Katrin - III.

Sedíme v útulné kavárničce a zrovna nám přinesli čokoládu.
„Je to tu vážně moc pěkný“ řeknu a rozhlížím se kolem sebe.
„Já vím, mám to tady rád“
„Jak jsi to tu objevil?“ zeptám se.
„To víš..“ Bylo to díky jeho přítelkyni, a tak jsem si poslechla jejich příběh. Začátky už jsem znala, ale to pokračování mě zajímalo.
Byli spolu dlouho, ale rozhodli se, že ten „vztah“ bude spíš nezávazný. Takže si vlastně mohli oba užívat jak spolu, tak s někým jiným. Ale teď už se prý skoro ani nevídají. Nějak se jejich cesty rozešly každá na svou stranu.
„To zní zajímavě, nemusí to být špatné takhle si užívat..“ zasním se.
„Má to výhody i nevýhody.“ Podívá se na mě s hlavou na stranu a usměje se.
Nech si ten svůj pohled.. V duchu si musím pořád připomínat, že jsem zadaná..
Samozřejmě se mě zeptá i na můj vztah. Je mi tu s ním tak příjemně, že se rozpovídám o něco víc než bych chtěla.. Povím mu, že se vídáme málo, že se mi ozve jen když má prázdný pokoj.. prostě všechno co mě ohledně toho trápí a on trpělivě poslouchá.
„Tak to zní, jako by to nebylo moc vážný..“ řekne zamyšleně.
„Ani nevím jestli chci aby to bylo vážnější nebo ne“ usměju se smutně.
„Vypadáš tak nešťastně, už se o tom nebudeme bavit ano? A nepůjdeme? Můžem se ještě chvilku někde projít.. já půjdu zaplatit“ zvedne se a odejde k pultu.

...

Procházíme se zasněženou krajinou.. Je to mnohem lepší, než procházet se sama. Zastavíme se pod obrovským zasněženým dubem na kopci, sem chodím taky moc ráda, ale málokdy.
„Brr, není moc teplo“ jak jsme se zastavili, zima mě úplně rozklepala.
„Tak chceš zahřát?“ zakření se Alex.
„Tys zapomněl o čem jsme se bavili viď? Na zahřívání někoho mám..“ odpovím naoko naštvaně.
„Jo? A kdepak ho máš? zakření se znovu.
Hodím po něm naštvaným pohledem, který se ale rychle změní na smutný, tak sklopím oči.
„Nebuď smutná“ pohladí mě po vlasech.
Nechám si to líbit.. Už mi chybí trocha toho citu. Eric pořád nemá čas..
Najednou si uvědomím, jaká je pěkná tma.. na nebi je pár mraků, ale mezi nimi prosvítají hvězdy.. Bílý sníh všude kolem.. Je to prostě romantika jak blázen, a tomě úplně rozněžní..
On tak krásně líbá..prolítne mi najednou hlavou nebezpečná vzpomínka. Začervenám se a sklopím hlavu.
Alex mě znovu pohladí a nadzvedne mi bradu. Zvednu k němu oči a zahledím se do jeho krásných hnědých, ve kterých se právě zableskla nepatrná jiskřička . Zvedne koutky do jemného úsměvu. Najednou je u mě tak blízko. Tak moc blízko. A pořád ze mě nespouští oči. Nakloní hlavu... a už roztávám, vznáším se, a létám v jeho náručí. Je možné aby někdo dokázal polibkem vzbudit tolik emocí? Je možné aby někdo líbal tak božsky? Je..
Najednou se pomalu odtáhne.
Stojím se stále zavřenýma očima, jako bych se je bála otevřít a vrátit se do reality, kde právě skončil nejkrásnější polibek, a kde jsem právě byla za pěknou mrchu vůči svému příteli..
Konečně se odhodlám otevřít oči. A on je znovu tak blízko.. Tentokrát to nevydržím a já jsem ta, kdo zajede rukou do těch úžasných vlasů a přitáhne si ho k sobě.. Já jsem ta, kdo se skoro hladově vrhne na jeho rty.. Já jsem ta potvora.

...