Dvojčata v akci ( 11 část)

„Hej Lucko, proč jsi vůbec přišla k nám na školu?“křikne na ni Martina, která zřejmě nevydrží dlouho nic neříkat a Lucka se na nás otočí.
„Rodiče chtěli“řekne jen
„A kam jsi chodila před tím?“zeptá se Pavel
„Nikam“pokrčí jednoduše rameny
„Tak proč jsi nešla rovnou do prváku?“ptá se dál ségra
„Protože mě tam nechtěli, tak jsem šla za vámi víš“řekne a usměje se na chudinu
„Aha, ale jak platíte školný, když jsi říkala, že rodiče nepracují“
„Babička mi ji platí“řekne pyšně a to už do třídy vejde její matka, hodí na nás hnusný pohled a my utichneme a začneme se radši bavit mezi sebou.
Naštěstí zazvoní na konec přestávky, takže rozpustíme náš kroužek a každý usedne do své lavice, ovšem i tam se určitě baví na téma Lucka.
Matika proběhne úplně v klidu, stejně tak jako další hodina ekonomiky a češtiny. Vlastně celý den ve škole je v pohodě, protože je to první týden školy a tak se zařizují jen učebnice a sešity, které si máme koupit a nic víc. Neučíme se, neprobíráme, nezkouší se, prostě pohodička. Ovšem ten další týden bude horší..to už začne pravá škola...
„Dobrý den Eliško“pozdravím Elišku v kuchyni a posadím se na linku.
„Dobrý den slečno Elenko, tak co škola? Ještě stojí?“zeptá se zvesela a podá mi talíř plný kuřecího salátu.
„Pořád Eliško, pořád“řeknu smutně a vytáhnu si vidličku, abych se do salátu mohla pustit. „děkuju moc za salát a něco pro vás mám“
„Nemusíte mi nic dávat slečno“řekne, ale já vím, že je ráda, když ji něco pokaždé dám. Vykouzlí ji to na tváři takový úsměv...
„Koupila jsem vám velkou čokoládu“řeknu ji a seskočím z linky a začnu hrabat v tašce, abych ji našla. Hurá mám ji, zaraduju se v duchu a vytáhnu ji, abych ji podala Elišce.
„Děkuju Elenko, ale to jste nemusela“řekne ale přesto si ode mě čokoládu vezme a já se s velkou chutí pustím do jejího výborného kuřecího salátu. Musím říct, že na ten nikdo nemá, dokonce ani Terezka, která vaří výborně..
„Nech mě na pokoji!!“ozve se mámin výkřik z obýváku a prásknutí hlavních dveří. Nejspíš se mi vrátili rodiče a podle mámina křiku, jsou doma oba dva.
„Nenechám, dokud mi neřekneš jak tohle vyřešíme!!“slyším křičet taťku
„Nikam! Já to s tebou řešit ani nebudu!! prostě jedna semnou pojede do Anglie a jednu si tu necháš! Rozumný ne?!“
„Eliško, co to znamená? Kdo kam pojede?“zeptám se Elišky, která se na mě dívá stejně překvapivě jako se cítím právě já. Nerozumím tomu, copak mamka někam jede? Odjíždí? Proč? Kdy? A kdo s ní jede?
Co se tu vůbec děje?!
„Martino?? můžu?“zeptám se ségra v pátek večer, protože ty 2 dny před tím ségra neměla čas. Měla stále rande s Petrem..
„Elen, co se děje?“zeptá se mě a odhlásí se z icq, aby se mi mohla věnovat. Posadím se u ní na postel a najednou nevím odkud začít? Jak ji mám říct co jsem slyšela ve středu odpoledne a co si myslím? Dřív to bylo jednoduché, ale teď?
„Víš, já už chtěla přijít dřív, ale ty jsi neměla čas tak jsem přišla až teď“ zašeptám
„Dobře, ale co se děje?“zeptá se mě znovu a posadí se vedle mě. Hned ji vyklopím celou hádku rodičů a i to co si myslím.
„Neblbni na to naši nemají“řekne mi na to
„Nemají? Vždyť se furt hádají! Nedivila bych se kdyby se fakt rozvést chtěli! A co znamená to, že jednu si máma odveze a táta si tu druhou nechá?!“
„To nevím, ale rozvod za tím nebude, neboj se“řekne.
„Martino, ale co když jo? Co když se fakt chtějí rozvést a jednu z nás si mamka vezme do Anglie a druhá tu zůstane?“
„Neblbni, oni by nás nerozdělili“ujistí mě, ale já si přesto myslím pravý opak.
„Nic já jdu ještě ven s Patrikem tak se měj ahoj“rozloučím se s ní a chci odejít z jejího pokoje, ale ona mě zadrží.
„S Patrikem? Vrací se to do starých kolejí?“zeptá se
„Nevím, ale kdyby se vrátilo byla bych ráda“usměju se na ni a odejdu si vzít ještě mikinu, protože přece jen už navečer bývá venku zima.
„Ahoj tati, tak já jdu ven“rozloučím se rychle s taťkou, kterého najdu v obýváku, jak čte noviny a pije svůj večerní čaj.
„Čau Marti, uží si to tam“zavolá na mě
„Jsem Elen“odpovím mi a zabouchnu dveře větší silou než jsem měla v úmyslu. S Patrikem jsme se domluvili na 7 hodinu v parku a je půl 7 takže si ještě skočím do obchůdku, abych si koupila kávu a žvýkačky a teprve pak se vydám do parku, kde je dneska úplně prázdno.
No jo, ale my jsme si neřekli, kde se setkáme, uvědomím si, když celý park projdu už podruhé a proto vytáhnu mobil a rovnou Patrikovi zavolám.
„Ahoj Patriku, kde jsi?“zeptám se jen co hovor příjme
„Otoč se“řekne jen a hovor ukončí. Zmateně zkovám mobil zpátky do kapsy a jak řekl on, otočím se. Zamnou opravdu stojí vysmátý Patrik a v ruce má mou oblíbenou růži.
„Taky jsi mi mohl říct, že jsi zamnou!“vyčtu mu hned místo pozdravu
„Promiň, ale za to jsem ti přinesl růži tak by jsi mi to mohla odpustit ne?“ zeptá se a růžičku mi podá. S úsměvem ji příjmu a jen tak prohodím, že si to rozmyslím, ale za růžičku poděkuju. Nezapomněl, že mám ráda jen bíle růže a žádné jiné.
„Co doma? Už jste to nějak vyřešili?“zeptá se mě, protože mu jsem se svěřila jako prvnímu o tom co jsem slyšela a o tom co si myslím.
„Ne právě, že vůbec. Ségra tomu nevěří a myslí si, že je to jinak. Jenomže já vím, že je to tak jak jsem to slyšela, sice jsem neslyšela všechno, ale mám strach, že to tak bude“ přiznám
„No tak“zašeptá a přitáhne mě k sobě. Obejme mě kolem pasu a takhle se procházíme celou tu dobu co jsme venku.
„Už musím jít je skoro 9 hodin, nezlob se“vzpamatuju se rychle, když se kouknu na mobil, který ukazuje za 5 minut 9 hodin a já mám být v 9 hodin doma, jak mi řekla mamka!
„Nevadí, ale užili jsme si to. Pokud se přes víkend neuvidíme tak se pro tebe v pondělí stavím cestou do školy“slíbí mi cestou k našemu domu.
„Budu ráda a ještě jednou děkuju za růži“
„Nemáš za co děkovat“řekne a to už se objevíme před naším domem.
„Musím jít nikam mě naši nejspíš roztrhnou, ale děkuju za krásnej večer“řeknu
„Já děkuju Elen, měj se hezky ahoj“rozloučí se semnou a vydá se směrem domov a já jen otevřu branku a jdu tam taky.
„Ahoj jsem doma!“ohlásím se rodičům, kteří se zase hádají
„Fajn“registruje mě jen mamka a pohledem na hodiny zjišťuje, že jsem tu opravdu v 9, ale dál se mi nevěnuje a začne cosi řvát na taťku. Rychle se seberu a odejdu do kuchyně, kde najdu Elišku nad křížovkou a s hrnkem kávy.
„Dobrý večer Eliško“pozdravím ji tiše a vezmu si z ledničky ledový čaj.
„Dobrý večer Elenko“odpoví mi na pozdrav
„Jak dlouho se hádají?“zeptám se a hltavě se napiju čaje.
„Už skoro“řekne a podívá se na hodinky „dvě hodiny“
„Kde je Martina?“zeptám se
„Nahoře u sebe v pokoji. Přijel za ní Petr tak jsou tam, ale být vámi, tak tam nechodím“doporučí mi a já ji poslechnu. Proto se hned vydám do svého pokoje, abych se tam zavřela a strávila zbytek večera sama, jen se spolužačkami na icq a tichou hudbou, která mi hraje.