Čekání

Tančím. Sama. Nikoho nepotřebuji. Tanec mě uvolňuje, uklidňuje, a i když nemám v úmyslu někoho svádět, připadám si tak nějak víc žensky. Zavřené oči a splývající vlasy po pás, které se obtáčí okolo mého těla. Občas je propletu prsty. Ruce stoupají vzhůru, aby mohly pomalu klesat po křivkách mé postavy. Sukni si přichytím, povytáhnu. Zase pustím. Hlavu zakláním. Vnímám každý tón. Hudba prostupuje mým tělem a udává rytmus mým bokům, které se vlní. Pomalu klesají a stoupají. Navlhčím si suché rty jazykem.
Končí skladba a nová, trochu rychlejší, začíná. Odcházím z parketu odpočinout si. U stolu sedí pár lidí z party, zbytek ještě tančí. Tomáš naznačí posunky, jestli jdu tančit. Tak odpočinek nebude.
Vstupujeme na parket na Dancing qeen, u kterého se vyřadíme. Žádné ladné pohyby, spíš tělocvik. Pak nám DJ, asi na zklidnění, pustí pomalou skladbu a tak s Tomem ploužíme.
Nijak se nedotýkáme až na nohy. Já mám koleno mezi jeho koleny a on mezi mými. Jsou pokrčená, a i když se tělem nedotýkáme, máme k tomu velice blízko. Ruce máme podél těla. Jednu mi chytí a vystoupá s ní až na své rameno. Má druhá ruka se přidává a ujímá se druhého ramene. Jeho ruce ucítím na pase. Klesáme v kolenou níž, co nejvíc to jde a zase pomalu nahoru. Aniž bychom domysleli, jak intimní je tato poloha.
Pokládám hlavu na jeho rameno a ruce se mi přesunou za jeho krk, kde se spojí. Cítím, jak jeho ruka sjíždí, skoro nepostřehnutelně, od boků níž. Jako by si myslel, že si toho nevšimnu. Je mi to jedno.
Už dlouho mezi námi něco je, ale nikdo neudělal první krok. Přátelství pro nás bylo důležitější. A já se cítím tak bezpečně. Obě jeho ruce se přesunuly na můj zadeček a muchlají mi sukni stisky. Zvedám hlavu a koukám mu do očí. Leknul se. Ale já se usměju, což ho uklidní. Nespokojím se, ale tentokrát s pohledem jako každý večer podobný tomuto, kdy jsme si byli tak blízko, ale dělali jsme, že to nevidíme. Tentokrát neuhnu pohledem. Koukáme na sebe a jako bychom se tiše ptali, jestli smíme.
Náhle se prudce nahne, políbí mě, pevně uchopí, skoro nemohu dýchat. Přitiskne mě na sebe a naše jazyky se konečně setkávají. Líbáme se rychle, vášnivě. Polibek se nepodobá, prvnímu nesmělému polibku. Oba totiž víme moc dobře, co chceme. Je to nekonečné, ale přece, rozpojíme se, zhluboka dýcháme. Oči mu potemněly. Přes to se nakloním k jeho uchu a pokusím se udělat krok zpět, než se naprosto zřítíme, někam kde to neznáme. „Chceš na to zapomenout?“ Koukne se mi do očí a ucho mi vane jeho dech, když šeptá: „Chci…….Tebe!“ Po tom mi olízne špičkou jazyka obrys ucha a skončí u lalůčku, který vsaje.
Odcházíme, bereme si věci. Nikdo si nevšiml a kdo ano, myslel si své. Vyjdeme na chladný vzduch. Žádná hudba, jen ticho a chlad. Chytne mě za ruku a pomalu vykročíme. Hlahol za námi nás donutí se otočit. Část kamarádů si přece jen všimla našeho odchodu a v dosti poveselené náladě oznamují, že došly peníze a tak jdou s námi. Spaní máme všichni dohodlé u Michala, který bydlí nedaleko. Tomáš od něj vyzískal klíče před odchodem.
Došli jsme do bytu. Polehali jsme si a ještě si všichni povídali. Za hodinu dorazil i zbytek nocležníků i majitel bytu. Zkontroloval, zda nikomu nic nechybí a šlo se spát.
I když bych neměla, přitiskla jsem se k Tomášovi a užívala si pocit bezpečí a lásky, který jsem pociťovala. Hladil mě rukou ve vlasech a než jsme usnuly, pošeptal mi:“Dlouho jsme čekali, teď je čas konečně žít, lásko.“