Můj prima brácha

Můj prima brácha

Poslední slza mi stekla po ruce a já začala konečně uvažovat, přece tady nemůžu pořád jenom brečet a ještě kvůli někomu kdo si to ani trochu nezaslouží sakra. Nakopla jsem židli před sebou a vyrazila hrdě v před. Můj vpád zpět do hospody nikdo nečekal, takže všichni ztichly. „Je ti dobře“ přišla ke mně Monika a odejmula mě. „Jo nebylo mi líp“ zazubím se a usadím vedle něho. Zřejmě ho to dost znepokojilo, protože se ani neohlídnul. Copak si myslíš frajere že budu kvůli tvým vrtochům sedět venku v mrazu tak to ani omylem. „Dáš si něco“ zeptá se Monika která právě jde okolo nás k baru. „Jo dva panáky zelené“ poručím si. Monika se uculí a přinese co jsem chtěla. Jeden si dám já a druhý postavím před něho. „Tak prosím panáka si semnou snad dáš, když už jsi mi dnes dal košem“ zeptám se ho. Michal se po mě ohlédne ale nic neřekne, jen mlčky vezme skleničku do ruky. „Na nové cesty“ cinknu si s ním a hodím to do sebe. „Tobě taky“ kývne a vypije to svoje. „TO bychom měli“ poplácám ho po rameni a vstanu. Asi čekal scény nebo něco podobného, ovšem na tohle nemám náladu a hlavně už mám taky trochu nakoupeno, takže se u baru rozloučím s Monikou a vypadnu ven. Jakmile mě bouchne studený vzduch do obličeje jsem ráda, neboť se mi začal solidně zvedat žaludek, ale nevím jestli víc z pití nebo z Michala.
Ráno je jako horor, bolí mě hlava a záchod je můj nejlepší kamarád. „Ty vypadáš, cos vyváděla“ zeptá se mě máma když mi přinese šumivý nápoj. „Radši se ani neptej, ani já to totiž sama nevím“ vzdychnu. „TO tě nemohl Michal přivést, copak přišel o rozum nechat tě jít před město samotnou“ zděsí se. „Jo tak ten už nepřijde včera mi dal kopačky a solidní přede všemi. A asi proto jsem se opila už si vzpomínám“ zasměji se a vypiji pití a jeden zátah. Máma zakroutí hlavou a odejde asi jí to taky rozum nebere proč.
V pondělí se ty tři sudičky sesednou nad mojí lavicí a vyzvídají, asi jim Monča vyprávěla. „Proč ti dal kopačky, byly jste spolu docela dlouho ne?“ zeptá se Lucka a přežvykuje u toho jako kravička. „Jo byly jsme spolu čtyři měsíce, to není zas tak zdrcující“ upřesním. „Mě by to zabilo“ vzdychne si Marika. Musíme se tomu všichni tři zasmát. „To věřím tebe ničí i pěti denní vztah hele“ prořekne se Monika. Musím ji dát za pravdu Marika a její lásky to je něco. Je dost hezká a proto na ní každý letí ovšem jakmile dosáhne svého pošle jí pryč, neboť ona to bere až moc vážně a to je vyleká. „Jste fakt praštěné“ usoudí a seskočí z lavice aby se usadila na židli, protože naši debatu musíme nechat kvůli hodině na později.
Doufala jsem že už se k tomu nevrátí ale bohužel dámy navodí tohle téma ihned u oběda. „A jak vypadá ta nová holka“ zeptá se Marika. „Cože, holka mi se nerozešli kvůli jiné holce, prostě jen tak“ vyvedu jí z omylu. Ovšem na omylu jsem já. „Moniko, vždyť jsi říkala“obrátí se na ni. Ztuhnu a čekám co bude. „Mariko“kopne ji pod stolem až nadskočí. „Počkej ona ví něco co já ne“ naštvu se. „Promiň nechtěla jsem ti to říkat tak brzo“ omluví se. „Jak brzo a kdy až bych je dnes viděla na zastávce spolu“ rozčiluji se a chuť na jídlo mě přešla. „Klid koukají na nás, nechte to na potom“ snaží se nás uklidnit Lucka. „Ty mlč, ty jsi to taky věděla a hrajete na mě hru prý proč tě opustil a sami toho víte víc“ ušklíbnu se. „Chtěla jsem ti to říct, ale neměla jsem odvahu promiň“ omluví se Monika. Mám toho akorát dost a proto seberu tác a odnesu ho k okénku. „Copak dnes jsi to mu moc nedala“ všimne si kuchařka. „Jo“ odseknu a upaluji z jídelny. Takže holka v tom je to by mě zajímalo kdo.
Odpověď dostanu jakmile dorazím na trénink ve volejbale, neboť Michal se sní loučí přímo před tělocvičnou. To snad ne, zděsím se jak mohl s touhle. Moje mysl mi to nebere a proto okolo nich projdu co nejrychleji. „Ahoj, počkej jdu s tebou“ ozve se Bára a naposledy ho políbí. „Tak to zapomeň s tebou bych nešla ani omylem“ okřiknu jí a upaluji dál. Copak si myslí že to všechno je jen tak.
Mlátím do míče tak prudce že naše družstvo vyhraje na celé čáře. „To byly smeče, copak vzala jsi si radu k srdci“ zeptá se mě učitelka o pauzu. „Svým způsobe jo“ odvětím. „To je dobře jestli takhle budeš hrát i na celostátním zápasa je to jasné“ usměje se. Ty hloupá kdybys věděla že tvoje rady mi byly akorát tak na nic. „Danielo“ ozve se vedle mě. „Co chceš“ odvětím aniž bych otočila hlavu. „Já vím že je to divné ale přece se nepřestaneme kvůli klukovi bavit“ řekne v klidu Bára. „Jsi roztomilá fakt“ zašklebím se. „Dneska ti to jde“ rozpovídá se. „Jo a můžeš za to ty můžeš být pyšná za všechny moje úspěchy můžeš ty?“ odseknu a radši se jdu proběhnout po tělocvičně. Kráva.
Celý víkend odmítám od všech pozvání do hospody a že se s tím předhánějí jako nevím co. Nebudu tam sedět a koukat na náš nový páreček to snad nemůžou chtít. „Ahoj“ ozve se z chodby. Musím vyskočit radostí, když slyším bráchu. „Ahoj“ skočím mu okolo krku, konečně se mi po třech měsících vrátil z Madagaskaru. „Ty jsi ale vyrostla“ rýpne si. „A ty jsi čím dál tím víc hloupější“ vrátím mu to. „Dej pokoj“ provokuje mě. Do naší debaty se vloží mamka. „Jak to že tak brzo, říkal jsi příští týden“ usměje se a obejme ho. „No prostě se mi tam už nelíbilo a výzkum jsme zvládly tak co?“ pokrčí rameny. „Pojďte se najíst vy dva“ nažene nás do kuchyně odkud se line vůně Švýcarského masa a brambor. „Jsi poklad na tohle jsem měl fakt chuť ti jejich červíci mi lezly snad i ušima“ přizná se. „Prase“ plácnu ho přes hlavu a on ví za co. „A co nového hele, jak tady žijete?“ nacpe si plnou pusu a začne mluvit. „No žádné novinky nejsou akorát jsem tátu už neviděla ani nepamatuji a takže jsem tu pořád sama. Protože Daniela tráví celé dny mimo domov.“ To jsem přesně čekala že si bude akorát stěžovat. „Mami prosím tě můžeš být klidná teď se to změní hele, už nejsem s Michalem takže budu doma pořád“ uklidním ji. Tomáš se začne dusit. „Počkej jak dlouho už spolu nejste prosím tě“ podiví se. „Od včera dal mi kopačky přede všema v hospodě, ale je to fuk“ hraji hrdinku. „To mi ještě musíš vysvětlit“ šeptne a pokračuje v jídle. Tak na to jsem se opravdu těšila, pomyslím si.
Tomáš ke mně přijde hned jak si dá kafe s mamkou a najde mě v dost pochmurné náladě u počítače. „Povídej“ strčí do mě tak silně že skoro spadnu ze židle. „Co bych ti měla říkat. Našel si prý jinou holku tak co s tím nadělám leda to, že na něj zapomenu a prozkoumám nové obzory.“ Tomáš si jen poklepe na čelo. „Myslíš že ti to sním, to zkoušej na ty tvoje kamarádky ale mě neoblafneš. Chodila si s ním půl roku to přece nejde jen tak ne. A hlavně moc dobře vím jak jsi o něj bojovala.“ Má pravdu každým slovem a proto na to nic neřeknu. „Jsi srab víš to takhle lehce bych ho nikomu nenechal být holka“ řekne a odejde z pokoje. „Jasně ale ty nejsi já takže si nech svoje rady a jdi si“ odeženu ho. Jakmile zavře dveře rozbrečím se jako želva a nemám daleko k nervovému zhroucení.

Měsíc uteče jako voda, ale vzpomínky bolí pořád a hlavně když chodí Michal na každý náš zápas aby pozoroval Báru jak jí to jde. Dokonce občas skanduje což mi přijde už velice přehnané. „Tak dámy o tomhle víkendu si zpečetíme naše usilí a ukážeme všem těm ostatním týmům, že jsme nejlepší. Musím opět pochválit Danielu za její perfektní smeče, tedy nevím co to způsobilo tu změnu ale hraješ čím dál lépe“ pochválí mě učitelka. „Děkuji“ odvětím a odběhnu do šatny. Monika doběhne vzápětí. „Kdyby věděla co to způsobilo tak se asi diví co. Jsi stejně dobrá jak ho dokážeš přehlížet já bych ho zabila hele, přijde mi to jako schválně“ přizná. „Myslíš že mě to nežere tak to se pleteš, protože ani já nemám srdce s kamene“ odseknu a bez sprchování odejdu. Před tělocvičnou na mě čeká Tomáš, se kterým díky Michalovi taky moc nevycházíme. „Ahoj“ ozve se. „Ahoj, díky že jsi pro mě přijel“ ocením jeho snahu se usmířit. „Není zač ale musíme ještě počkat jo“ navrhne mi. Proto se připojím a přisednu si na zábradlí k němu. Najednou vyjde ze dveří Michal s Barborou. „Nazdar kamaráde“ zaraduje se Michal. „Ty už jsi se vrátil, že Daniela nic neřekla. Večer zajdeme na pivo jo přijďte“ navrhne nám. Konečně se ozve Tomáš. „Jo přijdeme neboj, musíme si promluvit“ odvětí a společně semnou v závěsu odejdeme. Ti dva tam stojí jako zmražení asi je Tomášův tón překvapil. „Ty jsi čekal na něj abys mu to řekl“ zeptám se ho v autě. „Jo, musíme si promluvit protože to že se kvůli němu trápíš není fér“ odsekne. „Tomáši nepleť se do toho, já už to přenesla přes srdce už k němu nic necítím“ snažím se zažehnat pohromu. „Fakt, tak proč jsi byla tak zamlklá když vyšli a zaleskli se ti oči“ prokoukne mě. „Prosím nedělej to oni jsou spolu šťastný“ prosím ho. „Jen to prostě vyřešíme, měl to ukončit férově a ne jen tak tě nechat“ stojí si za svým. Takže rezignuji nic jiného mi nezbývá.
V hospodě se po dlouhé době sejdeme celá parta všichni ti lidičkové přišly kvůli Tomášovi aby sním probrali jeho návrat do Čech. „Sedni si“ poručí mi a schválně mě posadí naproti těm dvěma. „Tomáši prosím“ zakuňkám. „Dost už jsem řekl“ zamračí se. Proto si objednám červené s colou a usrkávám po kapičkách. Konečně se zábava trochu rozjede a Tomáš baví celou společnost jako za starých časů. Vlastně ne to bych seděla na druhé straně u Michala a jeho polibky bych dostávala já a ne Bára. „Michale pojď“ ozve se Tomáš, když si všimne mého obličeje. „Jasně“ vyskočí Michal na nohy. „A ty taky“ ukáže na mě a oba nás odvede do vedlejší místnosti. Bára nás provází pohledem až kde dveřím. „Dva panáky“ objedná u Moniky a oba donutí sednout si vedle sebe. „O co jde“ zeptá se Michal ještě s úsměvem asi netuší co se děje. „Hele ty jsi natvrdlý nebo co? Copak nevidíš jak jí ničíš. Rozešly jste se to je fakt, ale neskončil jsi to fér a ještě se tu s tou svojí muchluješ přímo před ní. Není ti trapně“ osopí se na něho. Monika zaslechne oč jde a proto leští skleničky jen aby mohla všechno vyslechnout. „Nevěděl jsem že jí to vadí, proč se tedy kouká“ odvětí už bez úsměvu. „Nechte toho sakra, prostě jsi tu s ní já to chápu a tak to prostě je“ snažím se debatu ukončit. „Počkej to není jen tak. Proč jsi to neskončil férově ale hezky před celou hospodou. Copak jsi se bál že dostaneš přes pusu nebo proč. Víš jak jí muselo být“ ukáže na mě. Jen mlčím a koukám si s Michalem do očí. „Řekni něco“ pobízí ho netrpělivě Tomáš . „Myslím, že bychom si měli promluvit sami“ rozhodne a vytáhne mě za ruku ven. Otočím se zoufale na Tomáše a ten jen tiše přikývne a odejde zpět do salonku zatím co mi ven. Oba se zaklepeme jen vyjdeme ven, protože jsme vyrazily docela na lehko není to zrovna sranda. „Co ti vadí?“ zeptá se jakmile přežijeme první šok. „Mě nic“ špitnu. „Tak proč jsi si stěžovala sakra?“ Nevím co mu odpovědět, protože jsem si nestěžovala ale to mi neuvěří. „Já jsem nic neříkala asi to bylo poznat“ pokrčím rameny. Michal mě chytne za ruku. „Proč jsi tedy nedělala rachot když jsme se rozešly mohly jsme ještě něco zachránit, ale ne ty si to necháš až přijede tvůj brácha aby mě mohl poučovat co. To jsi chtěla za každou cenu rozeštvat naše přátelství?“ Zůstanu koukat jako blázen. „Promiň, ale já neudělala nic a jestli nevěříš tak není o čem se bavit. Prostě si to s Baruškou užijte a dejte mi pokoj. Jen o co tě můžu požádat nechoď tak často na tréninky protože to jen díky vám hraji jako bych chtěla toho druhého přizabít míčem.“ Chci odejít do hospody ale Michal mě chytne za ruku a stáhne k sobě. „Jsi paličatá víš to“ zašeptá a nakloní se ke mně. Jsem jako na trní a čekám co bude dál. „Já nechci dělat zlo, to Tomáš proto jsem ti nenadávala když jsme se rozešly. Ale já se opravdu trápím“ přiznám. Asi to potřeboval vědět, protože mě zvedne do výšky a odnese za hospodu, kde mě nedočkavě políbí. Nechám ho dělat semnou co chce a jsem nesmírně šťastná. Najednou mi projede hlavou myšlenka, že vlastně dělám to za co jsem odsuzovala Báru a odtáhnu se. „Omlouvám se“ zašeptá a opře se svým čelem o moje. „Není co odpustit, přece jsem to chtěla“ uhnu pohledem. „Vrátíme se jo“ navrhne a otočí se zpět k hospodě. „Přijdu za chvilku je toho na mě moc“ odmítnu ho. Jen se smutně podívá a pak odejde jen tak zase jako vždycky mě nechá topit se ve výčitkách. Michala vystřídá Tomáš, který mi přinese bundu. „Kde jsi prosím tě“ usměje se a podá mi bundu. „Ani ji nepotřebuji, jak jsem rozpálená“ usměji se a přehodím si ji přes ramena. „Co se stalo?“ vykulí oči. „Nic“ odmítnu o tom mluvit. „Promluvily jsme si a vím jak na tom jsem a promiň půjdu už domů“ obejdu ho a zamířím do naší ulice. Když se ohlédnu Tomáše už na rohu hospody nevidím.
Vstávání je pro mě utrpení, zvláště když musím v sobotu vstát už v šest hodin abych stihnula autobus. „Máš všechno“ zajímá se máma, která si taky díky mě přivstala aby mi udělal snídani. Nechce mě bez snídaně pustit na krok, prý ji budu potřebovat při hře. Proto rezignuji a sežvýkám to co mi tu připravila. Pak ještě pusu a hurá na autobus. Když vejdu do chodby uvidím oblečeného Tomáše. „Odvezu tě“ řekne rázně asi abych se nesnažila protestovat. Jenže už z jeho obličeje poznám, že to nebude žádný med. Jakmile zasedneme do auta a zamáváme mámě rozjede se hovor na který jsem čekala. „Proč jsi to dovolila?“ zeptá se a já vím o čem mluví. „Nevím asi protože mi to bylo příjemné. Co jsi sakra čekal, že budeme probírat náš vztah a litovat jeden druhého. Myslela jsem že tohle chceš?“ osopím se na něho. „Blázníš nebo co. Chtěl jsem abys mu to vytmavila a potupila ho tak jako on tebe“ zabrzdí tak prudce až se bouchnu u palubovku. Rukou si držím pohmožděné místo a druhou ho plácnu po hlavě. „Ty nejsi normální nebo co. Budu mít bouli jako prase fakt super prezentace“ rozčiluji se. „Alespoň budete ladit“ usměje se a opět nastartuje. „S kým“ podivím se a pozoruji jak mi modrá poraněné místo. „S Michalem, myslím že on jich ale bude mít víc. Dvě určitě.“ Nechápu ho o čem to mluví a proto jen zakroutím hlavou a dál pozoruji krajinu z auta.
Pochopím to však jakmile uvidím na zastávce Michala stát samotného s kytkou růží a modrým monoklem pod okem. „Co jsi mu to udělal“ zhrozím se a stydím se vyjít ven. „Já mu udělal jen tu modřinu na bradě a toho monokla má asi od Báry potom našem rozhovoru“ směje se jako blbec. Vyjdu provinile z auta a jeho směrem se ani nepodívám. „Počkej“ zavolá za mnou. Zastavím ale neotočím se, nemám sílu mu něco vysvětlovat. „Otoč se“ poprosí mě. Proto se vzdechem obrátím k němu. „Podívej se na mě“ poroučí mi dál. Zvednu proto provinile oči a čekám co bude následovat. Ovšem místo hromady výčitek mi do ruky vloží kytku a usměje se. „Co to?“ nechápu co se tu děje. „Koukám, že jsi doma taky dostávala od Tomáše rozum co?“ pohladí mě po bouli. „Ne až tady v autě“ ukážu na Tomáše. Ten se jen culí a mávne nám. Zbude po něm jen kouř z výfuku. „Je mi líto co ti Tomáš udělal hele, já netušila jsem“ začnu se omlouvat. Michal mě místo vysvětlování políbí stejně žádostivě jako včera. „Nekaž to, vlastně mu musíme oba poděkovat, protože nebýt jeho tak si asi budeme dál lámat srdce co?“ Zachumlám se do jeho bundy na nechám se unášet tlukotem jeho srdce. „A co Bára“ zděsím se. „Bylo to v pohodě do té doby než jsem jí včera při sexu řekl tvým jménem. Zasloužil jsem si tohle“ ukáže na oko. „Ty chudáčku“ pofoukám mu to. „Tohle nestačí prožil jsem kvůli tobě moc bolesti takže toho foukání bude víc. Nejvíc mám poraněné srdce, roztrhala jsi mi ho na cucky, když jsi si mě nevšímala takže dnes budeš napravovat jo. Vlastně asi oba co?“ Souhlasím a slíbím mu jakoukoliv náplast na to jeho srdíčko a je mi jedno jak velká bude muset být nebo jakým pohledům budu u zápasu čelit, protože za to všechno to stojí bojovat. Myslím že i dnes ze mě bude mít učitelka radost, budu hrát protože chci vyhrát i tenhle boj.