Život plný zmatků a zvratů

Zaťala jsem zuby a vystrašeně koukala do těch jeho tmavých očí. Přibližovat se pomalu, vychutnával si tu chvilku, kdy jsem se klepala strachem. Věděl, že semnou může manipulovat a proto přicházel častěji. „Těšila jsi se“ zeptal se když usedl vedle mě a položil mi ruku na stehno. Mlčela jsem jen otočila hlavu, což ho pobavilo věděl, že jsem slabá a nedokážu mu nic říci. „Mám tě moc rád, tak proč si to neužíváš tak jako já. Jsi krásná jako tahle noc a přesto jsi tak ošklivá na mě. Proč mě trápíš sakra“ začal se rozčilovat a dokonce mě chytil pod krkem. Ucukla jsem což pochopil jako moje odmítnutí a rozhodl se jednat na vlastně pěst jako už tolikrát. Jen jsem ucítila jeho ruce na svých ramenou, které mi pomalu stahovali ramínka od podprsenky zuřila jsem. Proč jsem tak slabá a nedokážu ho nakopnout do rozkroku a utéct. Nechci zažívat další hrůzu. Neklonil se ke mně o oddálil mi rukou nohy od sebe, přitom mě líbal na krku a postupně jel až k pupíku a ještě dál. Užíval si to plnými doušky moje tělo. „Jsi opravdu krásná, až je škoda tomuhle tělu ubližovat“ usmál se a polaskal mě prstem. Byl opatrný a nechtěl mi ublížit nijak fyzicky, jenže tím více mi ubližoval mi psychicky. Najednou si přestal hrát a začal se svlékat. Pak do mě jemně vstoupil a počkal až se zapojím. Když jsme jako vždy ležela bez hnutí, začal se ve mně pohybovat sám. Netrvalo dlouho a bylo po všem. Všiml si mých slz a začal mi je slíbávat. „Jednou si to užijeme oba, to ti slibuji. Teď musíme jen přijít na to jak tě naučit se mě nebát. Mám tě opravdu hrozně rád“ řekl a odešel z temné komory. Slyšela jsem jen jak cvaknul zámek a já zůstala sama, díky bohu to dnes netrvalo tak dlouho. Pak jsem se zamyslela, proč říká takové věci jako, že mě má rád, kdyby to bylo alespoň trochu pravda nechal by mě jít. ?

Neměla jsem v životě žádný velký problém. Byla jsem v podstatě taková Barbie, která měla na co si ukázala. Naši byly naprosto dokonalý a nechtěli aby jejich holčičce něco chybělo. Dostávala jsem dárky jen tak a dost toho využívala. Jenže to by přece udělal každý, kdyby měl zazobané rodiče jako já. Moje jediná denní povinnost byla chodit do školy, což mi zase tak nevadilo. Učení mi šlo docela dobře a měla jsem si spousty přátel, báječného kluka takže mi nechybělo opravdu naprosto nic. Jenže tohle všechno se mělo v jednom týdnu naprosto změnit vzhůru nohama a tady je můj příběh.
Jako každý pátek jsme se rozhodly s Monikou a Klárou vyrazit do klubu, abychom si zapařily a podráždily pár chlapeckých srdíček. Bavilo mě si s těmi mladšími hrát a nadbíhat jim. Ovšem když na to přišel Denis nebyl moc šťastný, jenže usmiřování taky nebylo k zahození. Měl totiž velkou postel na které se toho dalo spoustu dělat a mi to dělali rádi. Vždycky jsme se s holkami sázeli kolik kluků dostaneme a která byla nejblíže tomu co si tipnula dostala od těch ostatních nějaký dáreček. Největší problém byl u nás holek výběr oblečení. Já a Monika jsme byly dlouhovlasé brunetky a často si nás i dokonce pletly, ale jen vlasy jinak jsme byly každá povahově a i tak nějak celkově jiné. Klára byla vysoká blondýna s útlým pasem a její největší výhra bylo její poprsí, kterým se nade mnou často pyšnila. Jo bohužel tohle bylo to co jsem bohužel neměla a i když jsem chtěla jít často na plastickou operaci, Denis mi to vždy rozmluvil a dal mi najevo jak mě má rád takovou jaká jsem. Válel to semnou dobře a měl mě omotanou okolo prstu.
My tři jsme se vždy oblékali u nás, protože si Monika stále něco půjčovala. Její rodiče nebyly takový boháči, ale nehrálo to však v našem kamarádství žádnou roli. To spíše s Klárou to občas skřípalo, neboť se svými penězi a dost chlubila a mě to uráželo za Moniku. Nakonec jsme vybrali každá nějaký super model a mohly jsme vyrazit do víru noci. Cestou do chodby jsme se zastavila s holkami v obývacím pokoji, protože mamka nás vždy kontrolovala jestli jsem slušně oblečené a hlavně se cítila stále mladá a proto od nás odčerpávala nápady jak často říkala. Mohla si dovolit na svůj věk měla dokonalou postavu a myslím, že jsem jí zdědila po ní. Jinak nic, protože ani jeden s rodičů mi není podobný, možná trochu povahou po tátovi, jsme prý často cholerická ale jinak naprosto nic. „Sluší vám to holky moje, hlavně opatrně. V kolik pro vás máme poslat taxi“ strachovala se mamka. Proto jsem popostrčila Kláru, aby za mě vyřídila to spaní jakoby u nich. „Víte, já jsem doma sama a protože mi rodiče svěřily dům musím tam být. Proto jsme se rozhodly s holkami, že přespíme tam. Máme to necelých deset minut od diskotéky“ začne se nakrucovat. „No mě se to moc nezdá“ zapochybuje mamka a podívá se zpytavě na tátu. Ten se jen usměje a vytáhne ještě dvě stovky na víc. „Užij si to a zítra přijď na oběd“ upozorní mě. Políbím ho na tvář, vím že ho tím dostanu a uteču než si to rozmyslí nebo mi to dokonce máma zakáže. Jakmile vlezeme před dům, vykřikneme všechny tři radostí, protože takovou propustku jsem nečekali ani jedna. Takže nejen že mám radost já, ale opět potěším i Denise.
Je opět narváno k prasknutí jak tak koukám, když zaplatím vstup. Proto se snažím očima vyhledat kluky, kteří nám měli držet stůl. Opět se ale opozdily jak nám oznámí Klára a proto si musíme něco na sezení sehnat sami. Zabrousíme proto do známých vod a obhlídneme, kteří kluci jsou u stolu sami. Nakonec si musíme střihnout, protože si každá vybereme jiný stůl a nechceme se rozdělit. Vyhraje Monika jako vždy a proto nás zavede na balkon ke dvěma klukům, kteří nás pozorovali celou tu dobu. „Můžeme si přisednout“ začne koketovat Klára a stáhne si výstřih ještě víc. Jeden z nich polkne naprázdno tak nahlas až se musím nenápadně zasmát. „Jasně“ odpoví v klidu ten druhý a usměje se. Dokonce podrží místo vedle sebe pro mě. „Dáte si něco k pití“ nabídne se velkoryse. Nechce se mi dnes žádný a alkohol a proto se k němu připojím a dojdu si pro jedno hruškové cappy. „Chodíte sem často“ zeptá se u baru jakmile si objednáme. „No tak jednou za čas, protože častěji chodíme na domácí párty. Je tam více soukromí“ zasměji se a olíznu si rty. „Aha“ pokývne a tác vezme tác s pitím. Jakmile se vrátíme zjistím, že už přibily u našeho stolu i kluci. Denise se ihned zarazí, když vidí jak se s tím novým klukem báječně bavím. „Ahoj lásko“ usměje se a přede všemi mě ohne aby mě mohl vášnivě políbit. „Klidni se“ šeptnu a upravím si tričko, které se mi omylem vyhrnulo. Jen se uculí a nabídne mi abych se posadila na jeho klín, neboť zbytek křesel zabrali kluci.
Celý večer mě pozoruje co dělám a jak se chovám k tomu novému, až mě to štve a proto ho schválně vyzvu tancovat. Samozřejmě to přijme a proto společně sejdeme dolů na taneční parket a kroutíme se do rytmu hudby. „Asi by to chtělo se přestavit nemyslíš“ usměje se a podá mi ruku. „Tak povídej jak se jmenuješ“ přijmu jí a držíme se za ní jen tak. „Jsem Zbyněk“ přestaví se konečně. „Já Tamara“ stisku mu tedy ruku silněji první, aby pochopil a on mě za to políbí kamsi na tvář. Jakmile se oddálí a začne zase tancovat podívám se nahoru k našemu stolu co tomu říká Denis. Ten na mě jen vyplázne naštvaně jazyk a proto vidím, že pochopil, že si s tím klukem jen hraji. Protancujeme spolu celou serii písniček a postupně se k nám přidá i Monika s Klárou, takže chvilkami tancujeme vášnivěji než go-go tanečnice nad námi. A je vidět jak ho to vzrušuje. „Je super“ šeptne Monika když zajedeme na panáka. „No není to nejhorší, ale Denis je lepší, jestli to myslíš takhle“ uklidním ji. Jen se jí zazáří oči. „Takže po něm můžu vyjet jo?“ zeptá se pro jistotu. Jen jí poplácám po rameni a popřeji hodně úspěchů a na parket se sním už nevracím, aby měla víc prostoru. Radši se vypravím za Denisem, který se zrovna baví s nějakou dívkou u tyče. „Kdo to je“ zeptám se Marka jakmile se nabaží výstřihu u Kláry. „Jeho stará známá, neboj se jen ti to vrací“ zasměje se a podá mi panáka abych se sním napila. Odmítnu to a posadím se na svoje místo, odkud můžu pozorovat jak to Monice vychází. Podle letmých doteků a svůdných pohledů to nebude až tak marné. Najednou na sobě ucítím něčí ruku, takže se otočím a koukám do tváře úplně cizímu klukovi. „Jdeš tancovat kočko“ zeptá se a je z něj cítit dost silně alkohol. „Ne díky zrovna jsem přišla“ odmítnu a odvrátím zrak zpět na parket. On si však nechce dát pokoj a dokonce mě surově vytáhne z křesla. To už zareaguje Marek. „Klídek jo. Tohle si zkoušej na jiné a ne takové jako je ona“ upozorní ho a odstrčí ho ode mě. V tu chvíli se kluk rozmáchne a chce mu ji jednu praštit. Jeho ruku však zachytí tentokrát Denis a zkroutí mu ji za záda. „Nemusím ti snad nic vysvětlovat, že ne?“ řekne naštvaně a odvede ho pryč. Marek za ním ihned vyrazí, je to jeho nejlepší kamarád a nikdy by ho ve štychu nenechal. Klára si všimne jak se klepu a proto mě přijde uklidnit. V tu chvíli se z parketu vrátí i Monika a začne se vyptávat co se mi stalo. Proto jí všechno povyprávím a v tom vyskočí Zbyněk na nohy a vyběhne za nimi. „Co blbne“ zděsí se Monika. Během chvilky jsou ty dva zpět a dobře si povídají. Pak si ke mně Denis zase přisedne a majestátně mě obejme. „Neboj pomstili jsme tě“ šeptne po chvilce a políbí na šíji. Což chápu jako, že očekává odměnu.
V klubu se už dlouho nezdržíme, protože na Denise je čím dál víc horší pohled. Je utrápený a nepustí mě ani tancovat jak moc už chce, abychom odešli. Proto se ve dvanáct hodin se všemi rozloučíme. Klára s Markem zůstanou a Monika se Zbyňkem taky mizí. Proto jim nabídneme odvoz. Celou cestu se držíme s Denisem za ruku a házíme na sebe zamilované pohledy. Je to zvláštní ale i po třech letech k tomu klukovi pořád cítím takovou přitažlivost jako bychom se znali teprve krátce. „Tady zastav“ upozorní nás Monika před jejím domem a snaží se vylákat Zbyňka. Ten však odmítne a nechá se odvézt až k sobě domů, čímž nepotěší Denise, protože musí zůstat jen u ruky na mém stehně. Nejede však dlouho a vysadíme ho o necelé tři bloky dále. „Takže si to užijte panstvo a doufám, že jsme se neviděli naposledy“ usměje se a mrkne na mě. Vidím, že bydlí taky v rodinném domě s dost strašidelnými sochami u vstupních vrat. Ty sochy se mi okamžitě zaryjí do paměti, alespoň budu vědět až ho budu shánět, kde ho najdu.
Když dojedeme k Denisovi a uložíme auto do garáže, kde se na mě hlavově vrhne. „Miluji tě“ šeptá mi do ucha a přitom mi rozepíná koženou bundu, aby se dostal k mému tričku. „Já tebe“ oplácím mu stejně i doteky. Na poklopec mu ani sahat nemusím, cítím to naprosto přesně jak je vzrušený. Víc si hrát nevydržíme a proto mě odvede v tichosti do svého pokoje. Okamžitě rozsvítí červenou lampičku, tak jak to mám ráda a pustí příjemnou hudbu. Pak si ke mně stoupne a sundá mi bundu. To je asi jediné co udělá pomalu, neboť jeho vzrušení tak stoupá že se mě tričko přímo serve a začne si hrát s mými prsy. „Já tě tak miluji bledulko“ vzdychá vzrušeně. Rozepnu mu poklopec a jen tak, tak uhnu před jeho vztyčeným penisem. „Tedy je na doraz“ usměji se a stáhnu mu s většími problémy i těsné boxerky. Pak ho začnu uspokojovat pusou a užívat si jeho slastného sténání. Moc dlouho mě to však dělat nenechá, protože mě po chvilce položí do postele a zprudka do mě pronikne. Poté však zůstane v klidu, protože jsem tak nahlas zasténala, že se lekl, že mi ublížil. „V pořádku pokračuj“ zašeptám a obejmu ho nohami. Okamžitě se naše těla rozproudí do rytmu hudby a mi si to užíváme na maximum. Je jedno, že jeho rodiče dole spí a naše sténání musí zaručeně slyšet. Jsou prý však zvyklí od jeho bratra co vyprávěl, takže ani já se už nestydím dávat svoje emoce najevo. Po chvilce je po všem a proto si lehnu na jeho hruď a poslouchám jak mu splašeně buší srdce. „Já jsem tak šťastná to si ani nedokážeš přestavit. Nejdřív mě bráníš před tím klukem a potom tohle“ usměji se a políbím na nahé tělo. „Neblázni musím se trochu vzpamatovat“ stáhne mě opět k sobě a políbí na ústa. „Já bych nikomu nedovolil, aby ti ublížil. To ti slibuji jsem tady pro tebe a ty to moc dobře víš. A dneska jsem se vlastně ani nepral, vzal to za mě Zbyněk“ prozradí mi po chvilce. Nechápu to proč zrovna on, ale jsem vlastně ráda a rozhodnu se jít až budu mít čas Zbyňkovi osobně poděkovat. Teď jsem, ale tady a mám na to opět chuť a proto si vylezu na Denise, který se jen podiví ale nebrání se.

Vzbudila jsem se a snažila si opět vzpomenout ve svých snech na Denise. Vracel se mi pořád ten erotický sen a přála jsme si, aby to byla pravda a on si pro mě přišel. Konečně se dveře otevřeli, ale místo Denise přicházel s tácem plným jídla on. „Dobré ráno“ usmál se a položil tác na stůl. „Nesu ti snídani“ ukázal na plný tác a rychle zamknul. Opět bylo v místnosti šero. „Kdy budu moci jít ven“ zeptala jsem se tiše aniž bych se jídla dotkla. Vzal hrnek čaje a podal mi ho rukou. Pak se ke mně naklonil a políbil mě. „To záleží jen na tobě sama to dobře víš“ upřesnil moji otázku. Napila jsem se čaje a odložila hrnek. „Dej si něco k jídlu a pak přijdu“ poručil mi a zmizel. Neslyšela jsem cvaknutí zámku a proto jsem se odhodlala a sáhnula po chvilce na kliku. Povolila a ve mně se rozlilo naprosté štěstí a pocit svobody. Otevřela jsem dveře jen na okraj, protože děsně skřípali a nakoukla zda je čistý vzduch. Pamatovala jsem si kudy jsem před rokem přišla a proto jsem zamířila k východovým dveřím. Všimla jsem si že sedí v obývacím pokoji a s někým telefonuje, takže si mě nevšiml. Rychle jsem obula první boty co jsem viděla a vyběhla na ulici. Pospíchala jsem jako by mi za patami hořelo, takže jsem ani nezavřela. Musel na to přijít každou chvíli, že jsem zdrhnula. Přesto jsem zaběhla do telefonní budky a vytočila číslo 158. Chvilku to vyzvánělo a potom mě to upozornilo, že všechny linky jsou přetížené. Sakra to všichni museli volat, když jsem chtěla já. Zkusila jsem to po chvilce znovu a stále rozhlížela kde se objeví. Byl docela klid a proto jsem to zkoušela jako blázen. Nakonec to zvednul mladý policista, kterému jsem celý svůj příběh dovyprávěla. Když jsem byla u konce s dechem ucítila jsem ostrou ránu do hlavy a zavřela oči. Opět jsem propadala do říše snů.

Denis mi přinesl krásně voňavou snídani až do postele a pošimral mě na bříšku. „Vstávej“ usmál se a políbil na nos. Proto jsem se celá rozlámaná protáhla a pusu mu vrátila. Pak jsme společně rychle posnídali, protože bylo na čase vyrazit zpět domů. Už takhle bude moje hodinové zpoždění pro naše dost tvrdý oříšek. Denis pochopil můj spěch a proto mě vysadil i o ulicí dál. „Děkuji za hezký večer“ rozloučila jsem se v rychlosti a vyběhla z auta jako když mi hoří za patami.
Doma byl docela klid a proto jsem zamířila do kuchyně odkud se linula krásná vůně. „Ahoj“ špitla jsem a tvářila se hrozně smutně. Mamka se ke mně otočila a zamračila se. „Kolik je hodin co?“ zeptala se mě přestože měla hodiny na očích, neboť vařila knedlíky. „Je pozdě vím, ale docela jsme to s holkami přetáhly a zaspala jsem“ začnu se omlouvat. Mamka si nechá vše vysvětlit a potom zavolá tátu. Ten přijde a tváří se jako deset čertů což je hrozivé. „Proč jsi nám lhala o tom kde budeš spát“ zeptal se smutně. „Já nelhala“ začala jsem couvat, ale poznala jsem že jsou si naprosto jistí mým lhaním a proto jsem kápla božskou. „Spala jsem u svého přítele Denise“ prozradila jsem jim to tajemství. Stejně už bylo na čase aby ho poznali, několikrát se mě na to ptal. „S klukem“ podivil se táta a mamku skoro kleplo. Tiše jsem kývla a posadila se ke stolu. Bylo ticho, nikdo nic neříkal. Což mě štvalo nejvíce, kdyby nadávali a zakazovali, ale to oni neuměli. „Já se vám omlouvám, měla jsem to říct dříve a neměla jsem vám lhát, bylo to snobské chování“ uznám a chci odejít. Táta mě ale u dveří zastaví. „Musíme si promluvit, takže se převlékni k obědu je svíčková a přijď“ usmál se jemně a já radostí málem poskočila. Rychle jsem se proto vysprchovala a oblékla se, protože oběd byl u nás přesně ve dvanáct a mamka nesnášela čekání a dnes jsem provokovat nechtěla.
Byla jsem po obědě nafouknutá jako meruna, takže jsem s radostí přijala skleničku vína, aby mi jídlo lépe slehlo. „CO jste chtěli probírat“ vzpomněla jsem si na tu věc. Táta odložil skleničku a tiše si vzdychl. „Máme tě s maminkou hrozně rádi a vidíme že jsi už víc než dospělá a proto bychom ti chtěli něco prozradit“ chytl mě kvůli tomu i za ruku. V mamčiných očích jsem dokonce zahlédla slzy. Konečně se pustil do vysvětlování a já jen doufala, že to všechno bude jen prkotina. „Víš někdy jsi se nás ptala proč nám nejsi ani trochu podobná. Maminka je blondýna a já jsem takový všelijaký, ale ty jsi krásná a k tomu černovlasá. Nemáme ani společnou povahu, tedy sice jsme oba slabší cholerikové jenže je to jiné a já ti teď chci říct proč?“ Měla jsem z toho rozhovoru docela strach, protože jsem se bála toho co přijde. „Dopověz to“ pobídla jsem ho po chvilce. „Víš ty nejsi naše dcera“ řekl rychle. Zatajil se mi dech a nevěděla jsem co mám dělat. „Jak nejsem vaše dcera. To jako, že jsem adoptovaná“ chtěla jsem uvést tu informaci, která se nechtěla jen tak vstřebat na pravou míru. Máma jen tiše přikývla a chtěla mě také chytnout za ruku. Vytrhla jsem se jak jí tak tátovi. „Dejte mi pokoj“ začala jsem běsnit. Chápali mě a nic mi nevyčítali, ani to že jsem odešla z kuchyně jen tak. Zavřela jsem se v pokoji a přemýšlela co budu dělat. Já jsem měla všechno, milující rodiče a peníze a teď nebudu mít nic sakra. Chovala jsem se sobecky, ale musela jsem to ze sebe dostat. Dokonce jsem se rozhodla zavolat k nám Denise, potřebovala jsem jeho podporu. Bohužel neměl dnes čas a proto jsem byla ještě více na dně a dokonce i jeho seřvala, že mi také celou dobu lhal a dělal si ze mě blázny. Chtěla jsem to s někým řešit a proto jsem se rozhodla vyrazit jen tak na vzduch a cestou se zastavit poděkovat Zbyňkovi, za to jak se za mě včera večer pral. Do kuchyně jsem nešla nic říct. Nejsem jejich dcera nezáleží jim na mě tak co.

Ucítila jsem příšerný zápach a proto jsem vyskočila do sedu a snažila se zorientovat kde jsem. Bohužel jsem se vrátila mezi ty prokleté čtyři stěny, které byly samá plíseň a všude bylo vlhko. Propadla jsem děsnému strachu co bude až se vrátí. Jestli mi ublíží a nebo mě dokonce zabije, to všechno se odehrávalo v mé hlavě.
Přišel až pozdě večer, což u něho nebylo zvykem. Klepala jsem se jako osika a dokonce se rozhodla se za každou cenu bránit, kdyby to bylo potřeba. Cítila jsem v sobě takovou energii, kterou mi zřejmě dal ten dnešní útěk. Opět jsem si uvědomila, že chci být venku a ne tady a rozhodla jsem se o to bojovat. Jakmile vstoupil do místnosti vyhledal mě očima a usmál se. „Koukám, že jsi se rozhodla utéct co?“ Pokrčila jsem rameny a otočila hlavu zpět k zamřížovanému oknu. Posadil se vedle mě v klidu, nic nedělal jen klepal nervózně rukou do stolu. „Všechno jsme řekla, najdou mě už vědí kde hledat“ přiznala jsem po chvilce vítězně. On se jen naklonil a políbil mě na ústa. Jemně mě hladil po vlasech a něco si prozpěvoval. „Máme poslední společnou noc, jak ji využijeme“ zeptal se s nadějí v hlase. Nechápala jsem jak to myslí a proto jsem otočila hlavu a zamračila se. Jen kývnul hlavou a opět si mě vzal i bez mého svolení. Chtěl si to prostě užít, protože tušil že to je opravdu naposledy. Miloval se semnou ale jinak, pomalu s rozvahou a přitom mi stále šeptal jak moc mě má rád a že to dělal jen, abych si ho zamilovala tak jako on mě. Poprvé jsem jeho slova chápala a postupně si něco uvědomovala.

Zazvonila jsem na u té velké brány, kterou hlídaly ty dvě odporné sochy. Poprvé se nikdo neozýval, takže jsem to zkusila znovu. Po chvilce se ve dveřích objevil Zbyněk a radostně se usmál. Přišel mi rychle otevřít a zavedl mě do domu. Ten byl ještě strašidelnější, všude bylo chladno a ticho. „Co tě přivádí“ zeptal se jakmile postavil na dvě kávy. Uvědomila jsem si proč jsem vlastně přišla a začala mu vyprávět co se mi dnes stalo. Byl to dobrý posluchač a dokonce mě chtěl chápat. Strávila jsem u něho čtyři hodiny ani jsem nevěděla jak, prostě to uteklo. Až zpráva od Denise který mě hledal mě vrátila do reality a já se rozhodla jít domů. Zbyněk mě šel doprovodit do chodby, prý abych nezabloudila v tak velikém domě. Najednou jsem zaslechla strašlivý zvuk, jako by někdo křičel. „Co to bylo“ lekla jsem se. Zbyněk mi ukázal na schody a vedl mě do podkroví, odkud křik přicházel. Čím jsme byly blíže tím to bylo zoufalejší. Došli jsme až do pokoje, kde seděla v houpacím křesle stará paní a sípala bolestí. „To je moje babička, ona má rakovinu a nechce jít do nemocnice“ začal mi vyprávět svůj příběh. Bylo to tak dramatické, že jsem neodolala a vešla k ní do pokoje. „Tohle prostředí ji nesvědčí“ zhodnotila jsem tmavý pokoj, který byl cítit zatuchlinou. „Otevři okno, ať se nadýchá čerstvého vzduchu“ poradila jsem mu a sama poklekla k té staré paní. Trochu mi připomínala moji babičku, tedy nevlastní. Zbyněk otevřel okno a do pokoje přivanul čistý vzduch. Paní se usmála a pohladila mě po ruce. „Holčičko moje“ zasípala paní a mě jí bylo tak hrozně líto. „Proč jí tvoji rodiče prostě neodvezou“ zeptala jsem se naštvaně. On jen usedl na vzorně ustlanou postel, bylo vidět že i přes svoji nemoc si potrpí na pořádek. „Naši umřeli když mi bylo pět let, to ona se o mě starala“ přiznal po chvilce. Proto je tu teď s ní, on jí vlastně vrací lásku a péči to mu dávala ona. Usedla jsem vedle něho a ona se na nás tak krásně usmála. „Jste krásný pár, máš překrásnou dívku“ řekla a rozkašlala se jako blázen. Snažila jsem se jí uklidnit, aby se nerozptylovala a proto jsme jí uložily do postele a opustili pokoj. „Je mi to moc líto“ řekla jsem když jsem scházela ze schodů. „To je v pořádku, doufám že zase brzo přijdeš“ zeptal se a políbil mě na tvář. Trochu jsem zkoprněla, je to přece přítel Moniky, tohle nemůže dělat. Najednou se opět naklonil a políbil mě pořádně. Dotlačil mě na stěnu a začal se o mě třít. „Chci tě“ zašeptala a pohladil mě na prsou. Odstrčila jsem ho od sebe a chtěla odejít, ale bylo zamčeno. „Otevři prosím, už musím jít, protože jinak mě budou naši hledat“ poprosila jsem ho rozklepaným hlasem. On se jen zasmál a hodil klíč někam do druhé místnosti. „Můžeš tu zůstat, přece žádné rodiče nemáš ne. Tam ti jsou adoptivní, takže teď jsi svobodná“ připomenul mi. Teprve teď mi došlo jak jsem byla hloupá a chodila sem k němu. Zkusila jsem to znovu, ale opět jsem dostala stejnou odpověď. Proto jsem se snažila odejít jinudy, ale zastavil mě a odtáhnu do svého pokoje. Zde mě hodil na postel a začal mě svlékat. „Dej pokoj“ křičela jsem jako blázen a snažila se ho odstrčit. Zbyněk se jen zasmál a pokračoval ve své práci. Chtěla jsem aby někdo přišel, nebo mi někdo zavolal a dostal mě z tohohle problému, jenže bohužel kromě nemohoucí babičky tu nikdo nebyl. Nakonec jsem to vzdala a nechala ho dělat si semnou co chtěl, doufala jsem že mě potom nechá odejít. Nechal mě však jen obléknout a odvedl do tmavé místnosti, kde pískali myši a byla ta odporná plíseň. „Nenechávej mě tady“ prosila jsem ho urputně. Jen se ohlédl a zavřel dveře. Pak cvaknul zámek a já věděla, že tohle je ten nejhorší zážitek v mém životě.

Tahle noční můra mě bude provázet napořád, nikdy na to nezapomenu ale doufám, že již dnes večer budu spát ve svojí postýlce u svých rodičů. Jestlipak si na mě ještě pamatují, protože já jim toho chci tolik říct, chci se jim moc omluvit za svoje chování, chci je obejmout. Díky tomuhle vězení jsem si uvědomila jak moc mám všechny blízké ráda. Chtělo se mi tak spát, ovšem vyrušil mě nějaký zvuk. Chvilku jsem bedlivě poslouchala a čekala jestli se to bude opakovat. Ozvalo se to znovu po minutě a já poznala zvuk sirény od policejního auta. „Tady“ začala jsem bouchat do okna, ovšem pře oknem bylo křoví, takže mě nikdo neslyšel, ale do domu vcházeli což bylo dobré znamení. Jsme zachráněná, po roce budu venku z tohohle odporného prostředí. Radovala jsem se jako malá holka. Najednou se však ozvalo bouchnutí dveří a jeden z policistů zalez zpět do auta. Zmatkovala jsem sakra co se to děje, já jsem přece tady. Musela jsem na sebe nějakým způsobem upozornit a proto jsem využila kamenné zdi a sebrala ze zemně kámen, který nedávno vypadl. Rozbila jsem okno a začala křičet na plné kolo. Konečně mě ten policista u dveří zahlédl a okamžitě přiběhl a to již s připravenou pistolí. Neřekl nic jen okamžitě přizval toho druhého. Najednou jsem uslyšela nad sebou dupání a křik. JE to tady moje svoboda je na blízku cítila jsem to v každém kousku těla.

Myslela jsem, že to byl ze strany Zbyňka jen nějaký vtip a proto jsem usnula a doufala, že ráno mě normálně propustí. Ráno opravdu přišel a proto jsem se chovala přátelsky a snažila se komunikovat, abychom našli zase společnou notu. Přinesl mi dokonce rohlíky s marmeládou a čaj. Byl zase milý jako včera a proto jsem doufala, že mě propustí. Jenže on se po snídani sebral a zase chtěl odejít. „Zbyňku, jestli jsem tě včera nějak urazila tak promiň, ale kdy budu moci jít domů“ zeptala jsem se smutně. On se jen usmál a přišel ze schodů zase ke mně. Odložil tác a nastavil pusu. „Prosím“ pobídl mě. Rozhoupala jsem se a jen tak lehce ho lípla na tvář. Rozzuřil se a začal mi vyhrožovat. „Budeš tady dokud se mě nenaučíš milovat. Já jsem se do tebe zbláznil na první pohled a proto chci abys moje city opětovala. Pokud se to nenaučíš, neodejdeš“ slíbil. Zděsila jsem se to přece nemůže myslet vážně a proto jsem se ho snažila zastavil, ale dokonce mě praštil. To nebyl ten kluk co jsem ho včera přišla navštívit.
Uběhlo pár týdnů a on stále každý den chodil s tou samou otázkou, jestli už ho mám ráda. Vůbec si ale neuvědomoval, že ho nemůžu milovat za to co mi dělá a proto si vždy udělal dobře a zase odešel. Takhle to bylo přesně až do dnes ……

Po chvilce přijeli i další policejní vozy a dům byl kompletně obklíčen. Pak ale přijeli naši i s Denisem a to pro mě byl ten nejkrásnější pohled. Oni mě neviděli, ale já je měla jako na dlani. Všichni tři se za ten rok změnily. Najednou cvakl zámek a otevřeli se dveře. Čekala jsem, že přijde jeden z policistů ovšem přišel Zbyněk a jen se usmál a podal mi ruku. „Pojď“ pokynul mi a ukázal směrem ven. Věřila jsem mu a proto jsem mu podala ruku a nechala se vyvést ze sklepa. Neříkal vůbec nic, ani se nesnažil mě nijak využít jako je to v těch filmech, kdy použijí svoji oběť jako rukojmí. Vlastně ani nemohl protože všude okolo nás stáli policisté a hlídali ho jako oko v hlavě. Doufala jsem, že neudělá nějakou pitomost. Skoro jsme už vycházeli ze dveří, když mě najednou zastavil. „Musíš mi to říct“ poprosil mě urputně znovu jako celý ten rok, chtěl slyšet tu jedinou větu. Podívala jsem se mu zhluboka do očí a uvědomila si, že jediný koho jsem za ten rok viděla byl on a i přesto jak moc mi ublížil jsem se ho opravdu naučila mít ráda. „Miluji tě“ zašeptala jsem a lehce políbila na rty. Z očí mu ukápla slza a on nechtěl abych viděla jak je slabý a proto mě popostrčil před sebe. Tam už čekalo celé policejní komando a začalo se o mě starat. Jakmile jsem vyšla ven pocítila jsem na sobě tu úlevu a věděla, že teď už mi nic nehrozí. Odvahu mi dával pohled na Denise, který se na mě za brankou usmíval a na moje rodiče, kterým se leskly slzy v očích, že i na tu dálku to bylo poznat. Avšak nedalo mi to a naposledy jsem se po Zbyňkovi ohlédla. Naše pohledy se střetnuly a on se najednou vytrhl policistovi a rozběhl se ke mně. Byla jsem naprosto šťastná a otočila se k němu celým tělem. Najednou se však ozvala rána a jeho krok se zpomalil. Věděla jsem, že je zle a moje tvář zblednula strachy. Zbyněk ke mně pomalu došel a doslova mi padl k nohám. Uviděla jsem na jeho tričku krev a poté si všimla policisty s pistolí. Poklekla jsem k němu a vzala jeho tvář do rukou. „Chtěl jsem ti jenom říct, že já tebe taky miluji jako jsem ti říkal celý ten rok a za to věznění se ti omlouvám“ začal se omlouvat. „Pst, nevyčerpávej se“ prosila jsem ho a ukazovala na doktory, aby přišly na pomoc. „Jsi tak krásná a já jsem si takovou smrt ani nepředstavoval. Umírám ti v náručí no co víc si mám přát“ zasmál se a musel se o mě opřít, byl totiž už moc slabý. „Já na tebe nikdy nezapomenu“ slíbila jsem a políbila ho. Umíral mi v náručí a já nemohla nic dělat. Pak se naposledy usmál a pohladil mě. Jeho ruka však rychle klesnula a jeho uslzené oči se pomalu zavřeli. To byl konec toho prokletého roku, plného zvratů a taky ztrát které budou ještě dlouho bolet.