Borec Alexandr ( úskalí egocentrismu)

Dorazím domu trochu více napitý, protože jsem se stavil ještě ve svý oblíbený hospodě v baráku. Musel jsem se opít, když jsem viděl toho týpka s Veruší.
Nepomohlo to zpít se do němoty. Depka se prohloubila a ráno je mi zle jak psovi. Celej den prozvracím. Nepříjemné, večer se mi udělá lépe. Takže jsem schopný jít na schůzku s Veronikou. Ráno mi psala, že se mnou chce něco probrat. Radost z toho nemám, protože bude beztak mluvit jen o tom týpkovi.
Sejdeme se v naší oblíbené restauraci, kde jsem se v noci opil jako to prase.
„ Ahoj Alexi!“ pozdraví mě, celá září, kdežto já jsem zelenej jak sedma.
„ Ahoj Veru, vidím, že se máš asi dobře, co?“ ptám se trochu jedovatě a dám ji pusu na tvář.
„ To víš, že se mám dobře. Jsem ráda, že je to vidět.“ Usměje se.
„ Wow, Verus, cos to se sebou udělala?“ ptá se Ondra, který nás obsluhuje.
„ Trochu změna, asi jsem to potřebovala.“ Odpoví mu, pak se otočí na mě.
„ Tak co, co říkáš na Kristiána?“ zajímá jí nadšeně.
„ Co bych na něj měl říkat, prostě normální borec.“ Pokrčím rameny. Určitě ti ho nebudu vychvalovat, když tě chci já – pomyslím si.
„ Normální? To si děláš srandu? Je krásnej, ty jeho hnědý vlasy a tmavý oči, že se v nich skoro vidím. A ještě zpívá v kapele. Je bezkonkurenční. Viděl jsi ty obludy co jsem měla předtím. Myslela jsem, že jsem hnusná, tak jsem si hledala hnusné kluky. A to stačil jen kadeřník a nové hadry a hned si mě vyhlídne tak pěknej týpek.“ Chrlí ze sebe a je tak roztomilá. Jen bych si přál aby tak básnila o mě, jako kdysi. Hold asi jsem zaváhal.
„ Vždycky jsi byla hezká.“ Lžu jak když tiskne. Předtím se mi nelíbila, ale rozuměl jsem si s ní.
„ Ty, neval mi tu klíny do hlavy, vím co sis o mě myslel. To jak si mě představoval partě. Tohle je Veronika – jen kámoška. Ale znělo to jako tohle je Veronika – ošklivá kámoška. Nemysli si, že my holky to nepoznáme.“ Směje se. To se mi na ní vždycky líbilo. Věděla, že není hezká a vždycky si ze sebe dělala srandu. A když ji nějakej týpek urazil, tak ještě s úsměvem poděkovala a myslela si svoje.
Jenže teď je to pořád ta stará Veronika, ale hezká. Uvádí mě do rozpaku a neustále ji musím svlíkat pohledem. Bojím se že to pozná. Ale ona taktně mlčí a ty pohledy přehlíží.
„ Tak to přece nebylo. No, je fakt, že mě znáš dobře, a jsem občas trochu povrchní, ale nikdy jsem tě nebral jako ošklivou kamarádku.“ Zas lžu, kruci.
„ Jaj, že tě huba nebolí od toho lhaní. Když sem ti řekla, že jsem se do tebe zamilovala, tak si se úplně lekl, nehledě na to cos mi řekl. Já to respektovala. A vlastně co to řešíme. Chci ti říct, co se včera stalo.“ Vzpomíná na ten den, kdy jsem se vážně lekl, že se do mě zabouchla.
Dobrá přiznávám, jsem povrchní, cítil jsem k ní něco víc, ale když jsem si představil, jak by reagovalo okolí, tak jsem raději řekl, že je jen kámoška. Chtěl jsem si prostě udržet status playboye.
Taktně mlčím, pobídnu ji aby teda povídala.
„ Večer byl boží, choval se ke mně jako k princezně. Vůbec sem nezachápala, ale byl to super pocit. Protančili jsme celej večer a …“ nedomluví, přeruším ji.
„ Spali jste spolu?“
„ Alexi, jistě že ne. I když bych se nebránila, ale je trochu ze starý školy. Prej až se lépe poznáme. Je strašně milej. A úžasně líbá.“ Vysvětluje, ale tohle jsem taky slyšet nechtěl. Co je mi do toho jak líbá.

Brebentí o něm celou dobu co jsme na pivku.
„ Já ví, že se teď chovám trochu jako puberťačka, ale je mi tak krásně jak už dlouho ne.“ Omlouvá se. Nemám na to co říct, vlastně vyslovila to co jsem si myslel.
V jednu chvíli ji zazvoní telefon.
„ Ach ano, jistě. Hmm, vemu Alexe. Dobrá. Tak zatím pa pusu.“ Ukončí hovor a podívá se na mě.
„ Zvedáme kotvy lásko, jdem do podniku, kde Kristián s kapelou hrál a teď je tam karaoke večer. Honza s Jitkou už jsou tam. Včera jsme se domlouvali, že na jeho koncert zajdeme. Hrají od desíti. Pojď, to co jsem ti chtěla říct, jsem ti řekla, teď se jdem bavit.“ Tahá mě za rukáv. Nemůžu říct ne, páč Honza by hned věděl, která bije. Už včera to poznal.
Zaplatíme tedy útratu a jdeme do toho klubu. Sotva vkročíme do sklepní místnosti, tak spatříme celou kapelu. Kristián si všimne Veroniky okamžitě. Přiběhne k ní, obejme jí a vlepí pusu. Závistí zelenám.
„ Krisi, zlato za jak dlouho začínáte?“ ptá se Veronika Kristána. Zdrobní jeho jméno a mě se chce zvracet. Bože nikdy jsem takhle kvůli žádné holce nevyváděl a to jsem byl zamilovanej xkrát.
„ Neboj lásko, dáme si ještě drink.“ Odpoví jí a dá ji pusu do vlasů. Musím se vzdálit, na toho koukat nemůžu. Sednu si ke stolu k Honzovi a Jitce. Představí mi ještě dvě další holky. Ačkoli jsou to fakt kočky, tak mi cukají oči k Veronice na baru. Kristián mi pije krev. Neustále ji něco šeptá do ucha, nebo jí odhrnuje vlasy z obličeje a směje se. Musím uznat, že ten kluk je velká konkurence. Kdybych s ním chtěl o ni soupeřit, asi nevyhraju. Koukám na Veroniku, jak si hraje s brčkem. Tu její flirtovací fintu znám. Stydlivě se podívá dolů a jazykem se snaží chytnout brčko do úst. Už jen když to pozoruju, zase se začne ozývat malý Alex. Modlím se, aby už začali hrát. Chci její pozornost aspoň na chvíli.

Mé přání se vyplní, kapela zmizí v zákulisí a Veruše si přisedne ke mně. Září jako sluníčko. Natěšeně čeká až začnou hrát. Snažím se navázat během koncertu konverzaci, ale je zažraná. Nevnímá naprosto nic. Visí očíma na svém „ princi“. Jsem nakrknutej a chci jít domů. Jenže nemůžu, protože by to vypadalo divně. Navíc Honza chce udělat prdel a chce zpívat duo se mnou. Zprzníme nějakou starou hitovku.
Po koncertě si k našemu stolu přisedne kapela. Kristián objímá Veroniku kolem ramen a baví se dobře se všema, jen já nějak zarytě mlčím.
„ Ježíš Alexandře, co s tebou zas dneska je? Tváříš se jak kakabus.“ Drcne do mě Jitka. Neodpovím. Raději zajdu na záchod. Začíná karaoke a první jít nemusím. Sotva odejdu zaslechnu jak přemlouvají právě chudáka Veroniku. Co vím, tak neumí vydat čistý tón. I když já ji vlastně neslyšel zpívat za ty měsíce co se známe.
Když se vracím ze záchodu slyším docela hodně dobře znící hlas. V zápětí vidím Verču, jak stojí na pódiu a zpívá My Imortal od Evanescence.
„ To snad není možné!“ vyhrknu a otevřu pusu dokořán.
„ Je úžasná, že?“ ptá se mě Kristián. Vidím ty jeho zamilovaný oči a je mi teskno, kdy já se takhle naposled díval na holku? A na tu co asi miluju se tak dívat nemůžu, páč jsem prostě posral co se dalo.
Jakmile Verča dozpívá, Kris k ní letí. Pomůže jí seskočit z pódia a rovnou s ní zatočí. Pak si dají takovou hezkou pusu, že musím zas odvrátit zrak. Dám si panáka. Honza už mě tahá k mikrofonu. Vůbec se mi nechce, ale pro tu srandu proč ne.
Celej sál se válí smíchy. Předvedeme docela dobrou šou. Nějak mi stoupá sebevědomí. Po odzpívání cajdáku za mnou chodí holky a zvou mě na panáky, prej jsem vážně vtipnej. Konečně se přestanu na chvíli zabývat Veronikou. Za večer se mi nabídne takovej pět holek. Mám v sobě celkem dost panáků, takže si jednu vyberu a jedu s ní domů. Možná taky trochu doufám, že se do ní zabouchnu a přestanu myslet na Veroniku.

Ráno se vzbudím s šílenou kocovinou a obrovským oknem. Vůbec si nepamatuju kde jsem, jak jsem se tady dostal a kdo to sakra vedle mě je. Fuj, včera byla teda hezčí, rozpomenu se a rychle hledám svršky, abych mohl co nejdříve vypadnout. Doufám jen, že jsem jí včera nedal číslo. Nerad bych měl na krku takovou zrůdku.
Tiše se vypařím. Hlava mě bolí jako střep. V MHDčku se cítím mizerně. Doma si dám horkou sprchu a lehnu do postele. Ještě, že mám plno DVDček. Pustím jedno a v zápětí usínám.
Zdá se mi příšerný sen. Je to znět několika obličejů, co mi neustále opakují, že jsem neskutečně velký děvkař. Probudím se celý zpocený.
„ Asi bych měl něco se sebou udělat.“ Zamyslím se…