Dvojčata v akci ( 12 část)

„Ségra, sobota!!!“vzbudí mě Martinin hlas a já se ještě víc zavrtám do peřin.
„Nech mě ségra, chci spát!“řeknu naštvaně, ale Martina mi nedá pokoj a skočí mi rovnou do postele a začne mi tam skákat a pořád dokola křičí, že je sobota, jak kdybych to opravdu nevěděla.
„Vypadni!“poručím ji.
„Ségra vstávej, snídaně je hotová a rodiče už se zase hádají“informuje mě
„Kolik je hodin?“zeptám se
„Skoro půl 9. Pohni, Eliška ti koupila loupáčky a říkala, že jsou skoro ještě teplí“ zasměje se
„Už jdu“řeknu a v rychlosti vstanu. Natáhnu se jen po županu, no co dneska je jen sobota ne? A v rychlosti seběhnu dolů, do jídelny, kde na mě čekají loupáčky s horkou čokoládou.
„Eliško, vy jste zlatá!“ řeknu hned Elišce jen co ji uvidím a zasednu ke stolu společně s Martinou, která si dá k horké čokoládě chleba s máslem. Eliška na to nic neřekne, jen se na mě usměje, tím jejím kouzelným úsměvem a zase odejde do kuchyně, protože to už se k nám přidají rodiče, kteří se celou snídani prohádají!!
„Můžete toho nechat, alespoň když je snídaně?“požádá je Martina
„Nejsi nějak drzá?! Sklapni Martino a jez nebo vypadni!!“rozkřikne se na ni taťka
„Co na ni řve?! Vždyť má pravdu!!“zastane se ji hned mamka a to už se začnou hádat i kvůli nám, takže to vzdáme, každá si vezmeme do ruky hrníček horké čokolády a pak chleba nebo loupák a s tímhle odejdeme ke mně do pokoje, kde se nasnídáme.
„Jak dlouho myslíš, že to bude ještě trvat?“zeptám se ségry
„Tahle hádka? Nevím, ale doufám, že ne dlouho, protože mě to už nebaví“ pokrčí rameny Martina a v tu chvíli se ozve zaťukání na dveře a bez našeho vyzvání vejde mamka.
„Ahoj holky“ pozdraví nás a přisedne si k nám na postel.
„Mami, co se děje s tebou a taťkou“zeptám se rovnou na rovinu bez obcházení kolem tématu.
„Víte holky, ono je to těžší. Mezi mnou a tatínkem už to není takové jak to bývávalo dřív, když jsme se poznali a měli vás.“
„Co se stalo?“zeptá se tentokrát dřív Martina než já.
„Přestali jsme si rozumět“pokrčí jen rameny.
„Mami, pravdu“poprosím ji.
„To neunesete holky, nemůžu to unést ani já a to už to vím pár měsíců“
„Pokus se vám to vysvětlit“řekne Martina klidně.
„Váš tatínek si našel jinou paní s dvěma dětmi, které jsou mnohem starší než vy a semnou se chce rozvést“řekne mamka a nakonec se rozbrečí. Oba k ní hned přiskočíme a pevně ji k sobě přitiskneme.
„Třeba to tak není mami!“snaží se ji utěšit Martina, ale já sama vím, že to tak je. Už to dává všechno smysl, teď nám ještě mamka řekne, že jedna s ní musí do Anglie, kam chce odjet za naší babičkou a já se zblázním...
„Holky moje“vzlykne mamka a já se rozbrečím hned s ní. Tohle nejde, nemůžou se rozvést,...táta nemůže mít někoho jiného!!!!
„Mami, nemůžete se rozvíst!“řekne Martina a najednou už tam brečíme všichni.

„Dohodli jsme se, že holky budou přes víkend pryč a my se pokusíme vyřešit tuhle situaci“oznámí mamka taťkovi odpoledne.
„Kam půjdou a jak, že se pokusíme tohle vyřešit?!“řekne naštvaně. Zřejmě už ví, že my se ségrou všechno víme.
„No takže Martinka půjde k Petrovi, volala jsem rodičům a jsem domluvená, Elenka zase k Terezce s Patrikem, taky jsem domluvená.“vysvětlí jen mamka, kde se jeho dcery budou nacházet.
„Fajn ať si jdou kam chcou“mávne nad ním rukou „ale my nic řešit nebudeme! Snad jedině to, kdy se odstěhuješ!“
„Holky, běžte už“usměje se na nás mamka, ignorující jeho narážky. Se ségrou na nic víc nečekáme, vyběhneme nahoru, každá do svého pokoje, abychom si zabalili.
„Ségra? Můžeš?“ozve se Martin hlas z jejího pokoje a já se tam hned vydám, abych se podívala co zase chce. Martina stojí u otevřené skříně, s rukama na prsou a se zamyšleným výrazem.
„Hm, tak co chceš tentokrát?“zeptám se hned.
„Mám si vzít tohle? Nebo tohle?“ukáže komplet spodního prádla v červeném a pak v černém.
„Hej ségra, ty jsi úplně blbá, já si nebudu vybírat spodní prádlo!“řeknu se smíchem a pak jen řeknu ať si vezme to černé a vrátím se zase zpátky k sobě, abych si sbalila já. Zatímco moje věci se vlezou do tašky přes rameno, Martina sebou táhne skoro kufr, prý pro všechny případy, ne?
„My jdeme“přerušíme hádku rodičů.
„Dobře, mějte se hezky holky papa“rozloučí se s námi mamka, zatím co taťka nám jen mávne a tím ukončí rozloučení.
„A díky mami“ poděkuju si ještě já, než vypadneme z domečku.
„Tak si to ségra uží“popřeju Martě.
„Ty taky Elenko, papa a dobrou noc“popřeje mi a nasedne do stříbrné oktávy k Petrovi, který si pro ni přijel, aby nemusela chodit prý pěšky.
„Tak co? Jdeme?“ozve se my za zády Patrikův hlas a já leknutím málem nadskočím.
„Ahoj Patriku, co tu děláš?“ zeptám se vyděšeně
„Čekám na tebe, poslala mě Terezka, abys nešla sama“usměje se na mě mile a popadne za ruku, protože prý máme zpoždění a vydáme se k Terezce do kavárničky.
„Počkej!“zastavím se, když už nemůžu popadnou dech a on se zastaví semnou.
„Co se děje?“zeptá se starostlivě
„Nemůžu tak rychle utíkat blázne“vysvětlím mu.
„Sedni si“řekne hned a i s mými protesty mě vezme do náruče a posadí na nejbližší lavičku v parku, přes který běžíme.
„Co doma? Jak se to vlastně vyřešilo?“zeptá se zničeho nic.
„Já...nechci o tom mluvit..promiň Patriku, ale teď ne“omluvím se hned a najednou mi do smíchu není. Všechno jako by se mi znovu sesypalo na hlavu a já na to teď myslet nechci..ne teď..
„V pohodě, nemusíš mi o tom říkat, když nechceš“mávne nad tím rukou a když se podívá na hodinky, hned se dáme znovu do běhu, protože nás Terezka prý čeká v 7 hodin a je už skoro půl 8.
„Ahoj!“přivítá mě Terezka, když se u ní konečně objevíme.
„Ahoj Terezko, děkuju, že tu můžu být“poděkuju ji hned ze začátku.
„V pohodě Elenko a teď si běžte sednou a něco objednat na večeři. Hned jsem u vás“ slíbí nám a proběhne kolem nás.
„Slyšela jsi ne? Tak pojď, já mám docela taky hlad“usměje se na mě Patrik a už mě bere za ruku a táhne úplně dozadu ke stolku pro tři.
Jen co Terezka vyžene poslední návštěvníky a zamkne, společně povečeříme.
„Tak já si jdu lehnou a vy si dělejte co chcete“zívne asi po půlnoci Terezka, když dohrajeme asi stého žolíka.
„Díky Terezko, a dobrou noc“popřeju ji
„Dobrou Terez“řekne taky Patrik a podle zívnutí usoudím, že náš kroužek rozpustíme i my.
„Pojď půjdeme si lehnout“navrhnu mu, jen co Terezka zapadne do svého pokoje.
„Chce se ti spát?“zeptá se mě
„No mě ne, ale tobě určitě“zasměju se a on se ke mně přidá s tím, že to byl dlouhý den a tak tedy náš kroužek rozpustíme a vydáme se spát.
„Dobrou Patriku“popřeju mu než zapadnu do svého pokojíčku, který mi byl přidělen.
„Dobrou Elenko“popřeje mi taky a pak už každý zalezeme k sobě. Pokoj, který mi Terezka přidělila, je strašně maličky, ale útulný. Rychle se převlíknu do pyžama a v momentě už ležím v posteli a pokouším se usnout, ale nejde to. Chce se mi brečet, chce se mi o tom s někým povídat, chce se mi...ani nevím co, ale nechci být sama, ne teď...
„Patriku, spíš?“zeptám se potichu, když vstoupím do jeho pokoje.
„Ne, co potřebuješ?“zeptá se mě hned a vidím, jak se posadí.
„Nechci být sama“zašeptám a pomalu k němu dojdu. Beze slova se Patrik odsune na druhou stranu postele, abych si mohla lehnou k němu a já to hned udělám.
„Tak co se stalo?“zeptá se mě a přitáhne k sobě.
„Ani nevím, jak to mám říct“zašeptám a cítím, jak mi z očí tečou slzy.
„No, úplně normálně“řekne a pohladí mě po vlasech.
„Dneska nám mamka řekla, že se budou s taťkou rozvádět, protože....“ nedokážu to snad ani dokončit, nemůžu to vyslovit, takový hnusný slova, tohle nejde...
„Proč Elen?“
„Taťka si našel jinou s děckama! Mamka říkala, že jen co se rozvedou, tak se k nám nastěhují a to já nechci!“zašeptám a pak už se rozbrečím úplně.
„Nebreč, to bude dobrý“snaží se mě utěšit, ale oba víme, že to dobrý nebude.
„O tom se hádali minule, že jedna s mamkou pojede do Anglie a druhá tu zůstane. Co když budu muset odjet? Já tam nechci, ne teď...nechci tam a nechci vůbec už nic!!“
„Elenko, neplač, to bude dobrý“šeptá mi Patrik a já se k němu přitisknu ještě víc.
„Bojím se“přiznám se mu.
„Čeho?“
„Toho, že ztratím všechny lidičky, které jsem tolik milovala a na kterých mi záleželo a pak nechci ztratit a už nikdy nevidět tebe a Terezku!“
„Tak toho se neboj“zašeptá a já se na něj podívám.
„Proč ne?“
„Budu stále s tebou“ slíbí mi a pak najednou ucítím jeho rty na svých. V prvním okamžiku mě políbí jemně, něžně, nejspíš s obavami co na to řeknu nebo udělám. Hned se k němu přitisknu víc a on to zřejmě vycítí jako souhlas a proto mě začne líbat víc a víc. Čas, jako by se náhle zastavil a já vnímám jen Patrikovu vůni voňavky a jeho doteky a polibky.
„Tohle je hrozný, ale chtěl jsem to udělat hned, když jsem se uviděl“přizná mi.
„Proč jsi to neudělal?“zeptám se s úsměvem na rtech.
„Neměl jsem odvahu a dneska jsem ji našel, jsem hlupák co?“zasměje se.
„Ne nejsi, ale i tak mám strach“zašeptám.
„Tak ho neměj“poradí mi jednoduše a tím mě rozesměje.
„To se ti řekne“
„Ale teď zkus spát ať to zaspíš a probudíš se do krásného zítřejšího dne. Tak zkus usnout Elenko“řekne mi. Hned si položím hlavu na jeho hruď a on mě hned pořádně přikryje a začne něžně hladit po tváři a já pomalu začnu usínat.
O tomhle jsem snila snad celý život. Takhle usínat, v náručí milující osoby a nechat si říkat sladká slovíčka na dobrou noc...Bohužel jedno mi to kazí..a to právě rodiče a jejich rozvod, který nebude tak jednoduchý, jak to všechno vypadá.