O lásce

O lásce

Kde rozum zhatí a to platí. Jako prádlo ve větru, duše se ti zmítá. Po ránu tělo na ni čeká. Voda se vaří a to ti patří. Kdy to klíště se zakouslo a do oběhu tu nemoc vyslalo. Z nebe si říkáš, mne ti seslalo. Láska se pase na louce i v Praze. Vozí se autem letadlem i chodníkem. Nechápeš a to ti patří. Však ji jednou spatříš. Sněhu peřina je ti až do klína. Cítím Tě vidím Tě a to tu nejsi. Ruka je citlivá občas i hladívá. A má duše za Tvojí kluše. Kde tvář není, polibek dám a co jich mám. Dveře už otevřít nemohu, je před nimi lavina otázek a to je ten obrázek. Hladím Tě, vidím Tě cítím Tě a to tu nejsi. A až tu jednou nebudeš, přijdu s kytičkou k mramoru, tam Ti ji dám a vzpomenu. Snad nezapomenu.