Zmena je zivot 8

Cekám, kdy uz konecne zazvoní na prestávku.Strasne se tesím, ale zároven ve me roste napetí.A spousta otázek.Co bude? Zvládnu to? Co kdyz to beru prílis vázne?...
To zu me z premýslení vytrhl známý zvuk ohlasující prestávku.Jako poslední ze trídy vycházím samozrejme já. Typické. Vycházím na dvur a hledám Petra. Nezklamal. Na druhém konci skolní zahrady stepuje na míste a rozhlízí se nervózne kolem. A je to tady.Jdu k nemu a jakmile si me vsimne usmeje se. Kdyz uz stojím pred ním okamzite mu dekuju za to jak me zachránil ve vyucování. Kýve hlavou a ríká neco v tom smyslu ze by to udelal kazdý. Najednou a uplne neocekávane se me zeptájestli nemám dneska odpoledne volno.Ríkám mu ze jo…Ale zakoktala jsem se, protoze jak známo nemcina není muj rodný jazyk.a takový preborník ze me jeste taky není. Jenze Petr je tolerantní a chápe, tak si jeste chvilku povídáme, Petr mi poprípade opraví výslovnost coz si pak pripadám jako pitomec , a snazím se si ty chyby aspon zapamatovat a neopakovat je.A díky tomu ze zas takovej matla nejsem, se mi to docela i darí. Prestávka koncí a tak jdeme spolu do tridy...Nez prijde ucitelka uz se baví s klukama a já opisuju domácí ukol od kámosky, protoze myslenky mam poslední dobou u Petra…a jeste Mates…Je toho dost a clovek by nerekl, ze kluci vám dokázou udelat z pouzitelného mozku mozek nepouzitelný.
Ach hurá…Jeste pet minut a uz se vzbudím…Máme hodinu obcanky a to je taková nuda…Ten ucitel ma v hlave snad piliny…Kecá o jedný veci porád dokola a není schopný nás tím zaujmout…nojo……

Nasedám do autobusu a potajmu se rozhlízím jestli ''ho'' neuviím…Nejezdí mým autobusem a tak me prekvapí ze jede dneska se mnou.
Jedu az na konecnou tak si zapnu hudbu do sluchátek a nechám se unáset svýma myslenkama…

Autobus uz je skoro prázdný az na dve osoby…
Me a Petra
Prisedne ke me a drze mi sundá sluchátko z ucha.
Podivím se a tak jen zvednu jedno obocí a cekám na vysvetlení, co ze potrebuje a co tu vlastne jeste delá.
‘’promin’’ omluví se s usmevem.
‘’co tu jeste delás?’’ptám se ho a musím vypadat celkem vydesene…Srdce mi bije o sto sest, protoze je odeme jen par centimetru…
‘’chtel jsem ti to ríct, ale nejak jsem to nestihl.Stehujeme se do ty samý vísky kde bydlís ty..klika ne?''
Ted uz na nej civím s ústy dokorán…musí to být teda pohled...
Opet nasadím pomerne úsmevný oblicej ale nejak se to nedarí...
‘’ehm no to je ….prekvapující.''zacne se od srdce smát.’’jsi nejzajímavejsí holka ze skoly, ríkal jsem ti to uz?''

ěščřžýáíé