Prostě bláznivý konec

Prostě bláznivě zamilovaná holka

Ono se řekne zapomenout, jenže není to snadné. Hlavně když ho vidím všude kam se podívám. Je děsné jak se člověk může do toho druhého zamilovat během tak krátké chvilky a odmilovat to trvá někdy i roky.Nemůžu chodit ani ven, protože jakmile dojdu na místo kde jsme byly spolu, znovu a znovu brečím jako malá holka. Copak jsem udělala tak hroznou věc, která se nedá odpustit. Bylo to podlé to přiznávám, ale chyba není snad jen na mojí straně. Třeba takový Erik, který tohle všechno začal si klidně zavolá a prosí mě o odpuštění bez jakéhokoliv studu. A ta kačena Milada ho i přesto jaký je vezme zpět. Proč jim to vychází a mě museli sebrat to co jsem měla na tomhle světě opravdu ráda.
V naprosté euforii jsem prošla celou královskou cestu v Praze a zastavila se na Karlově mostě i tam mi ho všechno připomínalo, přestože jsme tu spolu nikdy nebyli. Byly tu však jiní malíři a ty mi připomněli jak si mě chtěl nakreslit. Najednou se mi v hlavě zrodil nápad jak bych si ho mohla usmířit. Posadila jsem se proto na židličku před staršího pána a pořádala ho o vytvoření mého portrétu. Mile rád souhlasil a pustil se do práce, byl to ale horor pro mě, totiž vydržet sedět na jednom místě je něco co nedokážu. Proto mě stále napomínal a dával hlavu do stejného úhlu. Nakonec se ale povedlo a já překvapeně koukala na svůj obličej na skicáku. Jediné co jsem nechápala, proč jsem protestovala předtím, když výsledek je výborný. Zaplatila jsem tomu pánovi, příslušnou částku a s obrázkem vyrazila domů.
Renata zůstala koukat jako blázen, ale věděla proč jsem to udělala. Každý den mi totiž radila, abych mu zavolala nebo něco takového. Poslechla jsme, ale odpověď byla jen típnutí hovoru a proto mě to po měsíci omrzelo. Dnes jsem to ale chtěla ještě jedno zkusit a proto jsem mu k obrázku přidala dopis :
Milí Patriku,

Pokud tohle čteš tak jsi můj portrét nevyhodil hned při předání do koše, ovšem pochopila bych, kdybys ho použil jako terč pro šipky, nebo kdyby proletěl komínem. Zasloužím si víc za to co jsem udělala, ale to všechno bylo než jsem poznala tebe, což mě neomlouvá vím. Jen ti chci říct, že s Erikem jsem od toho rande v kavárně nic neměla a proto mě potopil i před Miladou, tím se ale neospravedlňuji. Jen chci abys mě zkusil pochopit a dal mi ještě jednu šanci a mohly bychom začít znovu od začátku.

Miluji tě a teď už to vím s láskou Mirka.

K dopisu jsem do obálky přidala ještě řetízek, který mi onehdy hodil pod nohy. I když mi tu šanci nedá, nechci ho mít doma a proto mu ho radši dám. Renata přijme desky s obrázkem a dopis. „Tak hodně štěstí“ popřeji jí a vyšlu na záchrannou misi. Renata však nesouhlasí a popřeje štěstí spíše mě, protože tohle všechno je jenom o mě. Jsem tak nervózní a nevím co mám dělat. Každou chvilku od té doby co odejde sleduji střídavě hodiny a telefon. Marně doufám, že se přeci jen ozve. Ovšem moje naděje spadne, když se Renata vrátí a nic nenese, ani dopis ani vzkaz. „Co říkal“ zeptám se jen pro informaci. „Nic jen si to vzal a odešel“ odpoví tiše, protože ví jak mě to trápí. „Děkuji“ snažím se dělat jak jsem ok, ale uvnitř mě opravdu vyhasne i ta poslední naděje. Proto se rozhodnu zajít to pořádně zapít do baru. Obléknu si to oblečení co jsem měla na sobě onehdy na našem prvním rande a vyrazím vstříc novému životu, který míním začít dnes večer, jak to je ještě ve hvězdách.
Do mého nového života však nepatří Erik a Milada, které potkám hned jakmile vejdu. „Ahoj“ pozdraví mě Erik suverénně a koukne se jestli mě někdo doprovází. Neodpovím a chci jít dál, ale Milada se začne vysmívat. „Koukám, že se na tebe vypadnul když přišel jaká jsi?“ Nechci dělat problémy, ale ta holka si o ránu dost říká. „No udělali jste to pěkně a dobře jste mě zničily to se musí nechat“ usoudím. Milada ohrne ret a jen dodá. „Udělala jsi si to sama, protože jsi běhna.“ Na to nic neřeknu a rovnou ji jednu vrazím. Nenechá si to líbit a proto mi ji vrátí. Během chvilky se rveme jako koně a Erik se nás snaží mermomocí rozdělit. „Jsi hnusná víš to a já ti teď ten tvůj obličejík napravím“ vyhrožuje Milada. Nenechám se však jen tak a vracím jí údery dvakrát takovou silou. Roztrhne nás od sebe až ochranka, která má pořádek klubu na starosti.Všimnu si ale hlavně opodál stojícího Patrika, který nás musel sledovat a dokonce i slyšet jestli tu je už dlouho. „Co to do vás vjelo, že se tu rvou kluci to je normální ale holky“ diví se ten starší pán. „To ona po mě vyjela, jen jsem jí to vrátila“ řeknu naštvaně a upravuji si natrhnuté triko. Milada mi ukáže vztyčený prostředníček a odejde. „Už budete v klidu“ zeptají se než mě pustí. „Já jsem v klidu pořád“ vyštěknu a vytrhnu se jim. A jdu směrem k Patrikovi, který na mě ledabyle mávne.„Ahoj“ pozdraví mě první a dokonce se usměje. „Ahoj“ odvětím a nejraději bych mu skočila kolem krku, jenže nevím co zamýšlí tímhle vším. „Nechceš si promluvit“ zeptá se a vytáhne z kapsy obálku, kterou jsem mu dnes posílala. „Jak chceš, ale co tady děláš prosím tě?“ souhlasím. „No jmenuje se Renata jestli ti to jméno něco říká a docela mi promluvila do duše a řekla, kde jsi když jsem se před chvilkou stavil u vás doma a nenašel jsem tě tam.“ Málem povyskočím radostí, protože on přišel a hledal mě, ale nechci působit příliš roztržitě. Společně odejdeme z diskotéky a usadíme se na lavičku na náměstí. Po dlouhém tichu, které nás obklopuje ho konečně oslovím.„Chtěl jsi semnou mluvit ne?“ řeknu, když je to ticho už nesnesitelné. Patrik vyndá dopis z obálky, kterou nesl celou cestu v ruce a začne ho číst. Nechápu co tím sleduje a proto počkám co bude následovat. Když ho dočte roztrhne ho na malé kousíčky a odhodí do koše a podívá se tázavě na mě. „Nechceš mi tedy něco říct?“ zeptá se. Pochopím, že to co jsem tam napsala chce slyšet přímo ode mě a proto se do toho pustím. „Myslím si že je toho dost co ti chci říct, ale hlavně se ti chci omluvit za to co jsem udělala. Vlastně se to tebe týká jen na okraj, ale myslíš si o mě něco zlého a proto semnou nechceš nic mít, jenže s Erikem jsem opravu nespala od té doby co jsi nás viděl naposledy. Nemohla jsem měla jsem plnou hlavu tebe a tak je to i teď. Pak ti chci říct, že tě miluji a od té doby co jsi odešel z našeho bytu tak nebyl den, abych na tebe nepřestala na tebe myslet a někdy mě to dost ničilo, jenže tohle všechno jsem si zasloužila a díky tomu si uvědomila jak moc mi na tobě záleží a pokud jde o ten obrázek, tak jsi si přál mě namalovat a já se bránila. Tímhle co jsem ti poslala jsem ti chtěla dokázat jak moc mě tvoje láska zlomila v pase.“ Musím se pořádně nadechnout, protože sama sebe jsem dojala a po tváři mi stékali slzy.Patrik celou dobu poslouchal bez hnutí teď se však usmál a v klidu řekl. „Proč jsi prostě neřekla, těší mě jsem Mirka a mohly jsme tedy začít od začátku, protože já se rozhodl zapomenout na tu starou holku a vidím, že přede mnou sedí úplně jiná Mirka, do které jsem se zase zamiloval na první pohled jako do té minulé.Akorát tě upozorňuji, že netoleruji nevěru a nesnáším mrchy, které ubližují cizím lidem.“ Nechápu o co tady jde, ale pokud je to šance jak ho dostat zpět postavím se a představím se mu. „Ahoj jsem Mirka“ nabídnu mu ruku. Patrik se také zvedne a moji ruku přijme. „Jsem Patrik“ zasměje se. Mě to taky přijde dost vtipné, ale nechám to být, protože hned za přestavením následuje dlouhý polibek. Ten na který jsem takovou dobu čekala a i když je to bláznivé co tu právě děláme tak je to super, protože jsem tu spolu a víme, že k sobě patříme. Když se posadíme zpět opět Patrik začne něco hledat a nakonec vyndá další papír a já poznám svůj zmuchlaný portrét. Zase bohužel nevím co tímhle sleduje a proto jen mlčím a nechám ho dělat co uzná za vhodné. On ho přiloží k zapalovači a škrtne a nechá pomalu ohořívat ze všech stran. „Co to děláš?“ zeptám se zmateně, vždyť přece chtěl začít znovu a teď tohle. „Jsi na tom obrázku krásná, ale nemaloval jsem tě já a proto ho ničím, abych si tě mohl namalovat osobně tak jak tě vidím já a abych spálil poslední vzpomínky na tu starou Mirku. Souhlasíš?“ Má pravdu je čas začít opravdu od začátku a proto přikývnu a přiložím ruku k dílu a společně spálíme tu starou Mirku na popel.