Divoká kočka 21

*Krucifix to sem to zase pěkně posral. Kdyby mě ta kráva tak nevytočila, tak jsem se Marie ani nedotknul a všechno mohlo bejt ok. Jenomže ne. Ona se musí pořád tak naparovat. Nic tý couře není svatý. Ale co, však na ni co nevidět taky dojde. Můj úkol tady už je stejně u konce. Co sem splnit měl jsem splnil. Tak co. Ale ještě se jí pořádně pomstim než odejdu. A už se na to náramně těším.* Ďábelsky se zachechtal, oči se mu zúžily do úzkých proužků a ústa zkřivila do nebezpečného úšklebku.
Věděl naprosto přesně, co chce udělat. Teď to už jenom pořádně promyslet a zajistit si neprůstřelné aliby. To bude ještě fuška.
Došel do kuchyně a začal sklízet všechno nádobí, co tam zůstalo. Bylo už docela pozdě, ale on si byl samozřejmě vědom toho, že obchoďáky mívají otevřeno klidně do devíti nebo do desíti. Dneska totiž ještě musí něco důležitého koupit.
Uklizeno měl docela rychle. Už se těšil, jak sundá uniformu a půjde do města. Zamířil si to ke svému pokoji.
Mariin pokoj od toho jeho byl jen ob jeden, jenomže kolem něj musel projít. Dveře měla zavřené, ale zaslechl tři různé ženské hlasy. Nerozuměl ani slovu, ale ani neměl tu touhu se tam nějak zdržovat.
Zrovna zapadnul do svého pokoje, když uslyšel Jolanina slova, že si mají promluvit, protože to obě potřebují. Znechuceně hodil oči v sloup. Odmítal se tím zabývat.
V rychlosti ze sebe sundal uniformu a už už sahal po kalhotách, když ho vyrušilo ostré zabušení. Zarazil se uprostřed pohybu. A to si zrovna chtěl natáhnout pravou nohavici.
„Dále.“ Řekl poněkud nevrle a Jolana vstoupila do místnosti.
Natáhl si kalhoty a když zapínal knoflík poklopce, tak konečně zaregistroval návštěvnici. Byl tím poněkud vyveden z míry, ale co, dalo se to čekat. Pásek dotáhl s naučenou rutinou.
„Ano?“ zeptal se a zpříma se na ni zahleděl. S uspokojením zaznamenal, že se dívala na jeho obnažený hrudník poněkud déle, než by asi měla. *Mám ji v kapse.* Pomyslel si, ačkoli to byl jenom okamžik, než se Jolana trochu vzpamatovala.
Na Marka byl vskutku příjemný pohled. V tmavých džínách s páskem, které kopírovaly jeho prakticky dokonalé hýždě a oblečen jen do půl těla vypadal jako polobůh. A vpodstatě se to nedalo nazvat ani rouháním.
Zalapala po dechu a musela si urychleně vzpomenout na to, proč sem vlastně přišla. A že to ztělesnění mužské krásy, stojící před ní, je nebetyčný hajzl, který dokonce ohrožoval její dceru.
„Přišla jsem ti sdělit, že se míním zasadit o to, abys z tohodle baráku vyletěl tak rychle, jak to jenom bude možný. A věř mi, že to, čeho jsi se dopustil na Marii bude po zásluze potrestáno.“
*No tak jestli si myslí, že tím probudí mé svědomí, tak ji asi nemile překvapim.*
„Nic jsem jí neudělal. Netušim, co ti řekla, ale já se jí vůbec ani nedotk. Jo, měl jsem na ni chuť, to asi nelze popřít. Ale násilím jsem si ji nevzal. V mém pokoji nestrávila víc než dvě minuty.“
„Mně je to jedno. Mojí dceři nikdo ubližovat nebude. Být tebou, odešla bych sama, protože ti tu z toho tady udělám peklo.“
Oči se mu zablýskly zlobou. *K tomu už nebudeš mít možnost.*
Přiblížil se k ní takovou rychlostí, že nestihla vůbec zareagovat. Jenom se nadechla, že bude křižet. Jenomže jí zvrátil hlavu dozadu, popadl ji pod krkem a na místě o několik centimetrů zvedl. Zamáchala rukama ve vzduchu, jakoby se chtěla bránit, ale naprosto neměla šanci.
Pak ji z ničeho nic pustil. Dopadla tvrdě na paty a začala okamžitě couvat ke dveřím.
Zahradil jí cestu a naklonil se k jejímu uchu. S pobavením postřehl její třes. *To bys musela být jinačí kalibr, abys proti mně obstála.*
„Já být tebou nedráždil bych kobru bosou nohou. Protože to je přesně to, co děláš. Když ti říkám, že jsem se jí ani nedotk, tak je to pravda. Neskřivil jsem jí ani vlas na hlavě. Ale tobě ho zkřivím milerád, pokud se mi budeš plíst pod nohy. Rozumíme si dostatečně?“ zašeptal jí přímo do ucha s absolutním důrazem na každé slovo. Zvlášť té poslední věty.
Jolana nebyla v tu chvíli schopná ani slova. Jenom urychleně několikrát přikývla a hleděla se zdekovat z jeho pokoje. Vyděsil ji k smrti.