Katrin - I.

Katrin se právě vzbudí z velice divokého snu. Není moc nadšená. Neochotně otevře oči, ale hned je zase rychle zavře, převalí se, a ještě víc se zachumlá do peřiny.
Ehmmm. Co to mám zase za sen? Sakra jsem snad nějakej úchyl? Proč se mi zdaj takový ujetiny.. To bylo horší než nějaké péčko. Nikdy mě přece nelákalo, neláká a ani lákat nebude skupinový sex. Holky, kluci..
Ta představa mě rozesměje, ale zároveň jsem zmatená. A kdo by také nebyl.
Dobře, dělala jsem si srandu z toho že by nebylo špatné zkusit to s černochem :D ale to bylo jen takové holčičí kravení. Ale co ty holky? A co tam sakra dělal Alex? Na toho jsem si už pěkně dlouho ani nevzpomněla. Ale musím uznat že to jak líbá mi v hlavě leží pořád. Nee, stačí, musim přestat s těma trapnýma myšlenkama. Jinak se těch snů nezbavím.
Rozespale se protáhnu a pomalu vstanu. Dokulhám se do kuchyně a začnu si dělat silnou kávu.
Chce to hodně silnou, jinak se neproberu ani do večera. Pomyslím si.
Vtom se z pokoje ozve melodie Lovex. Kdo mi může psát? Vezmu hrnek s kafem, pár kousků koláče, který ležel od včerejška na stole, a jdu se kouknout, kdopak to na mě myslí.

Milacek:*
Dobre ranko lasko:* jakpak ses vyspinkala? nezapomenes na me a budes v 11 ve meste vid;)

Rozněžněle se zaseknu pohledem na zprávu. To je samozřejmost že nezapomenu.. Jak bych mohla? vždyť jsme se zase takovou dobu neviděli. Stýská se mi :( nějak tak své myšlenky zformuluji do zprávy a odešlu.

...

V 11 už stojí Eric na smluveném místě a vyhlíží Katrin. Ta už mu jde naproti s úsměvem na rtech.
Jejda, ono mu to zase tak moooc sluší.
„Ahooj“
„Čauky“ políbí ji.
Chytnou se za ruku a zamíří spolu směrem k ubytovně. No to je hrozná díra. Jak tady může někdo žít.
„Ehm, fakt pěkný“ řeknu, ale tvářím se samozřejmě na opak.
„Je to hnus, já vim. Ale postele tu jsou“ šibalsky se usměje Eric. „Ale tak aspoň něco, lepší než aby mě šoupli někam do pryč.“ dodá. „Pustíme si nějakou music, co ty na to?“ zamrká.
„Jasně“ usměju se.
Za chvilku už hraje náhodný výběr různých skladeb, většinou starší, ale pěkně se to poslouchá.
„Tak pojď konečně ke mě“ Eric mě obejme a dlouze políbí.
Za chvíli začne oblečení odpadávat, až zůstane jen spodní prádlo.
Položí mě na postel a lehne si ke mě. Začne mě hladit, a sundávat podprsenku.. potom kalhotky.. a zbytek nemusím popisovat.
Umm.. bylo to nějak moc rychlé, a nepřišlo mi, že by se zajímal o to, jak se to líbí mě. Pomyslím si trošku smutně. Kdybych se o to sama tak trochu nepostarala, tak bych si to snad ani neužila! co je to s ním.. už to snad zapomněl za tu dobu co jsme se neviděli?Bývalo to tak pěkné.
Eric se natáhne pro mobil a protočí oči. „Za chvíli budem muset jít“ hodí smutný pohled.
Já ani tak zklamaná nejsem. Hmm jistě. řeknu si v duchu. „Ok.“ Zatvářím se taky trochu smutně, ale spíš otráveně a začnu se oblíkat.

...

Večer sedí Katrin u počítače, prohlíží různé stránky, emaily a vzkazy. A také je na icq. /narozdíl ovšem od Erica, který prý nemá přístup k netu. A psát zprávu se mu nejspíš taky příliš nechce.
Co tu budu dělat, když si ani nemůžu psát s Ericem.. Píšu si akorát s pár kámoškama, a to je celkem nuda. Tak zajdu na xchat po dlouhé době a co to v návštěvách nevidím? Alex?Dneska? Proč? jsem zmatená. Nebyl doufám ten sen věštecký. Tak téhle myšlence se hned vzápětí pobaveně zasměju. A už to neřeším.
Jenže potom mě napadne mrknout se na horoskop: Zaskočí vás osoba z minulosti, která se náhle objeví, když to nejméně čekáte. Navázat znovu kontakt by mohlo být přínosné pro obě strany... a potom ještě nějaké kecy o svalech a cévách.
Vlastně proč ne? Jen tak ze srandy bych mu mohla napsat, stejně vím, že neodepíše, a přece nebudu proti svému horoskopu. Odeslala jsem tedy krátký vzkaz, jen něco takového jako jak se máš, co děláš a podobně.. A šla jsme spát.

...