Zmena je zivot 9

Celá jsem zrudla a okamzite uhnula ocima.V ocích mel tu jeho krásnou nic neríkající, tajemnou jiskru.
Líbil se mi.
Sli jsme spolu po nenápadné cesticce do lesa.Bylo ticho.Procházeli jsme se a povídali si celou dobu dokud se nezacalo stmívat. Konverzace s ním me bavila, porád bylo o cem mluvit. Porád otácel rozhovor na mou osobu. Utahoval si nebo se nenápadne chtel dozvedet neco víc. Asi v puli cesty nazpet me chytl za ruku. Skubla jsem sebou a tváre me zacaly príserne pálet. Byla jsem rudá ja blázen. Pohled jsem otocila na stranu aby si toho nevsiml. Pozde, asi se mu to líbilo. Stoupl si prede me a tím me donutil zastavit. Vzhlédla jsem k nemu a v ocích byla ta jeho jiskra. Mel tam takový zvlástní odraz.Mohla jsem se v tom pohledu utopit. Jen koukal a pak jsme sli dál.
Porád si me drzel a kdyz uz jsme stáli pred dverma naseho domu otocil si me k sobe a chytl kolem pasu. Byla jsem tak nervózní!
Boze co ted udelá?... Zase ten pohled. Koukal se na me a jemne me pohladil po tvári.
Jako by se tím pohledem snazil neco odkrýt.Jeste chvíli koukal a potom se nahnul a skoro neznatelne me políbil na rty. Prebehl mi mráz po zádech.
Potom se otocil a odesel.
Stála jsem tam jako primrazená, neschopna pohybu.
Ale okamzite jsem se vzpamatovala a odemkla dvere. Doma byla tma jen televize byla zapnutá a na sedacce sedel Matej.Máma je zas v práci. Je to cvok práce je pro ni vsím.
Prosla jsem kolem nej aniz bych mu rekla ahoj. V pokoji si pustila hudbu a premýslela nad tím co se práve stalo. Po peti minutách jsem zaslechla kroky a do pokoje vesel Mates.
''kdes byla’’ zeptal se az nepríjemne zastíneným hlasem.
''Venku kde jinde’’.
Prisedl tesne vedle me na postel a koukl mi do ocí.
‘’co se deje?’’zeptal se.Vzdycky na me vsecko poznal. Od té doby co spolu bydlíme.
‘’nic’’.
Odpovím napul pusy a odcházím do kuchyne. Z lednicky vytahuju jakýsi alkohol. Je mi to fuk potrebuju to necím zapít.
Beru flasku a jdu do obýváku. Za mnou jde brácha a jakmile vidí co to do sebe liju okamzite mi to vytrhne z ruky a dá si porádnýho loka. Uz mám takový lehký pocit..nojo.

Oba jsme se opili.
Sedím mu na klíne a zpíváme spolu nejákou písnicku z televize. Uz vubec nevnímám, jen se smejeme a deláme randál. Házíme po sobe polstáre a rveme.
Pereme se.
Snazím se ho povalit na zem a zacpat mu pusu polstárem.
Jenze nemám dost síly. Sedá si a ukazuje rukama jako ze at pockám. Bere do ruky flasku a lokne si. Nez ji zase stací polozit na stul vlepím mu do obliceje dalsí polstár. A on nesika na sebe prevrhne flasku.
‘’no pockej ty jedna’’
Postaví sde a priblizuje se ke me.
Zajíkám se smíchy takze nejsem schopna pohybu. Nez stihnu utéct hodí po me dalsí polstar takovou silou ze me to svalí na gauc.
Porád se smeju. On rychle skocí na me abych se nemohla hýbat a zacne me lechtat…Rvu jak sílená a vsude kolem sebe kopu a snazím se ho zbavit. Mezi záchvatem smíchu reknu akorát’’ prosím dóóst!’’
On se pretane smát a lisácky se zeptá.
‘’co za to?’’
‘’ cokoliv jen dej pokoj!’’ reknu a stále se ho snazím zbavit.
‘’tak fajn’’ rekne a zacne me divoce líbat. Díky alkoholu mi to vubec nevadí a oplácím mu stejným dílem. Hlavou se mi honí spousta myslenek. A pak myslenka na Petra.Na ty jeho oci. A ten polibek…Pocit… Matej mi zajízdí rukou pod tricko. Drzí me pevne pod sebou takze se mu nemuzu nejak vykroutit...Po chvíli ho od sebe odtrhnu. Porád je nademnou, prudce oddychuje a kouká na me tema svýma velkýma ocima. Nechápe. Já nic neríkám a on zrejme chce za kazdou cenu dokoncit co zacal. Zase prisaje své rty na mé a opet se me smele dotýka. Nemám ani cas se nadechnou natoz zaprotestovat.
Zacínám panikarit. I pres vsechen ten alkohol jsem víc pri smyslech jak on. Vypil toho víc. Tohle mi bylo samo o sobe jedno, ale takového jsem ho jeste nikdy nevidela ni kdyz byl opilý...Prestávala jsem z toho mít dobrý pocit.