Zakázaná láska

Zakázaná láska

Zase jsem to zmotala jako prase, pomyslela jsem si když jsem odevzdávala písemnou práci z matematiky. Kromě jména a dnešního data tam nemám nic správně a to i s tím datem si nejsem tak jistá. „Teda já leknu takové písemky neoznámené předem by se měli zakázat jako“ rozčiluje se tak Katka a hrabe se v tašce pro svačinu. „To je pravda nechápu co z toho mají takhle ničit studenty. Vždyť si zbytečně vypíšou propisky až budou psát ty pětky.“ Tomu se Katka jen zasměje a zakousne se do bagety. Nechápu ji jak může takhle v klidu pojídat tyhle mršiny. Proto si na zlepšení chutě vytáhnu nakrájeno zeleninu a začnu se v ní nimrat jen ta na chuť. „Ty jsi jako koza“ všimne si toho Katka a schválně mi přejede pod nosem bagetou. „Ty jsi zase hanibal“ vrátím jí to a přejde mě chuď dál jíst proto vyrazím na záchod, to je to jediné co ještě do začátku hodiny stihnu. Obsadím první kabinku kterou uvidím, abych nemusela poslouchat ostatní holky a ty jejich tlachy. Jakmile chci otevřít se dveřmi ani nehnu. Proto je mi jasné, že mi někdo podstrčil pod kliku koště. Pak si ale uvědomím co je za hodinu a lomcuji s tím co se dá. Protože přijít o hodinu dějepisu by bylo něco jako sebevražda. „Pomoc“ křičím a doufám, že jsou otevřené dveře. „Halo slyšíte mě někdo jsem uvězněná“ volám a kopu do dveří zároveň. Konečně se ozvou kroky. „Slyšel jsem dobře“ zeptá se neznámí hlas. „Jo jasně jsem tady uvězněná, prosím dej to koště pryč“ poprosím ho. Chvilku je ticho. „Žádné koště jsem nenašel, jestli myslíš ten zámek tak je rozbitý“ poučí mě. „A co s tím teď jako“ zděsím se. „Přelez a já tě chytnu“ nabídne se. „Fajn ale co když mě neudržíš, nebo se mě lekneš a pustíš mě“ snažím se ho dostat. „Uvidíme, ale hlas máš příjemný“ zasměje se. Vůbec netuším o koho by mohlo jít, jeho hlas zní taky hezky a proto se vyhoupnu na kliku a vykouknu přes zeď. „Tak co“ zasměji se. „Já takhle daleko nevidím“ zavtipkuje a připraví si ruce. Proto přelezu a hodlám skočit. „Můžu, nepustíš mě?“ informuje se ještě pro jistotu. „Jo“ kývne a proto se odrazím a skočím mu přímo do náruče. V téhle poloze chvilku zůstaneme a potom se rychle postavím na svoje nohy. Tohohle kluka neznám musí tu být nový ale se dneska s Katkou prozkoumá. „Děkuji ti můj princi“ usměji se a podá mu ruku. „Jsem VIki“ představím se. „Ke krásné dívce krásné jméno“ řekne galantně a u mě si tím pádem zničí svoje sympatie. „Tak ahoj“ odvětím a vyletím ze záchodu,pospíchám přece na hodinu. Prý ke krásné dívce krásné jméno to si myslí, že na takové laciné řeči skočím. Pf.
Neznámí kluk je náš nový spolužák a proto se s ním seznámit můžu znovu, když přijde odpoledne na angličtinu. „Proč jsi utekla“ zeptá se zvědavě. „Protože jsem pospíchala“ odvětím a dál se věnuji nehtům. „Najednou to je divné ale nebudu tě nutit, aby ses semnou bavila“ odvětí a odsedne si. Neboj nestojím o to, pomyslím si. Jsou tu jiné, když vidím ty ostatní slepice jak mu podstrojují děsím se.
Katka se na mě pěkně vybodne a místo aby šla semnou posilovat zajde si prý radši s Radkem do cukrárny. Takže se s ní rozloučím a sama si jdu to svoje tělo protáhnout. „Ahoj Kláro, je tam toho dnes hodně“ zeptám se sestry jakmile dojdu do posilovny. „No docela jo“ zklame mě a proto přijmu klíč od šatny a jdu se převléci. „Ale máš tu ctitele“ zasměje se jakmile zavřu. Je vážně pitomá ta i ty její nápady co se jí rodí v hlavičce. Ovšem s tou plností nepřeháněla, takže se usadím na kolo a mučím se tam tak dobrou půl hodinku, než se uvolní něco lepšího. Všimne si mě Richard a přijde i s činkou až ke mně. „Ahoj princezno, tak jak je“ zeptá se přitom posiluje. Nejhorší je, že žádné svaly se mu na těle netvoří. „Jo jde to“ odvětím a napiji se. Opře se o kolo a koukne na displej. „Jedeš tedy jako závodník a takových kalorií jsi dobrá“ pochválí mě. Už mě to ale nechá chladnou, protože tohle říká pořád dokola. „Víš promiň ale musím se soustředit tak ahoj“ odeženu ho a rozjedu na plné otáčky. Richard se urazí a odkráčí za jinou slečnou která ty jeho keci žere. Schválně mě pozoruje očkem co na to říkám. Jsem jedině ráda.
Dokonale protažená přesedlám do tělocvičny, kde začne každou chvíli cvičení a musím zabrat nějaké dobré místo. Vlastně můžu se spolehnout na Martinu ta mi ho drží jako vždy. „Ahoj“ usměji se a posadím vedle ní. „Ahoj Viki, hele že si nedáš pokoj já jezdit a kole a pak ještě poskakovat tady tak jsem mrtvá“ svěří se mi. „To víš chce to kondici a kde máš Michala“ zeptám se při přípravě na cvičení. „Prosím tě vyrazil s Martinem někam na hokej nebo co? Je to děsný jak mě postaví vždy před hotovou věc. Jen mě doprovodily sem a šli“ zamračí se. Místo povídání si ale musíme dát pořádně do těla a proto se rozvlníme do rytmu hudby až z nás po hodině lije jako z konve. „Jsem hotová“ vzdychnu a vyjdu z tělocvičny. Asi jsem byla tak zaslepená, že jsem neviděla toho přede mnou a srazila ho k zemi. A aby toho nebylo málo stáhnul mě sebou. „Tedy zase mi padáš do náruče“ zasměje se tne kluk ze školy. „JO nějak jsem byla okouzlena a tak jsem nedávala pozor“ zašvitořím schválně. „To mě těší, dneska jsi byla ošklivá na mě ale teď jsi to vylepšila“ usměje se a ukáže na svoje kalhoty. Ostatní se tomu zasmějí mě je ale trapně, proto rychle vstanu a chci zmizet. „Přestav nás“ požádá mě Martina a nakrucuje se jako blázen. „Jo dobře, tohle je Moje kamarádka Martina a tohle je…“ nedopovím, protože naše přestavování nedopadlo zrovna světově. „Já jsem Jakub těší mě“ pozdraví jí sám a políbí na tvář. „Těší mě“ usměje se a já jen doufám, že už přestanou cvrlikat. „Hele Martino nic proti ale nezapomeň máš Michala“ zašeptám. Rychle se probere a koukne na hodinky. „No vidíš musím jít nebo zase bude nadávat znáš to. Tak ahoj a pozítří“ rozloučí se. „Jo ahoj“ odvětím a odejdu k baru. Jakub hezké jméno a k němu se přímo hodí.
Jakmile vyjdu z tělocvičny vidím Martinu jak ještě stepuje před stadiónem. „Nějak nejdou co?“ zeptám se a připojím se k ní nechce se mi jí tam nechat samotnou. „Jo asi se zapovídali“ usoudí a oklepe se. „Tak proč mu nezavoláš že už jsi tady“ zeptám se překvapeně. „To nejde, naštval by se že ho ruším a nemluvil by semnou“ vzdychne. Takový vztah to je tedy výhra pomyslím si, ale nahlas neřeknu ani nic. Stojíme tam asi tak hodinu a probereme všechno do kluků až po páteční akci na diskotéce na kterou mě umluví. Pak se teprve objeví ti dva. „Ahoj kočky“ pozdraví nás Martin a podá si semnou ruku. „Taky tě ráda vidím jak se máš“ usměji se. „S tebou bych se měl lépe, a když tě nemám tak jej to nic“ zhodnotí to. „Aha“ začnu se smát a pozoruji ty dva. Michal je nějaký nabroušený, takže když mu chce dát pusu strhne její ruce. Místo aby byl rád, že čekala jí takhle odhání, blbec. „Nechceš zajít na drink, jsi promrzlá“ všimne si toho. „Nejde to musím domů ale jindy jo. Jdeš v pátek na diskotéku, že bychom zapařily“ zeptám se zvědavě. „Teď už jo“ mrkne na mě. Nedá si pokoj pomyslím si při odchodu. Ví moc dobře, že už šanci nemá tak proč se sakra snaží. Dalším snaživým je Jakub. „Jdeš do centra“ zeptá se jakmile se objeví vedle mě. Nejprve se ho leknu ale potom mlčky přikývnu. Zařadí se tedy po mém boku. „Víš že jsi docela vazba, jako položila jsi mě jako nic a to jsi takový vyžle“ zasměje se. Nezdá se mi to ani trochu vtipné. „JO to víš to ty proteiny“ ukážu na svoje svaly. Jen tiše přikývne, asi ví že vstoupil na tenký led. „Asi se budeme bavit o něčem jiném ne?“ navrhne a já spokojeně souhlasím. Cestou se o něm dozvím odkud se přistěhoval a vlastně celou cestu mele jako o život. „Tak tady končím“ rozloučím se s ním před domem. „TO je fajn, alespoň vím kam mám přijít když si budu chtít popovídat“ zavtipkuje. „Jo tak jo“ souhlasím a vydám se ke vchodu. On tam stále stojí a proto mu ještě mávnu a zalezu do suterénu. Jakmile vejdu do výtahu začnu si nadávat, proč jsme si ho sakra pustila tak k tělu.
Doma ticho a klid jako vždycky a proto si jdu do kuchyně připravit koktejl abych se trochu na noc zasytila. „Viki“ ozve se z obývacího pokoje. Nadskočím o dobrých šest čísel, neviděla jsem nikoho když jsem procházela. Abych taky viděla máma leží pod stolem hned vedle prázdné flašky. „Mami, proboha co tady vyvádíš“ zděsím se pomůžu jí na nohy. „Uteklo mi víčko lump jeden a pak jsem asi usnula nebo nevím“ zachichotá se a já ucítím silnou vůni alkoholu. „Zase jsi pila, a kdes to vzala všechno jsem vyházela“ rozzuřím se. Máma se zachmuří. „Tak to ty si to vyhodila. Kdopak myslíš že jsi holčičko, to všechno stálo peníze a ty to vyhodíš. Víš jak mi bylo když jsem přišla domů a prázdná lednička“ začne mi to vyčítat. Mám toho akorát tak dost. „A víš jak je mě, když dojdu domů a najdu tě jako žok pod stolem. Ještě jsme tě měla najít s cizím chlapem a bylo by to akorát“ štěknu. Za poslední větu si vysloužím facku až mi začne pálit tvář. „Takhle semnou mluvit nebudeš“ zasyčí nenávistně máma. Proto vstanu a dodám. „Neboj nemluvím s tebou vůbec, za tohle“ ukážu na tvář a zavřu se do pokoje i bez koktejlu. Rychle vytočím Klářino číslo abych jí řekla co se právě stalo, vím že i ona tímhle trápí. Uklidňuje mě po telefonu a slibuje, že si o tom promluvíme, ale já už jaksi nemám sílu mluvit. Brzo se seberu a vypadnu.
Páteční diskotéka mi přijde jak balzám na tělo, po tom krušném týdnu plném učení a alkoholické matky. Nedá si prostě říct a nedá a proto jsem rozhodnutá zmizet. Se svými starostmi se svěřuji Martinovy, který mě jediný chápe. „Víš možná by jsi mohla bydlet nějaký čas u mě, ale neslibuji žádný luxus“ navrhne mi. Poskočí ve mně naděje, ale zase hned pohasne protože co udělám s Klárou nemůžu ji v tom nechat. „Jsi hodný promyslím si to“ nezavrhnu jeho nápad úplně. „A teď poj´d tancovat, protože na tyhle holky se nedá koukat“ navrhne a vede mě na parket. Cestou chci vzít Martinu, ale právě něco řeší s nafoukaným Michalem takže to nechám radši být.
Protancuji celou noc a báječně se tím odreaguji. Martin mi slíbí doprovod až domů, takže nechám Martinu jít s Michalem už ve dvanáct hodin. Stejně se nemohla bavit. „Víš že mě štve Michal proč je teď takový“ zeptám se Martina. „Nevím žárlí jak nevím co. Přijde mi jako pako“ oznámí mi Martin. Nad tím jen zakroutím hlavou nechápu to. „Myslíš, že by jsi chtěla dnešek strávit u mě“ navrhne mi. „Podle toho jak to bereš u tebe“ zasměji se. Martin mě k sobě přitáhne a políbí za krk. „Neboj prostě se spolu budeme jen bavit“ šeptne. No co než být doma a hádat se s mamkou budu si užívat s Martinem. Je to sice zmetek, ale v posteli dokonalý milovník. Proto se do něj zavěsím což pochopí jako ano a vede mě k sobě.
Milování s Martinem je jako dobývání ráje, je to náročné ale na konci přijde kýžená odměna. Už jenom to jeho laskání mě přivádí k šílenství. A pak samotný akt je super. „Líbilo?“ zeptá se jakmile ulehne vedle mě a dovolí mi lehnout si vedle něho. „Jo jasně, ale já jsem byla taky fajn ne?“ ověřuji si to pro jistotu. „Jasně“ políbí mě do vlasů. „Víš přemýšlel jsem nad tím už dávno a nechtěla by jsi tohle všechno zapečetit chozením prostě se vším všudy. Já bych se za tebe nestyděl ba dokonce bych byl nadšený“ začne mi vyznávat lásku. Docela mě to překvapí, sice mi Martina říkala, že párkrát něco takového mumlal ale nevím. „Martine neurážej se ale asi to nebude možné, mám teď moc starostí a nechci se vázat chci si užívat. Nevím jestli by to klapalo“ odmítnu ho. Jen se zatváří tak nějak všelijak ale nechá to být. Společně usneme při nějakém filmu, ale hlavně vyčerpáním.
Na ráno mu připravím snídaní, abych odčinila nějak to včerejší odmítnutí a tím ho dostanu. Cpe se jako protržený. „Vidíš tohle mi tu chybí“ zazubí se. „Jo tak už to chápu hospodyni jsi potřeboval“ zasměji se. Jen zakroutí hlavou a stáhne k sobě na klín. „Dívka, to je to správné slovo“ dodá. Nenechám se a musím mít poslední slovo. „Copak jsem chlap?“ Vzdá to a radši pokračuje v jídle a až při loučení mi řekne co chtěl předtím. „Dívka na chození moje.“ Radši se rychle ztratím nechci to dělat ještě těžší je to super kluk a zasloužil by si lepší holku než jsem já.
Kvůli rozpolceným pocitům se k učení samo sebou nedostanu takže, dostanu další pětku přímo u tabule, což je větší potupa. „Coufalová vy si nedáte říct copak jste se na to nepodívala, když jste věděla že dostanete špatnou známku z písemky“ kárá mě předevšemi. „Já to ale netušila“ nenechám se chytit na švestkách. Dostane mě ale na celé čáře. „Jo to bych si nebyla tak jistá vy jste měla špatně i datum takže jediné co bylo dobře bylo vaše jméno“ zasměje se. Přidá sek ní půlka třídy a proto mě posadí zpět do lavice. Mám dost, fakt další koule to asi budu těžko dohánět. Ani se nestačím rozkoukat a přijde mi zezadu vzkaz od Jakuba. Katka se jen uchichtne a proto ji propíchnu pohledem a přečtu si co mi píše.
NETRUCHLY, TOHLE K TANCOVÁNÍ NEPOTŘEBUJEŠ. JAKO GOGO TANEČNICE BY JSI SE UŽIVILA, AKORÁT TEN FRAJER TI DĚLAL OSTUTU. KAM JSI SE PAK PROSÍM TĚ ZTRATILA, HLEDAL JSEM TĚ CHTĚL JSEM S TEBOU TANCOVAT. NAPIŠ JAKUB
A pan domýšlivý byl na diskotéce a protože je sprostý na Martina zahodím papírek do koše a víc se k tomu nevyjadřuji. On však nedá pokoj a o přestávku přisedne v klidu na Katky místo, která se rozhodla hubnou a proto se šla zavřít na záchod aby nemusela jíst a nelákalo jí to. Vážně super dieta. „Proč jsi neodepsala, já ti tam tak lichotím a ty tohle“ ukáže na vztyčený prostředníček. „A proč bych odepisovala, já tě neviděla a proto nevím jak tancuješ a odešla jsem pryč a kam to ti může být jedno nemyslíš“ zasměji se. Jakub se zachmuří. „To je jako všechno co mi řekneš?“ roztáhne ruce. „Co by jsi chtěl ještě slyšet prosím tě“ nenechám to jen tak. Jakub mě k sobě přitáhne. „Co takhle to dneska zopakovat, sejdeme se v klubu a zapaříme jo“ navrhne a nečeká na odpověď. Vlastně bych mu dala ne, ale takhle je to lepší bude čekat a mě se nedočká super pomyšlení jaká jsem mrcha.
V šest večer si přestavuji jak Jakub čeká v klubu a soptí zlostí, on mě ale převeze a zazvoní u našeho domu. „Prosím“ ozvu se do sluchátka. „No kde vězíš, čekám tady už dobrých deset minut a jestli nepůjdeš tak mi zdřevění nohy“ zasměje se a já poznám Jakuba. „Jo ale já nemůžu nikam jít, musím zůstat doma. Moje máma šla ven a nevzala si klíče, tak jdi napřed a já tam potom přijdu“ slíbím. „To ne hele, tak když jsi doma sama tak mě pozvi nahoru a bude lépe pro oba“ zasměje se. V tu chvíli položím jen telefon a seběhnu dolů. Jakmile otevřu nahrne se do vchodu. „Vypadni prosím tě, na takového arogantního blbce nemám náladu. CO si myslíš, že opravu chci se s tebou vyspat. TO sotva“ rozhořčím sem. Jakub mě přirazí ke zdi a namáčkne se na mě. „Nedělej se. Vím moc dobře jaká jsi, dáš každému a ochotně tak proč by jsi nedala mě. Co ti na mě vadí jsem lepší než ten tvůj kamarád ne“ začne se kasat. Proto ho nakopnu do rozkroku a vystrčím ze dveří. „Ještě jednou to zkus a zabiji tě“ zavrčím a třísknu dveřmi tak až zadrnčí sklo. Ovšem nezbavím se ho ani omylem, jakmile dojdu do svého pokoje vidím ho sedět na lavičce. Pozoruje moje okno, takže koukám co nejopatrněji jak dlouho mu to vydrží. Nakonec to vzdám já a jdu radši koukat na televizi.
Zřejmě jsem usnula, pomyslím si když uslyším smích z kuchyně. Proto vypnu televizi a jdu si lehnout do pokoje. Nedá mi to a proto nakouknu kdo se tam tak skvěle baví. Málem mě to položí, když vidím Kláru ve společnosti Jakuba. Sedí mi na klíně a směje se zrovna nějaké ptákovitě. „Co tady chceš?“ vyletím jako čert z krabičky. Klára vyskočí a začne mě mírnit. „Uklidni se je to moje návštěva takže se klid a nech nám volnost.“ Zůstanu koukat jako opařená a vidím před její rameno jak se Jakub suverénně směje. „Fajn užij si to s ním, ale je parchant pozor na to“ vyštěknu a zalezu do pokoje. Chvilku se ještě baví v kuchyni, ale potom odejde pryč. Asi dostala Klára rozum.
Bohužel ho však ztratila a do Jakuba se dokonale zblbnula. Vodila ho k nám den co den a já musela koukat na ten jeho obličej, který se mi čím dál víc vysmíval. Tohle fakt už bylo nad moje síly, takže jsem trávila většinu času u Martina. Nejen že jsem si s ním čím dál víc rozuměla, ale rozhodla jsem se k němu odstěhovat jakmile začnou jarní prázdniny a to bylo ještě celý měsíc a když se na ně něco těším vleče se čas ještě hůř.
Dnešek je významný den, Klára odjela pryč se školou na celý víkend, takže k nám dnes nepřijde. Jenže ani dnes nemám klid, neboť maminka si přivedla dalšího ze svých milenců. „Dobrý den“ pozdravila jsem slušně, chlapa sedícího na gauči. „Ahoj děvenko tedy ty budeš Marušky dcera. Jsi stejně pěkná jako ona“ řekl mi ochraptěným hlasem. V tu chvíli ztratil všechny možné sympatie. Proto protočím oči a zajdu za mámou do kuchyně, kde připravuje svoji speciální masovou směs. „Ahoj holčičko, dnes nějak brzy“ zasměje se a já ucítím, že zase pila. „Kdo to jako je?“ mrknu směrem k obýváku. „TO je Marek seznámily jsme se v práci. Je hrozně hodný a sehnal mi prácičku mimo, tak jsem ho pozvala na večeři. Bude víc penízků víš“ usměje se a naklepe další kousek masa. „Aha, takže já zmizím, aby jste měli volno jo“ slíbím a zapadnu do pokoje. To je super, doma je buď Jakub a nebo teď tady ten otrava. Proto zabalím boty, tričko a legíny a vyrazím do posilovny. Díky bohu tady se můžu vyřádit. „Ahoj Viki“ houkne na mě Martin a ukáže mi kolo, které mi držel poklad. „Ahoj Martine, jak jsi uhodl, že se budu potřebovat provětrat“ zasměji se a namačkám těžkou. Martin mi koukne přes rameno. „Blbý den“ tipne si. „Naprosto hele už se těším až se k tobě odstěhuji protože tam budu mít klid. Přestav si když u nás není ten Jakub jak jsem ti říkala, tak si mamka přivede milence. A víš jaké to je celou noc poslouchat to vzdychání“ začnu nadávat. „Tak alespoň to máš zábavné“ zavtipkuje. Jenže pak se mi za to omluví a radši mě zavede k boxovacímu pytli. „Tady to vybiješ nejvíc jo“ poradí mi a začne mě učit abych se nezranila. Má nakonec pravdu, dokonale se vyboxuji a přestavuji si, že je to Jakub a střídavě Marek.
S kruhy pod očima sedím jako mrtvá v lavici. Musela jsem to poslouchat totiž nejen večer, ale rovnou celou noc. „Viki, hele nemáš ten úkol z matematiky“ zeptá se mě Katka a podstrčí mi prázdný sešit. „Jo mám, ale nevím kde“ odvětím a nabídnu ji svůj sešit. „Tedy tys to vypočítala. Co se to s tebou děje“ zasměje se a pustí se do opisování. „Ahoj pusinko, mám pro tebe novinu. O víkendu budu u vás protože Klára slaví nějaké narozeniny nebo co a tvoje máma mě pozvala. Máš radost. Ty a já celý víkend“ začne se mi vysmívat. „Jdi se bodnout a klidně přijď je mi to fuk. Stejně jsi tam pořád tak co nadělám“ odvětím z klidem. Zřejmě ho zklame, že jsem nedělala scény a proto zasedne zase do lavice. „Ten je do tebe hotovej“ zasměje se Katka a já jí jen zpražím pohledem a proto pokračuje v opisování. Moje učení se vyplatilo jak je vidět, když si od tabule odnáším jedničku z goniometrických funkcí. „Šprte, teď vytáhne mě a uvidíš jak to pohnojím. Takhle jsi to pohnojila ty a ona neměla už chuť zkoušet“ zasmutní Katka. „No vidím prostě změna je život“ zasměji se a uhnu před její rukou. „A Katka se hlásí tak pojďte“ pozve jí učitelka. Málem se sesypu smíchy, to je tedy ironie.
Opravdu se u nás koná velkolepá oslava se slavnostním obědem. Jediný kdo nepřišel je Marek a já jsem ráda, stačí koukat na Jakuba. „Kláro, přejeme ti všechno nejlepší hodně štěstí, zdraví a taky sexu“ pronese pubertálním hlasem máma až se stydím hlavně za ní. „Toho mi si užíváme až až“ zasměje se Jakub a políbí jí přede všemi. Jen se zašklebím a radši si naložím jídlo na talíř. Po obědě se sejdou i všechny její kamarádky, takže v bytě 2+1 je to hotová slepičárna. „Jdu ven“ oznámím rychle, ale bohužel jsem zahnána zpět. „To si děláš srandu tvoje sestra má narozeniny a ty zmizíš. To si říkáš kamarádka“ rozhořčí se mamka. „Prosím tě o co ti jde.Ona nikdy moje narozeniny taky neslaví a jak vidíš scházet jí nebudu.“ Máma však zamkne a moje klíče mi sebere. „Budeš doma, já jdu večer s Markem do divadla a ty to tady budeš mít na povel jsi přece starší“ svede to na takovou pitomost. „Takže ty jsi jde užít s tím svým Markem a já mám sedět doma a dávat pozor jestli si Jakub bere prezervativ, když leze na Kláru“ začnu běsnit. Za to schytám od mámy facku až zavrávorám. „Jsi drzá až to bolí.Za to máš jasné domácí vězení“ přikáže mi. „Najednou se staráš. Škoda, že jsi nezačala o pár let dřív možná by jsi tohle teď nemusela řešit“ odvětím tiše a odejdu do pokoje. Střetnu se s pohledem Jakuba, který právě vychází z koupelny. Musel všechno slyšet ale ať.
Seděla jsem v okně a pozorovala ten život venku a chvilku si přestavovala, že jsem princezna co čeká na svého prince až jí přijde vyprovodit. Vylezl by po tomhle okapu a směle políbil. Jenže v tomhle reálném životě, by možná taky vylezl ale vrhl by se na mě a ukojil svojí touhu. Moje rozjímání vyruší zaklepání na dveře. „Otevři“ zahřmí mamka za dveřmi. Proto se loudavým krokem dopotácím ke dveřím. „Slyším tě i přes sklo. Povídej co máš na srdci“ odpovím otráveně. „Okamžitě otevři, pořád jsi v mém domě a budeš poslouchat“ nadává čím dál víc. Dokonce zmlknulo i rádio vedle. Asi čekají jak tohle dopadne. Jakmile otevřu dveře uvidím mámu v opilém stavu jak se opírá o futro a z očí jí létají blesky. „Ty malá mrcho, tohle si nezvykej. Nebudeš sedět tady, když mi se vedle bavíme. Okamžitě pojď mezi nás“ poručí mi. „Kdepak netoužím sedět vedle vás a poslouchat ty blbosti kterým se smějete. A hlavně nechci koukat na tvůj opilý obličej, že se trochu nestydíš“ odfrkla jsem si. Čekala jsem facku nebo něco takového, ale místo toho se máma sesunula k zemi. „Mami“ vykřikla jsem zoufale a snažila se jí probudit. Kdepak její nohy a tělo vypověděli sílu. „Pomozte mi“ křikla jsem do obývacího pokoje a Jakub ochotně vyskočil. „Kam s ní“ zeptal se zoufale. „Do pokoje, udělám ji čaj a bude ok“ odvětím a zamířím do kuchyně. „Proč jsi jí nechala tak opít“ vynadám Kláře v ještě v ráži. „Byla v pohodě to ty jsi jí zničila. Jsi namyšlená fiflena, Jakub měl pravdu“ vyštěkne a opět pustí rádio na plné pecky. Vytáhnu o ze zásuvky. „Mejdan skončil. Máma musí odpočívat“ řeknu a odejdu do pro čaj. S podnosem a mokrým hadrem dojdu zpět do ložnice. Jakub u ní sedí a kouká jaksi vystrašeně. „Střídání stráží“ oznámím mu a odsunu ho od stolu. „Zůstanu tu klidně s tebou“ navrhne. „Kdepak, jedete pryč. Klára se chce bavit takže jdi“ odeženu ho. Odejde ke dveřím a řekne. „Kdybys potřebovala číslo na mě je na lednici.“ Neřeknu nic a nechám ho odejít. Pak mámu svléknu a položím ji na hlavu mokrý hadr. To studené ji probere. „Kde to jsem“ zděsí se a chytne za hlavu. „V ložnici odpočívej. Tady máš šumák to ti pomůže“ podám ji sklenici s šumivou tabletou. „Děkuji“ sípne a hodí to do sebe. Rychle doběhnu ještě pro kýbl kdyby jí to náhodou nesedlo. Všichni právě odcházejí a Klára se ani nezeptá jak jí je. Koukám starostlivá dcera opravdu, já jí to připomenu.
Usnula jako špalek pomyslím si po dvanácté hodině, kdy z ložnice vychází jen chrápání. Najednou se ozve zvonek a proto rychle doběhnu ke dveřím, protože Klára je schopná probudit celý dům. „Ahoj kočko“ pozdraví mě Marek a nahrne se dovnitř. „Dobrý večer, jestli hledáte mámu tak ta spí. Nebylo jí dobře“ snažím se ho zadržet jen v chodbě. „Jo jasně opila se co? Já blb čekám před divadlem a ona se nalívá doma“ začne nadávat. „Klid nekřičte tady jděte pryč ona vám zavolá“ snažím se ho dostat pryč. Marek mě však přitáhne k sobě a snaží se políbit. „Necukej se kočičko, uvidíš bude se ti to líbit“ začne oplzle slibovat. Peru se jako nikdy, ale alkohol mu přidává na síle takže ji ztrácím já. Nakonec se mi povede se mu vytrhnout a proto zamířím do kuchyně a rychle strnu číslo na Jakuba. Pak se zamknu při jeho nepozornosti v pokoji. Bouchá jako blázen na sklo, takže se bojím kdy vysklí okno. Ani potřetí to Jakub nevezme, takže už začínám mít dost nahnáno a vymýšlím čím ho praštím až se sem dostane. Nakonec se ozve sám. „Prosím“ ozve se do telefonu, když ho s rozklepanou rukou přijmu hovor. „Jakube, tady Viktorie. Jsem v maléru přišel mámin přítel a dobývá se na mě. Chce mi ublížit“ propadnu hysterii. „Cože neslyším počkej jdu před klub“ odpoví a je ticho. V tu chvíli se ozve rachot a já poznám, že rozbil dveře od mámina pokoje. „Slyšíš mě“ ozve se zase Jakub. „Já tebe jo. Hele prosím tě přijeď s Klárou je tedy mámin přítel a dobývá se na mě. Je opilý agresivní a prosím tě pomoc“ zazoufám a rozbrečím se. „Jsem tam za pět minut, ještě ho nějak udrž od sebe. A nebreč to ti nepomůže“ poručí mi a vypne hovor. Z ložnice se ozve křik a proto zjistím že je zle. Vyletím z pokoje, nechci aby jí ublížil a cestou čapnu ze skříně koště. „Vypadni od ní“ zakřičím, když ho vidím jak jí kříží ruce za zády a ona brečí bolestí. „Ta mrcha si to zaslouží. Jako všechny ženské“ řekne zlostně a stiskne jí ruku ještě víc. „Prosím pusť“ prosí ho s brekem. Nenechám ubližovat svojí máme a rozmáchnu se tak až o něj přelomím koště. Chvilku se vzpamatovává, ale já zatím odvedu mámu do koupelny. „Zamkni se tady a buď v klidu“ poradím ji. „A co ty, zabije tě. On za to už seděl“ oznámí mi se strachem v očích. „Brzo mi to říkáš opravdu“ šeptnu a šoupnu jí do koupelny. Marek se vypotácí z ložnice a z hlavy mu teče krev. „Za tohle zaplatíš vlastní krví“ slíbí a vrhne se ně mě. Jeho ruka mi ji vypálí až padnu na zem jako nic. Pak na mě zasedne a chytne ruce abych ho nemohla už dál mlátit. „Zaplatíš za tohle to ti říkám zase já“ křičím zlostně a snažím se kopat. Marek se ke mně nahne a začne mě líbat ve výstřihu. Moji zlost vystřídá potupa a stud. Nesmí mě přece dostat tohle prase, ale moje ruce jsou nepoužitelné. Když mi začne rozepínat zip u kalhot pomalu se modlím, aby byl konec. Moje prosby jsou vyslyšeny a jeho stisk povolí, neboť Jakub ho svalí pryč ode mě. Marek se chce prát, ale jeho alkoholické opojení je tak silné, že ho Jakub zvládne levou zadní. Přece chodí semnou posilovat ne. „V pohodě“ zeptá se a pomůže mi na nohy. „Přišel jsi včas dík“ šeptnu a svalím se do jeho náruče. Marka si odvede zavolaná policie, kterou zavolal Jakub ještě cestou a ti nám oznámí, že byl v podmínce, takže jeho osud je jasný. „Kde máš Kláru“ zeptám se jakmile uložím vystrašenou mamku do postele a přijdu do obýváku za Jakubem. „Klára neví že tady jsem. Tancovala nechtěl jsme jí rušit má přece narozeniny“ řekne tiše. Pak se ke mně nakloní a odkryje kousek výstřihu. Mám tam krvavou skvrnu jak mě Marek kousnul a on mi po ní přejede a pak začne jemně foukat. „Bolí tě to moc“ zeptá s upřeným pohledem. „Ne ani ne“ šeptnu zmateně a dokonce se přisunu blíž. Jakub vezme moji hlavu a přitáhne k sobě. Pomalu mě políbí na horké rty a jemně je ochutná. Nebráním se což pochopí jako ano a nepřestane. Začnu mu pomáhat a polibky opětovat. „Miluji tě“ šeptne a pohladí po vlasech. V tu chvíli se odtáhnu je to přece přítel mojí sestry. „Promiň“ omluvím se a vyskočím na nohy. „Nedal by jsi si kafe“ nabídnu. Jen tiše přikývne a jde mi pomoci. Všechno mi padá z rukou a přijdu si jako nemehlo. „Máš výčitky svědomí“ prokoukne mě jasně. „Trochu jo. Jsi přítel Kláry a nejen že jsi teď semnou a ne s ní když má narozeniny, ale ještě se tu s tebou sbližuji“ zazoufám. Jakub si stoupne za mě a otočí čelem k sobě. „Víš moc dobře proč tu jsem každý den a proč jsem ti nadbíhal“ usměje se. „Jo to vím a mrzí mě to. Klára je super holka, občas si zanadáváme, ale je to moje sestra a má tě ráda“ snažím se ho od sebe dostat. Jakuba tím ale jen zase rozesměji. „Ta má ráda akorát sama sebe a je hloupá hele. Kdyby nebyla tak pochopí proč se pořád ptám na tebe. Neříkala ti třeba něco?“ „ O ničem konkrétním nevím. Promiň Jakube, ale patříš jí“ odstoupím od něho. Nenechá mě však tak dlouho a namáčkne se na tak že mě přimáčkne ke kuchyňské lince. „Miluji tě a ty to víš. Ihned jak jsem tě viděl jsem se do tebe zbláznil. Ty jsi mě odmítala a proto jsem to vyřešil tímto způsobem. Takže teď stačí říct, že mi dáš šanci a já odejdu od ní k tobě“ zašeptá mi do ucha. Nevím jestli mi hrabe a nebo jsem ještě rozrušená z Marka, protože se sama otočím a políbím ho. Jasná odpověď myslím si.
Ráno mě probere něčí hlas a proto vyskočím zmateně na postel. „Co blbneš, ptala jsem se cos e tu včera dělo“ zeptá se Klára jakmile se proberu. „Jo byl tady Marek a prostě chtěl nám ublížit. Tobě Jakub nic neříkal“ zeptám se tiše. Klára se posadí sklesle na postel. „Ten zmizel z diskotéky bůhví kam a neozval se.“ Polije mě horko, jakmile uvidím pod peřinou jeho slipy, už vím co se stalo. Klára ale podezření nemá a proto jí vyprávím včerejší noc. O nás dvou se nezmíním.
Dám si s ním schůzku ihned odpoledne a on přesně ve dvě nadšeně přijde do parku. „Ahoj princezno, tak jsem tady v celé své kráse“ chce mě políbit, ale já ucuknu. Proto se naštve a začne nadávat. „Chceš si semnou hrát nebo co. Po včerejší noci bych ti to neradil. Nejen že jsem nemohl usnout jak jsem na tebe vzpomínal. Pyžamo je v pryč a ty mě odmítneš jakmile dorazím.“ Snažím se ho uklidnit a proto ho donutím si sednout vedle mě. „Víš Jakube já ti moc děkuji že jsi mě včera zachránil, ale nemůžu si odpustit to co se stalo potom. Neměla jsem se nechat unést. Jsi Klářin kluk a mě nepatříš, chtěla jsem ti to říct. Ráno byla děsně smutná, když mi vyprávěla jak jsi se jí ztratil. Nechci si zahrávat ani s tvými city ani s jejími“ šeptnu tiše a po tváři mi sklouzne slza. Jakub mi ji slíbne a přitáhne k sobě. „Já zbožňuji tebe a tak to bude i napořád. Dneska jí chci zavolat a rozejít se. Musím na tebe myslet i při sexu s ní a tak co má jako dělat. Nesmíš se na mě vykašlat. Skončím to férově a budeme spolu ano“ slibuje mi a prosí mě naléhavě. „Možná, nevím jak to teď bude“ připustím. Strávím celé odpoledne s ním a to jsem si ani neplánovala. Je to asi opravdu lepší kluk než jsem si myslela.
Celá nervózní čekám, až přijdou ty dva z kavárny kam jí Jakub pozval aby jí oznámil tu smutnou zprávu. Konečně cvaknou dveře a ozve se Klára. „Jste tady někdo“ zakřičí celkem normálně. Proto se divím, buď se nesešli a nebo jí nic neřekl a mě lhal a dělal ze mě blbce. „Jo jsem tady“ vykouknu a čekám na reakci Kláry. Ona si začne prozpěvovat a nažene mě do obývacího pokoje. „Udělej kafe a zasedni ke stolu. Za chvilku přijde Jakub a budeme oslavovat“ oznámí mi a prozpěvuje si dál. Nechápu co se děje, ale připravím tři kávy a společně sní zasednu ke stolu. „Víš Kláro ty jsi s Jakubem nemluvila nebo co?“ snažím se z ní dostat rozumy. „Jo mluvila měla jsem pro něj překvapení víš“ zasměje se a začne hrabat v kabelce. „Tady“ podá mi kousek papírku a já poznávám těhotenský test. „Jsem těhotná a tak šťastná. Ani nevím co se stalo ale je to tak“ těší se. S otevřenou pusou prohlížím ty dva modré proužky a je mi jasné, že teď je náš osud už zpečetěný. Jakmile se rozdrnčí zvonek u dveří vyskočí a běží mu radostně naproti. V rádiu zrovna hraje písnička od Marka Ztraceného Něco končí a mluví mi přímo z duše. Jakub vejde jako první a v ruce nese tu velkou bílou krabici s cukrovinami. „Ahoj taťko“ pozdravím ho prvně a uvnitř mě někdo tak děsně křičí až mi to trhá srdce. Jen se ušklíbne a počká až zaleze Klára do kuchyně. „Nevěděl jsem nic, promiň“ omluví se tiše. „V pořádku takhle to má prostě být. Tohle je ten osud co nám spletl cesty ale víc hlavy. Nechci abys na mě vzpomínal ve zlém“ pošeptám a do očí se mi derou slzy. Mám ho ráda víc než jsem si dokázala připustit. Klára si toho všimne. „Nebul, prosím tě ty na to máš ještě čas dočkáš se“ zavtipkuje. Jen se usměji nechci vzbudit podezření a odmítnu dortíky, které mi nabízí. „Oslavujte sami mám už domluvené na dnešek něco s Martinem. Musíme vystěhovat jeden ten pokoj abych se tam vešla“ rozloučím se. „Ok, mi to tedy oslavíme sami viď pusinko“ řekne Klára a prohrábne se Jakubovi ve vlasech. Ten místo aby jí něco řekl, pozoruje mě než zmizím v chodbě. Tam teprve dám průchod emocím a rozbrečím se.
Společně s Martinem zvládneme přestěhovat všechny moje věci k němu a to v docela dobrém čase. Nechci doma už být ani minutu, protože tam nebude místo. Nahradí mě miminko, které čeká Klára a Jakub. Mohl být můj ale není a vlastně i svojí vinnou. „Na co myslíš“ zeptá se Martin když odnáším poslední věci z bytu. Pohlédnu do oken,kde stojí Jakub s rukou položenou na skle. Loučí se semnou vím to. „Přemýšlím nad tím novým životem co mě čeká. A víš co zkusíme to spolu jako holka a kluk. Asi je na čase se postavit zodpovědnosti čelem“ usměji se. Martin přijde blíž a obejme okolo ramen. Nedá mi to a přes jeho rameno pozoruji reakci Jakuba. Jeho ruka pomalu klesne a jeho oči i na tu dálku září jako moje jsou plné slz. „Ahoj taťko“ šeptnu naposledy a nastoupím do auta.