Adventures of Amy Part 26.

Billy:
And I'd give up forever to touch you
Cause I know that you feel me somehow
You're the closest to heaven that I'll ever be
And I don't want to go home right now
Kap…
..Kap…
…kaaap…
Se zavrčením jsem odvrátil pohled, když mi až po několika vteřinách došlo, že pozoruju kapky vrhající se z lešení staré budovy jako zoufalí sebevrazi. Potáhl jsem dlouze z cigarety a přitáhl si límec kabátu. Z břečky padající z nebe se mi na ramenech a zádech udělali tmavé skvrny. Vyfoukl jsem nosem. Proč mi sakra z hlavy nešla její tvář? Nenáviděl jsem ji a miloval. Přiváděla mě k šílenství a přitom uklidňovala. Zabil jsem ji a přitom žije…měla by. Ruku v kapse jsem stiskl v pěst. Chtěl jsem aby žila. Jak mi mohla její bolest dělat zvrácenou radost, a přitom jsem trpěl jako zvíře. Zahodil jsem nedokouřenou cigaretu, chvíli postával a po chvíli si zapálil další.
„Billy!“ Zahřměl přes celé staveniště hlas. Se zdviženým obočím jsem se ohlédl. „Kdes byl?...Sakra.“ Zaklel, když šlápl do díry plné rozbřidlého sněhu. Zapotácel se, ale chytil ztracenou rovnováhu a šel dál. Potáhl jsem a vyfoukl mu kouř do toho jeho obtloustlého upoceného obličeje. Musel složit kauci, jinak nechápu co dělá venku. Jeho na rozdíl ode mě chytili.
„Byl jsem tady.“ Zamručel jsem.
„Ty jeden zasranej zmetku. Všechno jsi zkazil. Šlo to do háje, protože….kap….kap…“ Vypnul jsem mozek a zase pozoroval ty kapky. „Nestojíš za nic…kap…kap…“ Jak můžu dopustit, aby tenhle člověk chodil dál po této planetě. „Kdyby tvoje matka nechcípla, tak mám klid…“ Vztek ve mně začal pěnit rychleji, než jsem si uvědomil. Sklo Hecových tlustých brýlí se téměř rozprsklo a obličej mu explodoval. Jen tak tak jsem uhnul, když se jeho mrtvola naklonila dopředu a padala na mě.
„Moc mluvíš táto.“ Rukávem jsem si otřel krev z obličeje a rozhlédl se. Poslední o co jsem stál byli svědci. Všichni se sem báli chodit. I dost drsní týpci. Báli se toho prostředí tady, tmy…ale hlavně se báli mě. Hecovo tělo se válelo v krvi u mých nohou, ale mě to bylo jedno. Věděl jsem, že musím jít za ní.
And all I can taste is this moment
And all I can breathe is your life
And sooner or later it's over
I just don't want to miss you tonight

Většina oken nemocnice byla tmavá, jen některá svítila bledě-modrou září. Ta její banda byli pěkní zazobanci, takže určitě měla jeden z těch extra pokojů. Ty tady byly tři, ale jen jeden byl s intenzivní péčí. Po tom, co jsem ji udělal ji určitě potřebuje. Odhodil jsem cigaretu. Byla předposlední. To bude stačit. Sebevědomým krokem jsem vešel přímo hlavním vchodem. Kým jsem byl posedlejší víc. Iris, nebo Amy? Kdoví. Stiskl jsem v dlani ten malý řetízek s přívěskem a to mi dodalo více odvahy pokračovat.
Kradl jsem se chodbama a skrýval se ve stínech a za rohy. Nikdo mě neviděl, což bylo mé jediné štěstí. Zrovna dnes jsem neměl chuť vystřílet půlku nemocnice. A ještě ke všemu mi zbýval jen jeden náboj. Tak akorát. V každém patře byl požární plánek budovy, takže jsem pokoj našel během pěti minut. Sestra, která ji měla hlídat tvrdě spala. Zářivka na chodbě tlumeně svítila a ozařovala malé ozdůbky a kousky jmelí, které na ně někdo navěšel. Při tom všem mi ani nedocházelo, že budou Vánoce. Já je neslavil. Gangsteři si dárky nedávaj. Potichu jsem otočil klíčem v zámku a sestra byla v pasti.
Do pokoje jsem pronikl jako stín. Spala a víčka se ji chvěla. Všude kolem těla měla omotané různé hadičky a drátky, o kterých jsem raději nechtěl vědět, kde začínají a kde končí. Měl jsem vztek, že ten její Jack se jí může dotýkat, kdy se mu zachce, a já se musí skrývat ve stínech. Ze spaní se zavrtěla. Nejspíš se ji něco zdálo.
Amy:
/Seděla jsem ve svém pokojíčku u stolu a kreslila strom za oknem. Dva spletené cůpky ležely rozhozené na stole, jak jsem se soustředěním nakláněla nad papír. Zelená pastelka kroužila po papíře a kreslila košatou korunu. Moje ruka byla tak malá…vlastně to byla drobná dětská ručka. Vzhlédla jsema předemnou na stole stálo malé zrcátko. Můj odraz, jsem byla já v pěti letech. Usmála jsem se na mámu, která stála za mnou. Dva přední zuby mi chyběly. Máma se ale neusmála. Přistoupila vedle mě a zvedla jednu perfektně ořezanou pastelku. Byla červená jako krev. Pevně ji stiskla a bodla mi ji do dlaně. Její šílený smích mě vyděsil víc než ta bolest. Nesmála se jako máma. Byl to smích snad samotného ďabla. Otočila se na někoho za mnou a svůdně se usmála. Znovu jsem se podívala do zrcátka a viděla jen svou uplakanou dětskou tvářičku staženou bolestí. Vysoká postava došla k mámě. Muž s holou lebkou bez trička. Na zádech se mu rýsovalo spletité tetování. Objal mámo kolem pasu a začal ji vášnivě líbat. Jejich jazyky byly jako dva dlouzí hadi a omotali se kolem jejich těl.
„Mami!“ Zašeptala jsem plačtivě. Muž se otočil a s pohrdáním na mě namířil pistoli a vystřelil.Byl to Billy Darley. Stála jsem před nimi a vlastní krev mi promočila bačkůrky. Ťapkala jsem a plivala krev na podlahu. Kulka v břiše se proměnla ve velkého červa a vykusovala mi kusy masa. Svědilo to a štípalo. Místnost naplňovalo Billyho nezřetelné mumlání. Zaryla jsem hubené prstíčky do masa a snažila se červa vytáhnout…./

„Mamiii!“ Můj jekot zazněl do prázdna pokoje. Rychle jsem ze sebe shodila deku a nahmatala okraje velké náplasti na břiše.
„Snad se nebojíš tmy?“ Ozval se ze stínu hluboký hlas. Vyhrnula jsem si košili a rychle se snařila odtrhnout náplast od kůže. Postavu stojící v rohu jsem nevnímala. V ráně na břiše mě to svědilo, štípalo a trhalo. Z tmavého koutu vystoupil Billy Darley a chytil moji složku. Zaujatě v ní listoval, zatímco jsme se snažila dostat se k ráně na břiše.
„Nevěděl jsem, že se jmenuješ Amelie.“ Odtrhl oči od papírů a pohlédl a mě. Házela jsem sebou na posteli a náplast držela pevně na kůži. „Co to děláš?“
„POMOŽ MI!“ Zaječela jsem a dál sebou škubala. To trhání bylo k nvydržení.
Billy přešel dlouhými kroky ke mně a zmateně se na mě díval.
„Co mám dělat?“
„DOSTAŇ HO VEN!“ Hlas mi přeskakoval hrůzou. Cítila jsem ho tak jasně.
„A co sakra?“
„TOHO ČERVA!!“
Vytřeštil oči. Jeho prsty našli přesně mezeru, kde se náplast odlepila od kůže. Průdkým trhnutím mě zbavil toho takzvaného sterilního krytí. Zběsile jsem dýchala a bála se pudívat na své břicho. Nemohla jsem vidět, jak se ta zrůda krmí mým masem.
„Vzpamatuj se!“ Chytil mě Billy za ramena a zatřásl. „Žádný červ tu není.“
„Ty taky ne.“ Vyhrkla jsem na něj.
S plesknutím mi na tváři přistála štiplavá facka. Div, že jsem z ní neměla otřes mozku.
„Billy ne! Jdeš mě zabít?“ Nahmatala jsem zvonek a zběsile ho mačkala.
„Sestra nepřijde. Zamknul jsem ji.“ Usmál se ďábelsky a uvolněně se posadil do křesla. Byl tak rozdílný od těch lidí co v něm sedávali. Frank, Gee…Jack. Billy nemohl být jako Jack. Opatrně jsem se dotkla hvězdicovité, čerstvé jizvy na břiše a uvědomila si, že za chvíly semnou stejně bude konec.
„Nepřišel jsem tě zabít.“ Zašeptal mi do ucha. Jeho horký dech mě dokonale probral. Prsty mi přejel po krku. Ztuhla jsem, když jsem si uvědomila, že mi chybí můj řetízek s medailonkem od Toma. Vlna smutku mnou projela jako elektrický proud.
„Chtěl jsem se rozloučit.“ Billyho rty se mi otíraly o ucho až mi na těle naskočila husí kůže. Dech se mi zrychloval a čárka na monitoru, která mapovala můj srdeční rytmus začala opět zmatkovat. „Odjíždím a něco jsem chtěl naposledy udělat.“ Vstal a naklonil se nade mne. Srdce se mi rozbušilo, když se měsíční světlo lesklo v jeho šedo-zelených očích. Rty se dotkl těch mých. Nejprve lehce, a pak dravě a vášnivě. Sotva jsem mohla popadnout dech. Položil mi dlaň na krk a pak pomalu sjížděl na rameno. Pohladil mi paži a zastavil se na dlani. Propletl prsty s mýma a něco mi v dlani nechal. Bylo to horké od jeho kůže a kulaté. Vydechla jsem, když se odtáhl a zamrkala.
„Billy…co se ti stalo…s rukou?“ Všimla jsem si totiž, že dlaň má omotanou nějakým špinavým šátkem, na kterém byly zaschlé tmavé skvrny. Ušklíbl se a rozevřel dlaň. Místo pěti prstů měl jen dva. Ukazováček a palec zůstaly na svém místě, ale ostatní prsty chyběly.
„Bobby Mercer je velmi vytrvalý.“ Zavrčel a schoval ruku do kapsy. Moje pocity byly naprosto nelogické. Místo toho, abych mu to přála a cítila jisté zadostiučinění mi ho bylo líto. Otočil se a pomalu odcházel. V ruce mi zanechal můj medailonek od Toma.
„Počkej!“ Zavolala jsem na něj. Otočil se s rukou na klice. „Zůstaň ještě chvíli.“ Zaprosila jsem. Tenhle člověk mě málem zabil, ale i tak jsem se v jeho blízkosti cítila bezpečně. Přitažlivost mezi námi byla pouze chemie. Něco jako zvířecí pudy. Vrátil se zpět a posadil se na okraj postele.

Billy:
Jak jen jsem mohl ublížit tomuhle nevinnému stvoření? Ležela přede mnou, nevinná a bezbraná jako dítě. Její krásné oči plné chuti žít mě pozorovaly s odpuštěním. Ona mi odpustila, ale já sám sobě ne. Zabil jsem tolik lidí, ale nikdy jsem neměl takové výčitky. Pomohla mi najít mé svědomí. Chytila mě za ruku a oči se ji pomalu klížily.
„Jen spi.“ Zašeptal jsem potichu, když usnula. Zlehka jsem ji políbil na čelo a odešel. Co to ve mně našla? Snad člověka, kterého jsem pohřbil spolu s Iris? Z nemocnice jsem zamířil rovnou do toho prokletého domu. Tam, kde můj život dělal ty největší obraty. Tam, kde mě navždicky opustila Iris, našel jsem Amy a tam kde tomuhle všemu udělám přítrž. Poldové to tady opustili už před týdnem, takže tady byl klid. Zastavil jsem se venku a pozoroval padající vločky. Nikdy jsem si neuvědomil, jaká je to nádhera, jen tak zaklonit hlavu a pozorovat tmavou oblohu. Vytáhl jsem z krabičky poslední cigarety a zakouřil si. Vychutnával jsem si každý nádech a když bylo povšem odhodil jsem zbytek do sněhu před domem. Uvnitř se nic nezměnilo. Uprostřed kuchyně byla tmavá skvrna. Amyna krev, která se vpila do podlahy. Prošel jsem to místo, které bylo plné smutku a nasával tu atmosféru zla. Peklo na mě čekalo s otevřenou náručí. Posadil jsem se v kuchyni na židli a ještě chvíli jen tak seděl a vzpomínal. Na Iris a všechno, co jsme spolu zažili.
Můj nejbližší člověk, kterému jsem nedokázal pomoci z jeho osobního pekla. Možná kdybych ji někdy řekl to co jsem k ní cítil, prostě ji pověděl jak moc ji miluju, nikdy by tolik nepřilnula k drogám. Proč jsem vždy mlčel? Vzpomínal jsem, jak jsem líbal její zjizvené ruce, i když mě vůbec nevnímala. Byla mrtvá dřív, než ji dotlouklo srdce. To já jsem ji svým způsobem zabil. Vytáhl jsem od opasku svou zbraň a pohrával si s ní. Člověk se smrti přestane bát, když mu zemře milovaná osoba. Pokud je nějaký posmrtný život, tak nebude sám. Někdo na něj bude čekat a pomůže mu se všemi těžkostmi umírání. Natáhl jsem kohoutek a poslední kulka zapadla na své místo.
„Pomoz mi Iris…“ Opřel jsem hlaveň o spánek a zmáčkl spoušť….

And I don't want the world to see me
Cause I don't think that they'd understand
When everything's made to be broken
I just want you to know who I am