu si, abych se protáhla.
„Hezký slova po ránu“zasměje se.
„Proč mě budíš ty a ne Martina?“zeptám se a vezmu si od Toma oblečení, které jsem si večer nachystala na stolek na ráno.
„Martina je už dávno pryč, přijel pro ni ten její frajer a já měl cestu kolem. A dělej ségra dule tě čeká snídaně s Patrikem!“prozradí mi
„Cože?!“vyděsím se
„Jo Patrik přivezl jsem ho, stavil jsem se tam ráno pro kávu a on jestli ho nesvezu k vám tak jsem ho sem zavezl a rovnou tu i zůstal. Eliška napekla buchty nědělej nebo nic nezbyde“popoženě mě a já rychle vstanu a vyženu ho, abych se mohla oblíct.
V rychlostí přiskočím ke skříni a vytáhnu bíle triko bez rukávů a riflovou sukni. Rychle si všechno obleču a obluju svoje botičky a ještě rychlejí se rozběhnu dolů, kde mě čekají jednak báječné buchty od Elišky a pak taky Patrik.
„Ahoj“pozdravím je všechny v jídelně a hned seberu Tomáši buchtu z ruky.
„Ahoj Elen“odpoví mi na pozdrav taky Patrik a Tom se jen zamračí.
„Dobré ráno slečno“pozdraví mě zvesela Eliška a podá na stůl talíř splný buchet a mě podá ještě svačinu do školy. Loupáčky.
„Děkuju“poděkuju a skovám si je do tašky a hladově se zakousnu do buchty.
„Hele ségra já vám hodím do školy jo? Mám cestu tak co..“navrhne Tom a mě nezbyde nic jiného než souhlasit, protože jak pak zjistím Tom se s Patrikem už domluvili.
„Eliško, já dneska přijdu kolem 2 hoďky, že mi zase uděláte něco dobrýho?“zeptám se ještě než s bráchou a Patrikem odejdeme.
„Určitě slečno a co by jste si tak dala?“zeptá se mě s úsměvem
„Překvapte mě“usměju se na ni.
„Dobře, tak kolem 2 hodiny, nashledanou“rozloučí se s námi a zavře hlavní dveře. Hned si zalezu k Tomovi do auta, samozřejmě dozadu, protože ve předu sedí Patrik, se kterým Tom probírá důležité věci. Nevnímám je celou cestu do školy a pak konečně vystoupíme.
„Elen, pojď sem rychle!!“zakřičí na mě Petra jen co mě uvidí.
„Co se děje?“zeptám se když k nim spolu s Patrikem příjdeme. Celá naše třída stojí v kolečku a čekají až Petra něco poví.
„Přijela Lucka a její matka ne a tak ji tam nechala, jako Lucku samotnou, protože já už tam dávno byla a Lucka ona začala..“začne se smát Petra a furt nemůže přestat, takže tam všichni čkáme, dokud se nepřestane smát.
„Co?“nevydržím to už a zeptám se
„Mluvit pro sebe o naší třídě!!“zasměje se a v tu chvíli jsou všichni mrtvý smíchy.
„A co říkala?“zeptá se Patrik.
„No něco v tom smyslu, že sem chodí samý blbci, kteří ji nemůžou ani napsat, kde je, pak cosi o tom, že bude mít samý jedničky a pak o tobě a Martině, že jste dvojčata, ale ona stejně ví, která je která a tak mluvila nahlas“zasměje se Petra
„Jak to může poznat, když to nepozná polovina lidí ze třídy, se kterýma chodím už rok?“ zeptám se a Petra jen pokrčí rameny.
„Jsi Elen, že jo?“zeptá se mě blbě Nikola a já mám sto chutí po ní něco hodit.
„Jo jsem“zasměju se.